Struktura středověké společnosti Literatura •Bílý, J. Trojí lid. Praha: Libri, 2000. •van Dülmen, R. Kultura a každodenní život v ranném novověku. Praha: Argo, 2006 •Goetz, H.-W. Život ve středověku. Jinočany: H&H, 2005 •Cherubini, G. Rolník a zemědělství. In: LeGoff, 1999, s. 101-121. •Keller, J. Úvod do sociologie. Praha: Slon, 1997. •Keller, J. Dějiny klasické sociologie. Praha: Slon, 2004. •LeGoff, J. (ed). Středověký člověk a jeho svět. Praha: Vyšehrad, 1999. •LeGoff, J. Středověký člověk. In: LeGoff, 1999, s. 9-37. •Rossiaud, J. Měšťan. In: LeGoff, 1999, s.123-156. • • • Politicko-sociální struktura tradiční společnosti •5.st. – 12.st. – Teorie trojího lidu (LeGoff, s. 16–20) • • > > > oratores pugnatores laboratores KLÉRUS (VÁLEČNÁ) ARISTOKRACIE PRACUJÍCÍ – ROLNÍCI, ŘEMESLNÍCI PANOVNÍK LÉNNÍ SYSTÉM (Goetz, s. 194–234) • Panovník • • poskytoval půdu šlechtě za vojenské služby a peněžní daně • Šlechta (laická, církevní) • • • poskytovala půdu Pracujícím (později se diferencují do mnoha kategorií: láník, podláník, řemeslníci). • Pracující (Goetz, s. 194–234) •Svobodní • – láníci – sedláci mající lán • – domkaři – pomáhající sedláku • – čeleď sedláků • •Poddaní bez domu • – pracující na panském dvoře • •è všechny se postupem času začali označovat jako sedláci (vyjadřovalo to, jejich určující vztah půdě a politicko-ekonomickou závislost na vrchnosti) • SEDLÁCI VE STŘEDOVĚKU (Cherubini, s. 101–121) •zač. 14. st. Evropa – 73 mil. obyvatel – téměř 80% žije na vesnicích •rytmus života určoval systém obdělávání půdy •hlavní cíl: uživit sebe a majitele půdy •rolník byl socializován v těchto institucích – rodina, farnost, člen místní zemědělské komunity •každá vesnice / sídlo nakonec podléhaly moci nějakého pána •pán – mimo hospodářských vztahů (berně, robota…) – moc soudit poddané v oblasti nižšího práva SEDLÁCI VE STŘEDOVĚKU (Cherubini, s. 101–121) •Pánovi podléhali tak, že: •měli omezenou svobodu stěhování •nemohli prodávat či kupovat půdu •ani dědit (přechod půdy z generace na generaci potvrzoval pán) •potvrzoval výběr manžela / manželky • od 12. století postupné omezování držení zbraně, možnosti lovu a rybolovu •Přesto •systém velice stabilní è vzpoury vyjímečné STŘEDOVĚKÁ A NOVOVĚKÁ MĚSTA (Rossiaud, s. 123–156; van Dülmen, s. 61-121) •kolem r. 1250 v Evropě •1 město nad 100 000 obyv. (Paříž) •6 nad 50 000 •60–70 nad 10 000 •několik stovek měst nad 1 000 ob. • •„Městský vzduch osovobozuje.“ • •Nejen fakticky přímo – útěky poddaných do měst – ale i co se týče statutu. •Města připravují prostředí pro velkou změnu v 18.—19. st. STŘEDOVĚKÁ A NOVOVĚKÁ MĚSTA (Rossiaud, s. 123–156; van Dülmen, s. 61-121) •Znaky městského života: • •hmatatelné: • HRADBY – nákladná politická a vojenská nutnost • •nehmatatelné: •zemědělství není typické pro město •závislost na trhu, hlavní řemeslo= obchod •větší kulturní, etnická a národní rozrůzněnost •rodiny žijí po menších jednotkách •relativně velká osobní svoboda • STŘEDOVĚKÁ A NOVOVĚKÁ MĚSTA (Rossiaud, s. 123–156; van Dülmen, s. 61-121) •př. ve městě sňatek podle vlastní volby stále častější mezi městskou chudinou – žádné sociálně-ekonomické tlaky •Peníze – způsobují sociální mobilitu • – sociální podmínky vítězí nad statutem • – rozmanitost povolání, ale nejvíce kupci •Majetek – zlaté, stříbrné pruty, vzácné nádobí, šperky, později úvěrové listiny a smlouvy mobilnější než půda a dům STŘEDOVĚKÁ A NOVOVĚKÁ MĚSTA (Rossiaud, s. 123–156; van Dülmen, s. 61-121) •Rozrůzněnost, dělba práce, mobilita è střety, násilí • •Nutné je pacifikovat novými prostředky: •Středověké klášterní školy, později univerzity poskytli nástroj = scholastická diskuse nutí lidi k • •zaujetí stanoviska •neustálému zpochybňování •přijímání názorů ostatních • * Prostředek k vytváření nové městské identity * Vzdělání je tradičně spojené s městem a městskou kulturou