Regionálně geografické aspekty primárního sektoru – zemědělství, lesnictví a rybolovu. Sociální geografie ČR Přednáška č. 5 © HS Stav a vývoj zemědělství ČR před r. 89  České (československé) zemědělství prošlo v poválečném období pronikavou sociálně ekonomickou přestavbou, která od základu změnila život na venkově  Více než 40 let trvající období socialistické přestavby přineslo významné změny - vznik nových socialistických výrobních vztahů, vybudování velkých zemědělských podniků typu JZD a státních statků (koncentrace)  Rozvoj zem. výroby 80. let byl v ČR orientován převážně na řešení obilního problému a výrobu dostatečného množství živočišných produktů (zejména masa) pro vnitřní trh  R. 1989: socialistický sektor tvořil 98,7 % podílu na veškeré zemědělské půdě • Zprůmyslnění a intenzifikace zemědělské výroby přinášely řadu problémů v oblasti ŽP: – Velké půdní celky vytvořily vhodné podmínky pro využití těžkých kombinovaných mechanismů  erozní činnost – vybudováním velkochovů hosp. zvířat s bezstelivovým provozem ubyla organická hmota  narušena struktura půdy –  velké ztráty na snížení půdní úrodnosti, průmyslová hnojiva smývána do povrchových a podzemních vod – rekultivace, likvidace drnového fondu a rozptýlené zeleně narušily důležité složky stability krajiny • Postupně se tak snižovala produkční schopnost půd, intenzita a objem zemědělské výroby a výrazně se zvyšovaly celkové náklady Vývoj počtu JZD a státních statků na území ČR 1960 1970 1975 1980 1989 Počet JZD 8 133 4 298 1 825 1 084 1 024 Prům. výměra zem. půdy v ha 355 580 1 824 2 421 2 563 Počet státních statků 270 247 174 136 174 Prům. výměra zem. půdy v ha 3 193 4 316 6 126 7 346 6 259 Zemědělství po r. 1989 • Přechod zemědělství a potravinářských odvětví od centrálně direktivního řízení k tržnímu hospodářství • Transformace zemědělství ČR se týkala především majetkoprávních změn, které v různé intenzitě a formách probíhaly od roku 1991 na základě nové transformační legislativy: – zákony k rehabilitaci – zákon o půdě – zákon o velké privatizaci – transformační zákon – legislativa k privatizaci státního zemědělského majetku • V průběhu majetkoprávní transformace lze rozlišovat období tzv. primární transformace, do kterého se soustředily základní změny: • do roku 1991/92 rehabilitace a restituce • v letech 1992/93 transformace zemědělských družstev • v letech 1994/95 privatizace státního majetku • Po roce 1995 tzv. druhá transformace – změna družstev na s.r.o a a.s. Schéma transformace zemědělství ČR Zemědělství po r. 1989 • Zemědělství ČR po roce 1990 třemi odlišnými vývojovými etapami: – 1. etapa – radikálního přizpůsobování zemědělství novým sociálně ekonomickým rámcovým podmínkám vytvořeným po roce 1989, – 2. etapa – stabilizace a počátku obratu, – 3. etapa – období stagnace a degrese zemědělství. 1. Etapa radikálního přizpůsobování zemědělství novým sociálně ekonomickým rámcovým podmínkám vytvořeným po roce 1989: - 1990–1993 - prudký pokles hrubé zemědělské produkce - pokles stavů hospodářských zvířat, především skotu celkem a krav - snížení spotřeby průmyslových hnojiv - pokles hektarových výnosů většiny zemědělských plodin - snížení počtu pracovníků v zemědělství (až na polovinu) - radikální zhoršení hospodářského výsledku zemědělských podniků - vznik a prohlubování mzdové disparity mezi zemědělstvím a ostatními odvětvími národního hospodářství - v obnově majetkových vztahů a v podnikatelské struktuře - restituce půdy a zemědělského majetku, k transformace zemědělských družstev a privatizace státních statků - vytvořily nové právní formy jednak podniků fyzických osob – SHR a různé obchodní společnosti - podíl ZD na zemědělské půdě klesl z 61,4 % v roce 1989 na 49,4 % - rozevírání tzv. cenových nůžek - odlišný vývoj cen zem. výrobců a cen vstupů do zem. 2. Období stabilizace a počátku obratu - 1994–1995 - tendence vývoje zemědělství buď výrazně zpomalily, nebo u některých z nich došlo k obrácení trendu, byť nevýraznému - výraznému zpomalení meziročního poklesu hrubé zemědělské produkce - snížily tempa poklesu stavů skotu - obratu ve spotřebě průmyslových hnojiv - stabilizovaly se hektarové výnosy u obilovin a olejnin - snížilo se tempo úbytku pracovních sil - snížení ztráty zemědělských podniků - pokračovala obnova vlastnických vztahů, byla prakticky dokončena privatizace státních statků a stabilizována podnikatelská struktura 3. Stagnace a degrese zemědělství - 1996–1998 - nepotvrdila předpokládaný obrat ve vývoji, ale projevila se naopak obnovením degresivních tendencí - po vzestupu hrubé zemědělské produkce v roce 1995 dochází opět k jejímu poklesu - pokles stavů skotu se opět zrychlil - hospodářský výsledek souhrnu zemědělských podniků se opět proměnil ve ztrátu - pokračoval trend úbytku pracovních sil - prohlubuje se mzdová disparita - další změny v podnikatelské struktuře – posilování podnikatelské formy obchodních společnosti na úkor zemědělských družstev Územní diferenciace českého zemědělství  Mezi jednu z největších územních diferenciací je možné zařadit vývoj transformace majetkoprávních vztahů v zemědělství a s tím spojené změny v obhospodařování zemědělské půdy podle právních norem podnikatelských subjektů: - do roku 1990 byly zcela převažující formou hospodaření na zemědělské půdě JZD a státní statky (95 % obhospodařované zemědělské půdy) - před rokem 1989 hospodařili soukromí rolníci jen na 3,9 % zemědělské půdy (hl. v horských oblastech Beskyd) - V roce 1995 měla na obhospodařování zemědělské půdy největší podíl ZD – 47 % - 2. nejrozšířenější formou držby půdy byly různé obchodní společnosti – 28,0 % - SHR obhospodařovali 21,7 % zemědělské půdy  Zastoupení SHR: - nejvyšší podíl PFO na zemědělské půdě v r. 2000 v širším zázemí Prahy (okr. Kladno, Praha – západ a východ, Mělník), v západním českém pohraničí (okresy od Tachovska až Liberecko) = před r. 1990 zde měly dominantní postavení státní statky, nejvyšších hodnot dosahují okresy, kde složité přírodní podmínky, ale i poněkud odlišný historický vývoj, nebyly příliš vhodné pro zemědělskou velkovýrobu (Ústí nad Labem, Sokolov, Jablonec) - podíl PFO na výměře zemědělské půdy průměrně – 26,4 % - nejnižší hodnoty více na jižní a střední Moravě (Blansko, Hodonín, Uherské Hradiště apod.) - Na Moravě se odlišují jen okres Bruntál (státní statek), Vsetín (přírodní podmínky, tradice) a Ostravsko (obdoba Prahy) Zaměstnanost v zemědělství  Významnou územní diferenciaci po r. 1990 představuje problematika vývoje zaměstnanosti v zemědělství - od roku 1990 trvalý pokles počtu pracovníků  Na venkově zůstává zemědělství rozhodujícím odvětvím, ale prochází výraznými změnami v důsledku vlastnické a organizační transformace, která je spojena mimo jiné i se změnami výrobní orientace a poklesem počtu pracovních míst  Vývoj zaměstnanosti v zem. prvovýrobě byl ovlivněn hl. likvidací tzv. sociální zaměstnanosti – zvýšení produktivity práce + pokles objemu průmyslové výroby  r. 1989 - 533 000 prac. v zem., r. 1992 - 311 000, r. 1995 - 238 000, r. 2000 - 151 000, r. 2010 – 153 000 Produktivita práce vyjádřená počtem trvale činných pracovníků v zem. na 100 ha ZP v r. 1995:  větší zem. zaměstnanost obecně na Moravě: 7,0–10,0 (nížiny, největší v Dolnomoravském úvalu, i v podhůří, ČM vrchovina)  minimální zaměstnanost v severozápadním pohraničí – od Chebska přes severočeský hnědouhelný revír po Liberecko, ve středočeském Polabí, především okresy Mělník, Nymburk, a Kolín 2. pol. 90. let:  nejkritičtější situace v okresech Bruntál a Sokolov (méně než 2,0 os./100 ha ZP)  vyšší zaměstnanost na Moravě, s výjimkou okresu Bruntál, Jeseník a Vsetín a dále v regionu Českomoravské vrchoviny a severovýchodních Čech (více jak 5,0 os./100 ha ZP)  Břeclav, nejvyšší hodnota – 6,2; dále Žďár nad Sázavou, Blansko, Brno-venkov, Hodonín, Olomouc, Prostějov, Přerov, Uherské Hradiště a Nový Jičín Podnikatelská struktura v zemědělství ČR po roce 1990 Podnikatelská forma Agrocenzus 1995 Agrocenzus 2000 Počet podniků Obhospodař. z.p. prům. výměra (na z.p.) Počet podniků Obhospodař. z.p. prům. výměra (na z.p.)(tis. ha) % (tis. ha) % Podniky fyz.osob 24 183 826 23,3 34 53 460 x 962 26,4 18 - z toho SHR 22 443 768 21,7 34 31 721 x 864 23,7 27 Obchodní společ. celkem 1 465 996 28,0 680 2 107 1 579 43,3 749 - z toho společ. s.r.o. 1 132 714 20,1 631 1 441 784 21,5 544 - akciové společnosti 298 269 7,6 902 621 780 21,4 1 256 Družstva 1 151 1 666 47,0 1 447 746 1 059 29,1 1 420 Státní podniky 80 53 1,5 660 - - - Ostatní 25 7 0,2 287 174 y 42 1,2 244 Podnikatelské subjekty celkem 26 904 3 548 100,0 132 56 487 x 3 643 100,0 65 X – nárůst zpravodajských jednotek byl způsoben změnou stanovených kriterií prahových hodnot, v roce 1995 nad 3 ha, v roce 2000 nad 1 ha obhospodařované zemědělské půdy Y – zbytkové státní podniky byly již zařazeny do kategorie ostatní Pramen: Agrocenzus 1995, Agrocenzus 2000 Předvstupní období (1)  Zahájeno po roce 1998  Cílem je dořešení vývojových problémů českého zemědělství a stabilizace agrárního sektoru před jeho přizpůsobováním podmínkám EU  Rozvoj sektoru v souladu s Národním programem pro přijetí „acquis communautaire“ v sektoru zemědělství  Koncepce agrární politiky na období od roku 1999 do roku 2003 – 2 etapy: 1. Revitalizace – 1993–2001 – Zaměřena na zotavení a stabilizaci agrárního sektoru ČR a na institucionální přípravu jeho vstupu do EU – Cílem je dořešení některých vnitřních vývojových problémů českého agrárního sektoru, eliminace nejzávažnějších vývojových překážek vzniklých v dosavadním průběhu reformy a celková stabilizace sektoru před jeho přizpůsobováním podmínkám EU 2. Adaptace – Od r. 2001 po vstup do EU – Přizpůsobení agrárního sektoru ČR podmínkám SZP EU ve všech jejích oblastech (strukturální, regionální, environmentální a venkovské politiky EU) Předvstupní období (2) • Obě etapy jsou postaveny na čtyřech základních pilířích agrární politiky: – regulace trhu a podpora příjmů (důležitým bodem zejména založení Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF), r. 2001 a zavedení tzv. „zelené nafty“), – environmentální opatření (zaměření především na podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství, udržování krajiny a k podpoře tzv. LFA oblastí), – modernizace a transformace podniků (hl. cílem především zvyšování konkurenceschopnosti podniků cestou jejich modernizace a restrukturalizace), – a příprava na vstup do EU (cílem zejména poskytování základních služeb ze strany státu, a to v oblasti vzdělávání, výzkumu, informatiky, genetiky, poradenství a propagace) Koncepce agrární politiky ČR na období po vstupu do EU (2004–2013) • Koncepce reaguje na potřebu odstartování zásadní přeorientace zemědělské politiky ČR v souladu s celosvětovými a evropskými trendy a s naléhavostí domácích problémů. – Posílení environmentálních, sociálních a ekonomických principů trvale udržitelného českého zemědělství, při zohlednění jeho specifických podmínek a problémů jako důsledků dlouhodobě uplatňované zemědělské politiky více zaměřené na podporu velkovýrobního industriálního zemědělství a jeho sociální stability. – Konkurenceschopnost českého zemědělství při pokračující globalizaci je koncepčně stimulována do produkce, která zohledňuje stále sílící požadavky spotřebitelů na bezpečnost potravin a na environmentální a k pohodě zvířat přihlížející způsoby výroby. – Koncepce vytváří předpoklady, aby se zemědělství stalo integrální součástí a páteří rozvoje venkovských oblastí a zlepšování kvality života venkovské populace, včetně podmínek pro diverzifikaci činností zemědělských podniků podle místních podmínek. Nástroje SZP EU • Zemědělství je podporováno řadou programů ze zdrojů ČR a EU, finanční podporu ze zdrojů EU mohli čeští zemědělci využívat již před vstupem ČR do EU z tzv. předstupních programů. • Programy zaměřené na investice do zemědělství (investiční projekty) – program SAPARD (předvstupní program, měl pomoci zvýšit konkurenceschopnost českého zemědělství a naučit zemědělce využívat finanční prostředky EU na tyto účely), – OP rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství (2004–2006) , – Program rozvoje venkova (2007–2013, platby poskytovány a řízeny z nově vytvořeného Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova – EAFRD namísto EAGGF, 4 osy). • Přímé platby a platby vztažené na plochu (neinvestiční programy) z programů HRDP a PRV – SAPS – jednotná platba na plochu , – TOP-UP – doplňková platba k platbě na plochu, – LFA – podpora méně příznivých oblastí a oblastí s ekologickými omezeními , – AEO – agroenvironmentální opatření. – Základním předpokladem čerpání podpor je evidence využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů (LPIS) a dodržení minimální výměry půdních bloků. • Národní podpory (state aid) • PGRLF Méně příznivé oblasti Zemědělské výrobní oblasti ČR Landuse Rostlinná výroba 0 200 400 600 800 1 000 1 200 1 400 1 600 1 800 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 tis.ha Osevní plochy vybraných plodin v ČR Obiloviny Brambory Cukrovks technická Řepka Pícniny na OP Živočišná výroba Druh (tis. ks) 1960 1970 1980 1990 1993 1996 2001 2005 2010 Skot celkem 2 987 2 940 3 429 3 506 2 512 1 989 1 582 1 397 1 349 Z toho krávy 1 430 1 310 1 319 1 236 932 751 611 574 551 Prasata 3 499 3 169 4 797 4 790 4 599 4 016 3 594 2 877 1 909 Ovce 228 271 290 430 254 134 90 140 197 Drůbež 18 658 23 763 31 926 31 981 28 220 27 875 32 043 25 372 24 838 Lesnictví • Do lesnictví se řadí těžba dřeva, výsadba nových lesů, sledování a lov lesní zvěře. • Těžba dřeva v našich lesích stoupá: – jehličnaté stromy (93,4 % celé těžby dřeva) - smrk (85,6 %), borovice (6,3 %) a modřín (1,5 %) – listnaté stromy - buk (3,1 %), dub (1,7 %) • Výsadba nových lesů mírně klesá (nejvíce smrky, buky, borovice a duby) • V roce 2007 žilo celkem v našich lesích asi 1,1 mil. kusů lesní zvěře. Nejvíce zajíců (327 tis.), srnců (311 tis.), bažantů (284 tis.), koroptví (74 tis.), jelenů, daňků a muflonů (73 tis.) a kanců (57 tis.). Vývoj kategorizace lesů 1920 1930 1945 1950 1960 1970 1980 1990 1998 plocha v tis. ha 2 369 2 354 2 420 2 479 2 574 2 606 2 623 2 629 2 634 Výměra lesních pozemků dřevina rok 19501) 1970 1980 1990 1998 plocha porostní půdy ha smrk 1 353 203 60,0 1 427 735 55,6 1 437 499 55,7 1 413 893 54,7 1 402 925 54,3 jedle 64 692 2,9 53 325 2,1 44 786 1,7 27 708 1,1 23 576 0,9 borovice 477 627 21,2 491 501 19,2 469 403 18,3 460 481 17,8 455 524 17,6 modřín 33 529 1,5 57 410 2,2 68 266 2,7 81 762 3,2 94 289 3,7 ost. jehličnaté 4 719 0,2 14 885 0,6 19 275 0,8 21 446 0,8 4 500 0,2 dub 81 016 3,6 139 761 5,5 145 817 5,7 155 269 6,0 160 900 6,4 buk 102 243 4,5 129 158 5,0 135 988 5,3 139 533 5,4 150 657 5,7 bříza - 66 926 2,6 65 027 2,5 74 167 2,9 75 993 2,9 ost. listnaté 99 778 4,4 167 980 6,5 166 209 6,5 167 959 6,5 179 428 7,0 jehličnaté 1 933 770 85,8 2 044 856 79,7 2 039 229 79,2 2 005 290 77,6 1 980 814 76,7 listnaté 283 037 12,5 503 825 19,6 513 041 20,0 536 928 20,8 566 978 22,0 celkem bez holiny 2 216 807 2 548 681 2 552 270 2 542 218 2 547 792 Lesy 1945 * 1950 1990 1997 1998 % výměry lesů státní 18,3 70,1 95,8 64,4 63,4 obecní 14,9 16,6 - 12,5 12,8 církevní 6,1 - - - lesní družstva 1,7 3,2 - 0,7 0,8 nadační 0,9 - - - soukromé 58,1 10,1 0,1 22,4 23,0 JZD - - 4,1 - Vývoj držby lesů Druhová skladba lesů Rybolov • Rybářství v České republice je možno rozčlenit: – na produkční rybářství (rybníkářství), • na uměle vytvořených vodních plochách, které jsou situovány především do venkovských oblastí • stabilní výkonnost a je funkční i z hlediska tržních mechanizmů (nedochází k nadvýrobě a k souvisejícím nežádoucím cenovým výkyvům) • rybníky slouží vedle produkce ryb k plnění mimoprodukčních funkcí v krajině (retence vody, ochrana proti povodním, biologické čištění vody; plochy pro hnízdění ptactva a ochranná teritoria pro zvěř; rekreační poslání, zachování biodiverzity) • Na území ČR – více než 24 tisíc rybníků a vodních nádrží, plocha cca 52 tisíc ha, z toho je v Čechách a na Moravě využito k chovu ryb 42 tisíc ha rybníků – hospodaření v rybářských revírech (speciálních zařízeních – odchovných systémech, hl. Lososovité ryby) • Finanční podpora: národní programy, Operační program „Rybářství“, PGRLF Data o zemědělství Data o zemědělství Český statistický úřad: www.czso.cz Agrární komora: www.apic-ak.cz/ Ministerstvo zemědělství ČR: www.eagri.cz SZIF: www.szif.cz Lesnictví: www.uhul.cz