PedF, katedra geografie
Hlavní rozvojové teorie
v socioekonomické geografii
a regionálním rozvoji
1
PedF, katedra geografie
Obsah přednášky
Prostorové teorie
Základní teorie RR
Lokalizační teorie
Polarizační teorie
Teorie dle společenských přístupů
Současné uplatnění v geografii
2
Hlavní vývojové etapy teorií regionálního rozvoje:
» neoklasický přístup (lokalizační teorie, jedno- a dvousektorový
model)  dělníci za prací
» keynesiánský přístup (teorie exportní báze, sektorová
teorie růstu ekonomické báze regionu, polarizační teorie,
teorie polarizovaného rozvoje)  práce za dělníky
Regionální rozvoj – hlavní přístupy
PedF, katedra geografie 3
» neomarxistický přístup (teorie závislosti, teorie změn
globální produkce, teorie nerovné směny)  návrhy na
opatření neformulovány
» neoliberální přístup (nová teorie růstu, koncept path
dependance)  podpora lokální iniciativy
» institucionální přístup (teorie učících se regionů) 
spolupráce a inovace
Regionální rozvoj – hlavní přístupy
PedF, katedra geografie 4
Mobilita pracovní síly a kapitálu není stejná; proto
doporučují podpořit mobilitu pracovní síly, buď podporou
migrantů do regionů (pull faktor) a nebo snížením mezd v
regionech s vysokou nezaměstnaností (push faktor).
Hlavní nedostatky neoklasických teorií:
» neuvažují rozdíl v informovanosti jednotlivých aktérů,
» neuvažují export a import,
» neuvažují úspory z rozsahu.
Neoklasický přístup
PedF, katedra geografie 5
Na rozdíl od neoklasického přístupu (nabídka, konvergence)
zdůrazňuje stranu poptávky a divergence (tržní
nerovnováhy).
Zaveden pojem multiplikátoru (následné reakce na určitý
impuls (zvýšený výdej zvýšené příjmy zvýšená
spotřeba).
Keynesiánský přístup
PedF, katedra geografie 6
Nerovnoměrný rozvoj pokládán za automatický a vyplývající
z povahy kapitalizmu.
Nerovnoměrný rozvoj je důsledkem nestability kapitalizmu
a intervence států neúčinné – neřeší se příčina, ale
důsledek – příčinou je kapitalizmus.
Řešení meziregionálních rozdílů neřeší na regionální, ale na
národní či nadnárodní úrovni.
Poměrně rozvinutá teoretická báze.
Neomarxistický přístup
PedF, katedra geografie 7
Staví se k regionální politice odmítavě.
Důraz je kladen na fungování volného trhu, svobodu
jednotlivce (individualizmus) a jeho osobní zodpovědnost.
Státní intervence mají být omezené a mají odstraňovat
překážky pro optimální fungování tržního mechanizmu.
Neoliberální přístup
PedF, katedra geografie 8
Institucionální přístup
Rozmach institucionálních směrů v 80. letech 20. stol.,
dodnes se dynamicky vyvíjí.
Kritika klasických („velkých“) teorií pro jejich
nerealističnost a z třech základní důvodů:
» nedocenění úlohy inovací a učení se
» nediferenciace firem
» nedocenění „institucí“
PedF, katedra geografie 9
PedF, katedra geografie
Neoklasický přístup
a
Lokalizační teorie
10
Německá škola
Johann H. von Thünen (1783-1850)
Der isolierte Staat (1826, 1850)
prostorová ekonomie (1826, první vydání)
Definoval speciální zemědělské zóny v závislosti
na dostupnosti trhu.
Faktory: přepravní vzdálenost a výtěžnost
z jednotky plochy.
PedF, katedra geografie 11
Německá škola
Výchozí podmínky:
Existence izolované prostoru, kde celé zemědělství tíhne k jednomu
centru (městu – trhu).
Trh je městem, kde se koncentrují zemědělské komodity.
Produkty jsou prodávány pouze v jednom centru, které tvoří
spádové území.
V zázemí pracují zemědělci na základě stejných podmínek s
maximalizací zisku.
Náklady na přepravu plodin jdou přímo úměrné přepravní
vzdálenosti.
Produkty jsou přepravovány čerstvé.
Fyzickogeografické podmínky jsou homogenní.
PedF, katedra geografie 12
Thünen definoval následující zóny:
1. zóna: produkce mléka a zeleniny
2. zóna: produkce dřeva
3. – 5. zóna: obilniny a jiné plodiny (trojpolný systém)
6. zóna: chov dobytka na maso, sýry
PedF, katedra geografie 13
Německá škola
PedF, katedra geografie 14
Německá škola
Walter Christaller (1893 – 1969): „Teorie centrálních
míst“ – výzkum centrality a hierarchie sídel podle různých
funkcí
Pojmy: centrální místo, spádové území, centralita
(hierarchie, hexagonalita).
Vyšší spádového místo překrývá území nižšího spádového
místa.
PedF, katedra geografie 15
Teorie centrálních míst
Rovnoměrně rozmístěná populace.
Centrální místa poskytují zboží, služby a administrativní
funkce jejich zázemí.
Spotřebitelé minimalizují svoji cestovní vzdálenost.
Poskytovatelé služeb se snaží pokrýt co nejširší možnou
oblast trhu.
Všichni spotřebitelé mají stejný příjem a stejné požadavky
na služby.
Čím častěji obyvatelé dané zboží (může se jednat
i o služby) potřebují, tím je centrum jeho poskytování
lokalizováno blíže či dále.
PedF, katedra geografie 16
Teorie centrálních míst
Existuje centrální místo (koncentrace služeb, obslužné
středisko v prostoru).
Kužel poptávky – poptávka klesá s dostupností centrálního
místa.
Vzniká pravidelná šestiúhelníková síť obslužných oblastí.
Princip obsluhy – každé místo vyššího řádu poskytuje
služby všech nižších řádů.
Každé místo obsluhuje dvě centrální místa a 3 místa
nižšího řádu – tzv. princip K=3.
PedF, katedra geografie 17
minimální práh (nabídka)
minimální počet zákazníků
potřebných k fungování
služby
maximální práh (poptávka)
odkud až jsou zákazníci
ochotni dojíždět nakupovat
poskytované služby (dopravní
náklady)
maximál
ní práh
minimá
lní práh
PedF, katedra geografie 18
K=3 teorie
V základním modelu každé
centrum vyšší velikosti
obsluhuje 3x větší území
než centrum o řád nižší.
PedF, katedra geografie 19
k = 6/3 + 1 = 3
Obslužný princip
PedF, katedra geografie
20
Dopravní princip
k = 4
PedF, katedra geografie 21
Administrativní princip
k = 7
PedF, katedra geografie 22
Centrum
Obchodní centrum (export a import zboží i služeb).
Lokalizace přibližně v geometrickém středu oblasti.
Centra si postupně vyvíjejí obslužnou funkci pro svoje širší
okolí (zázemí).
Význam centra se nehodnotí podle počtu obyvatelstva, ale
dle tzv. indexu centrality (rozsah poskytovaných služeb).
Hranice dosahu:
Maximální vzdálenost, kterou jsou lidé ochotní cestovat za
danou službou.
PedF, katedra geografie 23
Löschova teorie
August Lösch (1906 – 1945)
Soustředil se na vztahy v rozmístění velkých průmyslových
podniků.
Jeho teorii po druhé světové válce zpopularizovala především
americká geografická škola.
Používají se různě velké sítě pro různé druhy zboží a služeb, přičemž
tyto sítě překládá přes sebe do uspořádané podoby – Löschův model
umožňuje specializaci, vzniká rozdíl ve struktuře produkce a nabídky.
Každé centrální místo vyšší hierarchie nemusí nabízet všechny služby
(zboží) jako místo na nižším stupni centrality.
Model je tvořen postupně od sídel s nejnižší hierarchií k sídlům
s nejvyšší hierarchií.
Výsledkem Löschovy modifikace Christallerovy teorie je struktura
s jedním společným dominantním centrem, z něhož vychází
prostorové výseče s různým počtem center nižších řádů.
PedF, katedra geografie 24
Löschova teorie
PedF, katedra geografie 25
Další teorie
Pro modelování rozšíření sídel, případně ekonomických systémů
můžeme také použít difúzní teorii – Hudsonův model nebo
Vanceův kolonizační model.
Hudsonův model je založen na zkoumání teritoriálního šíření
rostlin a živočichů, rozlišuje fáze kolonizace (prvotní osídlení),
rozšíření (zvýšení hustoty) a konkurence (selekce a vytváření
pravidelností).
Vanceův kolonizační model mapuje jednotlivé fáze rozvoje
osídlení v nově kolonizovaném území, rozlišuje fáze
počátečního průzkumu, přes šíření osídlení v místech těžby
surovin, významných komunikací až k poslední fázi, která
znamená vytváření pravidelné regionální struktury.
PedF, katedra geografie 26
Teorie lokalizace
Tvůrcem ucelené klasické teorie lokalizace je Alfréd Weber
(1868 – 1958).
Jako kriterium lokalizace používá minimalizaci výrobních
nákladů, cíl formuluje jako optimální lokalizaci firmy s cílem
minimalizace výrobních nákladů a nákladů spojených
s přepravou surovin a hotových výrobků firmy.
Významným přínosem je to, že formuloval pojem lokalizační
faktor, identifikoval jej a klasifikoval podle několika znaků,
zavedl kategorii lokalizační orientace.
PedF, katedra geografie 27
Lokalizační faktory
= síly, které ovlivňují rozhodnutí umístit firmu v konkrétních
místech prostoru.
Weber uvádí tři hlavní faktor lokalizace průmyslového
závodu:
Dopravní náklady
Náklady na pracovní sílu
Spotřebitelské aglomerace
PedF, katedra geografie 28
Lokalizační teorie A. Webera (1909)
PedF, katedra geografie 29
Lokalizační faktory
a) přírodní
b) ekonomicko-technické
c) sociálně-politické
PedF, katedra geografie 30
Lokalizační teorie
Walter Isard (1919) - navazuje na Lösche a Webera,
zevšeobecňuje jejich poznatky.
Přinesl dva základní pojmy – tzv. substituční princip a
dopravní vstup.
Z hlediska firmy je dopravní vstup rovnocenný s ostatními
výrobními vstupy (kapitál, práce), přičemž je možno jej
substituovat jinými.
Substituce všech vstupů z hlediska lokalizace též používá
jako kritérium maximalizace zisku.
PedF, katedra geografie 31
Lokalizační teorie
W. Isard kategorizuje úspory následujícím způsobem:
Interní úspory z rozsahu jednotky vyplývající z rozsahu
produkce.
Úspory z lokalizace, které mohou využívat všechny
jednotky lokalizované v daném prostoru.
Úspory z urbanizace, které plynou jak z úspor z lokalizace,
tak z koncentrace obyvatelstva (umožňuje získat
kvalifikovanější pracovní sílu, možnosti kooperace,
specializace …).
PedF, katedra geografie 32
PedF, katedra geografie
Polarizační teorie
teorie „jádro“ a „jádro-periferie“
33
Walt Whitman Rostow (1916)
Předpoklad, že k nastartování ekonomického růstu („takeoff“)
je třeba masivních investic.
Nejen popis ekonomických, ale i širších společenských
změn.
Neoklasický přístup – Růstový model
PedF, katedra geografie 34
Robert Merton Solow (1924)
Solowův model
Předpoklad, že růst fyzického kapitálu (kapitálové investice)
podmiňují ekonomický růst je postačující pouze v krátkém
období.
Velikost populace a nabídka pracovních sil se v čase nemění.
Nejen kapitálové investice, ale i technologický
pokrok (a růst populace) podmiňují ekonomický růst.
Neoklasický přístup – Růstový model
PedF, katedra geografie 35
Douglas C. North (1920)
Rozděluje odvětví na exportní a ostatní, přičemž exportním
odvětvím je přisouzena úloha hnacích odvětví; ostatní se jim
přizpůsobují, zabezpečují jejich činnost.
Úspěšnost exportních odvětví determinuje ekonomický růst
regionu.
Každý region musí najít zboží (službu…), v jehož produkci
disponuje konkurenční výhodou, pak začne růst.
Keynesiánský přístup - Teorie exportní báze
PedF, katedra geografie 36
Ekonomická báze regionu je tvořena:
» primárním sektorem (prvovýroba)
» sekundárním sektorem (zpracovatelský pr.)
» terciálním sektorem (služby)
Růst ekonomické báze pak probíhá od dominance
primárního, přes sekundárního až k dominanci terciálního
sektoru.
Nejnovější fáze je růst kvarciéru (věda a výzkum).
Keynesiánský přístup
Sektorová teorie růstu ekonomické báze regionů
PedF, katedra geografie 37
Francois Perroux (1903 – 1987)
Vytvořena v nejvyspělejších zemích po 2. světové válce – tržní síly
zformovaly výrazné póly růstu, které dávaly rozvojové impulsy
celému regionu.
„Růst se neobjevuje všude najednou, projevuje se v tzv. pólech
růstu (hnací regiony) a šíří se do okolí (hnané regiony).“
Neomezoval růst na konkrétní region a spíše
abstrahuje od role vzdálenosti v ekonomickém rozvoji.
Keynesiánský přístup
Teorie růstových pólů
PedF, katedra geografie 38
(Nejen) o prostorovou dimenzi prohloubil tuto teorii
Jacques-Raoul Boudeville (1919), který se ji snažil
propojit s Christallerovou a Löschovou teorií centrálních
míst.
Póly růstu jsou hierarchicky rozrůzněné.
Technická a technologická polarizace
Důchodová polarizace
Psychologická polarizace
Geografická polarizace
Keynesiánský přístup
Teorie růstových pólů
PedF, katedra geografie 39
"nosná soustava měst"
Boudeville rozlišuje homogenní, polarizované a plánované
oblasti.
Polarizované oblasti malého měřítka se vyznačují tendencí
skládat síť, soustavu tvořící polarizovanou oblast většího
měřítka (vyšší úrovně).
Keynesiánský přístup
Teorie rozvojových pólů
PedF, katedra geografie 40
Praktické implikace v regionální politice především ve Velké
Británii, Francii a Itálii – umísťování „hnacího“ průmyslu do
zaostávajících regionů – nepříliš úspěšné.
Vedle lokalizace dynamických odvětví je nutné změnit celé
sociální a ekonomické prostředí regionu.
Teorie „jádro – periferie“
Keynesiánský přístup - Polarizační teorie
PedF, katedra geografie 41
Příklad Francie - byly zde vymezeny:
1. tři homogenní oblasti (Paříž, Východ a Západ),
2. osm polarizovaných oblastí se středisky (póly), které jsou
nazvány "vyrovnávací metropole"
3. dvacet jedna plánovaných oblastí, pro něž budou zpracovány
krátkodobé plány na rozmístění investic.
Cílem této politiky bylo přitom soustředit investice v osmi regionálních
(vyrovnávacích) metropolích; cílová velikost každé z těchto metropolí byl
aspoň 1 milion obyvatel.
Vzájemná závislost periferie a střediska každého polarizovaného regionu
tak, že původně neuspořádané vztahy by byly (pokud je to výhodné)
orientovány ve směru vytvářené hierarchie.
Keynesiánský přístup
Teorie rozvojových pólů
PedF, katedra geografie 42
Zakladatel John Friedmann (1968) – zavedl název jádro –
periferie (core – periphery).
Nerovnoměrné rozložení moci ve společnosti a ekonomice,
které je výhodné pro jádro, ke kterému dochází díky šesti
efektům:
» efekt dominace
» informační efekt
» psychologický efekt
» modernizační efekt
» efekt vazeb
» výrobní efekt
Keynesiánský přístup
Teorie polarizovaného rozvoje
PedF, katedra geografie 43
Navrhuje vytvořit tzv. městské regiony – hierarchický
systém měst, který vytvoří relativně rovnovážný systém.
Nezbytná redukce polarizace mezi jádrem a periferií.
Friedmann rozlišuje 4 fáze hospodářského vývoje země:
předprůmyslovou
přechodnou
průmyslovou
poprůmyslovou (postindustriální)
Keynesiánský přístup
Teorie polarizovaného rozvoje
PedF, katedra geografie 44
Společensko-hospodářské hledisko:
Úspěšné využití růstu vývozních odvětví pro růst jiných
hospodářských sektorů závisí na společensko-politické skladbě
dané země a na rozložení příjmů a výdajů uvnitř země.
Je třeba usilovat o rozvoj místních činností. Proto je třeba
podporovat místní investice a vybudovat celostátní síť
infrastruktury.
To vše závisí na schopnostech místního vedení, je proto třeba v
příslušné míře podporovat decentralizovanou správu země.
Keynesiánský přístup
Teorie polarizovaného rozvoje
PedF, katedra geografie 45
Prostorové hledisko:
Hospodářský růst probíhá v soustavě městských regionů, které se
stávají "stavebními kameny", kolem kterých je vytvářen
"ekonomický prostor", jeho vývoj směřuje ke zvýšení integrace
země.
„Místy v ekonomickém prostoru" se zde míní města, neboť
aglomerační (urbanizační a lokalizační) výhody přitahují do měst
hospodářský růst.
Tempo hospodářského růstu celé země závisí na velikosti sféry
vlivu hlavního střediska.
Velikost spádové oblasti (sféry vlivu) daného střediska měřená
počtem obyvatel závisí na velikosti tohoto střediska.
Keynesiánský přístup
Teorie polarizovaného rozvoje
PedF, katedra geografie 46
Prostorové hledisko:
Hospodářský růst v oblasti je funkcí vzdálenosti od
střediska.
Růstový potenciál v oblasti položené mezi dvěma
sousedními městy je úměrný součinnosti velikosti obou měst
a nepřímo úměrný vzdálenosti od těchto dvou sousedních
měst (odvozeno z klasického modelu přitažlivosti).
Hospodářský vývoj má tendenci postupovat po úrovních
hierarchie od vyšší úrovně k nižší.
Keynesiánský přístup
Teorie polarizovaného rozvoje
PedF, katedra geografie 47
Polarizované oblasti:
1. Jádro ( rozvojové středisko, rozvojový pól)
2. Rozvojová oblast přechodu
3. Upadající oblast
4. Pomezí přírodních zdrojů
5. Oblasti speciálních problémů
Keynesiánský přístup
Teorie polarizovaného rozvoje
PedF, katedra geografie 48
Keynesiánský přístup
Teorie kumulativních příčin
Gunnar Karl Myrdal (1898-1987)
Jakmile z jakýchkoli důvodů vznikne rozdíl mezi regiony,
další vývoj bude rozdíly umocňovat.
Integrovaný rozvojový plán, celospolečenské prospěšné
investice, které umožní dosáhnout vnějších úspor dalším
subjektům. Zdroje získat odložením spotřeby
a přesunutím zdrojů na investice.
PedF, katedra geografie 49
Keynesiánský přístup
Teorie nerovnoměrného vývoje
Albert Otto Hirschman (1915)
Rozdíly jsou základní a nezbytnou podmínkou růstu.
Nezbytné nejprve posílit jádro, pak pomoci periferním
oblastem daňovými úlevami a úpravami monetární
politiky.
PedF, katedra geografie 50
Andre Gunder Frank (1929 – 2005)
Značně rozšířena zejména v Latinské Americe.
Jádro využívá ve svůj prospěch slabosti periferie, jejíž
závislost je tak neustále prohlubována.
Periferie si snaží udržet export – tak se však nemůže
rozvinout domácí trh.
Historické analýzy dokazují, že tam, kde měly kolonie
suroviny, byly intenzivně vykořisťovány, ostatní se mohly
rozvíjet.
Neomarxistický přístup - Teorie závislosti
PedF, katedra geografie 51
Teorie si všímá změn v rozmístění globální produkce
a zvláště úlohy nadnárodních firem.
S přesunem výroby do zaostávajících regionů se zvyšuje
jejich závislost na vyspělých státech, což znemožňuje jejich
další rozvoj.
Tuto teorii vylučuje rozvoj některých států především v JV
Asii.
Neomarxistický přístup
Teorie změn globální produkce
PedF, katedra geografie 52
Příčinou zaostalosti rozvojových regionů jsou jejich obchodní
vazby s vyspělými státy, v jejichž prospěch obchod probíhá.
Výše mezd určuje cenu zboží – tak je v rozvojových státech
nízká úroveň mezd a ve vyspělých státech vysoká z dvou
důvodů:
» morálně psychologické faktory
» tlak odborů
Doporučuje zvýšit mzdy v rozvojových státech o 50 až 100%
či zavést progresivní celosvětové zdanění.
Neomarxistický přístup
Teorie nerovné směny
PedF, katedra geografie 53
Paul Robin Krugman (1953) – soustředí se lidský kapitál,
který považuje za relativně imobilní.
Některé regiony mají dlouhodobě silné postavení v
některých odvětvích díky aglomeračním výhodám a
procesům.
Dané regionální uspořádání považuje za nejefektivnější,
pouze připouští v první fázi koncentrace a specializace
nahodilé jevy, např. historické vlivy.
Neoliberální přístup - Nová teorie růstu
PedF, katedra geografie 54
Institucionální přístup
Teorie učících se regionů
Hlavní představitelé Malmberg, Maskell, Foray.
Zdrojem rozvoje regionu jsou vědomosti, schopnosti se
učit a vytvářet klima.
Úspěšný region vykazuje tři typické charakteristiky:
» určitou ekonomickou konfiguraci regionu
» určitou technologickou infrastrukturu
» určitou kulturu a instituce (4 „i“)
PedF, katedra geografie 55
Institucionální přístup
Teorie učících se regionů
Vědomosti rozlišují na:
» kodifikovatelné
» nekodifikovatelné
Hybnou silou rozvoje regionu se stávají nekodifikovatelné
vědomosti.
Dále je důležité nalézt takové schopnosti a dovednosti,
které nejsou imitovatelné; pak by se z nich nestaly
konkurenční výhody (př. vztahy mezi podniky a
výzkumnými ústavy).
PedF, katedra geografie 56
Teorie inovací
Joseph Alois Schumpeter (1883-1950)
„Inovace je každá změna v organismu firmy, která vede k
novému stavu“.
Pomocí inovací vysvětluje základní ekonomické kategorie
jako zisk, úrok či konkurenci. Inovace považuje za základ
ekonomického vývoje.
PedF, katedra geografie 57
Inovace představuje nový způsob využití existujících zdrojů firmy k
získání nových podnikatelských příležitostí - k nalezení nových
možností ke zvýšení výnosů z podnikatelských aktivit firmy.
Vytvoření něčeho nového, výsledek kreativity pracovníků firmy, musí
být vždy zaměřeno na zákazníka, musí mu nabídnout vyšší hodnotu.
Inovace musí proto být orientována ryze podnikatelsky: inovace není
svým pojetím technologický proces. Technický objev má charakter
inovace pouze tehdy, když se podnikatelsky zhodnotí, když povede ke
zvýšení výnosů z podnikání firmy.
Teorie inovací
PedF, katedra geografie 58
Trendy ve vyspělých zemích
Sílící konkurence mezi městy.
Liberalizace, globalizace, integrace.
Deindustrializace, terciarizace, důraz na měkké lokalizační
faktory.
Komerční suburbanizace a konkurence městských center s
centry „na zelené louce“.
Ekologizace.
Sílící občanská participace.
Prohlubování deficitů veřejných rozpočtů.
PedF, katedra geografie 59
Přeji hezký zbytek dne!
PedF, katedra geografie 60