Jonathan Safran Foer

Překlad chyb a jazykových deformací, případně čistě jazykových hříček, je určitě to nejtěžší, co může překladatel ve své praxi potkat.

A protože se jedná o záležitost náročnou a těžkou, jistě jde i o práci zajímavou .

V českém prostředí máme asi na paměti legendární překlady pana Kaplana (Pan Kaplan má třídu stále rád Antonína Přidala, 1988 a 1995) nebo dokonce Pavla Eisnera (Pan Kaplan má třídu rád, 1978 v Zurichu, poprvé přeloženo ve 30. letech 20. století).

My se ale podíváme na jedno z velmi aktuálních děl americké literatury, a to zejména proto, že stávající překlad Richarda Podaného patří mezi to nejlepší, co stávající překladová literatura v Čechách nabízí.

Mimo to, jak již mnohokrát řečeno, velmi doporučuji celou knihu přečíst zejména zájemcům o "angažovanou americkou literaturu" se silnými prvky amerického judaismu, nebo zájemcům o problematiku "identity", kolem které probíhají v současných Spojených státech vášnivé a zajímavé diskuze.