Vývoj sociální práce v ČR nJako profesionální aktivita se formuje za první republiky, útlum po roce 1948 nNové sociální problémy po roce 1989 – prostituce, bezdomovectví, uprchlíci, vězni po amnestii atd. nObnova vzdělávání sociálních pracovníků nProfesionalizace sociální práce nDeinstitucionalizace sociálních služeb nUvolnění hierarchických vztahů, oslabování kontroly nAlternativy k ústavní péči nRozvoj sektoru nevládních organizací Definice sociální práce nPoskytování pomoci lidem v obtížných životních situacích se zaměřením na interakci mezi člověkem a jeho sociálním prostředím nPodpora klientů při zvládání jejich sociální situace nDůraz na jedinečnost (specifický přístup) a komplexnost (řešení různých dimenzí) situace Charakteristiky sociální práce a pozice sociálního pracovníka nProfesionální pomoc nPomoc x kontrola nDefinice pomoci nLimity pomoci nOpěrné body sociální práce a pozice sociálního pracovníka nOsobnost jako nástroj vlastní disciplíny nNavázání vztahu – empatie, vhled, zájem, respekt, komunikace, tvořivost, flexibilita, zkušenost, zralost (realita práce) Vztah sociální práce k jiným oborům Psychologie Právo Medicína Sociologie Sociální práce Metody sociální práce nSociální práce s jednotlivcem – vztah mezi sociálním pracovníkem a klientem je založený na komunikaci tváří v tvář, řešení individuálních problémů (mikro praxe) nSociální práce se skupinou – skupina jako zdroj, který může řešit potíže v sociálním fungování jednotlivých osob (mezzo praxe) nKomunitní sociální práce – zlepšení porozumění potřebám komunity, sociální změna (makro praxe) Aktivity sociálních pracovníků nHodnocení potřeb a životních okolností klientů nPoskytování nebo zprostředkování služeb nPodpora při zvládání problémů nHodnocení stupně a povahy ohrožení klienta nNavrhování, realizace a hodnocení ochranných plánů nZajišťování posudků pro jednání soudů nZastupování a mediace nNavrhování a realizace preventivních opatření Role sociálního pracovníka nPečovatel , poskytovatel služeb nZprostředkovatel služeb nCvičitel sociální adaptace nPoradce nebo terapeut nPřípadový manažer nManažer pracovní náplně nPersonální manažer nAdministrátor nČinitel soc. změn Pečovatel , poskytovatel služeb - napomáhá tam kde, klient z nějakého důvodu nezvládne vykonávat důležité činnosti v denním životě, služby je možno poskytovat jak v domácnostech, tak v pobytovém zařízení Zprostředkovatel služeb – diagnostikuje, odhaduje dostupné zdroje pomoci, informuje klienta, obhajuje jeho potřeby Cvičitel sociální adaptace – napomáhá klientům modifikovat jejich chování tak, aby mohli účinněji řešit své problémy Poradce nebo terapeut – pomáhá klientům získat náhled na jejich postoje, pocity a způsoby jednání Případový manažer – usiluje o zajišťování, koordinaci, vhodný výběr služeb hlavně u klientů s větším množstvím služeb, případová diagnostika a terapie Manažer pracovní náplně – organizátor nadměrného objemu práce, plánování načasování a dávkování intervence, sledování kvality služeb Personální manažer – osoba zajišťující výcvik a výuku, konzultace a řízení pracovníků Administrátor – vedoucí pracovník nebo ředitel zařízení, plánuje , rozvíjí a zavádí způsoby práce Činitel soc. změn – angažuje se při identifikaci a řešení širších spol. problémů Typy aktivit sociální práce 1.Aktivity zaměřené na problém (kurativní a rehabilitační) 2.Aktivity podporující rozvoj potenciálu klienta (rozvojové a vzdělávací) 3.Preventivní aktivity Kurativní – snaha odstranit faktory, které problém způsobily – poskytnutí soc. dávky, nalezení zaměstnání, umístění dítěte do NRP atd., rehabilitační – psychosociální podpora a adaptace na novou situace. Rozvojové – rodinná terapie Principy sociální práce nMedicínský model – sociální pracovník jako „pozorovatel“, provádějící „vyšetření“ klienta a stanovující diagnózu a plán terapie, hierarchický vztah, jednostranná komunikace nPartnerský model – symetrický vztah mezi pracovníkem a klientem, klient jako kompetentní a rovnocenný partner, který má zdroje k vyřešení svých problémů, pracovník respektuje klienta a jeho svobodné rozhodování a nabízí „pomoc ke svépomoci“ Druhý přístup převládá od 70. let 20. století Trendy v sociální práci nKrátkodobá práce s klientem nDohoda o spolupráci (ústní nebo písemná a oboustranně zavazující, odpovědnost a ochrana) nKlient jako součást systému nSpravedlnost a rovnost nSpoluúčast nZplnomocnění Kontrakt: vymezení předmětu spolupráce, vzájemná práva a povinnosti, cíle, čas a místo a frekvence setkávání, dohoda o nakládání s informacemi a o uchovávání záznamů Etapy sociální práce nEtapa sociální evidence – seznámení se klientem, jeho problémem, společenská závažnost, časová naléhavost. nEtapa diagnostická – je zaměřena na zjišťování a hledání příčin problémů. Musíme stanovit sociální diagnózu (stanovení příčin, stanovuje se na základě rozhovoru s klientem nebo se členy rodiny, komunitou). Probírání životní dráhy klienta (minulost, dospívání – sociální anamnéza je součástí soc. diagnózy). nEtapa navrhování řešení a plán sociální terapie – jde o plán konkrétní pomoci, Návrh řešení by měl obsahovat více variant řešení a seznámit je s klientem. Důležitá je spolupráce klienta, motivace, nechat klienta podílet se na situaci, nechat mu prostor pro rozhodování. Upozornění klienta na možné důsledky jeho nespolupráce. Sociální pracovník musí klienta přesvědčit o to, že má zájem na jeho situaci a nabízí mu pomoc. nEtapa sociální terapie – úprava poměrů klienta formou konkrétní pomoci (konzultace, rozhovory, vyřízení dávky, odkaz na odborníka, rady). Nástrojem je osobní kontakt s klientem. nOvěření situace. Je významná z hlediska prevence opakování sociálního problému. Hodnocení účinnosti sociální terapie, sociálních opatření, služeb, dávek. Hodnoty v sociální práci nRespektování svobodného rozhodování klientů nRespektování důvěrnosti sdělených informací nDodržování profesionálních zásad : §zachování profesionální objektivity, §respekt vůči rozdílům mezi lidmi, §celostní přístup ke klientům a jejich důstojnosti §předávání funkčních dovedností klientům §průběžnost vyhodnocování a zodpovědnost vůči klientům n respektuje lidskou důstojnost klientů,soc. pracovník navrhuje možnosti a upozorňuje na možné sankce, řešitelem problémů zůstávají klienti a soc. pracovník by měl odmítat přebírání zodpovědnosti Dilemata sociálních pracovníků nPožadavek organizace x osobní názor nPožadavek organizace x požadavek veřejnosti nAkutní pomoc x samostatnost nMálo všem x hodně někomu nNemoc osobnosti x epizodní selhání nKomplexní péče x přehlížení problému nNeutralita x favoritismus nAsymetrický vztah (kontrola a autorita) x dialog nMateriální x nemateriální pomoc nZasáhnout x nezasáhnout (falešný poplach x nedbalost) n n Snaha výchovného ústavu o sociální rehabilitaci a očekávání veřejnosti, že ústav zajistí izolaci delikventů a ochranu, nemoc osobnosti x epizodní selhání (je člověk psychopat, když je ve vězení x týral rodič nebo nepřiměřeně trestal? Oslovování babi x dědo, důstojnost klientů, alkoholismus x žádost o dávky (požadavek, aby člověk chodil střítlivý atd.), neutralita x favoritismus – požadavek indivi. Přístupu, altruismus, uspokojivšjěí práce, strukturace pracovní zátěže, předsudky, stigmatizace (dítě je potřebnější než dospělý – pouhá přítomnost dítěte v rodině zakládá právo na pomoc a nervonost), sympatie a antipatie, představy o ůsociální hodnotnosti klienta – zaměstnatelný dospělý (zaměření se na určitý věk), chudoba rovná se psychická nezpůsobilost) „slušný klient“ x „klient zneužívající systém“, morální hodnocení klienta