volby kombinování práce a péče, ale ovlivňují i individuální preference kombinování pracovního a soukromého života.21 2.3. Teoretické přístupy ve výzkumu poklesu plodnosti a růstu podílu bezdětných Ačkoliv stále ještě trvá nedostatek komplexních teorií, které by vysvětlovaly reprodukční chovám (D. J. van de Kaa 1996; Bruijn 1993 a 1999), výše uvedená odborná diskuse k nárůstu bezdětných v populaci a poklesu plodnosti v zemích bývalého východoevropského bloku čerpá z konkrétních teoretických přístupů, které se nyní pokusím přiblížit. 2.3.1. Teorie individualizace a kulturní změny Výklad současného nárůstu bezdětných v populaci a poklesu plodnosti, který klade důraz na vliv hodnotových změn, jež přináší dlouhodobý vývoj euroamerické civilizace, čerpá z teorií individualizace a kulturní změny. Teorie individualizace ukazují na rostoucí hodnotu individualismu, sebevyjádření, na narůstající orientaci na jistou míru hédonismu, na demokratizaci uvnitř heterosexuálních partnerství a oslabení tradičních prostředků sociální kontroly. Podle R. Ingleharta (1977) je třeba rozumět soudobým změnám hodnot, životních orientací a stylů jako důsledkům tzv. tiché revoluce. Ta začala v rozvinutých zemích „západu" po 2. světové válce, a sice v myslích generací, které vyrůstaly v relativním dostatku, v období ekonomické prosperity a stability. Byly tedy osvobozeny od strachu z neuspokojení materiálních potřeb. Ticbá revoluce je postupnou změnou od preference materialistických hodnot a životních orientací (jako je ekonomická prosperita a stabilita) k postmate-rialistickým hodnotám a životním orientacím (jako je kvalita života, individualismus, sebevyjádření, sociabilita, autonomie, diverzita a pluralita). 21 Je zřejmé, že veřejné mínění, které odráží kulturní normy, formuje skrze politickou praxi podobu existujících institucí pro kombinování pracovního a rodinného života. Na vztah mezi institucemi a kulturními normami lze nahlížet ale i opačně, respektive jako na vztah vzájemné závislosti, kdy i existující instituce formují kulturní normy 3 veřejné mínění. Například v zemích, v nichž jsou široce dostupná zařízení péče o předškolní děti flexibilní k potřebám rodičů i dětí a zároveň placená rodičovská dovolená trvá relativně krátkou dobu, jsou tato zařízení hodnocena pozitivně a stávají se běžnou součástí plánů na kombinování pracovního a rodinného života. Naopak v zemích, kde jsou tato zařízení nedostupná a neflexibilní k potřebám rodičů a dětí, je rodiči daleko lépe hodnocena neinstítucionální péče o děti. Politické diskuse se pak nevede o tom, jak vylepšit kvalitu a dostupnost zařízení péče o děti, ale o tom, jak umožnit rodičům co nejdelSÍ rodinnou péči o děti, protože aktuálně existující zařízení péče o děti nejsou v rámci veřejného mínění populární; nejsou chápána jako ta správná volba. Viz také J. Lewis et al. (2008) nebo B. Pfau-Effinger (2005). R. Lesthaeghe a J. Surkyn (Lesthaeghe 1995; Lesthaeghe a Surkyn 1988) píší o současném procesu ideačmch změn, skrze nějž se jedinci stávají indi-ridualizovanými. To neznamená, že se lidé stávají sobečtější. Znamená to, se jedinec začíná zpochybňovat normy, které jej svazují, a místo toho klade iůraz na své vlastní volby. Proces soudobých ideačních změn je podle něho úzce spjat s poklesem vlivu náboženství, což vede k větší heterogenite životních orientací. A. Giddens (1992) tvrdí, že se v současných společnostech pozdní mo-lernity mění samy principy, na nichž se zakládají intimní vztahy. Prokre-rtivní role intimních vztahů ustoupila do pozadí a do popředí se dostala lejich „reflexivita" zosobněná sexuální přitažlivostí, sdílenou intimitou lemotivní komunikací. V jeho ideálně-typickém čistém vztahu již nejde o;nalezení toho jediného, pravého partnera na celý život, ale o samotnou :mocionální vazbu, která trvá jen do té doby, kdy oba partneři ve vztahu nacházejí uspokojení. Vizi takové míry osobní svobody při uzavírání a opouštění partnerství iritizoval Z. Bauman (2000: 90), který poukazuje na negativní sekundární lůsledky takto exponované osobní svobody, a to v rostoucí míre životní neistoty a „zlomených životů bez lásky a budoucnosti".22 Ať už je hodnocení čistých vztahů jakékoliv, lze předpokládat, že by jejich důsledkem mohlo být i odkládání rodičovství a nízká míra plodnosti. Podle F. de Singlyho (1999) lze druhou fázi modernity charakterizovat celkovou individualizací ve společnosti. Tato individualizace se však již ne-ýká, tak jako v první fázi modernity, pouze mužů. S masovým vstupem žen la trh práce, rozšířením antikoncepce, zvyšujícím se vzděláním žen, upevňováním sociálních států apod. se individualizace začala týkat také žen. Také proto již podle něho není soudobá rodina založená na ekonomických (tradiční rodina) a statusoyých (moderní rodina) potřebách. Rodina druhé ráze modernity se soustřeďuje především na uspokojování emocionálních iotřeb. Emocionální potřeby jsou ovšem velice křehké základy stability, elikož hodnoty a preference člověka se v průběhu jeho života mění. Věr-lost partnerovi/partnerce pak často ustupuje věrnosti sobě samému a part-lerství či rodina se rozpadá. Nestabilní základy současných partnerských wazků tedy neposkytují důvěru k jejich trvání, a tudíž ani jistoty k dlouho-lobé investici do rodičovství. Výše uvedené teoretické příspěvky ukazují na postupnou a dlouhodo-jou kulturní změnu směrem k postmoderním hodnotám a individualismu. Ty však kontrastují s dlouhodobými investicemi do rodičovství. ^2 Překlad autorky. Kulturní změna může být endogamní, tedy založená na změně kulturních komponent a jejich organizaci uvnitř kultury. Koneckonců i D. Bellova (Bell 1973) definice postindustriálních společností implikuje takovou endogamní kulturní změnu směrem k postmoderním hodnotám. Podle něj je sice postindustriální společnost logickým důsledkem společnosti industriálni, ale odlišuje se od ní nejen kvantitativně (např. útlumem výroby a zintenzívněním služeb), ale i kvalitativně. Postindustriální společnost totiž reflektuje problémy, které industriálni společnost vyřešit nemůže. Výše uvedená kulturní změna může být ale také exogamní, tedy založená na interakci mezi kulturními systémy a na procesu difúze. V případě výše diskutovaných hodnotových změn ve státech bývalého východoevropského bloku lze uvažovat po roce 1989 o obou, endogamní i exogamní kulturní změně, o vlivu společenské transformace urychlující již začaté hodnotové změny i o vlivu westernizace. Za empirické testy teorie individualizace a kulturní změny jsou zpravidla považovány analýzy longitudinálních mezinárodních šetření hodnot typu European Values Study, World Values Survey, International Sociál Sur-vey Programme apod.23 2.3.2. Teorie racionální volby Výklad nárůstu bezdetnosti a poklesu plodnosti, který podtrhuje vliv vnějších strukturálních bariér na reprodukční chování, souzní s teoriemi racionální volby. Ty staví na předpokladu poptávky po dětech, která je redukována vnějšími bariérami, jež zvyšují náklady (na) rodičovství. Náklady na rodičovství mohou být snižovány sociálně-politickými opatřeními. Tento teoretický přístup neproblematizuje existenci poptávky po rodičovství, i když vysvětluje snižující se poptávku po vícedětných rodinách ve prospěch rodin malých. Klasickou teorii racionální volby představuje G. Bec-kerův (1960 a 1981) model plodnosti, na nějž pak navázaly novější mikroekonomické přístupy. Ty považují za základní faktor, který určuje lidské reprodukční chování, poptávku po dětech, které představují pro rodiče určité hodnoty. Jestliže je základním faktorem určujícím lidské reprodukční chování poptávka po dětech, je možné převést problematiku plodnosti do teorie spotřebitelského chování. Ta předpokládá, že se lidé chovají racionálně a že jednotiivé domácnosti (tedy spotřebitelé) neustále zvažují, které „zboží" si zakoupí, aby co nejlépe uspokojily své potřeby, a tak neustále srovnávají výnosy a náklady. Děti jsou zde chápány jako určitý druh „zboží". Rozho- 23 Viz ; ; . t dování o tom, zda a kolik mít dětí, tedy probíhá na základě zvážení výnosů a nákladů, které dítě potenciálně přinese. Náklady na dítě můžeme rozdělit na: i) přímé náklady - skutečné peněžní výdaje na dítě po odečtení všech zvý- ' hodnění v rámci daňového systému a systému sociálního zabezpečení; b) náklady ztracených příležitostí, které reflektují skutečnost, že výchova dětí spotřebovává čas, který by členové domácnosti mohli zužitkovat jinak. Tak lze např. vysvětlit, proč mají dvoukariérová partnerství méně dětí než ostatní partnerství. Ve dvoukariérových partnerstvích jsou náklady příležitostí vysoké, protože jeden z rodičů (většinou matka) přichází v případě péče o malé dítě o mzdu, kterou by pobírala, kdyby nebyla s dítětem doma, a také ztrácí čas, který by mohla věnovat rozvíjení své kariéry a z ní plynoucí budoucí mzdě. Péče o malé děti totiž vede ke stagnaci jak profesního růstu, tak mzdy. Výnosy z dítěte" měří mikroekonomové očekávaným užitkem, který přinese dítě domácnosti. Užitek závisí zejména na „kvalitě dítěte", do níž je však po-■ třeba investovat. Skutečnost, že mají bohatší rodiny často méně dětí než rodiny chudé, vysvětluje teorie spotřebitelského chování a racionální volby tím, že se zvyšujícím důchodem domácnosti se zvyšuje i poptávka po „kvalitě dětí", a proto mají bohatší rodiny sice méně dětí, ale více do nich inves-- tují. Se zvyšující se úrovní vzdělání a pracovní seberealizací žen mimo ro-liimi, se zvyšujícím se životním standardem rodin a s rozšiřující se nabíd-tou „zboží", které si může „spotřebitel" pořídit, tak dochází podle mikroe-l onomických teorií ke snižování plodnosti. Snižování plodnosti je však také možné redukovat sociálně-politickými opatřeními, která povedou ke snižo- iní přímých nákladů24 i nákladů ztracených příležitostí,25 jež na sebe váže jdičovství. 'i Zatímco je klasická teorie racionální volby založena na předpokladu po-lěrně stabilní poptávky po více či méně „drahých" dětech, jejíž naplnění je íče či méně omezováno náklady na rodičovství, R. Easterlin (1976) zpraco-íví hledisko relativního příjmu a spojuje situaci silných populačních roč-íků na trhu práce se slabými preferencemi pro vstup do manželství a rodičovství. Tím postuluje tezi, že vnější strukturální faktory ovlivňují nejen íálnou plodnost, ale i poptávku po dětech. Příkladem takových silných po-■ulařních ročníků může být právě česká babyboomová generace poloviny Například peněžními transfery v podobě přídavků na děti, daňových úlev pro rodiny s dětmi apod. ■p Například umožněním účasti na trhu práce bez omezení výše výdělku pro rodiče pobírajícího rodičov-pFíspěvek; reálným dodržováním práva na návrat na místo odpovídající pracovní smlouvě po skončení čovské dovolené; dostupností částečných úvazků, zařízení péče o děti apod. r 70. let. Silné populační ročníky čelí podle R. Easterlina vyššímu tlaku na pracovním trhu, a proto je pro ně počátek pracovní dráhy obtížnější než pro slabší populační ročníky. Z toho důvodu volí jiné životní cíle než manželství a rodičovství. Pro slabé ročníky je počátek pracovní dráhy snadnější, vstup do manželství je tedy méně obtížný, náklady na rodičovství jsou tak celkově menší, a oboje je proto více žádoucí. Hlavním faktorem ovlivňujícím úroveň plodnosti je tedy vztah mezi materiálními aspiracemi mladých lidí a zdroji, kterými pro jejich upokojení disponují. Nejde tedy jen o absolutní ekonomickou situaci mladých lidí, ale také o jejich vnímám vlastní ekonomické situace. Empirickým testem této teorie je sledování poměru mezi příjmy mladých lidí a jejich hmotnými aspiracemi. Hmotné aspirace mladých lidí reflektují podle R. Easterlina materiální zázemí jejich rodičů a schopnost naplnit je závisí na početní síle generací a na tom, jak velké konkurenci mladí lidé čelí při vstupu na pracovní trh. Nutno však dodat, že ačkoliv byla Eas-terlinova teorie v souladu s empirickými daty z USA, data z prostředí evropských sociálních států s extenzivními sociálními programy nepodporují všeobecnou platnost vztahu mezi velikostí populačních ročníků a jejich vůlí k rodičovství. V kontextu zemí bývalého východoevropského bloku se snažila Easterlinovu teorii ověřit S. Pollnerová (2001), avšak 1 ona dospěla k závěru, že předvídat vývoj plodnosti na základě relativní velikosti kohort není možné vzhledem ke komplikované situaci na trzích práce v těchto zemích. Vlivem pozice mladých lidí na trhu práce na jejich reprodukční chování se zabývá i globalizaM teorie P. Blossfelda a M. Milsové (2003). Podle nich mění globalizace a rozvoj nových technologií podmínky na trhu práce v neprospěch pracovní síly, a to především těch, kteří na trh práce teprve vstupují a nejsou na něm stabilizováni, tedy mladých lidí. Nejistota mladých lidí pramenící z jejich pozice na trhu práce pak působí ve smyslu odkládání dlouhodobých závazků, jako je manželství nebo rodičovství. „Racionální volbou" je v této situaci nesezdané bezdětné soužití, které poskytuje čas, během něhož mohou lidé sobě i ostatním prokazovat svoje kvality a redukovat tak ekonomickou a sociální nejistotu. Teoretické přístupy uvedené v této podkapitole spojuje důraz, který kla-■ dou na vnější strukturální bariéry, jež zvyšují náklady na poptávané rodičovství. „Racionální odpovědí" na tyto bariéry/náklady je v závislosti na jejich charakteru orientace na jiné cíle, odkládání rodičovství nebo minimalizace počtu dětí. Zároveň ale platí, že tyto bariéry/náklady na rodičovství mohou být redukovány účinnými sociálně-politickými opatřeními. .3.3. Teorie sociální anomie .xplanace současného nárůstu bezdetnosti a poklesu plodnosti v regionu třední a východní Evropy, které kladou důraz na vnější strukturální ba-iéry rodičovství, odkazují v některých případech k teorii sociální anomie. ■úvodními znaky sociální anomie jsou dezorientace, nejistota, alienace, kontinuita a psychické nepohodlí. Ve výkladu poklesu plodnosti, který je nován teorií sociální anomie, se proto nehovoří o racionální, ale o ano-ické reakci na strukturální bariéry rodičovství. D. Philipov, Z. Spéder F. Billari (2005) podtrhují, že vysvětlení současných změn reprodukčního 11 >vání ve střední a východní Evropě skrze působení sociální anomie je po-ba odlišit také od graduálních hodnotových změn, jelikož změny v život-h cílech a v jejich dosahování, k nimž dochází u jedinců v situaci sociální iiiomie, jsou na rozdíl od graduálních hodnotových změn reakcí na diskon-nuitu a náhlou změnu. Teorie sociální anomie byla v sociologii představena É. Durkheimem í. Mertonem. É. Dürkheim (1964, 1966) k m' odkazuje jako k situaci, >níž je oslabena síla sociálních norem, jedinec se přestává orientovat v so-ním světě, dochází k pocitu odcizení a plánování jeho vlastní budouc-niisti se stává složitým. Výsledkem je proto životní dezorientace a nejistota. ?u R. Merton (1938, 1966) uvažoval o anomii v rámci vztahů mezi kultur-"ními a sociálními systémy Jedinci stanovují své životní cíle a přání v rámci 'kulturních struktur a využívají k jejich dosahování nejlépe institucionalizo-ých prostředků. Pokud ovšem dochází k dlouhodobé disharmonii mezi ch cíli a legitimními prostředky, jimiž lze těchto cílů dosáhnout (dochází f k disharmonii mezi kulturním a sociálním systémem), nachází se lomické situaci, na kterou pak reagují různým způsobem. Disharmonie im á cíli a prostředky k jejich dosažení na společenské makroúrovni může t např. k odmítnutí norem nebo k nedůvěře v existující sociální instituce ala individuální mikroúrovni. Rozpad bývalého východoevropského bloku byl v zemích střední a vý-fehodní Evropy spojen se zpochybněním předchozích sociálních norem ia'liodnot. Zároveň došlo k ustanovování nových sociálních norem a hod-|iot a k významným změnám institucionálního rámce. Stabilizace nových |jastitucí, norem a hodnotového systému ovšem vyžaduje čas. K situaci, kdy Jpřestávají platit staré normy a hodnoty a dochází k oslabení vlivu starých išdciálních institucí, zatímco nové normy a hodnoty nejsou dosud plně akceptovány a nové sociální instituce nejsou dosud silným kontrolním mechanismem, odkazuje Z. Spéder et al. (1999) v kontextu Maďarska po roce 1989 ?j*ako k situaci sociální anomie. V takové situaci je pro jedince těžké dělat n zásadní rozhodnutí, a proto lze předpokládat, že budou taková rozhodnutí, jako je rození dětí, odložena. Někteří lidé se v této situaci zorientovali rychleji. Zkušeností jiných je však trvající sociální nejistota a dezorientace (Phi-lipov et al. 2005). R, Habich a Z. Spéder (1998) píší o tzv. vítězích a poražených společenských transformací ve střední a východní Evropě. V kontextu ČR poukázali na skutečnost že jednotlivci mohou zažívat v jedné transformující se společnosti rozdílnou úroveň anomie, L. Rabušic a P. Mareš (1996). Empiricky byla míra sociální anomie měřena zejména mírou individuální sociální dezorientace, nejistoty, alienace a psychické ne/pohody. 2.3.4. Teorie hodnoty dětí a redukce nejistoty Všechny výše uvedené teorie mají v populačních studiích a při explanaci poklesu plodnosti v zemích střední a východní Evropy své nezastupitelné místo. Jedna z kritik těchto teorií však poukazuje na to, že sice vysvětlují pokles plodnosti, ale nezabývají se otázkou, proč plodnost ve většině evropských států neklesá k nule. Otázka je v takovém případě položena jinak než v rámci výše uvedených přístupů. Badatelé a badatelky se neptají jen na to, proč plodnost klesá, ale také na to, proč Evropané stále ještě plodí nějaké děti, jestliže jsou náklady na rodičovství vysoké, tržnfspolečnost preferuje mobilní individua bez partnerských a rodičovských závazků, hodnoty individualismu se prosazují napříč Evropou a v novém demografickém režimu (s široce dostupnými prostředky antikoncepce) jsou to stále významněji partneři, kdo rozhoduje o časování zahájení rodičovství, počtu narozených dětí i věkových rozestupech mezi potomky. Jinými slovy a v souladu s A. Šťastnou lze takový přístup vyjádřit tezí o tom, že: „chceme-li předpovídat nebo hodnotit vývoj plodnosti, měli bychom porozumět motivačním faktorům, které jsou skryty za touhou po dítěti. Je nutné porozumět výchozím motivacím a analyzovat je ve vztahu k ostatním : sociálně-ekonomickým podmínkám." (Šťastná 2007:731) V podmínkách, v nichž děti již od útlého věku představovaly pro své rodiče pracovní sílu a pro období stáří jediný zdroj materiálního zabezpečení, měly děti pro své rodiče, v terminologii ekonomů, instrumentální hodnotu - byly : instrumentem k naplnění různých cílů. V současných podmínkách jsou však „čisté náklady na dítě kladné", a tak pokud lidé děti nadále mají, musí rodičovstvím dosahovat „statku, který je hodnotný sám o sobě" (Friedman j et al. 1994: 379). Zatímco ekonomická (instrumentální) hodnota dítěte kle- j sala spolu se zákazem dětské práce, ustanovením povinné školní docházky, :j oddělením „světa" výdělečné činnosti a domova a následně také postupným rozšiřováním důchodových systémů, jeho emocionální (neinstrumen- • tální, imanentní) hodnota v období modernity, v níž se začalo dětství chá-g, pat jako samostatná vývojová fáze, jako odlišné od dospělosti (Ariés 1962), f rostla. Pokles ekonomické hodnoty a růst emocionální hodnoty dětí v době |-moderní zachytila řada historických prací. E. Badinter například na základě | histonckých pramenů rekonstruovala postupné ustanovování tzv. mateř-I ského mýtu a problému matek, které cítily vinu, frustraci až ztrátu jistoty a a důvěry ve vlastní ženskou identitu v případě, když „přirozenou" a „nor-^mální" mateřskou lásku k dětem neprožívaly (Badinter 1998).M J. T. Fawcett | (1983) na základě výběrových šetření v různých zemích v rámci výzkum-Sného projektu „Value of children project" označil tuto změnu jako přechod hodnotě dětí (transition in the value of children). |§- Teorie hodnoty dětí má svůj počátek v díle L W. Hoffmanové a M. L Hoffmana, kteří stanovili na základě empirických výzkumů devět základních (kategorií) hodnot, které děti svým rodičům poskytují. Děti mohou svým rodi-EF- Irům přinášet určitý pocit nesmrtelnosti, expanze vlastního života, morálnosti ^mravnosti, status dospělosti a sociální identitu, mohou být zdrojem stimu-lláce, novosti a zábavy v životě, mohou být zdrojem pocitu naplnění, kompe-h-mr, úspěchu a kreativity, moci, vlivu a kontroly nad někým jiným, mohou ■ řet pouta v primární skupině a posilovat pocit afiliace, mohou slou-ar í. sociálnímu srovnávání a soutěžení a mohou být i ekonomicky užitečné ■Hoffman a Hoffman 1973). J. T. Fawcett a F. S. Arnold posléze vyvinuli způ-Ilob měření hodnot spojovaných s dětmi prostřednictvím modelu „Value of Äildren". V jeho rámci navrhovali hledat jednak motivaci pro plození dětí Ipbecně, jednak motivaci pro určitý počet dětí, a to ve snaze umožnit lepší po-jbíumění populačnímu růstu nebo poklesu (Rabušic 2001:155). -Empiricky byly hodnoty, které děti pro rodiče znamenají, testovány "zpiavidla v rámci výběrových šetření hodnot. V českém prostředí se yý-■zh nnem hodnoty dětí empiricky zabýval například P. Mareš, který vyvodil ! pět raktorů, které vedou ženy k rodičovství. Celkově z jeho kvantitativního i kwlitativního výzkumu vyplynulo, že české ženy podtrhují před materiálním prospěchem emocionální užitek z dítěte, jako je například osobnostní |, íiisi pocit lásky a štěstí, zkušenost sdílení a jedinečného vztahu mezi ženou jMítetem, pocit sebenaplnění, vyjádření kontinuity života, zdroj zábavy, po-j tví zení vztahů v rodině apod. (Mareš 2002) Zjišťování hodnoty dětí na základě odpovědí z výběrových šetření má .nvsem svá nepopiratelná úskalí. Model Hofřmanových navíc nepopisuje me- 26 .e filmové podobě byla tato vina a frustrace v nedávné době výborně ztvárněna ve filmu „Hodiny", Pery byí natočen podle stejnojmenné knihy M. Cunninghama, a popisuje jeden den v životě tří žen, r -i li- Ivě jsou postavy fiktivní, ale tou třetf je britské spisovatelka Vlrginia Wolfová. chanismus, jakým aktéři řeší konflikt mezi různými hodnotami při rozhodování o reprodukčním chovám. Z toho důvodu D. Friedman, M. Hechter a S. Kanazawa přistoupili k teorii hodnoty dětí jiným způsobem. Navázali na teorii racionální volby a doplnili ji o specifikaci imanentní hodnoty dítěte, kterou spatřují v jeho kapacitě snižovat nejistotu pro ženu a posilovat partnerskou solidaritu pro páry. Teorie redukce nejistoty předpokládá, že racionální aktér se vždy snaží o redukci nejistoty, a staví na tom, že rozhodování pod rizikem (rísfc) je racionálním aktérem preferováno před rozhodováním v nejistotě [uncertainty). Snižování nejistoty je zde imanentní hodnotou. Jestliže tedy racionální aktér má možnost změnit nejistou situaci v určitou, i když rizikovou, jako je napříkladvstup do rodičovství, udělá to. 2a účelem snižování nejistoty se aktéři obecně buď pokoušejí získat do-, statek informací, aby změnili nejistotu v riziko, nebo použijí jednu z globál-" nich strategií redukce nejistoty, které jedince ukotvují v relativně stálých sociálních vztazích, jako je vybudování stabilní kariéry, vstup do manželství nebo právě zahájení rodičovství. Ústředním tématem jejich teorie se stalo vysvětleni přechodu ze stavu bezdetnosti do stavu rodičovství, a to za předpokladu, že zdaleka ne všichni mají stejné šance na využití všech globálních strategií a že se také liší míra nejistoty, které čelí. Přechod k rodičovství by měl být globální strategií zejména pro ty, kteří čelí větší nejistotě, a pro ty, kteří mají horší přístup k alternativním prostředkům redukce nejistoty (Friedman et al. 1994: 383-384). Lidé v nestabilních partnerstvích by tak například měli volit rodičovství za účelem redukce nejistoty častěji než ti, jejichž partnerská soužití 1 jsou stabilní. Ženy s malými šancemi na uzavření sňatku anebo vybudo-vání stabilní pracovní kariéry by měly vstupovat do rodičovství dříve a častěji než ženy, jejichž šance na vstup do manželství nebo vlastní pracovní kariéru jsou vyšší, a to i přesto, že je rodičovství rizikové a finančně nákladné. 1 Podle argumentu kognitivního zkreslení aktéři podceňují rizika, která pod-f stupují dobrovolně a mohou je alespoň do určité míry kontrolovat zatímco I přeceňují rizika, která podstupují nedobrovolně a kontrolovat je nemohou. I Zatímco je tak osud dětí do určité míry v rukou rodičů, i když riziko, že se výchova nepodaří, je reálné, nejistotu na trhu práce nebo chování partnera/ partnerky může aktér/ka ovlivnit hůře (Friedman et al. 1994:383-384). V souladu s klasickou teorií racionální volby by bylo možné předpokládat, že nestabilita na trhu práce a hrozba nezaměstnanosti povede spíše i k odložení rodičovství. Podle teorie redukce nejistoty bude však mít hrozba 1 nezaměstnanosti z hlediska zahájení mateřství naprosto opačný efekt. N'j j východoněmeckých empirických datech například J. Huinink a M. Krey-i -feld (2004: 24) ukázali, že situace socioekonomické nejistoty v důsledku ne- zaměstnanosti může vstup do rodičovství urychlit. Na jiných východoevropských datech stejně tak i H. P. Kohler a I. Kohler (2002) ukázali, že ženy a páry, které byly v průběhu socioekonomické transformace nejvíce zasaženy ekonomickou krizí, se stávaly rodiči s větší pravděpodobností než ti, které ekonomická krize zasáhla méně. V českém kontextu prokázal pozitivní vliv vysoké míry nezaměstnanosti v regionu na rychlost vstupu žen do rodičovství pomocí analýzy přežití M. Suchanec (2007). Podle jeho interpretace ženy v regionech s vysokou nezaměstnaností čelí větší životní nejistotě amají obtížnější přístup k alternativním prostředkům redukce nejistoty než skrze rodičovství. Na jiných českých datech ukázala V. Kantorova (2004: 265), že ženy š vyšším vzděláním odkládají rodičovství až do doby stabilizace na trhu sprace daleko častěji než ženy s nižším vzděláním, které jsou však daleko více vystaveny hrozbě ztráty zaměstnání než ženy s vyšším vzděláním. Sku-itečnost, že to byly ženy s vyšším vzděláním, u nichž došlo k největšímu posunu ve věku prvorodiček i největšímu nárůstu podílu (doposud) bezdět-fných v průběhu 90. let, je v souladu s klasickou teorií racionální volby, 'jelikož mateřství pro méně vzdělané ženy znamená menší náklady ztrace-jiiých příležitostí, mají méně pracovních příležitostí a rozdíl mezi vydělaným příjmem na trhu práce a dávkami ze systému sociálního zabezpečení v pří-jradě celodenní péče o dítě pro ně není tak velký. V souladu s teorií redukce hejistoty a hodnoty dětí může být ale prodlužování období bezdetnosti a investování do stabilizace vlastní pozice na trhu práce v soudobé české společnosti vnímáno vzdělanějšími ženami i jako redukce nejistoty, zatímco méně gzdělané ženy, a zejména ty v regionech s vysokou mírou nezaměstnanosti, fffóhou subjektivně prožívat redukci nejistoty zahájením mateřství. 2.1.5. Teorie sociálních sítí SIN*' pjraz na selektivní a diverzifikované působení faktorů na reprodukční cho-«#anímužů a žen různých sociodemografických skupin kladou také teorie larvu sociálních sítí, které však nebyly dosud v kontextu ČR příliš akcento-•anv. |- D. Philipov, Z. Spéder a F. Billari (2005) testovali teorií sociálního kapi-Spálu, která klade důraz na míru efektivní pomoci, kterou může jedinec zís-Jai \ případě potřeby, v kontextu Maďarska a Bulharska při testování hy-RQti ,j, že míra sociálního kapitálu redukuje dopady sociální a ekonomické inijiM oty v transformujících se společnostech. Tento teoretický přístup čerpá S-Bourdieuho definice sociálního kapitálu, jež odkazuje ke konceptu kvality .i rii">.ähu sociálních sítí, které může jedinec využívat. Vzhledem k tomu, že tento teoretický prístup neodkazuje přímo k ekonomickému jednání (kalkulaci výnosu a nákladu), ale testuje efekt kvality a kvantity sociálních vztahů na reprodukční chovaní, nelze jej podle samotných autorů zařadit mezi teorie racionální volby, ale je třeba tento přístup chápat jako přístup svébytný. Zcela ojedinelým přínosem ke studiu vlivu sociálních sítí na reprodukční chování je studie sociálního učení a vlivu v rámci sociálních sítí, kterou představila L. Bernardi (2002, 2003) v rámci svého kvalitativního výzkumu sociálních mechanismů ovlivňujících reprodukční chování žen v severní části Itálie, kde došlo k obdobně rapidnímu propadu plodnosti jako ve státech střední a východní Evropy v 90. letech, ale o několik let dříve. Ve svém výzkumu ukázala na vliv sociálních sítí na vytváření specifických referenčních norem a postojů ke specifickým formám demografického chování (např. odkládání rodičovství nebo akceptace bezdetnosti). Pozornost věnovala především roli strukturálních charakteristik a hustotě sociálních sítí během procesu sociálního učení a vlivu. Poukázala přitom na vliv hustoty sítí vrstevníků na synchronizaci jejich reprodukčního chování. Ačkoliv teorie sociálních sítí nepatří mezi standardně citované teorie ve výzkumech aktuálních změn sociodemografického chování ve střední a východní Evropě po roce 1989, soustřeďuje se na rozdíly v demografickém chování mezi různými skupinami, čímž přispívá nemalým dílem k rozumění tak složité problematice, jako je diferenciace v preferencích, plánování a ne/realizaci zahájení rodičovství. V případě studie L. Bernardi je navíc pozornost obrácena k přínosu kvalitativního přístupu v rámci populačních i studií, jenž stále ještě hledá v této oblasti své místo. ■ 2.3.6. Teorie genderové spravedlnosti Ačkoliv koncept druhé demografické tranzice, individualizační teorie a teorie j kulturní změny koherentně popisují a vysvětlují postupný pokles plodnosti i a růst bezdetnosti v Evropě, přetrvávající diference v úrovni plodnosti mezi s evropskými zeměmi vedly v posledních letech řadu badatelů a badatelek ke ; zkoumání vztahů mezi reprodukčním chováním a institucionálními rámci > v jednotlivých státech Evropy (např. Chesnais 1996, 1998; Adler 1997; Gor- ; nick a Meyers 2003; Rindfuss, Guzzo a Morgan 2003; Hobson a Oláh 2006). j Mnozí navazují na studie P. McDonalda, který vysvětluje tyto přetrvávající: diference v míre plodnosti i podílu bezdětných v populacích evropských států ' teorií genderové spravedlnosti (gender equity theory) (McDonald 2000 a, b). P. McDonald teorií genderové spravedlnosti kriticky navazuje na expla nace nízké plodnosti teorií racionální volby, ale oproti předpokladu, že lidi maji relativně dobrou znalost nákladů a zisků rodičovství, vychází z toho li že lidé sice zvažují přímé i nepřímé náklady a zisky narození dítěte, ale zároveň mají jen velmi omezenou možnost predikce budoucích nákladů a zisků rodičovství. Proto lze jejich rozhodování hodnotit spíše jako rozhodování pod rizikem než jako rozhodování racionální. Stejně jako U. Beck (1992) a P. Blossfeld a M. Millsová (2003) vychází z předpokladu, že moderní kapitalismus a jeho institucionální ukotvení podporují růst bezdetnosti a redukci plodnosti na velmi nízkou úroveň. Poukazuje na to, že růst kompetitivní povahy tržních ekonomik interferuje s plány na rodičovství a s rodinným životem a zároveň vede jedince s averzí vůči riziku k tomu, aby se vyhýbali dlouhodobým závazkům, jako je rodičovství. Shodně s U. Beckem tvrdí, že život v soudobých tržních společnostech ■vytváří hodnotový rámec vyhovující spíše než rodinnému životu principu racionality soudobých společností, preferujících mobilní, svobodné a bezdětné jedince bez závazků, připravené kdykoliv reagovat na měnící se požadavky trhu. Soudobé změny reprodukčního a rodinného chování jsou podle U. Bečka způsobeny protikladem mezi trhem a rodinou. Zatímco rodina sleduje dlouhodobý cíl reprodukce, trh je orientován krátkodobě. Trh předpokládá individualismus, konkurenceschopnost a mobilitu. Rodina a rodičovství jsou zase doménou altruismu. Racionalita tržní společnosti tak neposkytuje prostor pro založení rodiny a výchovu dětí. Slovy U. Bečka (1992:116); „Trh práce požaduje mobilitu bez ohledu na osobní okolnosti ... Tržní sub-1. jekt je svobodným jedincem nezatíženým partnerským vztahem, manželstvím nebo rodinou ... skutečná tržní společnost je společností bezdětnou."27 ITeorie P. McDonalda se pohybuje na pomezí teorií individualizace a racionální volby. Poukazuje totiž na to, že na soudobé reprodukční chování má vliv rozpor mezi internalizovanými mentálními strukturami genderových vztahů na straně jedné a moderními institucemi orientovanými a působícími na jednotlivce zvnějšku na straně druhé. Podle P. McDonalda (2000a,b) ije.nízká míra plodnosti výsledkem rozporu mezi relativně vysokou hladinou genderové spravedlnosti, která je v soudobých vyspělých společnostech zalovená v moderních institucích orientovaných na jednotlivce (např. vzdělávací systém a trh práce), a přetrváváním nízké úrovně genderové spra-fedlnosti ve sféře soukromé a v institucích orientovaných na rodiny (např. gkondomácích prací, péče o děti, ale i sociálně-politická opatření zvýhodňující rodiny s jedním živitelem oproti rodinám dvoupříjmoyým). Konkrétně v podmínkách, kdy ženy mají přístup ke spolehlivým pro-pedkům antikoncepce a společenské i finanční ocenění je odvozováno ze-(fhéna od úspěchů jedince (muže i ženy) ve sféře veřejné, pak pokud mají S7 Překlad autorky. ženy podobné možnosti jako muži (studovat, pracovat a využívat volnoča-sových aktivit), ale se založením rodiny ryto možnosti a příležitosti zřetelně ztrácejí, s rozením dětí váhají, omezují jejich počet a plodnost zůstává na nízké úrovni (Chesnais 1996, 1998). Tímto způsobem je možné vysvětlovat, proč mají v současné Evropě dlouhodobě nejnižší plodnost a zároveň vysoké míry bezdetnosti právě státy s nejsilněji! institucionální orientací na genderově tradiční dělbu práce, která přisuzuje ženám roli hlavní pečovatelky o závislé členy rodiny a mužům roli hlavního živitele rodiny (zejména německy mluvící země západní Evropy a jihoevropské země). Naproti tomu země s nejvyšší plodností a zároveň nízkou mírou konečné bezdetnosti vykazují genderově liberální postoje obyvatelstva i nastavení sociálních politik a vysokou zaměstnanost matek, umožněnou zpravidla relativně vysokým podílem dětí v institucích péče o děti (zejména severoevropské země, ale í Francie).28 Je zajímavé, že zatímco ježte na začátku 70. let platilo, že čím větší byla zaměstnanost matek v zemi, tím nižší úhrnnou plodnost země vykazovala, v průběhu 80. let se tento vztah obrátil a dále oslabil. H. Engelhardt a A. Prskawetz (2004 a 2005) testovaly míru efektu zaměstnanosti matek na jejich plodnost v rámci jednotlivých zemí OECD a zjistily, že ve všech těchto zemích došlo k zeslabení nebo zrušení negativního vlivu zaměstnanosti matek na jejich plodnost a v severských zemích se vztah mezi zaměstnaností matek a jejich plodností dokonce zcela obrátil, tedy že se stoupající zaměstnaností statisticky signifikantně stoupá i plodnost matek. Je tedy pravděpodobné, že individualizace, která se již netýká pouze mužů, ale i žen (Singly 1999), a projevuje se diverzitou rodinných konstelací a relativně vysokou přítomností žen na trhu práce, vyžaduje redefinici institucionálních rámců, ale i jejich širokou společenskou akceptaci tak, aby umožňovaly kombinování rodičovství s nerodinnými rolemi, a to ať už na 28 Ařkoliv se úhrnná plodnost pohybuje na relativně vysoké úrovni také ve Velké Británii a v Nizozemsku, aktuální konečná bezdětnost i předpokládaná konečná bezdětnost pro generace narozené v letech , 1960 a 1965 je v těchto zemích vysoká (okolo 20 %) a pro generace narozené v roce 1970 a 1975 předpo- " kláda T. Sobotka (2004: 161) dokonce více než pětinovou konečnou bezdětnost žen ve scénáři nízké míry ■ bezdetnosti. Ve scénáři vysoké míry bezdetností předpokládá, že bezdětná zůstane čtvrtina žen narozených v roce 1975. Naopak pro generace žen narozených v letech 1960 a 1965 předpokládá konečnou bez-dětnost v Norsku, Švédsku a Francii okolo 11-13 % a pro generace narozené v roce 1970 a 1975 předpokládá i ve scénáři vysoké míry bezdetnosti pro Norsko, švédsko a Francii hodnoty menší než 20 %. Jeho projekce vychází z odhadů bezdetnosti žen podře věku na počátku určitého roku a z odhadnutých věkově specifických pravděpodobností narození dítěte prvního pořadí v roce předchozím. Scénář vysoké bezdět- ; nosti předpokládá, že intenzita rození dětí prvního pořadí zastane na úrovni posledního roku, za který jsou dostupná data. Scénář nízké bezdetnosti předpokládá, že dojde ke zvýšení pravděpodobností narození prvního dítěte mezi bezdětnými ženami ve vyšáím věku. Tento scénář používá metodu navrženou H. R Kohle-rem a J. A. Ortegou (2002a, b) k modifikaci měr plodnosti, které jsou očištěny od vlivu změn v časování plodnosti a změn ve tvaru křivky plodnosti podle věku (Sobotka 2004: 123-154). trhu práce nebo v rámci volného času (Presser 1989), a zároveň podporovaly dosahování genderově rovnosti redukcí bariér pro účast matek na trhu práce a podporou participace otců na péči (Saxonberg 2008). Ačkoliv teorie genderově spravedlnosti nebyla dosud systematicky aplikována na výklad soudobých změn reprodukčního chování ve státech bý-\ ilého východoevropského bloku,29 je možné, že právě důraz na genderově ■.'rtáhy, genderově aspekty reprodukčních plánů i chování a vztahy mezi strukturálními a kulturními faktory mohou přispět k objasnění rostoucího podílu bezdětných i v české populaci. p.4. Závěr ||f této kapitole jsem ukázala, jakým způsobem je interpretován pokles plodnosti, růst věku prvorodiček a růst podílu bezdětných, který nastal v české r ^"oleěnosti v 90. letech 20. století. V probíhající vědecké diskusi na dané "** téma je možné identifikovat dvě základní pozice s odlišnými teoretickými *" východisky, zaměřením empirických studií, argumenty, ale i sociámě--politickými doporučeními. Vědecké diskuse v rámci populačních studií jsou totiž často také politické. Značí zaznamenaný pokles úhrnné plodnosti a růst bezdětných v populaci přibližování se standardnímu evropskému re-l- produkčnímu chování, nebo je odrazem společenské krize v zemích býva-r; lého východoevropského bloku? Znamená zaznamenaný růst úhrnné plodit ncsti na začátku nového milénia, že mladí lidé naplní své reprodukční ř plány, nebo je příliš pomalý a nízký? Nezakládají mladí lidé rodiny z důvodu hodnotových orientací a příležitostí, které rodičovství konkurují, nebo ¥ / důvodu bariér, které stojí v cestě k realizaci rodičovství? To všechno jsou |fe otázky vědecké i politické a přístupy, které podtrhují vliv kulturních nebo ? naopak strukturálních faktorů na reprodukční chování, jsou, v rámci pro-i "bájící vědecké diskuse, nezřídka předkládány jako nesmiřitelné, zejména *'-J jdé-li o návrhy sociálně-politických opatření. Kromě identifikace základních dimenzí probíhající vědecké diskuse o nízké plodnosti a růstu podílu bezdětných v české populaci jsem následně » Odkazů k dílu R McDonalda však v posledních letech přibývá. Na konferenci Komplexní rodinná poli Mu jako priorita státu aneb je ČR státem přátelským k rodině?, která se konala ve dnech 28. a 29 listo- padu 2006 v Černínském paláci v Praze, vyjádřil souhlas s názorem McDonalda, že .řešení pro nízkou fer-t ■ trlitu lezi v poskytování většího pocitu jistoty mladým ženám a mladým mužům v tom, že když uzavřou \ sřatek " Mcu mft dst'. budou společností v tomto sociálně a individuálně důležitém rozhodnuti podpo-(McDonald 2006: 496), L Rabušic. j. Kocourková na stejné konferenci odkázala na P. McDonalda (2005), když zdůraznila, že úhrnná plodnost by se neměla dostávat pod kritickou hodnotu 1,5 dětí na jednu ženu. Na tuto kritickou hranici odkazuje i J. Rychtařlková (2007).