Arabské a židovské názory na výchovu

Karolinská renesance

Alcuin z Yorku (735 – 804)

Raný středověk, někdy nazývaný temný, je charakterizován jako doba kulturního úpadku. Na antický odkaz zpočátku křesťanští ideologové pohlíželi s despektem jako na pohanskou éru a v otázce křesťanského poznání striktně hájili evangelium a církevní dogmata. Kulturní potenciál antických tradic však byl nezbytný pro upevnění křesťanské ideologie. Proto byl hledán kompromis mezi antickým poznáním a křesťanským učením, známý to vztah víry a rozumu, resp. teologie a filozofie. Po snaze některých církevních Otců došlo k rozvoji antických nauk v podobě trivia, zejména latinské gramatiky, na dvoře Karla Velikého. Studium spisovné latiny  jako úředního jazyka na dvoře Karla Velikého mělo zabezpečit celistvost Francké říše.
Alcuin, původem z Británie, se stal vrchním učitelem  dvorní školy v Cáchách, kde vzdělával Karlovy děti i děti dvořanů. Karla vyučoval rétorice, dialektice a astronomii. V Cáchách působili i langobardský dějepisec Pavel Diakonus, právník Petr Pisánský ad. K pozvednutí vzdělanosti sloužily nové učebnice nebo iluminované rukopisy. Klášterní škola v Toursu se stala přípravou pro budoucí učitele, biskupy a opaty. Vyžadovalo se, aby každý klášter a opatství měly školu. Školné se neplatilo, řeholníci ale mohli vybírat dobrovolné dary od rodičů.
Alcuin členil výuku na tři stupně: elementární, artistický, teologický. Elementární stupeň se zaměřoval na modlitby, zpěv, žalmy,čtení a počty. Artistický stupeň spočíval na triviu a kvadriviu, zvláště na gramatice (rozvoj gramatiky měl praktický význam v porozumění Karlovým dekretům – kapitulár) a rétorice. Teologický stupeň se zabýval studiem Bible a komentáři církevních Otců. Alcuin spojoval křesťanský obsah s klasickou antickou formou. Žádal budování knihoven, psaní rukopisů. Zvláštností byly školy zpěvu (chrámová hudba), vzdělávání dětí z lidu a vzdělávání učitelů (vedle erudovanosti žádal u učitelů i vysoký mravní kredit)
Alcuin si vysoko cenil aktivitu žáků ve výuce nebo metodu příkladu starších. V jeho době se za vrchol učenosti považovalo vypracování syntetických děl, podávajících moudra autorit v uceleném systému. Originalita byla stíhána jako kacířství.

Hrabanus Maurus (780 – 856)

Učitel, spisovatel, básník, opat, arcibiskup mohučský, žák Alkuina. Přepisoval i díla antických historiků a básníků. Jeho myšlení bylo protkáno ideou jednoty univerzalismu (rovnost lidí před Bohem, politická jednota francké říše), sociálním cítěním (např. podporoval postižené hladomorem) a kritikou zlořádů v církvi (zvláště nemravný život duchovních).
Učinil z fuldského kláštera kulturní centrum německého teritoria. Podporoval kázání pro lid v mateřském německém jazyce. Přičinil se o předávání tradiční učenosti po předcích, což bylo hlavním smyslem středověké výchovy (nebyl vědeckým objevitelem).  
Je autorem pedagogického spisu "O výchově kněží". Spis se skládá ze tří knih (první dvě knihy se zabývají církevními otázkami, třetí sedmerem svobodných umění). Smyslem  díla bylo podat návod k přípravě ke službě Boží. Obsah knihy čerpal tradičně z názorů uznávaných autorit, novinkou však bylo její didaktické rozdělení látky, když svobodná umění a pohanskou filosofii platónského zaměření učinil součástí kněžského studia. Dílo bylo až do období vrcholné scholastiky základním pramenem v přípravě nových kněží. V díle Hrabanus hodnotil význam jednotlivých předmětů trivia a kvadrivia, která posuzoval ve vztahu jejich přínosu pro křesťanskou teologii (např. vysoko vyzdvihoval význam gramatiky, kterou chápal jako prostředek k pochopení Písma. Obdobně si cenil rétoriku jako dovednost, která pomáhá hlásat slovo Boží. Dialektika zase pomáhá vysvětlovat pojmy a tím rozlišovat pravdu a lež.  Duchovní, kteří ovládají dialektiku pak mohou rozumem vyvracet bludy kacířů.)
Kromě vzdělanostní složky si H. uvědomoval význam praktické morálky – etiky. Zaměřil se na vštěpování ctností. Více než erudovaný výklad vyzdvihoval u pedagogů výchovu příkladem.

Problémová otázka

Karolinská renesence se pokusila zakomponovat antické sedmero svobodných umění do křesťanského teologického učení. Dokážeme si vybavit některé další kulturně-myšlenkové syntézy, které proběhly v dějinách? Čerpá současná evropská civilizace z nějakého historického myšlenkového odkazu?