Etopedie vědní disciplína speciální pedagogiky, která se zabývá edukací jedinců s poruchami v chování a s rizikem vývoje této poruchy • jako samostatná vědní disciplína se vyvíjí od konce 60. let 20.století • navazuje na vývoj v obecné pedagogice • reflektuje hodnotové a normativní postoje společnosti ve vztahu k očekávanému chování Pedagogika } Speciální pedagogika • Etopedie • Logopedie • Oftalmopedie • Psychopedie • Somatopedie • Surdopedie Společné rysy • disciplíny speciální pedagogiky mají společný zájem – naplnění potenciality každého jedince • spolupráce nejen s obory pedagogiky, ale i s psychologií, sociologií, medicínou, filozofií, penologií, právem atd. • Odlišnosti od ostatních speciálně pedagogických disciplín • terminologie • charakter postižení jedince • segregační tendence intervence Východiska etopedie • Individualizace výuky • Bio – psycho – sociální model funkčnosti • Perspektivní přístup k dítěti • Životní cesta dítěte Individualizace výuky • naplnění potenciality každého žáka • žáci s problémy v chování jsou skupinou nejobtížněji vzdělavatelnou ve školách hlavního proudu (zatěžují výuku ve třídách) – úkolem etopedie je zapojení všech do škol hlavního proudu Bio – psycho – sociální model funkčnosti - fungování a postižení chápe jako výsledek interakce… (WHO, ICF,2001) Perspektivní přístup • odpovědnost školské praxe za vytváření příležitostí k učení, k posilování kompetencí, k rozvoji profesních dovedností • cíl: podpora dítěte s dispozicemi k poruchám chování v jeho aktivním přístupu k vlastnímu vzdělání, aby dosáhlo na svůj vzdělávací potenciál Životní cesta dítěte • respektování úkolů a rizik socializačního procesu dítěte • využití možností a příležitostí, které dítě dostává ve svém přirozeném sociálním prostředí http://prezi.com/uuppkbywsp-z/present/?auth_key=bbw3fqr&follow=hw1308mua8fm&kw=present-uuppkbywsp-z &rc=ref-12289834 Cílová skupina • děti bez výraznějších problémů • děti v riziku • děti s problémy v chování • děti s poruchami emocí a chování Děti bez výraznějších problémů v chování • praxe spočívá především v preventivních aktivitách • popř. preventivní programy sociálně patologických jevů (peer programy…), eliminace ohrožujících podmínek ve školním prostředí atd. Děti v riziku („At-risk Youth) • děti, které ve svém vývoji čelí mnoha rizikům z roviny osobnostní i sociální • významná je odolnost dítěte vůči faktorům, které jej z vnějšku ohrožují (koncept resilience) • praxe spočívá v preventivních aktivitách, v diagnostice a poradenství Triáda rizikových faktorů ve vývoji poruchy chování Rizika spojená s osobností dítěte • váží se na fyzickou, psychickou konstituci a sociální zkušenost patří sem: • faktory fyzického zdraví – nedonošenost, nízká porodní váha, postižení, nemoc, porodní úraz, chronická onemocnění • faktory vnitřních dispozic – nízká inteligence, obtížný temperament, hyperaktivita, impulzivita Rizika spojená s rodinou dítěte • základní rizika spočívají v nedostatku „vřelosti – lidského tepla“ patří sem: • rodinné stresory – konflikty mezi rodiči, postnatální deprese, nízká vzdělanost, tísnivá finanční situace • nastavení rodinného systému – struktura a hierarchie rodiny (neúplná rodina, nezletilá matka, nezaměstnanost rodičů atd.) Školní rizika • nepřipravenost na vstup do školy + neschopnost přizpůsobit se požadavkům • nedostatek pozitivní interakce se spolužáky a učiteli • neúspěch a izolace • vyhledávání ostatních dětí s podobnými potížemi (problémové vrstevnické party) • bludný kruh neúspěchu Rizika spojená se společností } Životním podmínky – socioekonomické znevýhodnění, hustota zalidnění a materiální životní podmínky, místo bydliště } Patologické formy chování v okolí – násilí, kriminální činnost… } Kulturní a morální hodnoty – sociální nebo kulturní diskriminace, násilí v médiích } Konflikt aktuálních a historických socializačních požadavků (odlišnost požadavků rodiny, školy…) Děti s problémy v chování a poruchami chování • vývoj poruchy chování probíhá nejčastěji od fáze působení rizikových faktorů k fázi problémového chování až k poruchám chování • důležité je včasné řešení potíží • praxe u dětí s problémy a poruchami chování má těžiště v reedukaci, diagnostice a v poradenství I. Rozdíl mezi poruchou a problémy v chování - záměr PROBLÉMY V CHOVÁNÍ – o svých problémech ví, vadí mu a chtěl by je odstranit – normy chování neporušuje úmyslně – jejich porušování je výsledkem konfliktu mezi vnějšími požadavky a vnitřními potřebami dítěte – nálepkou problémového dítěte trpí a vyvolává v něm negativní emocionální zážitek II. Rozdíl mezi poruchou a problémy v chování – časová dimenze PROBLÉMY V CHOVÁNÍ – problémy bývají krátkodobé – popřípadě se objevují v určitých periodách – mívají vývojové souvislosti – bývají důsledkem nezvládnutých konfliktů se sociálním okolím III. Rozdíl mezi poruchou a problémy v chování – náprava PORUCHY CHOVÁNÍ – náprava vyžaduje speciální péči – směřuje k převádění způsobů a cílů chování společensky nepřijatelného k chování, které je přijatelné Cesta rizikových dětí k dlouhodobým negativním následkům ( Walker, Severson, 2002, in Vojtová, 2008) Jak jsou vnímáni jedinci s PCH ostatními lidmi? • vyvolávají v jiných nelibé pocity • provokují druhé k negativní reakci v chování • nebývají oblíbení mezi vrstevníky • málokdy se stávají přirozenými vůdci ve skupinách Jak vnímají jedinci s PCH sami sebe? • považují se za smolaře, za neúspěšné • mívají malé sebevědomí • jejich rozhodnutí bývají impulzivní ve snaze rychle dosáhnout cíle • opakovaně a předem se vzdávají svých aspirací • převažuje u nich krátkodobá motivace • vzdálené cíle nebývají schopni svým jednáním sledovat • jejich úsilí bývá velmi často přerušováno náhodným lákavým podnětem • neumí se radovat z drobných úspěchů Literatura a zdroje • VOJTOVÁ, V. Kapitoly z etopedie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 136 s. ISBN 978-80-210-4573. • VOJTOVÁ, V. Inkluzivní vzdělávání žáků v riziku a s poruchami chování jako perspektiva kvality života v dospělosti. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 330 s. ISBN 9788021051591.