Surdopedie PhDr. Pavla Pitnerová, Ph.D. 26. 3. 2011 ÚVOD DO SURDOPEDIE Surdopedie • lat. surdus – hluchý, • řec. paidagogikos – týkající se výchovy • Surdopedie = speciálně-pedagogická disciplína zabývající se výchovou a vzděláváním a rozvojem jedinců se sluchovým postižením Obor surdopedie • tvorba a rozvoj komunikace • výchova a vzdělávání SP • prevence sluchových vad • příprava na povolání Cíl surdopedie • komplexní a raná péče o SP • sociální zařazení • integrace – inkluze • profesní uplatnění • zprostředkování komunikačních kompetencí Speciálně terapeutické metody • reedukace • kompenzace • rehabilitace Mezioborové vztahy • ostatní obory speciální pedagogiky • pedagogika, psychologie • medicínské obory • další obory (akustika,protetika,lingvistika,sociologie,..) Význam sluchu: • rozvoj komunikace • možnost získávání informace • základ pro vytvoření vnitřní řeči • pocit osobní jistoty a bezpečnosti • vnímání pocitu rovnováhy, pohybu polohy těla Důsledky sluchových vad • Oblast kognitivní • Oblast sociální (vztah k okolí) • Oblast psychologická (osobnost) FYZIOLOGIE SLYŠENÍ, KLASIFIKACE SLUCHOVÝCH VAD Anatomie ucha Fyziologie ucha Klasifikace Klasifikace podle ztráty v decibelech (Lejska, 2003): • Normální stav sluchu 0 dB – 20 dB • Lehká vada, porucha sluchu 20 dB – 40 dB • Středně těžká vada, porucha sluchu 40 dB – 60 dB • Těžká vada, porucha sluchu 60 dB – 80 dB • Velmi těžká vada, porucha sluchu 80 dB – 90 dB • Hluchota komunikační (praktická) = zbytky sluchu 90 dB a více • Hluchota úplná (totální) bez audiometrické odpovědi Klasifikace podle doby vzniku • prelinguální • postlinguální Klasifikace podle lokalizace (místa postižení) • periferní: – převodní – percepční – smíšené • centrální Názvy kategorií podle Hrubého 1998 Velikost ztráty sluchu Název kategorie 0 až 25 dB normální sluch 26 až 40 dB lehká nedoslýchavost 41 až 55 dB střední nedoslýchavost 56 až 70 dB středně těžké poškození sluchu 71 až 90 dB těžké postižení sluchu > 90 dB velmi závažné postižení sluchu Klasifikace podle etiologie • dědičné • získané • prenatální • perinatální • postnatální Terminologie • Sluchová vada x • Sluchová porucha • Nedoslýchavé A. Leonhardt (2001, str. 72) definuje jako „osoby, jejíž poškození sluchového orgánu způsobuje narušení sluchového vnímání do té míry, že pomocí sluchadel může vnímat mluvenou řeč a i když omezeně, sluchovou zpětnou vazbou může kontrolovat vlastní řeč.“ • Neslyšící definuje Zákon 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob jako „osoby, které neslyší od narození, nebo ztratily sluch před rozvinutím mluvené řeči, nebo osoby s úplnou či praktickou hluchotou, které ztratily sluch po rozvinutí mluvené řeči, a osoby těžce nedoslýchavé, u nichž rozsah a charakter sluchového postižení neumožňuje plnohodnotně porozumět mluvené řeči sluchem.“ Neslyšící - medicínský a kulturní náhled dva úhly pohledu: a) medicínský náhled − neslyšící = jedinci s postižením − plná integrace − odlišnosti nejsou žádoucí b) kulturní náhled − Neslyšící = jedinci s odlišným jazykem a kulturou Zjištění sluchové vady • Když se narodí miminko… • doba odhalení závisí na stupni postižení • podezření na poškození sluchu • senzitivní vývojová perioda Preventivní prohlídky Vyhláška MZ č.56/1997Sb. o stanovení obsahu a časového rozmezí preventivních prohlídek orientační vyšetření sluchu Vyšetření založené na změně chování při přítomnosti zvuku. Vyšetření sluchu • klasická sluchová zkouška šepot, hlasitá řeč, ladičky • audiometrie subjektivní objektivní Vyšetření sluchu subjektivní audiometrie – prahová tónová audiometrie – slovní audiometrie Vyšetření sluchu objektivní audiometrie – metody akustické • tympanometrie • otoakustické emise (OAE) – metody elektrofyziologické • vyšetření pomocí evokovaných potenciálů (BERA) –informace o elektrickém impulsu, procházejícím do kmene mozkového. • CERA (korové sluchové evokované odpovědi) • SSEP – vyšetření ustálených evokovaných potenciálů Možnosti korekce sluchu: • sluchadlo • implantovatelné sluchadlo, středoušní implantát • kochleární implantát, kmenový implantát • kompenzační pomůcky Sluchadla „elektroakustické přístroje, které zesilují a modulují zesílené zvukové signály vedené do sluchového analyzátoru podle typu a stupně sluchové vady.“ Kochleární implantát „elektronické zařízení, které dráždí elektrickým proudem nervová zakončení sluchového nervu v hlemýždi (cochlea).“ Rehabilitační péče Mezi předpoklady úspěšné rehabilitační péče o sluchově postižené dítě patří: • diagnostika, • přidělení sluchadel, • reedukace sluchu a řeči, • zázemí, • spolupráce složek komplexní péče: Zdravotnická zařízení • Foniatrie • Otorinolaryngologie ORL • Logopedie • Pediatrie • Psychologie • Neurologie • Chirurgie Speciální pedagogická péče • Střediska rané péče • Speciálních pedagogická centra Vzdělávací systém • Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání Rodinná péče • Odhalení sluchové vady u dítěte představuje pro rodinu jednu z nejtěžších životních zkoušek. • Nastává období citově náročné, období pocitu bezmocnosti, nejistoty, neznalosti, strachu, obav z budoucnosti. Literatura: • HRUBÝ, J., BAREŠOVÁ. Didaktické a technické pomůcky pro sluchově postižené v MŠ a ZŠ. Praha: Septima, 1999. • HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu, 2. díl. Praha: Septima, 1998. • www.suki.cz, www.ckid.cz, www.ticho.cz, • kompenzační pomůcky: www.kompone.cz, www.widex.cz POMŮCKY PRO OSOBY SE SP Rozdělení pomůcek pro SP podle výchovně vzdělávacího hlediska Pomůcky usnadňující vnímání mluvené řeči nedoslýchavým Pomůcky usnadňující vnímání mluvené řeči neslyšícím Pomůcky usnadňující tvoření mluvené řeči Pomůcky motivující ke čtení Pomůcky usnadňující získávání informací Pomůcky usnadňující vnímání mluvené řeči nedoslýchavým Hrubý, Barešová Pomůcky usnadňující vnímání mluvené řeči neslyšícím: Pomůcky usnadňující tvoření mluvené řeči: Pomůcky motivující ke čtení: Pomůcky usnadňující získávání informací Sluchadlo Sluchadlo • elektroakustický přístroj, který zesiluje a moduluje zvuky podle typu a stupně sluchové vady • typ a nastavení sluchadla • pískání sluchadla • náhlá nefunkčnost sluchadla Základní mechanické komponenty • mikrofon • zesilovač • reproduktor • regulátor hlasitosti • indukční cívka • přímý audiovstup • baterie Dělení sluchadel podle způsobu zpracování signálu: • analogová • digitální Dělení sluchadel podle tvaru sluchadla: – sluchadla závěsná – sluchadla boltcová – sluchadla zvukovodová – sluchadla kanálová – sluchadla krabičková (kapesní, kapsičková) – sluchadla brýlová Dělení sluchadel podle způsobu vedení: • pro vzdušné vedení • pro kostní vedení Ušní tvarovky - hlavní úkol : odstranění akustické zpětné vazby - typy : a) individuální tvarovky b) konfekční tvarovky c) tvarovky s odvětráváním - čím je vyšší ztráta sluchu, tím lépe musí těsnit * materiál přísné nároky - odolný, tvarově stálý, omyvatelný, nesmí vyvolávat alergické reakce Problémy se sluchadly • vybitá baterie • ušní maz • netěsnící tvarovka, prasklá hadička = pískání  akustická zpětná vazba (unikající zesílený zvuk je zachycen mikrofonem a znovu zesílen …) • okluze = vnímání vlastního hlasu zkresleno vibracemi, které vedou „kosti“ Kochleární implantát • elektronické zařízení, které dráždí elektrickými impulsy nervová zakončení sluchového nervu v hlemýždi KI se skládá z následujících součástí: • zevní: – mikrofon, řečový procesor, vysílací cívky a kabely, • vnitřní: – přijímač a elektrody v hlemýždi (22-24). Kdy implantovat? • ideální věk na KI: 12 až 18 měsíců • věková hranice u dětí: 6 let • u dospělých ohluchlých (postlingválně) Výběr kandidátů pro KI • stav sluchu a sluchového ústrojí • celkový zdravotní stav pacienta • psychologické a sociální faktory • motivace pacienta a jeho rodiny • dosavadní způsob komunikace • očekávání klienta, u dětí i očekávání jeho rodiny. Kritéria výběru • věk kandidátů • zdravotní faktory • anatomická hlediska • úroveň zbytkového sluchu a porozumění řeči Předoperační vyšetření • ORL vyšetření, • otoskopie, • audiometrie čistých tónů, • otoakustické emise, • BERA (odpověď mozkového kmene), • vestibulární vyšetření, • řečová audiometrie (se sluchadlem a bez sluchadla), • elektrokochleografie, • promontorní test (el. vyvolaný sluch. vjem, jen u dospělých), • zobrazovací techniky (CT a MRI), • pedagogické a psychologické testy, • technické poradenství, • výběr vhodného typu implantátu. Rehabilitace sluchu a řeči - předoperační příprava Nácvik:  detekce některých hlasitých zvuků,  odezírání,  odezíráním identifikovat několik známých předmětů  snaha dítěte pojmenovat předměty nebo osoby. Logopedická cvičení pět fází: 1) vnímání čistých tónů a zvuků 2) vnímání okolních zvuků 3) poznání délky slov a počtu slabik 4) rozpoznání slov 5) konverzace a vyprávění Musí být nacvičena podmíněná reakce na zvukový podnět • reagovat na ukončení řady přerušovaných zvuků, • pojmy nic, málo, dobře, moc, • pojmy stejný a jiný a rozlišit je. Pokroky v rehabilitaci jsou závislé na: Programování a pooperační péče Kmenový implantát • elektrody až na sluchová jádra v mozkovém kmeni, • je-li poškozen sluchový nerv. Literatura: • HRUBÝ, J., BAREŠOVÁ. Didaktické a technické pomůcky pro sluchově postižené v MŠ a ZŠ. Praha: Septima, 1999. • HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu, 2. díl. Praha: Septima, 1998. • www.suki.cz, www.ckid.cz, www.ticho.cz, • kompenzační pomůcky: www.kompone.cz, www.widex.cz KOMUNIKACE OSOB SE SP Komunikace • communicatio – spojení, sdělování • komunikační schopnost - užívat jazyk jako systém znaků a symbolů ve všech jeho formách • komunikační proces • Komunikace verbální • Komunikace neverbální – k podpoření řeči (regulace tempa, zdůraznění), – jako náhradu řeči, – k vyjádření emocí, případně k jejich zvládnutí, – k vyjádření interpersonálního postoje (pochyby, naléhání), – k sebevyjádření, sebeprezentaci (Vybíral, Z. 2000, 2005). KOMUNIKAČNÍ FORMY užívané osobami se SP • KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum, 2002 • Zákon č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých Zdroje: 2 základní komunikační systémy: 1)vizuálněmotorický 2)audioorální Komunikace osob se SP Rozvoj jazykových kompetencí u osob se SP • cíl: - dosažení funkční gramotnosti v rámci interkulturní a intrakulturní komunikace • jazyková intervence zaměřena především na získání základů verbálních i neverbálních komunikačních dovedností: a) vizuálněmotorických (ZJ, ZČ, prst. abeceda) b) orálních (mluvený jazyk po stránce zvukové a grafické) c) vizuálních (odezírání) d) zvukových (podpora recepce zvukové stránky mluveného jazyka) • mluvená hlásková řeč • psaná podoba mluveného jazyka • znakový jazyk • znakovaný jazyk • daktylotika (prstová abeceda) • daktylografie • odezírání • pomocné artikulační znaky • Gestuno • mimika • gestikulace • dramatizace • pantomima • Cued Speech • Hand-Mund systém • Makaton Dělení komunikačních forem u SP * mluvená hlásková řeč * psaná forma řeči * Přípravná cvičení • cvičení na rozvoj sluchového vnímání • cvičení na rozvoj zrakového vnímání • zraková paměť • trénování očních pohybů • cvičení na orientaci v prostoru • hry s písmeny • Rozvoj sluchového vnímání • Rozvoj zrakového vnímání Etapy získávání čtenářských dovedností čtení ideovizuální čtení receptivní a) slovníková fáze b) strukturální fáze Problémy s českým jazykem, čtením a porozuměním čtenému textu u SP 1. úvodní fráze osvojené globálním čtením x vlastní tvorba frází, zážitků, vyprávění,… 2. metafory 3. více osob v jednom příběhu 4. modulační faktory 5. inference 6. homonyma 7. synonyma 8.odlišnost významu při změně délky samohlásky 9. náhodná podoba slov 10. neznalost pojmu, který slovo představuje 11. malá slovní zásoba • tzv. vlastní znakový jazyk neslyšících • vizuálně-motorický prostředek komunikace • vlastní gramatika i vlastní slovník * znakový jazyk složka manuální složka nemanuální Znak • znakovaná čeština • uměle vytvořený systém závislý na mluveném národním jazyce každé země * Znakovaný jazyk užívá různých poloh a postavení prstů k vyjádření hlásek nebo písmen • druhy : jednoruční, obouruční, smíšená; do dlaně * daktylní abeceda • vnímání mluvy zrakem a její chápání podle pohybů úst, mimiky, výrazu očí, gestikulace • nemůže nikdy zcela nahradit sluch • nedokonalá náhrada • kinémy, tzn. mluvně pohybové útvary, odlišitelné od jiných * odezírání vnější vnitřní • fyziologické • psychické • verbální Podmínky pro odezírání Stupně odezírání • Ideovizuální • Vizuálně-fonetické • Ideativní • tvoření a rozvoj řeči u dětí se SP • upozorňují na: - správnou polohu mluvidel - pomáhají si ohmatat místa v oblasti obličeje - na rezonanci mluvidel - charakter výdechového proudu * pomocné artikulační znaky • nadnárodní znakový systém * Gestuno • vyjadřuje emoce * Mimika • porozumění řeči * Gestikulace • manuálně-orální systém • rukou znázorňovaná činnost hůře viditelné části mluvidel (jednotlivých fonémů) * Hand-Mund systém • Manuální znaky doplněné mluvenou řečí a symboly * Makaton • Komunikační deprivace • Narušení osobní zóny • Výrazná mimika • Stálý zrakový kontakt • Viditelnost na velkou vzdálenost • Při tmě možnost taktilního kontaktu Specifika komunikace osob se SP • Zvuk • Dotek • Jiná osoba • Vibrace • Pohyb • Světlo Navázání kontaktu – zezadu, hlava, záda, ruka od lokte dolů – rameno a horní část paže – stehna – pokud sedíme – přední část těla, ruce od loktů dolů – pokud neznakují Pravidla pro kontakt dotekem ROZVOJ ŘEČI U OSOB SE SP Ontogenetický vývoj řeči u SP dětí Na charakter vývoje řeči má vliv: • stupeň a typ sluchového postižení • přítomnosti dalšího postižení (kombi-vady) • věk a dosažené stádium řeči, kdy SP vzniklo • exogenní sociální faktory (rodina, škola) • včasná diagnostika, včasná intervence, raná péče, rehabilitační péče Ontogenetický vývoj řeči • prenatální období - příprava na komunikaci • při narození – křik • 2.-3. týden - úsměv • 3 týdny - 1 měsíc - křik s citovým zabarvením • 1. - 3. měsíc - broukání, pudové žvatlání • 6. - 9. měsíc - napodobivé žvatlání • diagnostický moment - obd. 7. měsíce - SP dítě přestává žvatlat, ztichne, popř. vydává zvuky • 10.-12.měsíc – období počátečního rozumění řeči a napodobování tzv.komunikace gesty Stádia vývoje řeči (Lechta) • pragmatizace (do konce 1. roku) • sémantizace (do konce 2. roku) • lexemizace (do konce 3. roku) • gramatizace (do konce 4. roku) • intelektualizace (po 4. roce) Vývoj řeči u osob se SP • opožděný (nedoslýchaví) • omezený (neslyšící) • přerušený (ohluchlí v raném věku) Vývoj řeči u dětí s vrozenou hluchotou: Vývoj řeči u dětí se získanou hluchotou: Vývoj řeči u dětí nedoslýchavých: Řeč sluchově postižených • Při lehkých vadách (do 40 dB) nastupuje u dítěte normální (nebo jen mírně opožděný) vývoj řeči. • Při středně těžkých vadách (40 až 60 dB) je třeba, aby dítě co nejvíce nosilo sluchadla. • Při těžkých ztrátách sluchu (60 až 70 dB) je většina běžných domácích zvuků mimo dosah dítěte. • Při tzv. praktické hluchotě (71 až 100 dB) se za pomoci dobrých sluchadel může naučit mluvit, bude hůř číst a vyslovovat. Narušené jazykové roviny • Foneticko – fonologická rovina • Lexikálně - sémantická rovina • Morfologicko – syntaktická rovina • Pragmatická rovina Foneticko – fonologická rovina • nejnápadnější • výslovnost je narušená, namáhavá • prodloužená artikulační doba • audiogenní dyslálie • audiogenní dysfonie Lexikálně - sémantická rovina • slovní zásoba redukována • rozvoj slovní zásoby - obtížná a málo efektivní činnost • výstavba pojmů zdlouhavá • konkrétní x abstraktní pojmy Morfologicko – syntaktická rovina morfologie • nerovnoměrné užívání slovních druhů, problém s jejich rozlišením syntax • slovosled, bez gramatických souvislostí • nesouvislé věty, důvody - absence sluchových podnětů, rozdílnost orálního systému a znakového jazyka • dysgramatismy, agramatismy • interference ZJ a ČJ (odlišnost gramatického systému obou jazyků) Pragmatická rovina • problémy s navazováním komunikace Poruchy řeči • audiogenní dyslalie • kopholalie • dysprozodie • audiogenní dysfonie absence akustické zpětné vazby • Dýchání • Artikulace • Fonace Prevence hlasových poruch • hygiena hlasu • nácvik správné hlasové techniky • hygiena prostředí Vyvozování hlasu u dětí se SP vyvození hlasu • využíváním spontánních hlasových projevů • motivace • mluvení do ucha nebo do dlaně • poklepy na hrudník • odhmatávání vibrací • různé pomůcky LOGOPEDICKÁ PÉČE • individuální logopedická péče • český jazyk • Nejdřív motorika… • dechová cvičení • hmatová cvičení • sluchová cvičení • cvičení pozornosti • poznávání barev • gymnastika mluvidel • rytmická a hlasová cvičení • rozvíjení pasivní slovní zásoby • potom aktivní slovní zásoba… • nácvik jednoduché denní frazeologie • vyprávění podle předlohy • nácvik artikulace. principy logo terapie všeobecné principy: • motivace • podmiňování – odměny • zpětná vazba • opakování • automatizace osvojených dovedností pedagogické principy: • uvědomělosti • aktivity • náklonnosti • soustavnosti • trvalosti • posloupnosti • individuálního přístupu principy logo terapie specifické logopedické principy: • minimální akce – jakékoli cvičení by nemělo působit námahu • relaxace – zklidnění při navazování kontaktu • komplexnost – týmový přístup • symetričnost terapeutického vztahu – v doprovodu rodičů, terapeut je rodičům partnerem ne nadřazený • multisenzoriální přístup nebo monosenzionární – dle potřeby, zaměřen na konkrétní postižení • včasná stimulace • imitace přirozeného, normálního vývoje řeči • překonávání komunikační bariéry – nechuť komunikovat • konkrétnější principy při terapii jednotlivých druhů NKS – např. při dyslalii princip užívání pomocných hlásek – každá z poruch má ještě konkrétnější ped. přístupy VÝVOJ POHLEDU NA OSOBY S VADAMI SLUCHU Starověk • Starý zákon, ve Druhé a Třetí knize Mojžíšově mluví o hluchých. Oddělení pojmů hluchý a němý. • V 5. a 4. století př. n. l. se kladl velký důraz na komunikaci, na řeč a na výchovu ke správné řeči. • Hippokrates – výklad fyziologie sluchu, související s vadou řeči – vadnou artikulací. Hluchoněmí se dokázali uplatnit v nejrůznějších řemeslech. • Isokrates, se zabýval vztahem mezi řečí a myšlením. • V té době se neslyšící neučili mluvit (proto označení hluchoněmí), a absence řeči jim ztěžovala až znemožňovala možnost začleňování do společenského života. • Aristoteles „Ti, kdo neslyší od narození, nebudou mít rovněž řeči. Hlas jim určitě nechybí, nemají však řeči.“ neslyšící = nemluvící. nepřesný překlad: neslyšící = neschopný myšlení. • Marcus Tullius Cicero vydal i spis „O řečníkovi“, ve kterém popisuje názory na řečnictví, výchovu řečníků, hlasovou hygienu, fyziologií řeči a již zmíněnými vadami řeči a sluchu. Individuální péče 16. století. • Mnich Pedro Ponce de Leon vychovával v klášteře dva hluchoněmé chlapce. Hledal způsob, jakým by se s nimi mohl dorozumět. Podařilo se mu u nich dospět k určité formě artikulované řeči. • Nastala éra vzdělávání jednotlivých neslyšících jedinců, kterým většinou pomáhal někdo z rodiny nebo z okolí. • Ramiréz de Carrión, vyvinul svůj vlastní zjednodušený způsob výuky čtení a psaní a sklidil se svou metodou velký úspěch. Při výuce používal písmo i prstovou abecedu, jeho žáci mluvenou řeč. • Juan Pablo Bonet, Carrionovu metodu mírně doplnil a sepsal. Propagoval jednoruční prstovou abecedu, zmiňuje se o odezírání. • John Bulwer navrhoval již od roku 1648 zřízení samostatné školy, která by sloužila k výchově a vzdělávání hluchoněmých. 17. a 18. století • Jan Konrád Amman vedl hluchoněmého žáka. Učil ho odezírat a artikulovat (napodobováním postavení mluvidel před zrcadlem). Využíval chvění mluvních orgánů při výslovnosti hlásek. Současně učil číst a psát. • Jacobo Rodrígues Pereira žil v letech 1715 – 1780 a učil neslyšící ve Francii. Vytvořil si vlastní pokrokovou metodu výuky, zvanou daktylologie. Používal posunky, zbytky sluchu užíval při vyvozování hlasité řeči, Provokoval žáky k četbě i psaní, řídil se metodou názornosti. Jedince s vadami sluchu dělil podle stupně této vady a jejího vlivu na komunikaci. Počátky hromadného vzdělávání • Abbé Charles Michel de L’Epée. Žil ve Francii, kde v roce 1770 založil první veřejný ústav pro hluchoněmé. Vymyslel umělé posunky pro jednotlivé pojmy. Učil prstovou abecedu a psaní. • Samuel Heinicke založil ústav v roce 1778 v německém Lipsku. Ve svém ústavu zavedl metodu „hláskovací“ (vyslovil hlásku, žák se ji naučil odezírat, artikulovat a psát). Z naučených hlásek se pak skládala slova, která se zapisovala a odezírala. • Metody: – německá = orální a francouzská = posunková • obě metody sváděly tvrdý boj Souboj metod • Mezinárodní kongres učitelů hluchoněmých – 1880. • Vyvrcholil dlouholetý spor učitelů, logopedů, lékařů a vlastně všech okolo neslyšících. • V rezoluci pak účastníci deklarovali nadřazenost orální metody nad znaky. Sto let po „Milánu“ • Milánský kongres nastolil pro výchovu a výuku čistě orální metodu. • Ta zdomácněla ve školách a ústavech pro hluchoněmé. • Přesto nepřinesla příliš výrazné výsledky. • Objevy v elektrotechnice a výroba sluchadel. Moderní přístupy Nejdůležitější směry 20. století: • Čistá orální metoda • Simultánní komunikace • Totální komunikace • Bilingvální metoda