Adjektiva

vyjadřují statický příznak jevů pojatých jako substance (podstatná jména), příznakem jsou
vlastnosti nebo vztahy k nějaké substanci.


Třídění adjektiv (z hlediska významu)

1. adjektiva kvalitativní (jakostní) vyj. příznak jako kvalitu

a) objektivně, tzn. vlastnost jen popisují: slepý, nahý,… (deskriptivní)

b) subjektivně, tzn. vědomě hodnotí: pěkný, dobrý, smutný, sympatický,… (kvalifikační)


2. adjektiva relační (vztahová) vyj. příznak jako vztah: dřevěný, včerejší, prací,…


- zvl. skupinou jsou přivlastňovací adjektiva = posesiva

 Čapkovy knihy - knihy Karla Čapka, most Palackého


slovní druh: ohebný, plnovýznamový, ve větě má primárně fci přívlastku


ml. kategorie: kongruenční se substantivem: rod, (živ.), číslo, pád,

                         narušení shody v expresivním užití (chlap mizerná)


Typ deklinace:

a) adjektivní (složená) – vzory mladý (tvrdý) a jarní (měkký)

b) jmenná – např. šťasten, -a, -o, (1. sg. a pl., zřídka 4. pád)

c) smíšená – přivl. adjektiva (otcův, matčin)

nesklonná adjektiva – lila, prima,…


Stupňování: (předevší kvalifikační adj.)

1. stupeň - pozitiv

2. stupeň - komparativ (sufixy -í, -ší, -e(ě)jší)

3. stupeň - superlativ







Zájmena (pronomina)


nepojmenovávají skutečnost přímo, ale poukazují k ní, mají funkci zástupnou

(zastupují jména)



Třídění zájmen (z hl. významového)

- osobní

- přivlastňovací (svůj přivlastňování především osobě v pozici podmětu)

- ukazovací

- tázací

- vztažná (tázací + jenž)

- neurčitá (lec-/leda-, ně-, postfixy -koli, -si + každý, všechen, …)

- záporná (ni-, žádný)


slovní druh: ohebný, plnovýznamový, ve větě má primárně fci přívlastku,

                        nová zájmena se netvoří, počet zájmen je malý


ml. kategorie:

a) většina zájmen - kongruenční se substantivem: rod, (živ.), číslo, pád

jedná se o tzv. rodová zájmena (kdo, co – pouze maskulinum a neutrum, singulária tantum)


b) bezrodá zájmena: já, ty, my, vy, se (rodově neutrální, jen jedno gr. číslo, u se se netvoří tvar
nominativu)


Typ deklinace:

1. zvláštní skloňování – bezrodá zájmena

2. rodová zájmena

a) zájmenné skloňování (vzory ten, náš) – on (něho/jeho), jenž (skl. jako on kromě Nsg. jenž, jež,
jež, Npl. již/jež, jež, jež)

b) adjektivní skloňování (vz. mladý, jarní, ne zcela pravidelné tvary: sám, můj, týž/tentýž)



Číslovky (numeralia)

- slova řadící se k číslovkám se vydělují na základě sémantického kritéria = vyjadřují množství
(kvantitu)

- formálně se řadí k různým slovním druhům

- číslovky jsou většinou ohebné, plnovýznamové, ve větě mají primárně fci přívlastku nebo
příslovečného určení


Typ deklinace:

1. substantivní – sto, tisíc, milion, málo, mnoho, …

2. adjektivní – druhý, čtverý, dvojnásobný,…

3. zájmenná – jeden (ten)

4. zvláštní –    dva, oba,

                        tři, čtyři (většina tvarů jako kosti), třech, čtyřech

                        5-99, kolik, mnoho + počítaný předmět (pouze 2 tvary v celém paradigmatu,
např. pět (knih), pěti (knih),

nesklonné – půl, čtvrt, dvakrát, sto + počítaný předmět,

kombinované čísl. výrazy (dvacet pět, tisíc sto padesát pět,…)


Třídění číslovek:

a) určité (vyj. kvantitu přesně)

b) neurčité

1. základní – vyj. počet (kolik?)

2. řadové – vyj. pořadí (kolikátý?)

3. druhové – vyj. počet druhů (dvojí, dvoje,…) (kolikerý, kolikero?)

4. násobné – vyj. počet realizací děje (kolikrát, kolikanásobný?)


mluvnické kategorie (rod /životnost/, číslo, pád): vyjadřují sklonné číslovky, některé však
omezeně, např.

- tři, čtyři, pět – 99 nevyjadřují gr. rod

- dva, oba, tři, čtyři, pět – 99 mají jen číslo množné

- kat. životnosti – jen číslovky s adj. deklinací (trojnásobný vítěz, skončili druzí)