TOCCATA (che si suonn avnnti il con tutti gli strumenti) f/f levar lie In tela tie volte ^Strana i " TOCCATA (Orchestr ji hraje třikrát přec] zvednutím opony) PROLOGO La Mnsica anniincia cbe narrera il'Orfeo, il semidio, cbe col suono clella sua lira c col siio canto rese mansuete allelic le bes/ie ftroci e le cni pregbiere Jttrono esanciilcpersino mil'Amino. LA MUSICA Dal mio Parnasso amato a voi no vegno, Incliti eroi, sangue gentil de'regi, Di cui narra la fama eccelsi prcgi, Né giunge al vcr, perch'6 troppo alto il segno. Io la Musica son, ch'ai dolci acccnti So far tranquillo ogni turbato core, Ed or di nobil ira ed or d'amore Posso infiammar 1c piú gelate menti. Io, su cetera d'or, cantando soglio Mortal orccchio lusingar talora, E in questa guisa a ľarmonia sonora De la lira del ciel piu ľalme invoglio. Quinci a dirvi d'Orfeo mi sprona, D'Orfeo, chc trasse al suo cantar le fere, E servo fe l'inferno a sue preghiere, Gloria immortal di Pindo e d'Elicona. Or mentrc i canti alterno, or lieti or mesti, Non si mova augellin fra questc piante, Ne s'oda in questc rive onda sonante, Ed ogni auretta in suo cammin s'arresti. PROLOG Hudba oznamuje, že bude vyprávěl o Orfeovi, kierý Zrnkem své lyry a svým zpěvem ^krotil divokou ylř a jehož prosby byly vyslyšeny dokonce i v podsvětí. 111 'DBA Z Parnasu drahého přicházím k vám, rekové stateční královské krve, příběhy slavné vám na oltář dám, příběhy slavné dnes tak jako prve. y7/ Já jsem jen Hudba, co něžné má tóny, uklidní, umoudří bláhový bol, lásky i zloby mé tóny jsou plny, rozproudím v každém z vás svůj nepokoj. Když zpivám s citerou, co zlatem zní, v uších všech smrtelných zaplane touha. V radosti duší se zjevuje v ní rytmus a rýmy i naděje pouhá. Chci dnes vám s Orfeem zprávu svou dáti, Orfeus hrává i divoké zvěři, za .pívá v podsvětí a to mu vrátí, co v háji zemřelých přísně se střeží. Při písních Orfea ptáci se ztiší, v korunách stromů se nepohne list. A vlna pobřeží už nepřevýší a "itr zastaví hebounký stisk. n tr ATTO P1UMO U n pastore cbiama le iiinfe e i pastori a fesleggiare le nozze di Orfeo e dl Enridice. Tra li t ti canti si tlirigono at teiiipio. PASTORE I In questo lieto e fortunato giorno Ch'ha posto fine a gli amorosi affanni Del nostro semideo, cantiam, pastori, in si soavi accenti, Che sian degni d'Orfeo nostri concenti. Oggi fatta č pietosa L'alma giá si sdegnosa De la bella Euridicc. Oggi fatto ě felice Orfeo nel sen di lei, per cui giá tanto Per queste selve ha sospirato e pianto. Dunque in si lieto e fortunato giorno.,. CORO DI NINFE E PASTORI Vieni, Imeneo, deh, vieni, E la tua face ardente Sia quasi im sol nascente Ch'apporti a questi amanti i di serent E lunge omai disgombre De gli affanni e del duol gli orrori e ľombre. SILVIA, una Ninfa Muse, onor di Parnasso, amor del cielo, Gentil conforto a sconsolato core, Vostre cetre sonore Squarcino d'ogni nube il fosco velo; E mcntre oggi propizio al nostro Orfeo Invochiam Imcneo Su ben template corde, Sia il vostro canto al nostro suon concorde. CORO DI NINFE E PASTORI Lasciate i monti, Lasciate i fonti, Ninfe vezzosc e liete, E in questi prati Ai balli usati, Vago il bel piě rendete. Qui miri il sole Vostre carole Piü vaghe assai di quelle Ond'a le luna, La notte bruna, Danzano in ciel le stelle. Lasciate i monti. . . Poi di bei fiori PiiVNÍ DĚJSTVÍ P<- s lýr svolává nymfy i os/a/ni pastýře k oslavám svatby Orfea a Eury diky. Za veselého zP'v" se ubírají do PRVNÍ PASTÝŘ !".ťastný a veselý dnešní je den, skončí i vzdychání bez konce řada, dres je náš Orfeus vážen a ctěn, volejte, zpívejte, jeho je sláva! Dnešní den je vzpomínání rif. lásku i odříkání. Eurydika, krásy div, je dnes jeho, bohům dík. Orfeus teď v jejím klíně klidní hlavu schoulenou. Kolikrát už toužil, kál se před svou pýchou skolenou ? T:dy v tento veselý a rozjásaný den... CHÓR NYMFA PASTÝŘŮ Pojď sem, Hymeneo, ach, pojď jen blíž, když tvoje zářící tvář dokáže i bohy zmást, dokážeš do moře smést zlobu spíš! Ni štěstí, nesváry, nesnáze, lest, úskok i ústrky, úzkost i stesk. SYLVIE, nymfa Múzy, pýcho Parnasu, lásko věků, laskavá útěcho zbloudilých duší, citery vaše dnes halasně zvučí, kéž zničí na věky prokletí reků! Zatímco vzýváme Orfeův osud, iai.tc jen pečlivě, tak jako dosud. Siľiny pak zní jako nebeské divy, půvabům Hymeny bozi se diví. CHÓR NYMF A PASTÝŘŮ ' Vystupte z hřebenů, vystupte z pramenů, ny n fy jak pápeří, nymfy jak sen. Ať v barvách z luk taneční ruch rozzáří, projasní čarovný den! Kr m slunce míří, úsměvy In'ŕí, tancujte nymfy dále! Av hvězda zbledne, i noc nám zšedne, nymfy, jste blaženství stálé. \';.stuptc z hřebenů. . . Ať jen květy zdobí É Per voi s'onori Di questi amanti il crine, Ch'or dci martiri Dci lor desiri Godon beati al fine. PASTORE II Ma tu, gcntil cantor, s'a'tuoi lamcnti Giä festi lagrimar qucste Campagne, Pcrch'ora al suon de la famosa cetra Non fai teco gioir la valli e i poggi? Sia testimon del core Qualche lieta canzon che detti amoi'c. ORFEO Rosa de! ciel, vita del mondo e degna Prole di lui che l'universo affrena, Sol, che 'I tutto circoneli e '1 tutto miri, Da gli stellanti giri, Dimmi, vedesti mai Di mc piii licto e fortunato amantc? Fu ben felice il giorno, Mio ben, che pria ti vidi, E piü felice Tora Che per te sospirai, Poiche al mio sospirar tu sospirasti; Felicissinio il punto, Che la Candida niano, Pegno di pura fede, a mc porgesti. Se tanti cori avessi Quanti occhi ha il ciel eterno e quante chiome Han questi colli ameni il verde maggio, Tutti colmi sarieno c traboccanti Di quel piacer ch'oggi mi fa contento. EUR1D1CE lo non dirö qual sia Nel tuo gioir, Orfeo, la gioia mia, Che non ho meco il core, Ma teco stassi in compagnia d'amore. Chiedilo dunque a lui s'intender brami Quanto lieta gioisca e quanto t'ami. CORO DI NINFE E PASTORI Lasciate i monti, Lasciate i fonti, Ninfe vezzose e liete, E in questi prati Ai balli usati, Vago il bei pie rendete. Qui miri il sole Vostre carole Piü vaghe assai di quelle Ond'a la luna, La notte bruna, Danzano in ciel le stelle. Vieni, Imeneo, deh, vieni, E la tua face ardente Sia quasi un sol nascente Ch'apporti a questi amanti i di sereni E lunge omai disgombre De gli affanni c del duol gli orrori e 1'ombre. všechno, co se zrodf ve šťastném budoucím spění. Ať cesty daleké sluncem jsou rozkvetlé, kéž i zlo se v dobro změní. DRUHÝ PASTÝŘ A ty, laskavý pěvce, když tvoje stesky k pláči dohání zelená pole, proč nezazní tvá kouzelná lyra ? Nechceš veselit údolí a hory? O štěstí tvém dnes ať veřejně svědčí, refrén tvé lásky je den ze dne větší. ORFEUS Nebeská růže, vznešené světlo světa, ty naše štěstí a velká lásko světlá, Slunce, kolem nás kroužíš a na všechno vidíš na věčných cestách lidí, řekni, zda vidělos šťastnějšího a veselejšího milence ? Neboť šťastný byl den, kdy tebe jsem spatřil, a šťastnější hodina, kterou pro tebe vzdychal, protože mým povzdechem byla jsi ty. Vzácný okamžik,---------- ------- kdy podalas mi ruku svou, slib věčné věrnosti. Kdybych měl tolik srdcí, kolik očí má věčná obloha, kolik lístků vrcholky zeleného máje, byly by zaplaveny štěstím, které dnes cítím. EURYDIKA Nepovím, nemohu, neřeknu nyní, že v štěstí Orfea moje je síla. Nejsem už svoje a sny z toho viním, dnes však ty přeludy má láska smyla. Zeptej se jeho, zdali mám stání, bez něj žít nelze, láska mi brání. SBOR NYMF A PASTÝŘŮ Vystupte z hřebenů, vystupte z pramenů, nymfy jak pápeří, nymfy jak sen. Ať v barvách z luk taneční ruch rozzáří, projasní čarovný den! Kam slunce míří, úsměvy hýří, tancujte nymfy dále! Až hvězda zbledne, i noc nám zšedne, nymfy, jste blaženství stálé. Pojď sem, Hymeneo, ach, pojd jen blíž, když tvoje zářící tvář dokáže i bohy zmást, dokážeš do moře smést zlobu spíš! Neštěstí, nesváry, nesnáze, lest, úskok i ústrky, úzkost i stesk. PASTORE I Ma se il nostro gioir dal ciel deriva, Come dal ciel ciö che quaggiů n'incontra, Giusto ě ben che devoti Gli ofľriamo incensi e voti. Dunque al tempio ciascun rivolga i passi A pregar lui ne la cui destra ě il mondo, Che lungamentc il nostro ben conservi. . NINFE E PASTORI Mcun non sia che disperato in predá bi doni al duol, benché talor n'assaglia Possente si ehe nostra vita inforsa. Zbi, poi ehe nembo rio gravido il seno D'atra tempesta inorridito ha il mondo, 'Dispiega il sol piú chiaro i rai lucenti. S dopo ľaspro gel del verno ignudo ľeste di líor la primavera i campi. :ORO Dl NINFE E PASTORI líceo Orfeo, cui pur dianzi ,7uron cibo i sospir, bevanda il pianto. Dggi felice ě tanto ľhe nulla ě piú che da bramar gli avanzi. Strana z 4 - JPRVNÍ PASTÝŘ Když dnešní veselí z nebe nám prišlo, přineste dary, vše, co ze země vyšlo. Věřme, že všechno, co správně se stane, nepřijde k záhubě, k závisti plané. Do chrámu nyní všichni jen spějme poprosit tam, kde vládne se světu, kéž věčně radost snoubí se k létu. NYMFY A PASTÝŘI Ať nikdo z nás nezůstane v zoufalství, í ^ . nepodléhá bolům, když zaútočí, f ať každý na široširém světě čelí nástrahám, jež život připravil. Neboť po každé bouři, co oslabí svět, ; vysvitne slunce jasnější než dřív._________........^ ■ ! A po každém vichru, co v mrazivé zimě zuří, oblékají se do zeleně jara pole i louky. SBOR NYMF A PASTÝŘŮ Pohleďte, Orfeus, ten, co chtěl dřív povzdechy snídat a zármutek pít, jak šťasten je dnes! Vše, po čem toužil, mu bohů dar snes'! ATTO SECONDO Menlre Orjeo tan/a il raggitutgimento del sua amore accorre Silvia, la compagna i/i Euridicc con la noliz'" della sua mor It improvvisa. Si/via riferisce come Vomica i stala morsa cla una serpenle menlre coglieva pari snl pralo e come e spirála nelle sue braccia. Orjeo dispera/o invoca la morle; i pas/or i accorrono canlanilo lament i snl jal to doloroso. ORFEO Ecco pur ch'a voi ritorno, Care selvc e piaggc amate, Da quel sol fattc beate Per cui sol mie notti han giorno. PASTORE I Mira ch'a se n'allctta L'ombra, Orfeo, tli quei faggi, Or che infocati raggi Fcbo dal cicl saetta. Su qucll'erbose spondc Posiamci, e in vari modi Ciascun sua voce snodi Al mormorio dc l'onde. NINFE E PASTOŘI In qucsto prato adorno Ogni selvaggio nume Sovente ha per costume Di far lieto soggiorno. Qui Pan, dio dei pastoři, S'udi talor dolente Rimembrar dolcemente Suoi sventurati amori. Qui le Napée vczzose, Schiera sempre fiorita, Con le candide dita Fur viste a coglier roce. Dunque fa'degni, Orfeo, Del suon de la tua lira Questi campi ove spira Aura d'odor sabeo. ORFEO Vi ricorda, o boschi ombrosi, Dei mici lunghi aspri tormenti, Quando i sassi ai mici lamenti Rispondean fatti pietosi ? Dite, allor non vi sembrai Piu d'ogni altro sconsolato ? Or fortuna ha stil cangiato Ed ha volto in festa i guai. Vissi giá mesto e dolente; Or gioisco e quegli affanni Che sofferti ho per tanti anni Fan piú caro il ben presente. Sol per te, bella Euridicc, Benedico il mio tormento; Dopo il duol si 6 piu contento, Dopo il mal si č piu felice. PASTORE I Mira, deh mira, Orfeo, che d'ogni intorno Ride il bosco e ride il ptato; Segui pur col plettro aurato D'addolcir l'aria in si beato giorno. SILVIA Ahi, caso acerbo! Ahi, fato cmpio e crudele! Ahi, stclle ingiuriose! Ahi, cielo avaro! PASTORE 111 Qual suon dolente il lieto di perturbs? SILVIA Lassa, dunque debb'io, Mcntre Orfeo con sue note il ciel consola, Con le parole mie passargli el core? PASTORE 11 Questa ě Silvia gentile, Dolcissima compagna De la bella Euridicc; oh quanto é in vista Dolorosa; or che lia? Deh, sommi dei, Non torcete da uoi benigno il guardo. SILVIA Pastor, lasciate il canto, DRUHÉ DĚJSTVÍ Zatímco Orfeus opěvuje svoji lásku, přibíhá Sylvie, družka Eurydiky, se správou o její náhlé smrti. Sylvie oznamuje, Že Enrydiku uštkl had, když trh"!" ^'"f květiny na věnec do vlasu a žf umřela Sylvii v náruli. Zoufalý Orfeus v^ývá smrt, aby si ho také vzala s sebou; pastýři odcházejí na místo neštěstí. ORFEUS A /as a znovu vracím se k vám, lesy a kopce, svědci mé víry, žehnané sluncem, pro vás já mám po noci den, co dodává síly. PRVNÍ PASTÝŘ Vzhlížej ty pévče do stínů stromů, stínem už prolétá paprsek zlatý, Phoebus už vystřelil a ted se ztratí v nebeských výšinách, míří už domů. A tady v louce do heboučké trávy spočiňte všichni, každý svým hlasem zpívejte forte, piano zase, ať se nám píseň vyladí záhy. NYMFY A PASTÝŘI Když v této vůni květů -se skřítci lesů sejdou, pak zpolehounka vejdou do tanečního letu. Zde Pan, jej bohem zvali pastýři, s nimiž se bavil, kam zmizel, neprozradil. Za snem, co usne v dáli. Zde dryády mé hříšné se mezi květy kloní. Snad letos víc než loni jsou lesy nebetyčné. Jsou hodny tvojí lyry, ty louky, pole, blata a vánek, co ted chvátá jim načerpává síly. Zatímco já tu na sebe žaluji, proč jen mi odpovídáš mými posledními slovy. Vrať mi všechny mé výtky zpět! Však ty, lásko moje, jestli se někdy vrátí tvůj chladný stín k těmto milým lesům, přijmi můj nejhlubší obdiv. Tobě dávám lyru svou a zpěv, tak jako na rudý oltář srdce já vložil svou horlivou duši. Bylas krásná a moudrá, do tebe vložilo nebe své nejcennější milosti; u každé jiné bylo se svými dary skoupé. Ať každý hlas, ať l-aždá řeč k tvé chvále zní, neboť ." tvém krásném těle ještě krásnější duše sídlil?. Ne pyšná, ale o to cennější. Pyšní a nevěrné jsou všechny další ženy, bez hodnoty, bez vznešené mysli, jak muže blázen doufat, že vůbec někdy myslí Mě nikdy Amor nezasáhne šípem pro takové stvoření. .< ;\ /// ä APOLLO i / Isisáii st %ahekn v mraku a zpivd) Chceš »•„• stiad obětí smutku a bolesti, synu Tiůj, stát ? To není snad rada povznesené výše, citůrr. sloužit anebo spiše já spatřil jsem shora hanbu tvou, co zdolá ducha tvého. A proto vinný k pomoci ti přispěchal jsem nyní. ORFLUS Otče ncjvvšší, v pravý čas ses zjevil, když ' oiv.-c můj se přihnal n ľ křídlech bolesti, hněv., a neštěstí. Já pozorným chci žákem tvým se stati, nebeský,otče, vše, co přikážeš, rád vykonám. APOLLO Příliš, příliš radoval ses, mys!::!;'-, že je štěstí tvoje. Truchlíš a tvá bolest, to je břemeno, v němž přikoval ses, Ted uř: \ iš, že stesk je marný :i y.v i.ii-ot žaluje. Proto mi tu nezestárni, vzhůru, možnost tvá tu je. ( Iľb'.TS Emiyd'ku, vzácný div odsouzen jsem nespatřit? APOLLO Ncl sole c nolle stclle Vaghcggerai le sue scmbianze belle ORFEO Ben di cotanto Padre Sarei non degno figlio Se non seguissi 11 tuo fcdel consiglio. APOLLO E ORFEO (ascendono al cielo) Saliam cantando al cielo Dove ha virtu verace Degno premio di sé, diletto e pace. CORO DI NINFE E PASTORI Vanne Orfeo, felice appieno, A goder celeste onore La ovc ben non mai vien meno, Lá ovc mai non fu dolore, Mcntr'altari, incensi e voti Noi ťoffriam lieti e devoti. Cosi va chi non s'arretra, Al chiamar di nume eterno, Cosi grazia in ciel impetra Chi quaggiú prove l'inferno E chi semina fra doglie D'ogni grazia il frutto coglic. APOLLO Slunečné a hvězdné ctnosti budou její podobností. ORFEUS Nehodný já byl bych syn otce svého vznešeného, kdybych ihned nesplnil radu učitele svého. APOLLO A ORFEUS (vys/iipnji do nebe) Za zpěvu my vznášíme se, kde má věčnou pravdu ctnost, do míst, kde se nevzpomíná minulost i budoucnost. SBOR NYMF A PASTÝŘŮ Běž, Orfee, štěstí znovu pozlatilo tvoji tvář, běž a zpívej novou ódu na nebeskou svatozář. Oddáni ti odevzdáme dary, obět', vše, co máme. Ve své pouti bez prodlení za bohy, co věčnost zdobí, i v podsvětním utrpení vyslyšen byl, tak to chodí. 1 když zasel žal a slzy, odměněn byl božstvem brzy. Na polepu krabice montáž fresky ze Sině mystérii v Pompejích a hlava bronzové plastiky z dellského muzea, na titulní straně přílohy pompejská freska.