Rozdíly mezi češtinou a ruštinou u zvratných sloves V ruštině zvratné V češtině nezvratné ĎOpÓTbCH HafléfiTbcii (na mto) OCTáTbCH OCTaBiiTbCH floGÚTbCfi (Heró) ffo6HBaTbca (neró) TpyflHTbCH (na/t Mein) nónt30Ban>CH (Meiw) 3a6jiyniÍTbCH 3aCÓTHTbCH (o mom) CTpeMHTbcjr (k Meiwý) CMHTáTbCH (C MeM) coraaciÍTbcn COMHCBáTbCH (B M(>m) OTKa3áTbcn (ot Meró) 0TKá3UBaTbca (ot Meró) cnoTKHyTbCíi (Ha Měiu, 060 mto) KOHMáTbCII Í , , j - , , , KÓHHHTbcH I (pokud není 4. pad iiaJi-ÍTWMi f neD0 infinitiv, viz ' str. 137-8) HaMHlMTbCH ) IipOflOJIÍKíÍTbCH ;iHuiiÍTbCH (kopo, Meró) bojovat doufat (v co) zůstat zůstávat dosáhnout (čelio) dosahovat (čeho) pracovat (na čem) používat (co, čeho) zabloudit pečovat (o co) usilovat (o co) počítat (s čím) souhlasit pochybovat (o čem) odmítnout (co) odmítat (co) zakopnout (o co) končit skončit začít začínat pokračovat ztratit (koho, co) V ruštině nezvratné 0II03aaTb CTaTb ffpOHtáTb nOTéTb cnpociÍTb (o mém) cnpáuiHBaTb (o mcm) H30eráTi> (Meró) H36e>KáTb (Meró) pemHTb pemáTb ycTáTb ycTaBáTb nonácTb nonaaáTb CMOTpéTb HOMOráTb Apyr ;ipýry V češtině zvratné opozdit se stát se chvět se potit se zeptat se (na co) ptát se (na co) vyhýbat se (čemu) vylinout se (čemu) rozhodnout se rozhodovat se unavit se unavovat se dostat se dostávat se dívat se pomáhat si (navzájem) 104 V ruštině nezvratné V češti ně zvratné BCHÓMHHTb (mto, 0 mom) sanÓMHHTb HBJíéTb (mto) B3HTb HXpáTb MbITb (mto) nojrýiwaTb vzpomenout si (na co) zapamatovat si obléci si (co) vzít si hrát si mýt si (co) pomyslet si B. NEURČITÉ TVARY SLOVESNÉ K neurčitým slovesným tvarům patří přídavná jména slovesná a příčestí, přechodníky a infinitiv (neurčitek). PRÍDAVNÁ JMÉNA SLOVESNÁ A PRICESTÍ Přídavná jména slovesná přítomná Přídavná jména slovesná přítomná mohou být činná (^HTáioiUHň) nebo trpná (HHTáeMtiíi). Mohou se tvořit pouze od sloves nedokonavých, protože dokonavá slovesa nemají význam přítomného času. Trpná přídavná jména slovesná lze tvořit pouze od sloves přechodných (HHráTb KHÓry — HiiTáeMan Háinn KHÚra). a) Přídavná jména slovesná přítomná činná Přípona I. časování 11. časování -iom-/-ym- orní ;iéjia-K>T onii iním-yT ;ié.iaK)inHH, -an, -ee, -ae mímyiuHH, -an, -ee, -ne -flin-/-aui- • OllH l'OBOp-HT OHlí KpHM-áT roBopnurnií, -an, -ee, -ne KpHMálUHŮ, -aa, -ee, -ne 105 Poznámky: 1. Po souhláskách tk, ui, «i, m může být pouze y, a, nikoliv ro, h. 2. U zvratných sloves připojujeme vždy částici -ch (nikoliv -cb): B03BpamáiomniioH, -mancH, -meecH, -mnecn. Zvratný tvar může mít i trpný význam: HHTáiouíMHCH ( = inráeMbiň) — čtený; opraHH-sýiomníícH (= oprauHnýeMHň) — organizovaný apod. 3. Prízvuk je u sloves I. časování jako ve 2. osobě jednotného čísla přítomného času: tm nómemt. — núniymnií, tm necěmb — He-cýuinň, Tbi paSÓTaemb — paSÓTaiouiHu. Ale: MorýuiHií. U sloves II. časování je prízvuk u přídavných jmen slovesných shodný s přízvukem infinitivu: roBopiÍTb — roBopáuiuň, nocÚTb — hocííiumíí, KpnqáTb — KpiiiáuiHU- Výjimek není mnoho: rýOnuiuň, fléJiHmnii, flúmauuiii, wénHUiniicH, jiénauinň, jik)6huihíí, pýÔHiunň, cjiýjKauuiii, TépnauiHn a některá jiná. b) Přídavná jména slovesná přítomná trpná Přípona I. časování II. časování -eM-(-om-) m li Myná-eM MM HeC-('m H3yMíÍ0MI,lřÍ, -an, -oe, -we HeCÓMblii, -au, -00, -mo -HM- Mbi npoH;!bó;;-HM npOH3BOAHMLIH, -au, -oo, -wo Poznámky: 1. Slovesa na -aBáľb si v přídavném jménu slovesném tuto příponu ponechávají: mm co3AaéM, ale co3jiaBáeMMH, mm npoaaěM, ale npoflaBácMbiň. 2. Tvary na -ómmíí jsou vzácné: necÓMbiň (nesený), bcaómmíi (vedený), BJieKÓMbiií (vlečený), mckómmíí (hledaný). 3. Prízvuk je u I. časování jako ve 2. osobě jednotného čísla přítomného času: tm pucýemb — pucýeMbiii, tm necémb — uccómmíi. U sloves II. časování je přízvuk stejný jako v infinitivu: upociÍTb — IipOCHMMŮ, npOBOflHTb — npOBO/IHMMH. 4. Mnohá přídavná jména slovesná přítomná, a to činná i trpná, nabyla významu prostých přídavných jmen nebo přešla k podstatným jménům: BbiflaióiunňcH — vynikající, TpyflúiUHŮCH — pracující, 3aBéflyioiiinH — vedoucí, ncKonáeMoe — nerost, jik)6hmmíí — milý, oblíbený, yBawáeMMň — vážený (v oslovení). 5. Přídavná jména na -mmh, utvořená od sloves dokonavých, vyjadřují potenciální schopnost, vlastnost věci: ocymecTBHMMií — uskutečnitelný, HepaspennÍMMŮ — nerozřešitelný, neřešitelný. Existují i krátké tvary (příčestí) na -m, např. ynoTpeôjiúeM, -a, -o, -u, ale užívá se jich velmi zřídka (pro vyjadřování trpného rodu v silně knižním jazyce). Překlad přídavných jmen slovesných přítomných do češtiny Přídavná jména slovesná jsou typická pro knižní jazyk, zejména pro odborný styl. V češtině nejsou tak obvyklá, a proto je často překládáme vedlejší vztažnou větou: Vhohhk, wráioiHHM Krníry. Zák, který čte knihu. Zák čtoucí knihu. rod činný Kmíra, wráoMati yieHHKÓM. Kniha, kterou čte žák. Kniha čtená žákem. rod trpný V češtině máme přídavná jména slovesná přítomná trpná s příponou -ný (vyráběný, sestavovaný, trpěný apod.), v ruštině jim odpovídají tvary na -mmh (npon:iBOAMMMH, cocTaBjmeMMH, TepniÍMMH aj.), někdy též na -ihhhch. Přídavná jména slovesná minulá a příčestí Přídavná jména slovesná minulá mohou být rovněž činná (Ha-nHcáBinnií, iipmiěcinHÍí), nebo trpná (cfléjiaHHMH, npHHecěnnMií, íiaKpMTbiň). Krátký tvar trpných přídavných jmen slovesných se nazývá příčestí (cfléjiaH, -a, -o, -m; 3aKpi>iT, -a, -o, -m). 106 107 a) Přídavná jména slovesná minulá činná Mohou se tvořit od sloves dokonavých (častěji) i nedokonavých, od sloves přechodných i nepřechodných: Přípona Minulý čas Přídavné jméno slovesné -Bin- oh cfléjia-ji oh roBopá-ji c,'u'viaHuinií, -aa, -ee, -ne i-OBopiÍBiuHH, -an, -ee, -ne -ui- on npHHec on HcnéK npHHécnmž, -aa, -ee, -ne HcněKmHH, -aa, -ee, -ne Poznámky: 1. Přídavná jména slovesná minulá činná se tvoří od kmene minulého připojením přípony -bujiiíí (končí-li kmen na samohlásku) — cftéjiaimiHii, npoeHBinuii, noho přípony -ihhíí (končí-li kmen na souhlásku) — npHněcmHH, yiuépuntň, 3aMěp3innii. 2. Slovesa na -cth (přít. čas -;iy, -Ty) a na -ib tvoří přídavná jména slovesná minulá činná příponou -muií, přičemž kmen končí na -a, -t, resp. -k, -r: npiiBccTH — h ripiiBejiý — iipímé/mrHii; mccth — h MeTý — MěTmHii: ubccth — h uBCTý — iíBéTiumi; Hcnéxib — h Honený — HcneKinmí: c6cpéib — h côeperý — cSepermnň. 3. Sloveso ynácTb má přídavné jméno slovesné minulé činné ynáB-uiuií, c octi. céiminii, YKpárn, — \ KpáBímiii, upiiiiTH — upímiéAuinii. 4. Slovesa dokonavá s příponou -hj- označující změnu stavu tvoří přídavná jména slovesná minulá činná zpravidla bez -ny-: norwfínyTb — noróGíniiií, 3aMep3iiyTb — 3aMep3uinii; u nedokonavých sloves bývají obojí tvary: cóxuyn. — cóxHyBuniii i eóxinnň, avšak sloveso ncHé3nyTb má jenom tvar HcrómyBiiiHH. 5. Slovesa zvratná mají vždy částici -ch (i po samohlásce): Bep-iiýBuinficH, BepnýBuiaHCH, BcpnýBUieecH, BepnýBinnecH. 6. Prízvuk u tvarů s příponou -butmíi je stejný jako v infinitivu: uocHTb — HocHBumft, íiapiicoBáTi, — napncoBáBinHií. U tvarů s příponou -mnii je přízvuk před touto příponou: npiiBé/iinnií, pac-UBéTimiii, HcněKUiiiii, iioAMěTiniiií. 108 b) Přídavná jména slovesná minulá trpná a příčestí Tvoří se téměř výhradně od sloves dokonavých přechodných: Infinitiv Pří- . pona Příčestí Přípona Přídavné jméno slovesné cnéaaTb naiiHcáTb -H- cflénaH, -a, -o, -u iianiícaH, -a, -o, -HH- r,Lľ.iaiini.iti, -aa, -oe, -bie naniícaHHbiH, -au, -oe, -bie COCTáBHTb 3aKJIK)1HTb npHBe3TH -eH- CocTaBjíeH, -a, -o, -h saKaioMCH, -ená, -eHÓ, -eHÚ npHBesěH, -ená, -eHÓ, -enú -eHH- cocTáBJíenHbiii, -aa, -oe, -bie saKJiioMéiiHbiH, -aa, -oe, -we npHBeseiiiibiů, -aa, -oe, -bie IipHHHTb yÔHTb 3aKpÚTb oGýTb -T- npHHHT, -á, -0, -bl yÓHT, -a, -o, -ti saKpÚT, -a, -o, -w o6ýT, -a, -o, -u -T- npHHHTbiH, -aa, -oe, -bie yôiÍTbiň, -aa, -oe, -ue 3aKpb'iTbiii, -aa, -oe, -bie oôýTbiH, -aa, -oe, -ue Poznámky: 1. Příponou -h- (-hh-) tvoříme příčestí a přídavná jména slovesná od sloves na -a- (kromě typu npminTb a HtaTb): 3anncáTb — 3a-niícaH, 3anHcaHHbiíi; nepeaáTb — népesan, népeAaHUbiíi; OTpeMOH- TlípOBaTb — OTpeMOHTlípOBaH, OTpeMOHTHpOBaiIHHH. 2. Příponou -en-, -ěH- (-eHH-, -«;hh-) se tvoří příčestí a přídavná jména slovesná od sloves na -cth, -cTb, -3th, -3Tb a -«n> (upn-BecTH — npHBeflěn, iipHBeAěiiHbrii; npiiBC3TH — npHBe3ěu, npHBe-3ěHiiwH; HcnÓHb — HcneiěH, HciieHeHiibiň), od sloves II. časování na -iiTb (3aKJiK>HHTb — 3aKJiiOHcii, 3aKJnoHeHHbiH; pemiiTb — peměu, peměnHbin; no3npaTiÍTi» — B03Bpaměi[, B03Bpaměiuibiii, KyiiMTb -wýnjieH, Kýnjieinibiii). U sloves II. časování dochází ke změně kmenové souhlásky jako při časování. 3. Příponou -t- se tvoří příčestí a přídavná jména slovesná od sloves na -HVTb (pacTHHýTb — pacTJÍnyT, pacTHiiyTHiií) a od sloves 109