Praktické cvičení č. 11 Smyslová soustava Literatura: DYLEVSKÝ, I.: Anatomie a fyziologie člověka: učebnice pro zdravotnické školy. Olomouc: Epava, 1998. ISBN: 80-901667-0-9. KOPECKÝ, M.: Somatologie pro učitele. Olomouc: UP, 2005. ISBN: 80-244-1072-9. MACHOVÁ, J.: Biologie člověka pro učitele. Praha: Karolinum, 2002. ISBN: 80-7184-867-0. ROKYTA, R.: Somatologie I. a II. učebnice. Praha: Eurolex Bohemia, 2006. ISBN: 80-86861-59-7. TROJAN, S., SCHREIBER, M.: Atlas biologie člověka. Praha: Scientia, 2002. ISBN: 80-7183-257-X. Úkol č. 1a: Doplňte následující text: Činnost nervové soustavy je spjata s činností smyslových orgánů - čidel. Ty zprostředkovávají CNS informace o vnějším i vnitřním prostředí. Stavba smyslového ústrojí: 1. receptor – periferní analyzátor, 2. dostředivá nervová dráha, 3. korové projekční centrum – korový analyzátor. Hlavní funkcí receptorů je přijímání podnětů. Počitek – vjem a poznání vzniká však až v mozkové kůře . Úkol č. 1b: Doplňte pro zrakové ústrojí: Zrakové ústrojí umožňuje vnímání světla, barev, velikosti, tvaru a vzdálenosti předmětů. U člověka je nejdůležitějším smyslem pro orientaci v prostoru. Orgánem zraku je oko (ocullus), které je složeno s oční koule a přídatných orgánů. Oční koule (bulbus oculli) je uložena v obličejové části lebky v očnici. V každé očnici jsou dva otvory, které je spojují s mozkovnou a procházejí jimi zrakové nervy nervy, žíly, tepny a dále nervy pro okohybné svaly a další drobné svaly v oku. Oční osa je nejdelší předozadní rozměr oční koule. Úkol č. 2: Popište česky a latinsky následující obrázek. (máte nakopírováno) Úkol č. 3: Do tabulky doplňte stručný popis částí oční koule. Stěna oční koule: Český název Latinský název Umístění, popis, funkce Bělima sclera Tuhá bílá vazivová blána, tloušťka 0,4mm-2mm, upínají se do ní okohybné svalyprostupuje jí zrakový nerv rohovka cornea V předu v ní přechází bělima, 1/5 povrchu oční koule, je průhledná, prostoupena cévami, zakřivená, její nepravidelné zakřivení vede k rozmazání vnímaného obrazu – astigmatismus. Živnatka uvea Střední vrstva oka, v zadní části oka tvořena cévnatkou, vpředu přechází v duhovku a v řasnaté těleso cévnatka choroidea Obsahuje cévy a pigmentové buňky – hnědočerná barva, pigmentová vrstva pohlcuje paprsky a zabraňuje jejich zpětnému odrazu. Řasnaté tělísko corpus ciliare Hladký sval s tenkými výběžky, na nichž je na četných vláknech zavěšena čočka, její svalovina zvyšuje lomivost čočky duhovka iris Má tvar mezikruží, uprostřed je kruhový otvor zornice (pupila), díky hladkým svalům se může zúžit nebo rozšířit – zornicový reflex, který je dán různou intenzitou světla. V duhovce jsou pigmentové buňky, které určují její barvu a zabraňují tomu, aby světlo pronikalo jinudy než zornicí. sítnice retina Vnitřní vrstva oční koule, tenká a průhledná, v místě výstupu zrakového nervu je bělavá slepá skvrna a také místo nejostřejšího vidění – žlutá skvrna. Obsahuje světločivné buňky – tyčinky a čípky. Oční komory: Přední oční komora - Mezi rohovkou a duhovkou, vyplněna komorovým mokem Zadní oční komora - Mezi duhovkou a čočkou. Vyplněna komorovým mokem. Sklivec corpus vitreum Mezi čočkou a sítnicí, průhledný a rosolovitý Optická soustava oka – tvoří ji rohovka, komorový mok, čočka a sklivec, umožňují ostré zobrazení objektů, které leží v různé vzdálenosti od oka. čočka lens Průhledná dvojvypuklá spojka s více zakřivenou zadní plochou. Její funkcí je lámat paprsky tak, aby se sbíhaly na sítnici. Akomodace je schopnost čočky se zakřivovat při pozorování bližších a vzdálenějších předmětů. Přídatné orgány oka Okohybné svaly - Příčně pruhované svaly, pohybují okem tak, aby se obraz pozorovaného předmětu promítal na sítnici ve žluté skvrně. Porucha jejich koordinace vede k šilhání – strabismu Horní a dolní víčko - Chrání oko zepředu, podkladem víček je kruhový sval oční, který přibližuje víčka k sobě a uzavírá štěrbinu oka. Na volných okrajích oka jsou řasy, do jejichž pochvy ústí mazové žlázy. Jejich zánět – ječné zrno (hordeolum). Spojivka tunica conjunctiva Z vnitřní strany víček přes bělimu až k rohovce, slizniční blána, její podráždění může vést k překrvení. Slzné žlázy Glandula lacrimales Při horním zevním okraji očnice, produkuje slzy, které jsou pomocí víček roztírány a přebytek se dostává k vnitřnímu očnímu koutku, odtud odtékají do dutiny nosní. Úkol č. 4: Vysvětlete pojmy: Barevné vidění – rozlišování barev umožňují čípky, jsou soustředěny ve žluté skvrně, slouží pro vidění za dne – potřebují značné osvětlení. Existují 3 druhy čípků pro 3 druhy barev – červená, zelená, modrá, jejich kombinacemi vznikají barevné vjemy – barvocit. Barvoslepost – dědičná porucha barevného vidění, více u mužů. Daltonismu – částečná barvoslepost – porušení rozeznávání červené a zelené barvy Vidění za tmy – umožňují ho tyčinky, citlivé na světlo, nerozlišují barvy, umožňují vidění za šera a v noci, kdy rozlišujeme různě temné odstíny šedé barvy. Jejich činnost umožňuje zraková červeň – rodopsin, na světle se mění ve zrakovou žluť, jenž je derivátem vitamínu A. Přes den jsou tedy tyčinky vyřazeny z funkce, ve tmě se potom rodopsin opět obnovuje. Zorné pole – okolní prostředí, které vidíme, aniž bychom museli pohnout hlavou nebo očima. Binokulární vidění – i když se na předmět díváme oběma očima, vidíme jej jako jeden předmět. To je způsobeno tím, že vnitřní části zorných polí obou očí se vnitřně překrývají a tak obrazy v této části zorných polí splývají a vytvářejí jeden obraz, který vidíme prostorově Úkol č. 5: Pozorujte zornicový reflex: Pracujte ve dvojicích. Pozorovaný se přesune do tmavší části místnosti a zakryje si oči. Pozorovatel sleduje velikost zornic před zakrytím očí a po jejich odkrytí. Stejným způsobem vyzkoušíme přímo u okna. Výsledky pozorování a náčrt: ………………………………………………………………… ………………………………………………………………… ………………………………………………………………… ………………………………………………………………… Velikost zornice je závislá na intenzitě dopadajícího světla. Zvětšuje se při slabém osvětlení a zmenšuje při jasném světle. Změny velikosti zornice reflexně způsobují svaly paprsčitě a kruhovitě uspořádané v duhovce. Úkol č. 6: Popište refrakční vady oka a jejich nápravy: obr_018 obr_019 Úkol č. 7: Doplňte pro sluchové ústrojí: Sluchové ústrojí má u člověka největší význam při komunikaci. Na jeho základě se u člověka jako sluchový reflex vyvinula řeč. Ucho (auris) slouží k rozlišování zvukových vln (člověk slyší jen v rozsahu 16 – 20 tisíc kmitů za sekundu). Ucho dělíme na 3 části: 1. zevní ucho– auris externa 2. střední ucho – auris media 3. vnitřní ucho – auris interna Úkol č. 8: Popište česky a latinsky následující obrázek. (máte nakopírováno) Úkol č. 9: Do tabulky doplňte stručný popis ucha: Zevní ucho: Český název Latinský název Popis a funkce Boltec aricula Zachycuje zvukové vlny, tvořen elastickou chrupavkou pokrytou kůží, spodní okraj tvoří ušní lalůček Zevní zvukovod Meatus acusticus externus Má zakřivený průběh, pokryt kůží s četnými mazovými žlázami – ušní maz. Vede zvukové vlny k bubínku. Bubínek membrana tympani Je rozhraním mezi zevním a středním uchem, průměr je asi 1 cm a tloušťka asi 0,1 mm, je pružný, rozkmitávají ho zvukové vlny Střední ucho: malý štěrbinovitý otvor v kosti spánkové. Eustachova trubice Tuba auditiva Spojení středního ucha s nosohltanem. Při polykání se otevírá a pouští do středoušní dutiny bublinu vzduchu, tím se vyrovnává tlak před a za bubínkem. Sluchové kůstky Kladívko Kovadlinka Třmínek malleus incus stapes Spojeny kloubně. Kladívko připojeno k bubínku, třmínek připojen k oválnému okénku. Hlavní funkcí je převod kmitání bubínku na oválné okénko. Pří tomto převodu zmenšují amplitudu zvukových vln a tak zvětšují jejich energii – rozkmitání tekutiny ve vnitřním uchu. Oválné okénko Fenestra vestibuli Na rozhraní středního a vnitřního ucha. Vnitřní ucho: uzavřený prostor uvnitř spánkové kosti. Kostěný labyrint - Kostěné pouzdro v kosti skalní. V něm uložen blanitý labyrint, který je od něj oddělen perilymfou Okrouhlé okénko Fenestra cochleare Blízko oválného okénka přenáší vlny do vnitřního ucha. Předsíň vestibulum Je zde uložen vejčitý a kulovitý váček. S vejčitým váčkem spojeny 3 blanité polokruhové trubičky, na kulovitý váček je připojen blanitý hlemýžď 3 polokruhové kanálky - Začínají baňkovitým rozšířením – rovnovážné ústrojí. Blanitý hlemýžď cochlea Uvnitř endolymfa, má 2 a půl závitu. Jeho spodní stranu tvoří bazální membrána složená s příčně napjatých vláken nestejné délky, která se rozkmitávají podle různých kmitočtů. Na bazální membráně jsou umístěny vláskové buňky Cortiho orgánu, na jejichž těle začínají vlákna sluchového nervu. Úkol č. 10: Doplňte text popisující funkci ucha jako sluchového analyzátoru: Kmitání bubínku se přenáší na sluchové kůstky. Třmínek rozkmitá oválné okénko a tím se rozechvěje perilymfa. Kmity perilymfy se vyrovnají vyklenutím okrouhlého okénka do středoušní dutiny. Vlnění perilymfy rozkmitá endolymfu a rozechvěje bazální membránu v určitém jejím úseku podle výšky tónu. Toto chvění způsobí, že buňky Cortiho orgánu narážejí svými vlásky na krycí membránu, a tím se podráždí. Vzniklé vzruchy jsou vedeny sluchovým nervem do jader v prodloužené míše a dále až do centrálního korového analyzátoru. Úkol č. 11: Doplňte pro rovnovážné (statokinetické) ústrojí: Rovnovážné ústrojí: 1. čidlo statické – pro vnímání polohy, 2. čidlo kinetické – pro vnímání pohybu, Statické čidlo je ve vejčitém a kulovitém váčku, jsou zde malá políčka s vysokými epitelovými buňkami s jemnými smyslovými vlákny na koncích nad nimiž jsou vápenaté krystalky (statokinie). Při změně polohy hlavy dráždí krystalky jemné vlákna smyslových buněk. Vzruchy jsou vedeny statickým nervem k vestibulárním jádrům na spodině 4. mozkové komory. Tím je umožněno udržení rovnováhy těla v prostoru a zajištění vzpřímeného postoje. Kinetické čidlo je uloženo v ampulách polokruhových kanálků. V každé ampule je vyvýšenina s vysokými buňkami opatřenými dlouhými vlásky. Jejich podráždění vyvolává pohyb endolymfy při rotačních pohybech hlavy. Úkol č. 12: Doplňte pro smyslové ústrojí kožní: Sdružuje několik receptorů: čidla pro chlad, teplo, tlak, dotyk, bolest. Vzruchy z nich jsou vedeny dostředivými vlákny míšních a mozkových nervů do CNS. Vnímání chladu a tepla Chladové receptory V kůži asi 250 000, pod pokožkou blíže povrchu těla, dále ve sliznici rtů, dutině ústní a nosní apod. Receptory pro teplo Hlouběji ve škáře a podkožním vazivu, ve sliznic dýchacího a trávicího ústrojí. Je jich 20krát méně než chladových receptorů. Vnímání dotyku a tlaku Receptory pro dotyk a tlak Reagují na mechanické podněty – hmatová schopnost. Největší počet v kůži a v orgánech, které přicházejí často do styku s různými předměty – informace o velikosti, tvaru a vlastnostech předmět Tlakové body Na vlasaté části kůže kolem vlasové pochvy a na kůži na různých místech v různé hustotě. V podkožním vazivu na dlaňové straně prstů, v dlani a chodidlech. Hmatová tělíska Reakce na dotyk, ve škáře těsně pod pokožkou – bříška prstů, dlaně, chodidla Vnímání bolesti Téměř ve všech tkáních (kůže i vnitřní orgány). Úkol č. 13: Stručně charakterizujte: Chuťové ústrojí – chuťové buňky v chuťových pohárcích na sliznici jazyka, měkkého patra a zadní straně hltanu. Podráždění vyvolávají látky rozpuštěné ve vodě. Chuťové pocity: sladkost, kyselost, hořkost, slanost. Úkol č. 14.: Pojmenujte označená místa na jazyku: hořko, kyselo, sladko, slano Kontrola provedena dne: Podpis: