Adjektiva vyjadřují statický příznak jevů pojatých jako substance (podstatná jména), příznakem jsou vlastnosti nebo vztahy k nějaké substanci. Třídění adjektiv (z hlediska významu) 1. adjektiva kvalitativní (jakostní) vyj. příznak jako kvalitu a) objektivně, tzn. vlastnost jen popisují: slepý, nahý,… (deskriptivní) b) subjektivně, tzn. vědomě hodnotí: pěkný, dobrý, smutný, sympatický,… (kvalifikační) 2. adjektiva relační (vztahová) vyj. příznak jako vztah: dřevěný, včerejší, prací,… - zvl. skupinou jsou přivlastňovací adjektiva = posesiva Čapkovy knihy - knihy Karla Čapka, most Palackého slovní druh: ohebný, plnovýznamový, ve větě má primárně fci přívlastku ml. kategorie: kongruenční se substantivem: rod, (živ.), číslo, pád, narušení shody v expresivním užití (chlap mizerná) Typ deklinace: a) adjektivní (složená) – vzory mladý (tvrdý) a jarní (měkký) b) jmenná – např. šťasten, -a, -o, (1. sg. a pl., zřídka 4. pád) c) smíšená – přivl. adjektiva (otcův, matčin) nesklonná adjektiva – lila, prima,… Stupňování: (předevší kvalifikační adj.) 1. stupeň - pozitiv 2. stupeň - komparativ (sufixy -í, -ší, -e(ě)jší) 3. stupeň - superlativ Zájmena (pronomina) nepojmenovávají skutečnost přímo, ale poukazují k ní, mají funkci zástupnou (zastupují jména) Třídění zájmen (z hl. významového) - osobní - přivlastňovací (svůj přivlastňování především osobě v pozici podmětu) - ukazovací - tázací - vztažná (tázací + jenž) - neurčitá (lec-/leda-, ně-, postfixy -koli, -si + každý, všechen, …) - záporná (ni-, žádný) slovní druh: ohebný, plnovýznamový, ve větě má primárně fci přívlastku, nová zájmena se netvoří, počet zájmen je malý ml. kategorie: a) většina zájmen - kongruenční se substantivem: rod, (živ.), číslo, pád jedná se o tzv. rodová zájmena (kdo, co – pouze maskulinum a neutrum, singulária tantum) b) bezrodá zájmena: já, ty, my, vy, se (rodově neutrální, jen jedno gr. číslo, u se se netvoří tvar nominativu) Typ deklinace: 1. zvláštní skloňování – bezrodá zájmena 2. rodová zájmena a) zájmenné skloňování (vzory ten, náš) – on (něho/jeho), jenž (skl. jako on kromě Nsg. jenž, jež, jež, Npl. již/jež, jež, jež) b) adjektivní skloňování (vz. mladý, jarní, ne zcela pravidelné tvary: sám, můj, týž/tentýž) Číslovky (numeralia) - slova řadící se k číslovkám se vydělují na základě sémantického kritéria = vyjadřují množství (kvantitu) - formálně se řadí k různým slovním druhům - číslovky jsou většinou ohebné, plnovýznamové, ve větě mají primárně fci přívlastku nebo příslovečného určení Typ deklinace: 1. substantivní – sto, tisíc, milion, málo, mnoho, … 2. adjektivní – druhý, čtverý, dvojnásobný,… 3. zájmenná – jeden (ten) 4. zvláštní – dva, oba, tři, čtyři (většina tvarů jako kosti), třech, čtyřech 5-99, kolik, mnoho + počítaný předmět (pouze 2 tvary v celém paradigmatu, např. pět (knih), pěti (knih), nesklonné – půl, čtvrt, dvakrát, sto + počítaný předmět, kombinované čísl. výrazy (dvacet pět, tisíc sto padesát pět,…) Třídění číslovek: a) určité (vyj. kvantitu přesně) b) neurčité 1. základní – vyj. počet (kolik?) 2. řadové – vyj. pořadí (kolikátý?) 3. druhové – vyj. počet druhů (dvojí, dvoje,…) (kolikerý, kolikero?) 4. násobné – vyj. počet realizací děje (kolikrát, kolikanásobný?) mluvnické kategorie (rod /životnost/, číslo, pád): vyjadřují sklonné číslovky, některé však omezeně, např. - tři, čtyři, pět – 99 nevyjadřují gr. rod - dva, oba, tři, čtyři, pět – 99 mají jen číslo množné - kat. životnosti – jen číslovky s adj. deklinací (trojnásobný vítěz, skončili druzí)