Podklady k okruhu č. 3 Základní informace: - sluchové postižení je v populaci jedno z nejrozšířenějších somaticko – funkčních postižení (Neubert, in Leonhardt, 2001) - v ČR žije dle statistik až 500 tisíc osob se sluchovým postižením, většinu z nich tvoří lidé se stařeckou nedoslýchavostí. Asi 15 000 osob je zcela neslyšících. Osoby se sluchovým postižením tvoří nehomogenní skupinu!!! - nedoslýchavost - lehká 20 - 40 dB , střední 40 -70 dB, těžká 70 - 90 dB - hluchota (ztráta více než 90 dB) - ohluchlost - stařecká nedoslýchavost - presbyakusis - ušní šelest – tinnitus Stařecká nedoslýchavost - presbyakusis - oslabení sluchu způsobené věkem - sluchová ostrost obvykle klesá po 55. roce života - jedná se o normální fyziologický projev stárnutí. Jedna pětina všech dospělých a více než polovina starších osob 60 let má horší sluch. Jedinec lidskou řeč slyší, ale špatně jí rozumí. Ušní šelest - tinnitus (z lat. tinnire, tzn. znít nebo zvonit) - člověk slyší zvuk (šelest, šum) bez vnějšího zdroje tohoto zvuku. Tinnitus je fenomén, za určitých okolností jej mají „všichni“ lidé. Klasifikace sluchových vad dle různých hledisek: z hlediska kvantity slyšeného zvuku se můžeme setkávat s různými hodnotami, které vymezují jednotlivé stupně sluchových poruch. Stav sluchu je možné posuzovat podle ztráty v decibelech, které jsou měřeny pomocí audiometrie: normální stav sluchu 0 dB – 20 dB lehká nedoslýchavost 20 dB – 40 dB středně těžká nedoslýchavost 40 dB – 60 dB těžká nedoslýchavost 60 dB – 80 dB velmi těžká nedoslýchavost 80 dB – 90 dB hluchota komunikační (praktická) 90 dB a více hluchota úplná (totální) bez audiometrické odpovědi Tab. č. 1 Posouzení výsledků audiometrie podle ztráty v decibelech pro vzdušné vedení v oblasti řečových frekvencí (Lejska, 2003, s. 36) Světová zdravotnická organizace (WHO) stanovila mezinárodní škálu stupňů sluchových poruch takto: dostupné na http://www.who.int/pbd/deafness/hearing_impairment_grades/en/index.html Typy sluchových vad Periferní nedoslýchavost - Převodní vada (conductiva) - způsobena různými překážkami znemožňující mechanický převod zvukových vln od zvukovodu do vnitřního ucha. - Percepční vada (perceptiva) - zahrnuje všechny typy nedoslýchavosti, při kterých je porušena funkce vnitřního ucha, sluchového nervu nebo mozkové kůry. - Smíšená vada (mixta) Centrální nedoslýchavost - zahrnuje komplikované defekty způsobené různými procesy, které postihují podkorový a korový systém sluchových drah. Příznaky jsou velmi rozmanité a mohou být způsobeny jednak organickou změnou či funkční změnou Etiologie sluchového postižení Endogenní příčiny - genetický podmíněné (asi 60%), autosomálně dominantní X autosomálně recesivní – syndromové, nesyndromové (př. nejčastěji objevující se autosom. recesiv. nesyndrom. vada je mutace genu GJB2 kódujícího connexin 26 – asi každý 30. člověk je přenašečem této mutace, možnost prenatální diagnostiky) Exogenní příčiny (asi 40%) - Prenatální období - nemoc matky v průběhu těhotenství – virové onemocnění, chřipka, zarděnky, spalničky, CMV, herpes, příušnice, toxoplazmóza, RTG záření,… - Perinatální období - děti nedonošené, nezralé – nízká porodní hmotnost – méně než 1500g, špatná fce plic, asfyxie, nedokysličení krve – špatná výživa buněk (odumření vláskových buněk vnitřního ucha), krvácení do mozku či vnitřního ucha /labyrintu/ - porod protrahovaný, klešťový porod, novorozenecká sepse – léčba antibiotiky s ototoxickým účinkem,… - Postnatální období - biologické podmínky – infekční onemocnění, klíšťová encefalitida, meningitida, opakované záněty středouší (dlouhodobé), otoskleróza, cholesteatom - většinou z neléčené chronické otitidy, léčba zánětu léky s ototoxickým účinkem, nádorové onemocnění sluchového nervu - fyzikální podmínky – hlučné prostředí, stres - mechanické podmínky – úrazy hlavy a ucha, perforace bubínku Diagnostika sluchového postižení - Lejska (2003) vymezuje tyto základní vyšetřovací metody: Klasická zkouška sluchu - posouzení stavu sluchu i rozumění na základě opakování slov, která vyšetřující předříkává. Hodnotí se vzdálenost, ze které vyšetřovaný slova opakoval (orientačně míra sluchové vady), rozdíl mezi opakováním hlubokofrekvenčních a vysokofrekvenčních slov a rozdíl mezi hlasitou řečí a šepotem. Audiometrie - audiometrické vyšetření, jehož písemný záznam stavu sluchu označujeme jako audiogram. a.)Tónová audiometrie * vyšetřovaný sám signalizuje okamžik, kdy zaslechne tónový podnět * záznam tónové audiometrie se zpracovává do audiogramu b.)Slovní audiometrie * slovní sestavy o 10 slovech, sestavy informačně rovnocenné (častost výskytu, počet slabik, výška frekvence atd.) Tympanometrie - vyšetřuje středoušní funkce, měří množství akustické energie ve vnějším zvukovodu, která se odráží od blanky bubínku. Otoakustické emise (OAE) - vychází z toho, že ucho (vláskové buňky vnitřního ucha) jsou zdrojem jistého zvuku. Tento typ vyšetření by měl v budoucnu fungovat v rámci celoplošného screeningového vyšetření sluchu u všech novorozenců v ČR. VRA (Visual Reinforcement Audiometry) - využívá se vytvoření podmíněné reakce na současně produkovaný zvuk a výrazný světelný podnět. BERA (ABR) - měření vyvolaných potenciálů v mozkovém kmeni, měření bioelektrických signálů na základě akustické stimulace. SSEP – vyšetření ustálených evokovaných potenciálů, není potřeba spolupráce dítěte, provádí se především u kandidátů na kochleární implantát. Doporučená literatura k tématu: HORÁKOVÁ, R. Uvedení do surdopedie. In PIPEKOVÁ, J. et al. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3., přepr. a rozšíř. vyd. Brno: Paido, 2010 HORÁKOVÁ, R. Sluchové postižení: úvod do surdopedie. Praha: Portál, 2012 LEJSKA, M. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno: Paido, 2003. ŠLAPÁK, I., FLORIÁNOVÁ, P. Kapitoly z otorhinolaryngologie a foniatrie. Brno: Paido, 1999.