VIKTOR EMANUEL FRANKL CLOVEK HLEDÁ SMYSL ÚVOD DO LOGOTERAPIE 1. část Zkušenost z koncentračního tábora 2. část Základní pojmy logoterapie PATY SVAZKK KHICK J. KUCOťlIKk - l'HMI\ Název a pojem lofrotcrapic Ou.,,.,,1 .ml,.- krátkeho '''''l'>P'>"*hopřWhuobyetj„iiid,i,D|„,a, „ •merickémuvydini.ré výklad /celo přepracoval • značné rozšířil. ' nl 'vol Uskulcčn, ni i iméru nebylo snadné. Sdělil čtenáři stručné látku která livv Udala 14 německy psaných svazků. |e ukol téměř beznádejný Pripomína miľo amerického lekarc. kury sc ob|cvil na mě klinice ye Vídni a otázal se mé- Nuie doktore. |stc psychoin.lyt.k- Odpovédél jsem: .Presne yzato. nejsem ps'ychoa' nahtik. ..I spíše p-tchuícrapeul" Iazal se mi dále: Jakou Školu zastáváte?" Odpovédél |scm Je to ma vlastni teorie zvaná logoterapie". - „Můžete mi jednou vetou ŕici. o |c logoterapii minéno". tázal se. .aspoň jaký je rozdíl mezi psychoanalv /■ m a logoterapii?" - .Ano", řekl jsem, „ale můžete mi nejdříve jednou vetou povédŕl vy. co povalujete za podstatu psychoanalýzy?" |eho odpoveď zněla. .Při psychoanalýze si musí pacient lehnout na pohovku a říkal věci, které jsou mu nékd\ velmi nepŕijemné". Odpovédél jsem touto improvizaci: .Nuže. v logoterapii snu pacient zůstat sedét. ale musí slyiet veci, které jsou mu nékdy velmi nepríjemné". Bylo to ovšem míněno žertem, nikoli jako logolerapie v pilulce. Něco však na tom je. logolerapie oproti psychoanalýze hledící do minulosti a do nitra je metodou méně retrospektivní a introspektívni,. Logoterapie se zaméřuje spiše k budoucnosti, to jest k úkolům a významům, které má pacient v budoucnosti splnit. Současné ruší jeho soustředěni na sebe, kruh jeho bludných formací a mechanismů /prim- va/hv které hraji velkou úlohu v rozvoji neuróz. Typická sebe siřednost neurotika je um rozbíjena, místo aby byla neustále podporována a posilována. Takové vysvětleni je ovšem přílišným zjednodušením, ale v logoterapii je pach enl skutečně zaměřován ke smyslu svého života a konfrontován s nim. Moje improvizovaná del lnice logoterapie je ledy správná v tom, že opravdu ký jedinec se pokouší uniknout plnému uvědomění si svého životního úkolu. Probuzeni jeho plnějšího vědomi může v tomto ohledu hodné přispěl k jeho schopnosti neurózu překonat. ,. ^ ,c Musím vysvětlit, proč označuji svou teorii terminem .logoterapie .upi řecké slovo, které znamená .smysl". Logoterapie. nebo jak ji nazýván •oři. .třetí vídeňská škola psychoterapie", se soustřeďuje na smysl «i na lidské hledaní tohoto smyslu. Podle ni úsilí nesmysl •l»,"^oU! Prvořadou motivační silou v člověku. Proto mluvtaod*to i k Principu slasti nebo (jak bychom tejUaSnaMOM se soutŕcďujc Frcudov. psychoanalýza, i v protikladu k vůli k moci. jak ji r.i/ ňuje Adlerova psychologie la je vidy přimeteny. Především Vůle kc smyslu Hledání smyslu je v íivolé člověka primárni silou, nikoli .sekundárni raciona lizaci" pudových hnacich sil Tenlo smysl je .edinečný a zvlašlni Km, že každý ilovék jej musi a múze naplnil sám. len lehdy nabývá významu, který uspokojí vůli ke smyslu Někteří autoři tvrdí. íe smysl a hodnoty nejsou „nic než obranné mechanismy, reaktivní (ormace a sublimace". Za sebe bych nebyl ochoten žít pouze pro sve ..obranné mechanismy" ani zemřít kvúh svým .reaktivním forma cim". Človik je nicméně schopen žil. ano i zemřít, pro své ideály a hodnoty. Před několika lety byl proveden ve Francii výzkum veřejného mínění. Výsled ky ukázaly, že 89 % dotázaných připustilo, že člověk potřebuje ..něco. pro co by žil". Nadto 61 % přiznalo, že v jejich živolě je něco nebo někdo, pro co nebo pro koho jsou ochotni i zemřít. Opakoval jsem toto setřeni na sve klinice ve Vidní mezi pacienty i personálem. Výsledek byl prakticky risk lidi. Lišil se pouze o 2 V línými slovy, vůle ke smyslu je u většiny lidi fakt. nikoli jen naše víra. Mohou být ovšem případy, v nichž zaujetí jednotlivce pro hodnoty je jen mas kováním skrytých vnitřních konfliktů. To je však spiše výjimka než. pravidlo. V těchto zvláštních případech je oprávněn psychodynamický výklad, který se snaží odhalit vnitřní nevědomou dynamiku. Ve skuteěnosli tu máme co činil s nesprávnými hodnotami (například u bigotniho člověka), které musi být jako takové demaskovány. Ale odmaskováni nebo odsentimentálnéni musi být zašla veno. jakmile jsme konfrontováni s tím, co je v člověku pravé a nefalšované, jako jeho touha po životě plném smyslu. Není li zastaveno ani tehdy, pak len. kdo je provádí, prozrazuje pouze vůlí snížit duchovni tužby druhého. Musíme se vyvarovat tendence zacházel s hodnotami, jako by byly pouhým se bevyjádře ním člověka. Neboť logos čili smysl není něco. co se z existence vyno ruje, nýbrž spíše něco. s čim je existence konfrontována. Kdyby smysl, který čeká na naplněni, byl pouhým výrazem lidského já nebo myšlenkovou projekcí tužby, ztratil by povahu požadavku a nároku, jimiž na člověka apeluje a volá ho k od povčdnosli. To je třeba říci k tzv. sublimacím pudových sil i k „archetypům kolektivního nevědomí" v pojen CG. lunga, pokud znamenají sebevyjádření lid stva jako celku. Piati to i o tvrzeni některých existencialistických myslitelů, že ideály jsou jen lidské výtvory. Podle lean Paul Sarlra člověk sebe vynalézá, urču je svou .esenci", tedy to. čím podstatné je. včetně toho. čím má být nebo se má stál. lá však myslím, že smysl své existence nevynalezáme. nýbrž spíše odhalu jeme. Psychodynamický výzkum v oblasti hodnot je ovšem oprávněný. Otázkou pou 66 musíme mít na mysli hodynamickc vyšetřen, může principiálně odhal,t .*«*• *.....'r"0*,.............•"^..rkuj,,,:t:;ntno:ac chodem, tem.....,M se m. P>ipomina. kdykoli prochtóm 0«h»fľľ' L holdu N., „ěki.-, vel, ,. napis .tlač", „a ,,„ytn .,,„„,. ^ÍHÄ co sc mu n.il'i/1. svobodu naplnil nebo nenaplnil potenciálni smysl Mílo by být zcela ...sne. že , člověku neexistuje nějaká m,.v„, „ebo n4boíc„. Ska hnací sil.... terá hy určoval, jeho byt, na způsob základních instinktů K mo rtlmmuchovui nen, člověk puzen, nyhr, « k němu v každém piipadé rozho- dui'- Ch".....'-"vně nikoli proto, aby uspokojil pijak* nitavnj puzení . a* dobre sved..,,,, „i. kvuh .eci. již ve oddal, kvůli člověku, kterého nuluje nebo kvůli svému II. .lni vinil li by to skutečné prolo. aby měl dobré svědomí, stal by K farizejem .i piesta, hs byl opravdu mravně angažovanou osobou. Myslím, že ani svatým nešlo o nic než prosté o službu jejich Bohu. a pochybuji, ze vůbec kdy zamýšleli st.n -e ..inini l.nak by se byli stah spiše perfekcionisty. |e jisté pravda, že „dobic svědomí je nejlepši poduškou", jak praví přísloví. Ale pravá mo rálnosl je pr .i* e s u než ulisiijiĽi pilulka nebo jiný prostředek pro spaní. Existenční frustrace Vůle člověka ke -rmslu může byl laké zmařena. V tomlo případě mluví logo terapie o „existenční Iruslraci" Termín „existenční" setu vztahuje 1 k existenci jakožto specificky lidskému způsobu byli, 2. ke smyslu existence. 3 k úsilí nale/l konkréln, smysl osobni existence a tedy k vůli ke smyslu. Existenční frustrace mů/c laké vyústil v neurózu. Pro tenlo typ razila logote rapic termu, ..noogenní neuróza" na rozdíl od neurózy v obvyklém smyslu slova, lo je od neuro/% psytliogcnni. Noogenní neurózy nemají původ v pfycbě, kterou poznus jme psychologicky, nýbrž v noos (mysl. duch), jejž poznáváme noologickv jakožto hlubší dimenzi lidské existence. Timto termínem směřuje logoterapie k „duchovnímu" jádru lidské osobnosti. Musíme vUkpanutovaUe v rámci logoterapie nemá slovo „duchovní" prvotně význam náboženský, nýbrž Psychiatrický. Noogenní neurózy Noogenní neurózy nepramení v konfliktech mezi J^*^**f^. * spiše v konfliktech mezi rozmanitými hodnotami, tedy v konfl.klecn m nich řečeno obecněji v duchovních problémech Mezi takovými problémy hraje často důležitou úlohu existenční frustrace |e zřejmé, že v noogenních případech není vhodnou a přiměřenou léčbou psy cholerapie v obecném smyslu, jako spiše logoterapie. která si troufá vstoupil do duchovni dimenze lidské existence. Logos znamená v řečtině nejen „smysl", ale i duch". O duchovních otázkách, jako je usilováni o smysluplnou existenci nebo zmaření lélo tužby, pojednává logoterapie duchovné. Bere je upřímně a vážně, místo aby je sledovala k jejich nevědomým kořenům a pramenům a zacházela s nimi jako se záležitosti instinktu. Nerozlíši li lékař duchovní dimenzi od inštinktívni, může vzniknout nebezpečný zmatek. Uvedu příklad. Vysoce postavený americký diplomat přišel do mé pracovny ve Vídni, aby pokračoval v psycho analytické léčbě, kterou započal před pěli lety u jednoho psychoanalytika v New Yorku. Na začátku jsem se ho otázal, proč myslí, ie potřebuje být analyzován, proč původně začal sc svou analýzou. Ukázalo se, že pacient byl nespokojen se svou životní dráhou, neboť shledal, že je mu velmi obtížné vyhovět americké zahraniční politice, leho analytik mu však stále znovu říkal, aby se smířil se svým otcem, protože vláda USA a jeho nadřízení nejsou „nic než" obrazy olee, a jeho nespokojenost s povoláním má co činit s jeho nevědomou nenávisti k otci. Tak byl pět let přiváděn k lomu. aby stále více přijímal anylylikovu interpretaci, až byl nakonec neschopen vidět les reality pro stromy symbolů a obrazů. Po několika rozhovorech bylo jasné, že jeho povoláni v něm mařilo vůli kc smyslu, a že ve skutečnosti toužil po nějaké jiné práci. Protože nic nebránilo tomu. aby se dosavadního povoláni vzdal a pustil se do jiného, bylo dosaženo nejuspokojivějšich výsledků lak mi nedávno sdělili, je v novém povoláni spokojen již více než pěl lei. Pochybuji, že jsem měl v lomto případě vůbec co činit s neurotickým stavem. Tento muž nepotřeboval žádnou psychoterapii ba ani logolcrapii. a to z prostého důvodu, že ve skutečnosti nebyl vůbec nemocen. Ne každý konflikt je nulně neurotický, listá míra konfliktu je normálni a zdravá. Podobné není vždy patologickým jevem utrpení. Spiše než příznakem neurózy může být vlastně dosažením hodnoty, zvláště jeli lo utrpení z existenční frustrace. Nesmlouvavé bych popíral, že je projevem nemoci nebo vede k ní. jestliže někdo hledá smysl pro svou existenci, nebo i o něm pochybuje. Sama o sobě není existenční frustrace ani patologická ani patogenní. Zaujetí pro cenu života, ano i zoufalství nad otázkou, zda sloji za to žil. je duchovní tísní, nikoli duševní chorobou Interpretace této tísně ve smyslu choroby může přimět lékaře k tomu. že pohřbí existenční zoufalství pacienta pod hromadou uklidňujících drog. jeho úkolem je však spíše pro vést pacienta jeho existenčními krizemi růstu a vývoje. Logoterapie považuje za svůj úkol pacientovi pomáhat, aby ve svém životě nalezl smysl. Pokud ho přivádí k uvědomeni skrytého loga jeho existence, je to proces analytický. Potud se logoterapie podobá psychoanalýze. Ale ve snaze při vési něco opět do vědomi se neomezuje na insnnknvní fakt. v nevin livec nýbrž za,imá se laké o duchovni reality, jako ,c oot^oii **** „ zdráhá zahrnou, do svého léčebného poslupu nožkou i* „enzi.se pokous, prives, pacienta k vědom. ..ho.^^*^* „inach svého byt, touzi. Logoterapie se odchy.u,e od psychoanalýz, „atol*, považme člověk,,., bvlos,. jejímž hlavním zájmem je spíše „a^„én, ^ a uskutečněn, hodnot nez pouhé ukojeni a uspokojeni sklonů a, „«,„klil smíření sporů mezi instancemi Id. Ego a Superego nebo pouhá snaha pnznuse-bit se společnosti a prostredí * r Noodynamika Hledaní smyslu a hodnot může zajisté vést spíše ke vzniku vnitřního napěli než k niterné rovnováze. Ale přesto je právě toto napětí nepostradatelnou podmínkou duševního /draví. Odvažuji se řici. že nic jiného na světě nemůže človeku tak účinně pomoci preži, i nejhorši podmínky jako poznáni, že v jeho životě je nějaký smysl Ic mnoho moudrosti v již citovaném výroku Nietzschcho: .Kdo má proč žit. mů/e vydržet téměř každé jak". Považuji tato slova za motto každé psychoterapie V nacistických koncentračních táborech bylo možné si ověřit la později to bylo potvrzeno americkými psychiatry v laponskú a Koreji), ie nejvíce schopni přežít byli ti. kdo věděli, že je očekává splněni nějakého úkolu. Pokud jde o mne. když jsem byl transponován do koncentračního tábora v Osvětimi, zabavili mi rukopis připravený k uveřejněni, jak jsem lo vylíčil v první části této knihy Ic jislé. ie můj hluboký zájem o jeho nové napsáni mi pomohl přežít tvrdosti tábora Čtenář již vi.ie v době své nemoci jsem si na útržky papi ru poznamenával vše, co bylo nutné k novému napsáni díla. dožiji li se dne osvobozeni. Isem si jist, že tato rekonstrukce rukopisu mně pomohla překonal nebezpečí zhrouceni. Tak je možně vidět, že duševní zdrávi je založeno na jistém stupni napěli mezi lim. co jsme již dosáhli, a tím. co máme ještě splnil, čili na rozporu mezi tím. co jsem. a lim. čím bych se měl stát. Takové napěli je člověku vlastni a proto |c nepostradatelné k duševnímu zdraví. Měli bychom ledy člověka bez váháni s.avet před výzvu potenciálního smyslu, čekajícího na naplněni len lak mužem. vůli ke smyslu vyvolat z latentního stavu. Za nebezpečný omyl ^ ^ považuji domněnku, že člověk na prvém mistě potřebuje rovnovah^ biologie kým názvem „homeos.azi". to jest stav bez n.pě.i. Ve věk naopak úsilí a zápas o nějaký cil, který je toho hoden. s za druhé, že minulost může byl zmenená a na pravena. Takový návod ho konfrontuje s konečnosti živola. ale i s konečnou plal TióšiTíóho. co zde ze svého živola a ze sebe učiní Logoterapie se pokouší přivést pacienta k plnému vědomí odpovědnosti a pro 10 mu musí ponechat možnost volby a samostatného pochopeni, čemu nebo komu jc odpovědný. Proto je logotcrapeul nejméně ze všech psychoterapeutů v pokušeni podrobovat pacienta hodnotícím soudům, neboť nemůže dovolit, aby pacient přenesl odpovědnost úsudku v tělo věci na lékaře. |e na pacientovi, aby rozhodl, zda má svůj životni úkol interpretovat jako odpovědnost před společ nosti nebo před svým svědomím. Většinou se lidé považují za odpovědné před Bohem. Chápou svůj život jako úkol, který jim byl uložen jejich Mistrem. Logoterapie nepoučuje a nekáže. |e stejně daleka logického rozumování jako morálního napomínání. Obrazně řečeno, úloha logolerapeula se podobá spiše činnosti očního specialisty, než úkolu malíře. Malíř nám sděluje obraz skulečnos li. jak ji vidí. Oční lékař se pokouší učinil nás schopnými vidět svět, jaký skutečně je. Úkolem logotcrapeuta je rozšířit zorné pole pacienta, aby se mu slalo vidíte! ným a vstoupilo do jeho vědomi celé spektrum významů a hodnot. Logoierapic nemusí pacientovi vnucovat jakékoli soudy, nebol pravda se ve skutečnosti pro sazuje samu a nepotřebuje intervenci. Prohlášením, že člověk je tvor odpovědný a je povinen uskutečňoval možný smysl živola, chci zdůraznil, že pravý smysl živola může být nalézán spiše vc světě než uvnitř člověka a jeho psýchy jako nějakého uzavřeného systému. To znamená, že reálný účel lidské existence nemůže být nalezen v tak zvané seberealizaci. Pod stala lidské existence záleží spíše v neustálém transcendování, překračování sebe Proto každá vědomá snaha o sebeuskutečněni je iluzórni. Čím více se kdo soustřeďuje na sebe. tím vice se míjí účelem své existence. Člověk uskutečňuje své pravé lidství jen natolik, nakolik se odevzdá naplňováni smyslu svého živola. linými slo sebeuskutečněni může být dosaženo jen tak, že se nestane cílem a účelem, ný vedlejším a nezamýšleným výsledkem sebepřekračování člověka. „imi existenční vakuum Totéž platí o krizích penzisti, a „s vystupuje existenční vakuum pod rozličnými maskám Wxk Zmařená vůle ke smyslu je někdy zástupně kompenz ''"'"i™ „ězům V jiných případech nastupuje na misto zmaŕcn — i^ľ k • 1» k libosti. Proto existenční frustrace často vyúsťuje v sexuál k — >4'e takových případech můžeme pozoroval, jak sexuálni libido j,"1'- n'r nim vakuu "PPIivei K analogickému dění dochází v neurotických případech. Isou jisié r™ „ismů zpeme vazby a formaci bludného kruhu, jichž se dotknu ŠZTi znovu můžeme pozorovat, že lyto příznak, vniklo exisienčniCZ^ se jim dan. U lakových pacientu nemáme co činit s noogenni neurózou A„, kovému pacen.ov, se nam vsak nepodaří pomoci překo™, jeíTiZ^L me li psychoterapii logolerapii. Neboť vyplněním existenčního v^o.Tľ™L cicnia předcide dalším recidívam. Proto je logoterapie indikován, v případech noogennich. ale i psychogenních. a (jak jsem lo pojmenoval, u jo matogennich l pscudol neuróz". V tomto světle je oprávněné konstatováni M dy B. Arnoldové: „Každá terapie musi být ať už jakkoli omezeně také pií"." nos brž Smysl života Pochybují, že by lékař mohl na tuto otázku odpovědět obecné, lak jednou zdůraznil, smysl života se měni od člověka k člověku, ze dne z hodiny na hodinu. Proto záleží nikoli na obecném smyslu živola. nýbrž smyslu živola určité osoby v daném okamžiku. Míněna v obecném smyslu by lato otázka podobala otázce položené šachovému přeborníkovi: „Povězte mistře, který lah je na celém světě nejlepši?" Neexistuje prostě nějaký nejle nebo dobrý lah nezávisle na situaci hry a na zvláštní osobnosti našeho pi ka. Totéž plal, o lidské exislenci. Neměli bychom hledat abstraktní smysl l Každý má v životě své specifické povolání a posláni. Každý je povinen usku ňovat konkrétni určení, jež žádá splněni. Nikdo v tom nemůže být nahrazen, se jeho živol nemůže opakoval. Úkol každého je stejně jedinečný jako jeho cifická příležitost tomuto závazku doslat. lelikož každá situace v životě je -a předkládá k řešeni určitý problém, může tomu být s otázkou smyslu i opačně, ne/ jak »• lomu obyčejné rozumí. Správné pochopenou otázku s života neklade člověk životu, nýbrž život člověku Člověk by se neměl Hul. co " Magda B Arnold • lohn A. Cuson. The Hunun Ftnon. The «omH rn» Vork. 1954. si, 618 V sebepřekračování se člověk soustřeďuje spíše k lomu co „. sebe. Svět nesmí být považován za sebevyjádření lidského iiMZ "* nástroj a prostředek naši seberealizace jako účelu. |insk K v'2°°„řtT^ „jzor na svěl stava znehodnocením světa. Pnpaaech Snažili jsme se ukázat, že smysl živo,, se pokaždé měni. ,le rakdv Podle logoterapre jej muzeme dosahovat třemi odlišnými cestam, "T A1. prováděním nějakého cínu. 'pusooy. i2. zakoušením nějaké hodnoty, l 3. utrpením / První cesta je zcela zřejmá. Druhá a třetí vyžaduje bližií zpracováni ^ Druhá cesta je totožná s nalézáním smyslu v životě. Záleží v zakoušeni něčeho, například přírody nebo kultury, anebo někoho, rozumí se láskou Smysl lásky Láska je jediný způsob, jak uchopit jinou lidskou bytost v nejvnitřnějšim jádru její osobnosti Nikdo si nemůže plně uvědomil vlastni podstatu jiného člověka, dokud ho nemiluje. Duchovním aktem lásky je člověk uschopněn vidět podstatné rysy a šminky milované osoby. Vidí dokonce, co je v něm zatím jen možné, ještě neuskutečněné, co by však mělo být uskutečněno. Mimoto milující osoba uschopňuje svou Linkou milovanou osobu tyto možnosti uskutečnit. Činíc ]i vč domou toho, činí muže být a čím by se měla stál. proměňuje tyto možnosti vc skutečnost. V logolerapii není láska vykládána jako pouhý průvodní jev sexuálních sklonů a instinktů ve smyslu tak zvané sublimace. Láska je stejně původní jev jako s* xus. Normálně je sexus způsobem vyjádření lásky. ]e oprávněný anebo posvěcený, jeli prostředkem lásky. Logoterapie nechápe lásku jako pouhý vedlejší úči nek sexu. nýbrž považuje naopak sexus za způsob vyjádřeni zkušenosti nejužii pospolitosti, kterou nazýváme láskou. Třetí cesta nalezeni smyslu v životě vede utrpením. Smysl utrpení Kdykoli jsme konfrontováni se situaci, již se nemůžeme vyhnout • z tó nemu ieme uniknout, kdykoli musíme čelit nezměnitelnému osudu, napríklad nevy citelné nemoci, jakou je neoperovatclný případ rakoviny, dostáva se nam pri e lost uskutečnit nejvyšší hodnotu a naplnit nejhluhši smysl, které (*MW^ v utrpení. Neboť nejvíce ze všeho záleží na našem postoji, j.nu i* utrpen P máme. Uvedu vyhranený příklad Vyhledal mé staral praktický lékař s těžkou depresi. Nemohl K vyrovnal se ztrátou své ženy. která zemřela před dvéma lety, a kterou nade vše miloval lak mu mám pomoci? Co mu mám řici? Nuže. vzdal jsem se úmyslu říkat mu cokoli jako radu. Místo toho jsem ho postavil před otázku: .Co by se stalo, doktore, kdybyste byl zemřel dříve než vaše žena?" - „Ach", řekl, .10 by bylo pro ni strašné lak by trpéla!" Odvétil jsem: .Vidíte, lakového utrpení pro vás byla ušetřena Nyní viak za to musile platit lim. že ji přežíváte a opi* káváte". Neřekl ani slovo, potřásl mi rukou a tiie opustil mou pracovnu. Utrpení přestává být svým způsobem utrpením, jakmile nalezne smysl, třeba smysl oběti. Toto ovšem nebyla skutečná terapie, protože jeho zoufalství nebylo chorobou. Nemohl jsem také změnil jeho osud, vzkřísit jeho ženu V té chvíli se mi však podařilo aspoň změnit jeho postoj k nesnesitelnému údělu, takže mohl nadále vidět ve svém utrpení smysl. Proto je člověk ochoten i trpět, ovšem s podminkou. že jeho utrpení má smysl. Samozřejmé nemá smysl takové utrpení, které není absolutné nutné. Když například pacient prožívá jako těžký křiž to, že má rakovinu, která může být chirurgicky odstraněna, je to spíše masochismus než heroismus. Nemůže-li však lékař vyléčit chorobu ani přinést pacientovi úlevu v jeho bolesti, měl by vzít na pomoc jeho schopnost naplnit smysl jeho ulrpení. Tradiéni psychoterapie se za měřovala na obnovení schopnosti pacienta pracovat a těšit se ze života. Logote rapie to obsahuje také, ale jde dále lim, že pacientovi pomáhá získat schopnost trpěl, a je-li třeba, nalézt smysl i v ulrpení V této souvislosti napsala v článku o logoterapii Edilh Weisskopf-loelson. profesorka psychologie na Purdue University: .... naše běžná filosofie duševní hygieny zdůrazňuje ideu. že lidé mají být šťastni, že nešťastnost je příznakem špatného přizpůsobení. Taková soustava hodnot může být odpovědna za fakt, že břímě nevyhnutelného neštěstí je zvětšováno nešťastnosti z toho, že jsme nešťast ni".11 A v jiném pojednání vyjadřuje naději, že „logolerapíe snad pomůže vyvážil jisté nezdravé tendence v dnešní kultuře USA. kde neuzdraviiclnému pacicn lovi je dáno velmi málo možnosti, aby byl na své utrpení hrdý a pokládal je spiše za povznášející než ponižující", takže .je nejen nešťastný, ale nadto se stydí, že je nešťastný".*' jsou situace, v nichž je ílovék zbaven možnosti vykonávat svou práci nebo lěšit « ze života. Nikdy však nemůže být vyňat z nevyhnutelnosti utrpení. V přijeti výzvy, aby trpěl staleíné. získává člověk smysl svého života až do posledního „kamilku, línými slovy, smysl života ,e nepodmíněný proloiř , . .enciálni smysl utrpení. P™ože zahmu|e i pc- Chtél bych vzpomenout své snad nejhlubši zkušenosti kr»~ ra Pravděpodobnost přežít nebyla větší než 1:20 . k ^ """"tracroho tábo „o přesnými statistikami. Nezdálo se mi ani možné, neřktrtpn^^f* Wyi jsem přišel do Překonat ztrátu svého rukopis mé prvni knihy, kterou jsem skryl w svém kabité £ľľ Osvětimi, bude zachráněn. Musel jsem tedy podstoupit a při mé tělesné ani mé duchov, i takových okolností duchovního dítěte Nyni se zdálo, že nic a nikdo, au__ „i dítko, mé nepřežije! Tak jsem se ocitl před otázkou, zda neztratil můj život s konečnou platnosti jakýkoli smysl Netušil jsem. že odpověď na tuto otázku, s níž jsem tak vášnivě zapoH. byh pro mě již připravena a brzy nato mi bude dána. Stalo se tak. když acta Kami vzdát svých šatů a zdědil za ně otřepané hadry vězné, který byl poslán do prtae-vé komory hned po svém příjezdu do železniční stanice Osvětim. Za mnoho stra-nek svého rukopisu jsem v kapse právě nabytého kabátu nalezl stránku jeanoo. vytrženou L hebrejské modlitebni knihy a obsahující hlavni židovskou modlitbu S'ma lisrael Mohl jsem si tuto .náhodnou shodu" vyložit jinak než jako výzvo, abych své myšlenky místo psaní na papir žil? Vzpomínáni si, že o něco později jsem měl dojem, že zemřu v nejblržší bu doucnosti Ale můj zajem byl v této kritické situaci jiný. než u většiny mych dru hů. lejich otázkou bylo: „Přežijeme tábor? lestliže ne. pakvicerusototoutrpeaí nemá smysl" Otázka, která zaměstnávala mne. zněla: .Mivieconototovrptml a umíráni nějaký smysl? lestliže ne, pak by nakonec nemělo smysl přežit. Neboť život, jehož smysl závisí na lakové nahodilosti, jakou je vyváznuli nebo nevyváž nutí. by nebyl vůbec hoden žili". Melaklinickc problémy Lékař se stale častěji setkává s otázkou: Co je život, a co je vposledku utrpení? Dnes vyhledávají psychiatra pacienti, kteří ho konfrontuji spiše s lidskými pro blémy než s neurotickými příznaky. Někteří lidé, navštěvující psychiatra, by být v dřívějších dobách šli k pastorovi, knězi nebo rabínovi. Dnes vlak. majHib předáni duchov nimu. často to odmítají, lakže lékař se setkává iff fickými otázkami než. s emocionálními konflikty. " f duh Weiukopf joelicn. Somc Commcnls on ■ Vicnncíc School ol Psychiatry. The lournal c-f Abnormal and Sociál Psychology, tv. II (I9J51, lir. 701-703. Edith Weiukopf loebcn. Lofotcrapy and Eiistcntial Analyiii. Acta psycholcrap.. sv 6 i t«SI. 191204 T4 pozval do terapeutické skupiny, a já jsem náhodou vstoupil do pokoje kliniky vnémž právě prováděl psychodrama. Zmíněná žena vyprávěla svů, příběh Smrtí svého chlapce zůstala sama s druhým, starším synem, který byl postižen děl skou obrnou. Ubohý hoch musel být vožen v křesle. Ale jeho matka se proti svému osudu bouřila. Když se pokoušela spáchal sebevraždu spolu s chlapcem, zabránil ji v lom. Žil rád! Ačkoli mrzík. život měl pro něho smysl Proč neměl smysl pro jeho matku? lak by mohl její život stále ještě mít smysl? A jak bychom ji mohli pomoci, aby si jej uvědomila? Improvizovaně jsem se zúčastnil rozhovoru a kladl |sem otázky jiné ženě. Tá-zajjaemse jí. jak je stará. .Třicet", odpověděla .Ne. varn není iřicet. aleosmde sál", pravil jsem, .a ležite na svém úmrtním loži A nyní pohlížíte zpět na svůj tivol, který byl sice bezdětný, ale plný finančního úspěchu a dobrého společen ského postaveni". Pak jsem ji vyzval aby sdělila, jak se v teto situaci cítí. .Co si o (on budete myslit? Co si řeknete?" Cituji ze záznamu na magnetofonové pás ce. pořízeného při sezeni: .Ach. vzala jsem si milionáře Měla jsem pohodlný život, plný bohatství, a plné jsem jej žila. Flirtovala jsem s muži a zahrávala jsem si s nimi. Nyni je mi však osmdesát a nemám děli. Když pohlížím zpět jako stará žena, nevidím, k čemu to všechno bylo. Skutečně, musím řici. že můj život byl nezdarem!" Potom jsem vyzval matku postiženého syna. aby si představila sebe. jak podob ně pohlíží zpěl na svůj život. Poslyšme, co podle záznamu na pásce musela o sobě řici: .Chtěla jsem mít děti. a toto práni se mi splnilo leden hoch zemřel, ale druhý, ochrnutý, by byl dán do ústavu, kdybych o něho nepřevzala péči. Ačkoli je mrzák a bezmocný, je to přece jen můj chlapec. Proto jsem učinila vše. abych mu umožni la plnější život. Udělala jsem ze svého syna lepšího člověka". V tomto okamžiku ji vyhrkly slzy. a v pláči pokračovala: .Co se mě týče. mohu pohlížet zpátky na svůj život klidné. Neboť mohu řici, že byl plný smyslu, o jehož naplnění jsem se usilovné snažila. Udělala jsem. co jsem mohla. Učinila jsem pro svého syna vše. Můj život nebyl nezdarem!" Hledíc na svůj život jakoby z úmrtního lože. byla pojednou schopna vidět v něm smysl, do něhož byla zahrnuta i všechna jeji trápeni. Ale stalo se také zřejmým, že i krátký život, jaký mél například jeji mrtvý chlapec, může být bohatý radosti a láskou a obsahoval více smyslu, než život, trvající osmdesát let. Po chvíli jsem položil jinou otázku, tentokrát celé skupině. Tázal jsem se. zda opice, které bylo použito k vývinu séra proti dětské obrně, a proto ji byly opět a opět dávány bolestivé injekce, bude kdy schopna pochopit smysl svého utrpc ni. Skupina jednomyslně odpověděla, že nikoli, protože opice nemůže svou in teligencí vstoupit do světa lidi. v němž pouze je utrpěni srozumitelné. Pak jsem se otázal: .A jak je to s člověkem? Iste si jisti/že lidský svět je konečným bodem ve vývoji kosmu? Neni myslitelná možnost ještě jiné dimenze, mimolidského světa, v němž by otázka posledního smyslu lidského utrpení nalezla odpověď?" Logodrama Rád bych uvedl příklad Po pokusu o sebevraždu byla na mou klr matka hocha, který zemřel ve víku II let Můj spolupracovník dr Suprasmysl Poslední smysl utrpení přesahuje nutně intelektuální sch „„terapii mluvíme v této souvislosti o suprasmyslu Človek^^30*1'1-V W nesmyslnost života, jak uči nčk.eři existencialisté. ale aby u„,i? ^ V)*U rozumové pochopit nepodmíněnou smysluplnost. Lo,01 je WS*°P"°» Psychiatr, kterv jde za pojem suprasmyslu. bývá drive nebo no"d-cienty privadčn cl,, rozpaků, v jakých jsem se ocitl já. když se moic i-ľíľTí1* ka otázala „Proč mluvíme o dobrém Hospodinu'" Rekl jsem jí VM»n tVdny jsi měla spalničky, a pak ti dobrý Hospodin seslal úplné uzdraveni" Deľ čátko však nebylo spokojeno a pohotově odpovědělo: .No dobře táto ale ponieň. že nejdříve mi seslal spalničky". Stoji li pacient n., pevné půdě náboženské viry. nelze nic namítal, užijeme-li lé-čebného účinku jeho náboženských jistot a přiblížíme se k jeho duchovním zdro-jun. Za tím účelem sc má psychiatr postavit na místo pacienta. To jsem riapřiklad učinil, když se na mě obrátil rabin z jedné východní země a vyprávěl mi svůj piv běh. Ztratil prv ni ženu a šest cKtt v taicciwai^ do plynu. Ukázalo se. že jeho druhá žena je neplodná. Poznamenal jsem, že mno-, ženineni jedtnvm smyslem života, neboť jinak by se život sám o sobě stal nesmyslným, a co je o sobě nesmyslné, nezíská smysl tim. že to neustále zachováváme. Ale rabín jakožto ortodoxní žid pociťoval svou situaci jako zoufalství nad tím. že nemá syna. který by sc jednou po jeho smrti nad ním pomodlil Kaddiš." Ale nevzdával jsem se. Učinil jsem poslední pokus pomoci mu dotazem.zda nedoufá, že své děti opět spatři v nebi. Moje otázka způsobila, že mu vyhrkly slzy. Až teď se ukázal pravý důvod jeho zoufalství. Vysvětlil, že jeho děti. protože zemřely jako nevinni mučedníci."' byly shledány hodnými nejvyššiho místa v nebi. kdežto on jako starý hříšný člověk nemůže očekávat tentýž úděl. Nevzdal jsem se a odpověděl jsem: „Není možné, rabbi. že smyslem vašeho přežiti vlastních děli právě je. abyste byl těmito lety utrpení očištěn a tak. i když ne tak nevinný jako ony. se nakonec stal hod ným připopt se k mm v nebi' Neni psáno v Žalmech, že Bůh schovává všechny vaše slzy"? Snad žádné z vašich utrpení nebylo marné" Poprvé po mnoha letech nalezl ve svém trápení útěchu, a to přijetím nového hlediska, které se mu otevřelo. Pomíjejicnost života K věcem, které se zdají zbavovat lidský živo. smyslu, patři i umíráni, nejen neštěstí, ale i smrt. Nepřestávám tvrdil. * )«•"»"" w*mu Modlitba za mrtvé. Bókiddui haiem, ij posvíceni Boiiho jmen* ■ (Žalm 56. 9) míjivými stránkami života jsou možnosti Ale ve chvíli, kdy jsou uskutečni stávají se realitami. Uchovány přechodem do minulosti, jsou ušetřeny pomíjejíc nosti a zachránený. Neboť v minulosti neni nic navždy ztraceno, nýbrž naopak všechno navždy uloženo. Pomijejícnost ledy nezbavuje naši existenci smyslu, ale zakládá naši odpovědnost. Neboť všechno závisí na uskutečněni podstatně pomíjivých možnosti Čk> vík stále voli z množství přítomných možnosti. Které z nich budou odsouzeny k nebytí, a které budou uskutečněny? Která zvolená možnost bude jednou prr> vidy realizována a stane se .nesmrtelnou šlépějí v písčinách času?" V každém okamžiku musi člověk rozhodoval, co je lepší nebo horší, co bude pomníkem jeho existence. Člověk bere obyčejně v úvahu jen strniště pomíjejícnosti a přehlíží plné obil nice minulosti, v níž jednou provždy zachránil své skutky a radosti i svá utrpení Nic z toho, co se stalo, nemůže být učiněno nebyvším a sprovozeno ze světa. Řekl bych, že byvši je nejjistějším způsobem byli. Logoterapie, pamétliva podstatné pomíjejícnosti lidské existence, není pesimistická, ale spíše aktivistická. Obrazné bychom mohli říci, že pesimista se pa dobá člověku, který se strachem a smutkem pozoruje, jak nástěnný kalendář, z něhož denně utrhává jeden list, se každý den ztenčuje. Na druhé straně ten. kdo aktivně zmáhá životni problémy, se podobá člověku, který každý další utržený list ze svého kalendáře pečlivě řadí k předešlým, když nejprve napsal na jeho zadní stranu několik deníkových poznámek. S hrdosti a radosti může uvažovat nad bohatstvím v těchto poznámkách uložených, nad vším životem, jejž dosud plné prožil. Co pro něho znamená, zpozorujeli, že stárne? Má důvod závidět mladým lidem, které kolem sebe vidí. nebo propadat nostalgii nad svým ztraceným mládím? Proč by měl mladému člověku závidět? Pro jeho možnosti? Pro budoucnost, kterou má před sebou? „Ne. děkuji", pomyslí si, „místo možnosti mám skutečnosti ve své minulosti, k nimž patří nejen vykonané dílo. ale i vytrpěná bolest. Na tylo věci jsem hrdý nejvíc. Ale právě ony mohou probouzet nenávist". Logoterapie jako technika Realistický strach, jako je úzkost před smrti, nemůže být odstraněn psychody natnickým výkladem. Na druhé straně strach z otevřených prostor (agorafóbic) nemůže být vyléčen filosofickým pochopením. Ale logoterapie vytvořila speciál ni techniku, jak zacházel i s lěmilo případy Abychom pochopili, co při použili lélo techniky jde, začneme stavem, s nímž se neurotických jedinců časlo setká 7« „ „dal nadměrně polit Aby bylo dosaženo zrušen, teto kruhové formace. pora. Z iscm pacientovi, aby v situaci, v níž mu bude pocen, opet hrozil, schválně chtěl lidem ukázat jak se dovede poli' Z" týden přišel oznámil, že kdykoli potkal někoho kdo navodil jeho očekávající úzkosl. si rekl: „Pravě jsem vypotil jeden |,lr led ale vypotím aspoň deset!" Výsledek byl. že po jediném sezeni byl v době jednoho týdne schopen zbavit se své fobie. již Irpěl čtyři roky. Čtenář si jistě všimne, že lato procedura záleží ve zvratu pacientova postoje, v nahrazeni jeho strachu paradoxním přáním Tímto léčcbnvm postupem je vzal úzkosti vítr z plachet. Tato procedura předpokládá specifickou schopnost člověka zaujmout k sobě objektivní postoj, jak je to vlastní smyslu pro humor. Tato základní schopnost je aktualizovaná při každém použili logoterapeutické techniky „paradoxní intence", v níž se pacient stává schopným distancoval se od své neurózy. GořdorTW" AHpbrt píše. „Neurolik. pokud se učí smát se sobě, je již možná na cestě k se neovládáni, snad i k uzdravení".'" Paradoxní intence je empirickým uplatněním Allportova výroku. Několik dalších záznamů může posloužit k bližšímu osvětleni tělo metody. |iný pacient byl účetnim a byl neúspěšně léčen mnohými lékaři na několika klinikách. Když přišel na mou kliniku, byl krajně zoufalý a přiznával, že je blízko sebevraž . liž několik let trpěl pisárskou křečí, která se stala nedávno tak akutní, že mu "žila ztráta povoláni, len okamžitá krátkodobá léčba mohla zlepšit jeho situa . Při zahájení léčby doporučil můj spolupracovník pacientovi, aby prováděl pravý opak toho. co obyčejné dělal; aby místo snahy psát do nejúhledněji a nej čelněji se snažil o nejhorši čmáranici. Měl si říkat:.. Ted lidem ukážu, jaký jsem abal!" V okamžiku, kdy se o to pokusil, byl toho neschopen „Pokusil jsem se ábat, ale prostě jsem nemohl", pravil příštího dne. Timio způsobem byl za 28 hodin zbaven písařské křeče a zůstal ji prosí celou pozorovací dobu po provede né léčbě. |e lo opět šťastný muž s plnou pracovní schopností. O podobném případě, který se týká spíše mluvení než psaní, mi vyprávěl je den kolega z krčijiho odděleni polikliniky. Byl to nejhorši případ koktání, s jakým e kdy ve své mnoholeté praxi setkal. Pokud si mohl koktavý vzpořncnoul. nebyl řečové vady prosí ani na chvíli ve svém dosavadním životě. Až na jednu vý-i! Stálo se mu to jako dvanáctiletému, když se vezl na černo v elektrice průvodčím, ppkládal za jediný způsob, jak se z toho doslat, probudil '. a tak se snažil předvést, že je jen ubohý koktavý chlapec. Ale ve chvi pokoušel koktal, nebyl loho schopen. Aniž chtél, prováděl paradoxní . i když ne k léčebným účelům. ' Gordon w Allporl. Th. Indhridiial „,,J Hii Relipon. The Macmlllan Comp.ny. New Vor,. víme. totiž s očekávající (an.icipační) úzkostí. Charaktcristv-je, ic přivodí právě to. čeho se pacient bojí. Máli „ékd„ f"? při vstupu do místnosti s mnoha lidmi začervená skuteční T?^* souvislosti můžeme obměnit rčení „přáni je otcem myšlenkv" „ k0u události". ' ia->"*h„ le mat. souvislosti můžeme obměnit rčení „přáni je otcem myšlenky , ou události". |e značnou ironií, že stejně jako strach navodí obávané lak,™ u • l možňuie usilovně chtěné. Takovou přehnanou snahu, klerou bľhVľ^*ľľ periniencí". můžeme pozoroval zvláště v případech sexuální rTrózľčta £ Se snaží muž dokázal svou pohlavní potenci, nebo žena stou schoDnosi Tk orgasmus, um méně jsou schopni uspět. Rozkoš je a musí zůstal vedleišinľucľrľ kem či produktem, lakmilc se stane cílem, je pokažena a nedán se Ke shora zmíněné přehnané snaze dodejme, žc také přehnanápozor** ť* „hyperref lexe". jak ji v logoterapu nazýváme, může být patogenní, to jest múze vésl k onemocněni. Klinická ukázka demonstruje, co minim. Přišla ke mní mladá žena a stěžovala si. že je frigidni. Historie případu ukázala, že ve svém dětství byla sexuálně zneužila svým otcem. Avšak lato traumatická zkušenost sama osobě její sexuální neurózu nezavinila, jak mohlo být snado prokázáno I in™, lo se. že pacientka četla populárni psychoanalytičkou literaturu, pod jejimi vb vem žila celou dobu v očekáváni, jaké škodliví důsledky bode její—----H zkušenost mít. Taio anlicipačni úzkost míla za následek jak přehnanou snahu pacientky dokázat svou ženskost. tak její nadměrné soustřeďováni pozornosú na sebe místo na svého partnera. To ji učinilo neschopnou vrcholné sexuální rozkoše, protože orgasmus se jí stal předmětem snahy a pozornosti, místo tbf&Uá nechtěným účinkem reflektovaného oddáni se partnerovi. Po krátkodobí logo-terapii byla její nadměrná snaha a pozornost soustřeďující se n koušel orgasmus „odrcflektována". abychom uvedli další logoter min. Když se její pozornost opět zamířila na pravý předmít. lo jest n dostavil se orgasmus spontánní.' Na dvojím faktu, že strach navodí to, čeho se obáváme, a hypenntence možňuje lo. co si přejeme, zakládá logoterapie svou techniku .paradoxní ce". V lomto přístupu je fobický pacient vyzván, aby třeba jen na chvíli chtěl ví lo, čeho se bojí. Uvedu takový případ. Přišel ke mní o radu mladý lékař, který trpä strachem z poceni. Kdykoli očekával propuknuli perspirace. slačil jeho strach k '" K léíbe scxullni impotence byla v loíolerapii výtvorem *Ptd^'ÍJ~'£!? "»rii hyperinlciKc , hypcrreflexe. jak byly shora ruilmínr V lomto im**" T kfolcrapie není vsak moino o ni Mlze po|edriivM- Avšak toto .cen, nechce zanechat dojem, že paradoxní intence pů. v jednopřiznakovych (monosymplomatíckých) případech. Mým JĽ*JZ kim „a Vídenské kl,n,ce se podarilo přinesl úlevu i v „ej,é«Kh , Vejdelc^I cích případech obsedantně nutkavých neuróz. |ako přiklad uvedu pětašedesát |e,ou ženu. která šedesát let trpěla tak silným nutkáním k myt,, ze jsemc^ekZl lobotomii (protnut, čelních mozkových laloků) jako jediný vhodný zákrok Ale můj spolupracovník zahájil logoterapeutický postup paradoxní intence Za dva měsíce byla pacientka schopna normálního života. Před přijetím na kliniku vy znala: „Život byl pro mě peklem". Postižena vtíravým strachem z bakterií (bao-lofobní obsesí). zůstávala nakonec celý den v posteli, neschopná vykonával jako* koli domáci práci. Nebylo by přesné řici. že je nyni zcela bez příznaků, protože vtíravost a nutkavost se v její mysli časem objevuje. |e však schopna „o tom icr tovat" jak říká. zkrátka použit paradoxní intenci. Tato metoda může být aplikována také při poruchách spánku. Strach z nespavosti111 má za následek nadměrnou snahu (hyperíntenci) usnout, která zase čini pacienta neschopným toho dosáhnout. K překonání tohoto zvláštního strachu pacientovi radím, aby se nesnažil spát. ale aby dělal pravý opak. to jest aby bděl co nejdéle, línými slovy, hyperintence usnout, vznikající z anlicipačni úzkosti pacienta že neusne, musi být nahrazena paradoxní intenci neusnout, po níž se brzy dostaví spánek. Paradoxní intence se nabízí jako užitečný prostředek k léčeni vtíravých, nul kavých a fobických stavů, zvláště v případech, je-li jejich pozadím očekávající úzkost. Navíc je lo krátkodobé léčebné opatřeni. Z toho však neplyne, že taková krátkodobá léčba musi mít pouze dočasné léčebné účinky. E. A. Gulheil napsal: „lednou z nejrozšířenějších iluzi freudovské ortodoxie je, že trvalost výslei odpovídá délce léčby" ."'V mé kartotéce je například záznam o případu paciei ta, u něhož byla paradoxní intence provedena před více než dvaceti lety a léčebný účin se ukázal jako trvalý. Nepozoruhodnějším faktem je. žc paradoxní intence je účinná bez ohledu na příčinnou základnu (etiologickou bázi) loho či onoho případu Tím je potvrzo ván výrok Edilh Weisskopf loelson: „Ačkoli tradiční psychoterapie zduraznova la. že léčebné praktiky musí být založeny na etiologických nálezech, mohou jistými faktory způsobovány neurózy v raném délstvi. kdežlo zcela odlišní tory je mohou odstraňovat v dospílosti"."' Sas - ková lapsal: sledků >acien-y a její "' Slrach z nespavosti |e ve vetsine případů ipůioben ikuiccné milný spinek miiMé.1 " Emil A Gulheil American lournal ol PrychouVripí.»- 1« ^ Tk> Inrraal Edllh Woskopl loelson. Somc ConunciH. on . VIMM School ol r» ol Abnormal and Sociil Piychology. »v. 51 (1 k mplexv konflikty a traumata, které jsou považovány iaslo za príčinu neu roz isou nékďy spíše jejich příznaky. Skalnaté dno. které se projevuje při odlivu, nem listě príčinou odlivu Odliv je spíše príčinou toho. že se skalisko objevuje. Nuže co jiného je melancholie, nei jakýsi druh citového (emocionálního! odli-vu? Také pocity viny při „endogenních depresích" (nesměšovat s neurotickými depresemi11 nejsou zvláštním typem deprese. Pravdou je opak. protože emocic, nálni odliv dává pouze takovým pocitům vystoupit na povrch vědomí. Pokud jde o skutečné příčiny neuróz, nehledimell na konštituční prvky sóma-tické nebo psychické povahy, hlavním patogenním činitelem se jevi mechanismy zpětné vazby, jako je očekávající úzkost. Daný příznak vyvolává fóbii, fóbie na vodí příznak a příznak zase zesiluje fóbii. Podobný řetěz můžeme pozorovat v obsedantné nutkavých případech, kdy pacient proti pronásledujícím myšlen kám bojuje.1" Tím však ještě zvětšuje jejich rušivou moc. protože tlak vyvolává ihned protiklad. Opět tu jde o zesíleni příznaků. Na druhé straně jakmile pacient přestane své obsese potlačoval a místo toho se je snaží viděl ironicky a zesměšnil pomoci paradoxní intence, je bludný kruh prolamován, příznak slábne a na konec odumírá. V příznivém případě, kdy zde není existenciální vakuum, které pNznak vyvolává a přitahuje, se pacientovi podaří nejen svůj neurotický strach zesměšnit, ale nakonec je] úplné ignorovat. lak vidíme, očekávající úzkost musí být potírána paradoxní intencí. Hypcrin-meti "tejně jako hyperreflexe musí být odstraněna dercílexi Ale dereflexe neni možná jinak, než přeorientováním pacienta na jeho specifické povoláni a posláni v životě.1" Neurotické soustředění na sebe v lítosti nebo v pohrdání neprolomi bludnou formaci. Klíčem k uzdravení je sebeodevzdáni! Kolektivní neuróza Každá doba má svou vlastní kolektivní neurózu a potřebuje k jejímu zdoláni svou vlastni psychoterapii. Existenciální vakuum, které je masovou neurózou přítomnosti, může být popsáno jako soukromá a osobní forma nihilismu. Neboť nihilismus může být definován jako tvrzení, že bytí nemá smysl. Pokud jde o psychoterapii, nebude schopna tomuto stavu věci v masovém měřítku čelit, nezacho Hlinkou byv* Clilo picicnlův mích, íe jeho obseve je příznakem hrozící, nebo |ii ikulci iry Pacicnl nerna cmpincky (akt. Ic obaciivne kompulzivni ncuróra ho spiie před (ormil '/ou chrání, nei aby ho v lomto ameru ohrožovala o přesvědčeni podpírá Allpotl .Přcmnulim ohniska úsilí I konlliklu k nesobeckým dlům y livot niva idravéiilm. i kdyi ncuróra nemuii úplné zmiiel nikdy " váli si svobodu ve vztahu k moci a vlivu současných — f,c |inak by představovala spiše masovou neurózu nri "°Ck,,til ""^ <"W rážela nihilistickou filosofii, nýbrž by dokonce pac '"""^ N«K« by oe> karikaturu, než pravdivý obraz člověka "~*~"* Tl""■ f'míla aa^ajlai Především je tu nebezpečt. představované učením očko*kulllD teorii, ze clovek není nic vicc než výsledek hie^i^T"?,f*" ' etologických podmínek, nebo produkt dědičnosti. JmČTtZ"*** ' " t člověka robota, nikoli lidskou bytost. Tento neuroi* .^2Lľľ£í a posilován lakovou psychoterapii, která popírá že --' Člověk |C pslě bytosti konečnou, a jeho svoboda je one^ľ^r" vzhledem k podmínkám, nýbrž svoboda zau,mout k potlnirt.Jľľ-ľľ**'* například odpovědný za fakt. že mám šedivé vlasy |sem rialt .lny že jsem šel ke kaderníkov, dá, si přeliv, jak to činí mnoho len llľTľľ?ľT ,e tedyp.inechana každému, i kdyby to měla byt jen volba barvy .tjat.^^ Kritik.i pandeterminismu Psychoanalýza byla často obviňována z takzvaného pansexuaUsrou Patŕun k těm. kdo pochybu]! o oprávněnosti této výtky Mnohem mylnější a neber pečnělši se utne |ev, domněnka, kterou nazývám .pandeterminisnieni- Ron, mim inu tuzot. kle,y nedbá schopnosti člověka zauimout posto] k iikvmkoli podmínkám Človek nem zcela podmíněn a determinován Určukeseaáavloa, zda se podmínkám poddá a nebo se jim postaví. Imými slovy, člověk iruvposled ku schopnost sc-heurčeni. Člověk nejenom prosté existuje, ale také se rozhodu je. čím bude v příštím okamžiku, jaká bude |eho existence To /n.iiiRna. že každý člověk ma svobodu se v každém okamžiku změnit Pro lo můžeme jeho budoucnost předpovídal jen v širokém ráma sutisttckeho pře hledu, kteiv se tyka cele skupiny. Ale jednotlivá osobnost zůstav a v podstaie nepředv idatcln.i Základnu pro jakékoli předpovědi by představoval) basloftckc. psychologické neho sociologické podmínky. Avšak rcdnim z hlavních znaků lid ske existence ]c schopnost se nad tylo podmínky pozvedat a překračovat ttratv scendoval i je. finálně překračuje člověk sám sebe. Lidské bytí je aebetranscen dující. čhlěl hvch uvesl přiklad doktora |. Ze všech bdí. s nimti rsem se kdy setkal, bych se |eho |edmeho odvážil nazvat mcfistofelskou bytosU. ularukoupoalavou. V té době byl na/yvan .sleinholskym hromadným vrahem" tpodle Surirthohi. |ak se |memi|e veliká nemocnice pro duševně choré ve Vídni). Kdyi aMtikU zahanli svů| program bezbolestného usmrcovánl (euthanasie), držel ve ivyctt rukou všechny provázky a byl v práci jemu svěřené lak fanatický, ií nechtěl - uniknout plynové komoře ani jediného psychotika. Po válce, když jsem přišel zpět do Vidně, jsem se ptal. co se stalo s doktorem I -Byl uvězněn Rusy v jedné z izolačních cel ve Steinhofu". řekli mi. .příští den byly dveře jeho cely otevřené a jeho už nikdy nikdo neviděl". Později jsem byl spolu s jinými přesvědčen, že mu jeho přátelé pomohli do Jižní Ameriky Ale nedávno ke mně přišel pro lékař skou radu bývalý rakouský diplomat, který byl mnoho let vězněn na Sibiři a potom v proslulé Ljubljance v Moskvě. Zatímco jsem ho neurologicky vyšetřoval, otázal se mne. zda jsem náhodou neznal doktora ). Po mé kladné odpovědi pokračoval: .Seznámil jsem se s ním v Ljubljance. Tam zemřel jako čtyřicetiletý na rakovinu močového měchýře Ale před smrtí se projevil jako nejlepši kama rád. jakého je si možné představit. Každému byl útěchou Žil podle nejvyššího mravního kodexu. Byl to nejlepši přítel, jakého jsem za dlouhá léta svého vězně nl potkal". Takový je příběh doktora |.. „sleinhofského hromadného vraha", lak bychom se mohli odvážit předvídal chování člověka! Můžeme předpovědět pohyby stroje, chováni automatu. Můžeme se dokonce pokusit předvídal i mechanismy či „dynamismy" lidské psýchy. Člověk je ale víc, než jeho psýcha. Pandeterminismus je zjevné nakažlivá choroba, jíž byli naočkováni vychovatelé. Platí to dokonce o mnohých přívržencích náboženství, kteří si jak se zdá neuvědomují, že tím podemílají samu základnu svého přesvědčení. Buď musí býl uznána svoboda rozhodnutí pro Boha, nebo proti němu, anebo je náboženství přeludem a výchova klamem. Buď je jejich předpokladem svoboda, anebo jsou chápány mylné. Pandcterministtcká hodnoceni tvrdí, že náboženský život je podmíněn zkušenostmi raného dětství a že pojem Boha st každý věřící tvoří podle obrazu svého otce. V protikladu k tomuto názoru je dobře známo, že syn opilec nemusí se stát opilcem. Stejné tak může syn odolat odstrašujícímu vlivu svého otce a vytvořit si zdravý vztah k Bohu. Hluboký náboženský život poskytuje člověku spíše zdroje, z nichž je možno překonat nenávist k otci opilci. Naopak zase chudý nábožen »ký život nemusí být v každém případě výsledkem vývojových faktorů. Průřezový statistický přehled provedený mým personálem na Vídeňské klini ce ukázal, že asi třetina pacientů, kteří zakusili kladný obraz otce. se ve svém pozdějším životě od náboženství odvrátila, kdežto většině se přes její negativní obraz otce podařilo vytvořit si kladný vztah k náboženským otázkám. Vyložímeli náboženství jako pouhý produkt psychodynamiky ve smyslu nevědomých motivačních sil, míjíme se s podstatou věci a ztrácíme ze zřetele pravý fenomén. Takovým nepochopením se psychologie náboženství stává často sama předmětem náboženské úcty a je jí vysvětlováno všechno. Psychiatrické krédo Není myslitelné nic, co by podmiňovalo člověka lak aby „ejmenší svoboda. Proto nejen v neurotických, ale i v prychoOckVeh ^ItH je člověku ponechán jistý zbytek svobody. ,, jrt jaklwll omezené NeZ^éu, jádro pacientovy osobnosh není ovinn psychózou dotčeno vůbec V^mTruirn mně přivedly sluchové halucinace tr i na muže asi šedesátiletého, kterého ke vající mnoho desetiletí, lak se ukázalo, každý v jeho okolí ho považoval za i ,a. Avšak jaké podivné kouzlo z tohoto člověka vyzařovalo! lako dítě chtěl bvt knězem Musil se však spokojit s jedinou radosti, kterou zakoušel při zpěvu v chrámovém sboru vždy v neděli ráno. leho sestra, která ho doprovázela mi vyprávěla, že se ho někdy zmocňuje veliké rozčileni, kleré však vždy ještě v poslední chvíli ovládne. Začala mne zajímal psychodynamika v pozadí případu protože jsem se domníval, že pacient silně lne ke své sestře Proto jsem se ho otázal, činí lo je. že se mu podaří získat scbevládu: .Kvůli komu to děláte?" Pak bylo několik vteřin ticho a pak pacient odpověděl: .Kvůli Bohu" V tom okamžš ku se ukázala hloubka jeho osobnosti, na jejími dně se nezávisle na dvudobě intelektu odhalil nefalšovaný náboženský život. Nevyléčitelně psychotický jedinec může ztratit svou užitečnost, ale přitom si udržet důstojnost lidské bytosti. To je mé psychiatrické krédo. Myslím, že bel něho by nestálo za to být psychiatrem. Kvůli komu? len kvůli poškozenému mozkovému aparátu, který nemůže být opraven? Kdyby pacient nebyl rozhodné víc, byla by oprávněna euthanasie. Zlidšlčná psychiatrie Příliš dlouho, prakticky půl století se psychiatrie snažila vyložil lidskou mysl jako pouhý mechanismus a v důsledku toho léčbu duševní choroby jako pouhou techniku. Věřím, ic tento sen byl dosněn Co nyní začíná vystupoval na obzoru, nejsou obrysy psychologizované medicíny, nýbri humanizované psychiatrie Ale lékař, který by stále ješlč interpretoval svůj úkol jako úlohu technika, by tím vyznával, ic ve svém pacientovi nespatřuje nic než stroj, místo aby za choro bou viděl lidskou bytost. Člověk neni věcí mezi ostatními věcmi Věci se vzájemně determinuji, ale flo-věk je venkoncem bytostí sebeurčujici. To. čím se v mezích nadám a prostředí stává, tvoři sám Například v koncentračním táboře, který byl živou laboratoři a zkušební půdou, jsme byli očitými svědky, jak nékleři z našich druhú si počin* * ,mr„ii„i stehovali jako svilci. V človeku jsou obO tyto možnos-ffiÍÄÄná podminkach. k.er. z techtodvou nánosu se stane skute^oostí- fc nj £|ovřka j>ký >k <<° ™h «u"°Vala VZpřÍn,Cní- 5 m