leden / 2013 sociální péče kociální služby Základní principy jpělých osob s mentálním postižením Texf.PhDr. Lucie Procházkova, Ph. odborná asistentka, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, Institut výzkumu inkluzivniho vzdělávání prochazkova.lucie@ped.muni.cz Učení je celoživotní proces. Nekončí dosažením profesního vzdělání, nýbrž pokračuje a mělo by pokračovat nadále. Svět se mění, rozvíjí se nové technologie, dostáváme se do nových situací, ve kterých musíme být schopni reagovat. Podle G. Theunissena (2003) pomáhá vzdělávání v dospělém věku i v období stárnutí lidem chápat svět, zvládat vývoj, ke kterému dochází, umožňuje věnovat se vlastním zájmům a potřebám; tím dochází k rozvoji osobnosti a zachování vlastní autonomie. Nabídka vzdělávání pro dospělé jedince bez postižení je považována za samozřejmost. Stejně tak by měla existovat nabídka vzdělávání pro dospělé jedince s mentálním postižením, kteří se rovněž potřebují dále rozvíjet a opakovat a upevňovat své předchozí vědomosti. Lidé se učí poznávat sebe a svět okolo, reagovat v běžných situacích, zastupovat sama sebe a rozhodovat se, osamostatňují se. Schopnosti a dovednosti získané v období dětství a dospívání je třeba používat a tím upevňovat. Pokud po školním vzdělání nedochází k dalšímu vzdělávání a rozvíjení, pak řada schopností a dovedností zmizí. O, Speck již v roce 1987 uvádí: „Pokud nebudou zohledňovány vzdělávací potřeby mentálně postižených dospělých, pak musíme připustit kritickou otázku o tom, jaký smysl měla mít námaha, která již na vzdělání byla vynaložena." (Speck, O. in Hóss, H. - Göll, H. 1987, s. 6) ším vzdělávání možné vycházet z obec- ných principů vzdělávání dospělých. Navíc je však nutné dbát na určité principy, které G. Theunissen (2003) shrnul do následujících bodů: • vhodné oslovování • partnerský způsob jednání • dobrovolnost, možnost volby, sebeur-čení • zaměření na subjekt a individualizace • celostní a integrativní princip • blízkost k životu a učení na to zaměřené ■ časová kontinuita a pravidelnost ■ princip vývojovosti • neuropsychologický princip učení Prvním principem je vhodné oslovování. Při něm je nutné respektovat dospělost a věk lidí. K dospívajícím a dospělým lidem s mentálním postižením se lidé, okolo často chovají jako k malým dětem, při oslovování jim i neznámí lidé běžně tykají. To neodpovídá důstojnému zacházení. I lidé s postižením mají mít možnost volby, jak by chtěli být oslovováni, i volbu vzájemného oslovování (Švarco-vá, I, 2011). Od určitého věku jsou lidé s mentálním postižením dospělí, i když stupeň jejich vývoje v některých ohledech odpovídá stavu dítěte. Nelze však nebrat ohled na již prožitý život, který jim přinesl určité zkušenosti (Portner, M. 2002). Základem práce s lidmi je vzájemný vztah mezi nimi. Proto se snažíme o vytvoření důvěrného, partnerského vztahu a partnerského způsobu jednání. Člověk se rozvíjí při setkávání s jinými lidmi a při zažívání různých situací. V oblasti vzdělávání nelze podle G. Theunissena (2003) vždy vytvořit úplnou vzájemnost. Aby však mohli být všichni lidé považováni za rovnocenné partnery, je třeba každého člověka s postižením akceptovat takového, jaký je, a uznávat a respektovat jeho dospělou osobnost. Tento princip pak neplatí jen pro oblast vzdělávání, nýbrž pro všechny oblasti a situace, kdy dochází ke konfrontaci mezi lidmi. Akceptující a partnerský vztah však neznamená odstranění sociálních rolí (učitel-žák, nadřízený-podřízený apod.). Člověk, který má respektující vztah k jedinci s postižením, může být partnerem, ale zároveň i autoritou. li principy vzdělávání dospělých jsou dobrovolnost, možnost volby a sebeurčení. Možnost samostatně a dobrovolně se rozhodnout na základě osobních důvodů hraje u dospělého člověka při volbě dalšího vzdělávání zásadní roli. Lidé s mentálním postižením mají nezřídka problém vyjádřit své potřeby a přání. Často pak za ně rozhodují rodiče nebo jiní lidé (např. poradenští pracovníci). Důležité je však zjišťovat, co by lidé opravdu chtěli, a ověřovat, zda vybraná nabídka odpovídá jejich zájmu (Theunissen, G. 2003). Netýká se to jen volby dalšího vzdělávání, nýbrž i volby aktivit ve stacionářích a pobytových zařízeních, volby volnočasových aktivit, ale také volby jídla, které chtějí jíst, oblečení, účesu atp. Předpokládá se, že schopnost rozhodovat ve vlastní věci, jednat a řešit vlastní záležitosti, tedy schopnost sebeurčení, je každému člověku dána. V některých případech však je třeba ji nejdříve probudit a rozvinout. Stejné tak touha po autonomii, která dříve nebyla u mnoha lidí s postižením povolena či dostatečně podporována (Stormer, N. in Hájkova, V. - Stormer, N. 2006). Někteří lidé s postižením nejsou zvyklí rozhodovat se. Nedokážou artikulovat své přání, mají obavy, že vyberou špatně, jsou nejistí. Proto je třeba je na tento proces připravovat postupně. Otázka „Co budeme dnes dělat?" je velmi náročná (je třeba zapojit představivost, učinit rozhodnuti, zformulovat odpověď, tu vyslovit). Pro některé osoby s mentálním sociální péče leden/ 2013 sociální služby měl být objektem opatření či dokonce péče, měl by být vnímán jako subjekt. Ke každému člověku je nutné přistupovat individuálně. Výchozí při plánování podpory jsou tedy informace o potřebách daného člověka, jeho zájmech, dosavadních zkušenostech a možnostech rozvoje, které mohou přispět ke zvládání každodenních situací a k seberealizaci. Proto musí být nabídka dalšího vzdělávání, aktivit i služeb pro osoby s mentálním postižením otevřená a rozmanitá, aby odpovídala individuálním potřebám každého jedince, jeho přáním, zájmům (srov. Theunissen, G. 2003) a aktuální životní situaci. k možnostem komuniko- V procesu vzdelávaní směřujeme zpravidla k dosažení střednědobých a dlouhodobých cílů. Proto musí být obsah vzdělávání propracovaný a mít určitou návaznost. Určitá pravidelnost a časová Celostní a integrativní princip tedy kontinuita pomáhají v orientaci a usnad- kontaktům, zahrnuje dva aspekty. Jeden aspekt ňují proces učení, lidé zůstávají aktivní, vat apod. ^^^3 Literatura PÖRTNF.R, M. Na osobu zaměřený přístup v práci s lidmi s mentálním postižením a s klienty vyžadujícími trvalou péči. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-582-0. ■ PÖRTNER. M. Ernstne-hmen, Zutrauen. Verstehen. Personenzentrierte Háhungim Umgang mit geistig behinderten und pflegebedürftigen Menschen. 7. Auftage. Stuttgart: Kktt-Cotta, 2010. ISBN 978-3-608-94530-0.' SPF.CK, O. Notwendigkeit und Bedutung der F.rv.'iu'hseni'nhildung, In IIÖSS. II.. GÖLL, H. (Hrsg.) Heidelberger Kolloquium: Erwachsenenbildung für Menschen mit geistiger Behinderung. Heidelberg: Selbstverlag, 1987. ISBN neuvedeno • STÜRMER, N. Autonom ieben im Envachsenenahei: In HÁJKOVA, V., STÜRMER, N. Lehenshegleitung und Förderung. LifeAccompaninseni and Support. Berlin: Frank & Timme, 2006. s. 76-81. ISBN 978-3-86596-037-5. ■ ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace: vzděláváni, výchova, sociálni péče 4. přeprac. vydání. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-889-0. • THEUNISSEN, G. Erwachsenenbildung und Behinderung. Bad Heilbrunn: Vertag Julius Klinkhardt, 2003. ISBN 3-7815-1259-2. představuje jednotu člověka. Do plánování opatření a podpory je třeba zahrnout předchozí zkušenosti člověka (např. z dětství, z rodiny, institucionálního zařízení, ze Školy). Druhým aspektem je konkrétní životní situace člověka, osoby z jeho blízkého okolí, prostředí, ve kterém žije (Theunissen, G. 2003). Podstatné není jen to, co je ted a tady a co je viditelné, nýbrž i to, co bylo, a to, co se odehrává jinde, avšak život daného člověka to ovlivňuje. velmi důležité je stálé opakování již nabytých dovedností. Důležitou roli hraje čas. Dospělí lidé potřebují dostatek času, potřebují mít prostor věci vyzkoušet, experimentovat, hledat svá řešení, nelze nic uspěchat. V procesu vzdělávání dospělých lidí (s postižením) je zapotřebí flexibilita, ochota komunikovat a adaptovat učební procesy ve vztahu k aktuálním situacím. postižením může být náročný i výběr ze dvou aktivit (jídel, nápojů atp.). Proto může být zpočátku aktivita například předurčena. Jako dezert bude koláč a člověk si vybírá jen mezi dvěma různými koláči a ne mezi dvěma různými dezerty. Tento způsob je vhodný i pro jedince, kteří mají problém s verbálním vyjádřením. Důležité je sdělení konkrétních a srozumitelných informací a následné ověření, zda byly správně pochopeny. Člověka s postižením je potřeba vést k tomu, aby se, tam kde je to možné, rozhodoval a vyjadřoval své potřeby. Nelze však nezmínit riziko, které spočívá v tom, že jsou lidé s postižením někdy vybízeni k rozhodování ve věcech či v situacích, kterým plné neporozuměli, nebo nejsou schopni vyhodnotit všechny důsledky svého rozhodnutí. I přes respektování názorů a přání člověka s postižením pak dochází k situacím, kdy konečné rozhodnutí (na základě svých znalostí a zkušeností) musí učinit rodič, asistent, opatrovník apod. př nc hr (n ní te os ve Pc Je oc vě připravovat člověka na život v naší společnosti. U lidí s mentálním postižením se zaměřujeme na ty oblasti, které bude tento člověk opravdu ve svém životě potřebovat. Obsah učení musí mít vztah k reálnému životu daného člověka. Učení se má opírat o reálné životní situace jedince a z toho vyplývající potřeby a zkušenosti. Nelze od sebe všední den a učební proces oddělovat (Theunissen, G. 2003). Učení je třeba zahrnovat do běžného života člověka, není vhodné jen vytvářet umělé situace. Lidé s mentálním postižením mají problém přenést naučené věci do praxe, využít své dovednosti v praktickém životě. Proto je musíme nacvičovat v reálných situacích (obchodech, dopravních prostředcích apod.), ne jen ve školním prostředí. Zde se lidé učí reagovat na jiné lidi a situace, vyjádřit své potřeby a přání, vnímají reakce svého okolí na své jednání, učí se překonávat nejistotu a obavy. Pokud nemají lidé s postižením příležitost poznávat prostředí, ve kterém žijí, samostatně, pak se mohou zbytečně objevovat nejistoty a obavy, člověk se cítí i při sebemenších úkolech přetěžován, nedokáže řešit ani jednoduché úkoly a cítí se bezmocný. Tato forma bezmocnosti je označována jako „naučená bezmocnost". S ní souvisí závislost na jiných lidech (Theunissen, G. 2003). Učení musí odpovídat určitým zákonitostem vývoje člověka. Ve vzdělávání dospělých je dodržování tohoto principu o to významnější. Lidé s mentálním či kombinovaným postižením jsou v některých oblastech svého vývoje na nižší úrovni. „Přesto však je nepřípustné, předpokládat analogický vývoj mezi nepostiženým malým dítětem a dospělým s takzvaným těžkým mentálním postižením" (Theunissen, G. 2003, s. 73). Učební proces, materiály a didaktické přístupy musí být uzpůsobeny každému jednotlivci, odpovídat jeho možnostem, schopnostem, ale také věku a jeho dosavadním zkušenostem. U lidí, kteří vyrůstali v rodinném prostředí, navazujeme na jiné zkušenosti než u lidí, kteří žili či žijí převážně v institucionálním prostředí. M. Pórtner (2009) na jedné straně uznává důležitost pedagogických vědomostí, které poskytují soubor nástrojů k podpoře rozvoje lidí. Na straně druhé však mohou „svádět k tomu, že chceme lidi kolem sebe vychovávať. U dospělých lidí je to zcela nepřiměřené, je to zpupnost, proti níž se většinou - a právem - rozhodně stavějí na odpor." (Partner, M. 2009, s. 13) 17 odborný časopis f$ Cl Wnín „Používej ji, nebyo ji ztratíš" I Hodnoty cas Modelkou v devadesáti? Pr '0 A P I Asociace poskytovatelů sociálních služeb České republiky www.apsscr.cz • www.socialnisluzby.eu ročník: XV. leden 2013 obsah leden/2013 i;r/. Z obsahu čísla: Odborný časopis Sociálni síiiib) Měsíčník vydávaný Asociací poskytovatelů suCÍáLuich služeb í 'II Adresa: Kotrtovská 137, 390 01 Tábor TeL/fax; +420 3SÍ 213 332 www.social n is i uiŕby.eu* www.ap&scn a. wwwďacebook.coni / Soci a i n íslu zby K:Ou04 458 31 Ročník: 15 Číslo: 1/2013 LEDEN Cena: 50KČ / 2 € (ária lemíth ävgjcísel! 65 Kŕ / 2,S €) Roční předplatné; 538Kč/21.6 € Objednávky: www.sef!d.e/ (^C&SOpisy odpbŕnŕ/).. Genové AP5S ČR objednávají časopis pfee'tnnéj e-mailem nebo telefonický na adrese vydavatele nebo redakce, prípadne na vvvyyKSocíalnislUzby-eu, Vychází; Y Tábore lOx ročne, 20* den v mésící, resp. nejbližší následující pracovni den Redakce; Šéfredaktor: Zdeněk Kašpárek sefredaktQri@apsscr.cz i 420 606 832 551 Zäíiupkyiié ídíedakioni; [ng, Kateřina Endritová redakce t/ŕa psser.tr/. 4 420 725 345 575 Jazyková korek cq: Mgr. Jana Hanousková jazyková korekce slovenských textů; Myt, Jutiaiut Hanzový Redakční rada: Mgr Petr Brázda JUDr. Vladimír Hon Mígľ; Penr Hanuš Mgľ. Irena Llntnerová [ng, JiH Htorec^JyMÄA Ing. Renata Kaimáthová Zdenek Kašpárek Mgr Miroslav Sklenář M£fc David Šóurčk Ing. Iva Merhautová, MBA Grafické zpracování a tiskí RUDÍ, a. s., Komenského 1839, 390 02 Tábor Distribuce: SEftD Predplatné, s. r. o.. Vc ŽEĺbku 1800/77, halaA3, 193 00 Praha 9 - Horní Počernice, wwv.scndxí, teľ; 225 985 225, GSM; 777 333 370ŕ fax: 225 341 425, e-máil: send@send.cz, ŠM; 605 202 115 Objednávky a distribuce na Slovensku: MAGNET PRESS, SLOVAKIA, s. r. o. f! O. Bo* 169, 830 00 Bratislava, Slovensko Tel,: 0 04 21 /2/67201931- 33 predpl a tne e-niaik predpiaLiie@preii.sk, www.press.sk Fotografie, a ilustrace: Není-li uvedeno jinak: Potky & Futo a archívy autorů příspěvků ľtilo n.L titulní straně,: Radek Pavlík Příspěvky a inzerce: Příspěvky mohou být redakčně upravovány a kráceny. [nzcTCi, lJR články m príspevky do rubrik Střípky 7. domova a Pro inspirací přijímá zástupkyne šéfredaktora. Za obsah inzerce: a PR článků odpovídá zadavatel. Přetiskování krátkých úryvků článků je možné pouze s uvedením názvu, jména autora článku, ručníku, čísla a strachy. Přetiskování celých článků cí jejich částí přesahujících jeden odstavec je mužné potíže se svolením redakce. Uzávěrka |e vidy 15. dne předchozího městce. Další pokyny naleznete na www.snrialnisluzbyeu. Rľjjí strace: Povoleno rozhodnutím MK ČR E 11018 ISSN 1803-7348 A P S S Ě R V Praze se sešla Valná hromada APSS ČR 8 ►3 Vyhlášení vítězů soutěží Národní cenaAPSS CR a Pečovatelka roku 10 ►3 Čím méně povinností, tím vyšší kvalita? Registrované sociální služby v. živnostenské podnikání 12 Základní principy vzdělávání a podpory dospělých osob s mentálním postižením 16 Asertivní multidisciplinární týmy 18 Trénování paměti u různých věkových a cílových skupin 20 ►3 PR MPSV:Transformace sociálních služeb v DOZP Stod 22 Podepsáno srdcem - charitativní dražba 25 Kvalita sociálnych služieb a zavádzanie štandardov v Slovenskej republike 26 Spotřebitelské okénko:Jak se nenechat napálit na předváděcích akcích 27 Pro inspiraci:Tréninl< paměti, I. díl Fejeton: Kouzlo obchodu 28 28 Pro inspiraci: Hodnoty času aneb Modelkou v devadesáti? Proč ne! 30 Zařízení certifikovaná systémem Značka kvality 34 Recenze knihy Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků Střípky z domova 35 36