Charakteristika mentálního postižení



Mentální retardace MR
(dříve oligofrenie = slabomyslnost)



Charakteristika mentálního postižení

Mentální retardace (Dolejší 1978):



„Mentální retardace je vývojová porucha integrace psychických funkcí, postihující jedince ve všech
složkách jeho osobnosti – duševní, tělesné i sociální. Nejvýraznějším rysem je trvale porušená
poznávací schopnost, která se projevuje nejnápadněji především v procesu učení. Možnosti výchovy a
vzdělávání jsou omezeny v závislosti na stupni postižení“.



Stav charakterizovaný celkovým snížením intelektových schopností (schopnosti myslet, učit se,
přizpůsobovat se) ð postižení CNS. Jde o stav trvalý, který je:

vrozený nebo

částečně získaný (do 2 let života dítěte).



Mentální retardace:



V průběhu historie se v definování mentální retardace objevovaly dvě základní charakteristiky,
vycházející z diagnostiky mentálního postižení:



Významné snížení intelektových schopností (snížené IQ).



Snížení schopnosti adaptace.





Mentální postižení (AAMR, AAIDD 2010):

American Association of Intellectual and Developmental Disabilities (www.aaidd.org)



Mentální postižení (intellectual disability) je charakterizováno významným snížením intelektových
funkcí a adaptačního chování, které se projevují v mnoha každodenních sociálních a praktických
dovednostech. Toto postižení se objevuje před 18 rokem života. Intelektové funkce se vztahují
ke všeobecným psychickým schopnostem, jako je schopnost učit se, usuzovat, řešit problémy a další.

Snížení intelektových schopností (IQ 70-75).

Snížení adaptačního chování (pojmové myšlení, sociální dovednosti, praktické dovednosti).



Důraz na potřebnou podporu jedince, zapojení do společnosti, silné stránky, respektování prostředí
i jazykové a kulturní rozmanitosti, způsobů chování.


Charakteristika demence:

Sekundární postižení

Porucha inteligence po 2. roce života.

Někdy nazývána jako získaná mentální retardace.

V porovnání s mentální retardací má progredující charakter s tendencí postupného zhoršování a
prohlubování symptomů.

V některých případech tzv. „intelektové ostrovy“. Zpočátku se může projevit pouze specifickou
poruchou učení ð progredující charakter  zasahuje celou oblast CNS.

Nutné důsledně odlišovat od MR (specifika osobnosti).

Diferenciální diagnostika (pojetí různých autorů a koncepcí – vznik demence po 2. roce , MR před 18
rokem života).

Celková degradace osobnosti.

Definice demence:

Proces zastavení, rozpadu normálního vývoje po 2. roce života. Bývá zapříčiněna pozdější poruchou,
nemocí, úrazem mozku. Nejčastěji se jedná o zánět mozku (encephalitis), zánět mozkových blan
(meningitis), poruchy metabolismu, intoxikace, duševní poruchy. Mezi nejčastější projevy patří:



snížení inteligence,

porucha pozornosti a paměti,

porucha orientace (v prostoru i v čase),

porucha úsudku,

porucha schopnosti abstraktního myšlení,

porucha motivace, emotivity a chování,

porucha komunikace.



Druhy demence:

Dětské (deteriorace) = zhoršení, úbytek schopností v průběhu vývoje, plasticita mozku je vyšší,
možnost zlepšení.

Stařecké.



Atroficko-degenerativní

Ischemicko-vaskulární

Symptomatické



Smíšené demence.



Pseudooligofrenie

= zdánlivá mentální retardace (dříve sociální debilita)

Nejde o poškození psychického vývoje vlivem postižení CNS.

Získaný stav, často způsobený zanedbaností v důsledku vlivu nevhodného sociálního a výchovného
prostředí.

Inteligenční kvocient bývá snížen o 10 – 20 bodů.

„hraniční pásmo mentální retardace“ či „mentální subnorma“.



Přiměřenou a cílenou stimulací lze tento stav zlepšit až odstranit.



Projevy:

opožděný vývoj řeči,

opožděný vývoj myšlení,

omezené schopnosti sociální adaptace,

infantilismus,

hravost,

negativismus,

apatie,

snížená schopnost zobecňovat,

myšlení vázané na konkrétní realitu, názorný příklad,

delší a méně efektivní osvojení učiva,

preference mechanické práce,

motorika nebývá porušena.