Styl řečnický (rétorický)
(Teze k přednášce doc. PhDr. E. Minářové, CSc.)
Uvedení do problematiky
Vymezení pojmu rétorika - v současné době slovo polysémní (s množstvím významů).
Návaznost na dějiny rétoriky, zvi. přínos antického řečnictví.
Pojetí řečnického stylu (pojetí stylu) v rámci stylové diferenciace českého jazyka
1. Funkční vymezení stylové oblasti řečnické
Stylová oblast řečnická představuje řečnické komunikáty nejrůznější povahy a tematického zaměření s funkcí persvazivní (informativní a současně ovlivňovací, přesvědčovací (argumentativní), působící, někdy též esteticky sdělnou nebo zveřejňující odborné poznatky). O stylu řečnickém mluvíme jako o zobecněné stylové podobě všech řečnických textů, i když existují jejich stylové přesahy (modifikace stylu), např. směrem ke stylu odbornému — viz odborné řečnictví, ke stylu uměleckému - viz tzv. vyšší styl komunikátů slavnostních, oslavných apod.
Z toho plyne rozlišení řečnických slohových útvarů i druhů řeči. Např. existují řeči informativní a naučné ( slohové útvary: přednáška, mluvený referát aj.), přesvědčovací a ovlivňovaní (řeči politické, soudní, kázání knězi aj.), příležitostné a ceremóniami, většinou slavnostní (projevy při opakujících se slavnostních aj. obřadech, projevy zahajovací atd.).
Poznámka: Je třeba odlišovat pojmy řečnický styl (specifická stylová podoba textu) a řečnický komunikát (tj. už konkrétní řečnický projev, proslov, řeč). Styl řečnický může být modifikován (a specifikován) jako např.:
styl odborného řečnictví
styl politické řeči
styl soudní řeči
styl církevní řeči
styl řeči ceremoniální a příležitostné aj.
Charakteristické vlastnosti řečnických komunikátů: mluvenost (mluvená forma), veřejnost (ráz oficiální, veřejný), spisovnost, adresnost, předpokládaná sugestivnost, v případě persvaze argumentativnost aj.
Zdůrazňujeme nejen dokonalou přípravu po stránce jazykové (formulace), ale i kompoziční a celkový výrazný přednes (viz zvuková stránka ).
2. Stylová vrstva řečnických prostředků
Jazykové ztvárnění (jazykové prostředky) je specifické vzhledem k druhům řečnických komunikátů.
Výskyt prostředků stylové vrstvy umělecké - viz tropy a figury. Např. ke stylistickým figurám patří
a) figury vzniklé hromaděním - viz anafora, epifora, epanastrofa, epizeuxis aj.
b) figury typicky řečnické -
řečnická otázka (bez odpovědi nebo s následující odpovědí řečníka)
oprava (korekce) řečeného
formulace ironické atd. Prostředky mluvenosti - uvolněná větná stavba, osamostatňování a dodatečné připojování větných členů, vsuvky, elipsy aj. Výskyt kontaktových prostředků, možnost expresivního
vyjádření (vzhledem k tématu), oslovení specificky řečnické, výpovědi signalizující příští sdělení, užití citátů (intertextovost), uplatnění frazémů všech druhů aj.
3. Stylové normy řečnických komunikátů
Požadavek spisovné češtiny, míra hovorovosti a knižnosti by měla odpovídat míře oficiálnosti, druhu řečnického komunikátů, jeho funkci a cíli, komunikační situaci a strategii (záměru) řečníka atd. Proto jsou normy do značné míry volné (viz výše).
Komunikáty j sou rovněž ovlivněny komunikačními schopnostmi řečníka (působením slohotvorných činitelů, indivíduami rozdíly stylu).
Výsledné působení všech stránek-jazyková stránka (verbální) a stránka kompoziční, výrazný přednes, adekvátní stránka vizuální (mimika, gesta, celkové vystupování řečníka). Vždy se počítá s promyšlenou a výraznou zvukovou modulací řečnických projevů.