Základy kartografie a topografie
Mgr. Darina MÍSAŘOVÁ, Ph.D.
Sylabus přednášky 8: BBAARRVVAA VV MMAAPPOOVVÉÉMM OOBBSSAAHHUU
Sylabus slouží jako přehled základních pojmů zmiňovaných na přednášce. Není dostačující pro úspěšné
zvládnutí zkoušky. Sylabus je nezbytné doplit informacemi z přednášky.
VÝZNAM BARVY V OBSAHU MAPY
• Barva má v obsahu specifické postavení – může být jak SAMOSTATNÝM vyjadřovacím prostředkem, tak SOUČÁSTÍ všech
vyjadřovacích prostředků ostatních.
• Použití barev v mapě zvyšuje při stejném optickém zaplnění množství zobrazitelného obsahu.
• Barva umožňuje snížit počet ostatních použitých vyjadřovacích prostředků = zpřehlednění
Fyzikální podstata barev
• barva vzniká rozkladem bílého světla
• světlo = oblast viditelné světelné zářivé energie
• 350nm (fialová) - 750nm (červená)
• červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá a fialová
• Čím je vlnová délka KRATŠÍ, tím se barva jeví jako VZDÁLENĚJŠÍ (vjem hloubky)
• lidské oko je schopno rozlišit asi 180 barevných odstínů (150 spektrálních barev červené, oranžové, žluté, modré a fialové a
30 nespektrálních purpurových barev)
• k rozlišení barevných odstínů v červené části spektra postačuje změna vlnové délky jen 7 nm, zatímco v ostatních částech
spektra až 48 nm
• celkově je člověk schopen rozeznat až 17 000 odstínů chromatických barev a dále ještě asi 300 odstínů šedi až po černou
Barevné modely
• Barevný model – způsob jak zorganizovat barvy, zobrazit vztahy mezi nimi a jak vymezit odstíny vnímatelné, tisknutelné a
zobrazitelné
• Modely založené na fyziologii oka
• Na výše zmíněných šesti základních spektrálních barvách stoji dva hlavní barevné modely současnosti
o RGB - používaný všemi barevnými monitory
o CMY (CMYK) - používaný pro barevný tisk
• Princip teorie barev :
o červené (red - R), zelené (green - G) a modré (blue - B) = RGB (při aditivnim míchaní barev )
o tyrkysové (cyan - C), purpurové (magenta - M) a žluté (yelow - Y) = CMY, při použití subtraktivního míchaní barev
• Modely založené na fyziologii oka – RGB, CMY / CMYK
Skládání barev
• šest barev spektra lze omezit na tři PRIMÁRNÍ SVĚTELNÉ BARVY
• Téměř každou barvu lze simulovat pomocí tří základních barev
• Světelné barvy – RGB model :
o BARVY ZÁKLADNÍ:
modrá, zelená a červená barva
o DOPLŇKOVÉ BARVY (vznikají skládáním barev základních):
žlutá (zelená + červená)
purpurová (červená + modrá)
azurová (modrá + zelená)
o všechny ostatní barvy vznikají rovněž skládáním, a to základních nebo doplňkových barev
o skládání barev může být aditivní nebo subtraktivní
Aditivní skládání barev
• vychází se od černé barvy a přechází se přidáváním (sčítáním) základních barev k barvě šedé - ke světlu složenému
o platí:
o stejné množství modré, zelené a červené barvy dává barvu šedou (maximální množství bílou)
o stejné množství azurové, žluté a purpurové dává opět bílou barvu
o uplatňuje se při promítání a dociluje se ho pouze světlením - např. červená a zelená dávají žlutou
Subtraktivní skládání barev
o od bílé barvy se odečítají jednotlivá monochromatická světla (základní nebo doplňkové barvy)
o směs světla se vytváří tím, že se z bílého světla vyloučí určitá část, např. odebrání azurové a žluté dává zelenou
o jakmile se vyloučí poslední monochromatická složka, zůstane barva černá
o používá se při tisku, protože základem je bílý papír, a používají se doplňkové barvy
Parametry barvy
TTÓÓNN
= vlastnost barevného vjemu charakterizovaná vlnovou délkou a označovaná názvem barvy (barva modrá, červená aj.)
• jedná se o umístění barvy ve spektrální řadě
• rozlišují se dvě skupiny barev:
• pestré (chromatické)
• nepestré (achromatické, neutrální)
SSYYTTOOSSTT (čistota)
= vlastnost barevného vjemu, který určuje jeho rozdílnost od vjemu nepestré barvy, jež se mu nejvíce podobá
• vyjadřuje podíl čisté pestré barvy a barvy nepestré ve výsledné lomené barvě namíchané pro tisk
• vyjadřuje rozdílnost vjemu barvy chromatické od vjemu barvy achromatické
• podle sytosti se rozlišují barvy syté a bledé
JJAASS (světlost)
= vlastnost vjemu svítící plochy, která umožňuje, aby vjem barvy byl vyhodnocen stejně jako vjem achromatické barvy v
rozsahu od tmavé až do velmi světlé
• jas udává relativní čistotu barvy
• podle jasu se rozlišují barvy:
o světlé - světlé barvy jsou barvy čisté nebo barvy vzniklé míšením příslušných chromatických barev
o tmavé - tmavé barvy jsou barvy s příměsí šedi, event. míšení dalších příslušných chromatických barev
• při tisku mapy se tmavých barev dociluje tiskem plné plochy, světlých barev použitím sítí (rastrů)
Psychologické působení barev
• vjem hloubky
• pocit tepla
• optická váha barev
• vzrušivost
Vjem hloubky
• je vlastnost barevného vjemu, který má tón barvy
• oko vnímá každý tón s jinou intenzitou: zelená a modrá se lépe čte z kratší vzdálenosti, zatímco purpurová je viditelná na
velkou vzdálenost.
• tj. barvy s kratší vlnovou délkou (modrá) se zdají být na mapě hlubší, resp. vzdálenější, než barvy s delší vlnovou délkou
(červená)
• uplatňuje se, když se vyjadřují pozitivní a negativní hodnoty nebo dojem vzdálenosti - ve stupnicích barevných vrstev
(barvy jsou řazeny podle pořadí ve spektru, tj. zelená - žlutá - oranžová - červená)
Pocit tepla
• pocit tepla se dostavuje u červené, oranžové a žluté (teplé barvy)
• pocit chladu se dostavuje u zelené, modré a fialové (studené barvy)
• využívá se nejčastěji na klimatických, vojenských a dalších mapách
Optická váha barev
• není u všech barev stejná - závisí na tónu, jasu i sytosti
• výraznější jsou barvy tmavé a syté
• nejnižší - bílá a žlutá, největší - fialová, červená, černá
• nespektrální barvy (např. hnědou) nelze jednoznačně zařadit
• pořadí optické váhy (od nejnižší k nejvyšší):
• bílá - žlutá - oranžová - červená nebo žlutá - zelená - modrá - fialová - černá
• různá váha ploch se dá vyrovnat použitím rastrů (výrazná barva rastrem, nevýrazná plně), u bodů a linií změnou rozměrů
(černá linie bude tenčí než zelená)
Vzrušivost
• podle vzrušivosti: barvy klidné a vzrušivé
• v klidných barvách od žluté po modrou kulminuje zelená barva (všem barvám přiděluje nádech zelenosti) - zelená proto
působí nejklidněji
• v zelených tónech a odstínech je lidský zrak schopen rozpoznat nejvíce jejich nejmenších rozdílů nebo prahů
• opakem ke klidu je vzrušivost barvy červené
• využívá se:
• klidné barvy – podklad nebo druhořadé objekty a jevy
• vzrušivé barvy – dominanty nebo negativních jevy
Volba barev - kvalitativní
velké plochy - světlé, málo syté barvy
tvoří odlehčený podklad pro body a linie a s podobně odlehčenými sousedními plochami lépe snášejí
malé plochy, linie a body - tmavé a syté barvy
působí na mapě příliš nápadně a výrazně, až křiklavě - proto se používají pro malé a drobné plošky (kvalitativně nebo
kvantitativně nejzajímavější místa)
vystupují z mapy tím více, čím nenápadnější a neutrálnější je barva okolí
používají se i u bodových a liniových znaků (nepoužívá se žlutá, kterou je na světlém podkladu špatně vidět)
Funkce barvy – kvalitativní jevy
Rozlišovací
Klasifikační
Estetická
požití standardizovaných barevných stupnic (navigační, geologické atd.)
Sestavení vlastní barevné stupnice (PřiIblížit se přírodním barvám)
Volba barev - kvantitativní
Čím intenzivnější jev, tím intezívnější barva
ŠKÁLA
• Slovo škála původně označovalo řadu tónů (zvukových) uspořádanou způsobem, který byl považován za dokonalý = stupnice
• Pojem lze vztáhnout na jakoukoli utříděnou barevnou posloupnost
• Zahrnuje také stupnici sytosti jediné barvy – řadu tónů různé barevné intenzity
• Termín ŠKÁLA označuje jakoukoli dokonale uspořádanou posloupnost barev nebo tónů
ŠKÁLY S TEPLOTNÍM FAKTOREM
• Lze je použít všude, kde existuje polarita jevu (teplá x studená, pozitivní x negativní)
• Žlutá a červená působí zdání blízkosti, modrá a fialová optickou vzdálenost prohlubují – vzdálenější předměty se jeví menší
• Propad intervalu
• Různé počty intervalů