Podklady k okruhům č. 3, 4 Základní informace: - sluchové postižení je v populaci jedno z nejrozšířenějších somaticko – funkčních postižení (Neubert, in Leonhardt, 2001) - na světě je více než 500 milionů lidí s poruchou sluchu - v roce 2015 je odhadováno, že tento počet dosáhne 700 milionů (www.widex.cz) - v ČR žije dle statistik až 500 tisíc osob se sluchovým postižením, většinu z nich tvoří lidé se stařeckou nedoslýchavostí. Asi 15 000 osob je zcela neslyšících. KAŽDOROČNĚ: - se v ČR narodí přibližně 80 - 100 dětí se sluchovým postižením - ohluchne zhruba 6 - 10 dětí - přibližně 10 -15 dospělých náhle nebo postupně ztratí sluch Osoby se sluchovým postižením tvoří nehomogenní skupinu!!! - nedoslýchavost - lehká 20 - 40 dB , střední 40 -70 dB, těžká 70 - 90 dB - hluchota (ztráta více než 90 dB) - ohluchlost - stařecká nedoslýchavost - presbyakusis - ušní šelest – tinnitus Stařecká nedoslýchavost - presbyakusis - oslabení sluchu způsobené věkem - sluchová ostrost obvykle klesá po 55. roce života - jedná se o normální fyziologický projev stárnutí. Jedna pětina všech dospělých a více než polovina starších osob 60 let má horší sluch. Jedinec lidskou řeč slyší, ale špatně jí rozumí. Možné příčiny nedoslýchavosti ve stáří: · s přibývajícím věkem počet sluchových buněk ve vnitřním uchu ubývá - degenerativní změny v Cortiho orgánu · snižuje se pružnost bubínku a řetězu sluchových kůstek · poruchy mikrocirkulace v cévách vnitřního ucha v důsledku aterosklerózy · degenerativní změny v centrálním nervovém systému · poruchy krevního oběhu, přidružené cévní choroby · poruchy metabolismu (cukrovka), metabolické a cévní škodliviny · ototoxické změny ve sluchovém analyzátoru · profesní nedoslýchavost · akustické trauma – špatné prokrvení sluchového orgánu · hluk, stres Ušní šelest - tinnitus (z lat. tinnire, tzn. znít nebo zvonit) - člověk slyší zvuk (šelest, šum) bez vnějšího zdroje tohoto zvuku. Tinnitus je fenomén, za určitých okolností jej mají „všichni“ lidé. 90% případů subjektivního tinnitu vzniká z otologických příčin: · chronické záněty středního ucha s cholesteatomem · porucha vnitřního ucha a smyslových buněk, příp. nádory VIII. hlavového nervu · presbyakusis · profesionální nedoslýchavost (riziková pracoviště, nadměrný hluk a vibrace) · Meniérova nemoc – porucha rovnováhy tekutin ve vnitřním uchu, přetlak (hydrops) labyrintu » záchvaty závratě s nevolností, ušní šelest, později trvalá porucha sluchu · otoskleróza – přestavba kostních částí středního ucha – fixace a nehybnost třmínku v oválném okénku, zpočátku možný chirurgický zákrok · problémy s krční páteří, endokrinní potíže, otřesy a zlomeniny lební spodiny, poranění mozku · kardiovaskulární nemoci – výskyt aterosklerózy (až 25% nemocných tinnitem trpí vysokým krevním tlakem) · dlouhodobé užívání některých látek, např. aspirin, chinin, těžké kovy, antirevmatika · psychiatrická onemocnění – psychogenní choroby – somatické příznaky bez organické příčiny, stres, deprese,… Objektivní tinnitus: · je měřitelný · vzniká např. křečí středoušních svalů nebo měkkého patra · turbulencí krve ve zúžených tepnách nebo v cévnatých nádorech v oblasti hlavy · otevřená Eustachova trubice · nezhoubné nádory krční páteře a hlavy · chronický dekompenzovaný tinnitus - trvá více než 3 měsíce a život člověka je víceméně negativně poznamenán · chronický kompenzovaný tinnitus - trvá sice delší dobu, ale člověku nevadí, často na svůj stav „zapomíná“ Možnosti léčby tinnitu: · příčinná (kauzální) · podpůrná (symptomatická) léčba – podávání léků tlumících vnímání tinnitu, „maskery“ tinnitu, psychoterapie, aj. · konzervativní terapie X operační léčba · informační skupiny o tinnitu, individuální a skupinové terapie za účelem zvládnutí doprovodných psychosomatických potíží · tinnitus retraining terapie (TRT) – prvky psychoterapeutických metod v kombinaci s hlukovou terapií (šumové generátory), délka terapie 3-18 měsíců asociační trénink – vyhodnocení jakéhokoliv smyslového vjemu sehrává při vyhodnocení tinnitu rozhodující roli – akceptace tinnitu » habituace (Thora, C., Goebel, G., 2006) Klasifikace sluchových vad dle různých hledisek: z hlediska kvantity slyšeného zvuku se můžeme setkávat s různými hodnotami, které vymezují jednotlivé stupně sluchových poruch. Stav sluchu je možné posuzovat podle ztráty v decibelech, které jsou měřeny pomocí audiometrie: normální stav sluchu 0 dB – 20 dB lehká nedoslýchavost 20 dB – 40 dB středně těžká nedoslýchavost 40 dB – 60 dB těžká nedoslýchavost 60 dB – 80 dB velmi těžká nedoslýchavost 80 dB – 90 dB hluchota komunikační (praktická) 90 dB a více hluchota úplná (totální) bez audiometrické odpovědi Tab. č. 1 Posouzení výsledků audiometrie podle ztráty v decibelech pro vzdušné vedení v oblasti řečových frekvencí (Lejska, 2003, s. 36) · Klasifikace sluchových vad dle WHO – http://www.who.int/pbd/deafness/hearing_impairment_grades/en/index.html · Klasifikace sluchových vad dle ASHA (American Speech – Language – Hearing Association) http://www.asha.org/public/hearing/Degree-of-Hearing-Loss/ * Další klasifikace sluchových vad podle BIAP (The International Bureau for Audiophonology) dostupné na http://www.biap.org/biapanglais/rec021eng.htm Typy sluchových vad Periferní nedoslýchavost - Převodní vada (conductiva) - způsobena různými překážkami znemožňující mechanický převod zvukových vln od zvukovodu do vnitřního ucha. - Percepční vada (perceptiva) - zahrnuje všechny typy nedoslýchavosti, při kterých je porušena funkce vnitřního ucha, sluchového nervu nebo mozkové kůry. - Smíšená vada (mixta) Centrální nedoslýchavost - zahrnuje komplikované defekty způsobené různými procesy, které postihují podkorový a korový systém sluchových drah. Příznaky jsou velmi rozmanité a mohou být způsobeny jednak organickou změnou či funkční změnou Etiologie sluchového postižení Endogenní příčiny - genetický podmíněné (asi 60%), autosomálně dominantní X autosomálně recesivní – syndromové, nesyndromové (př. nejčastěji objevující se autosom. recesiv. nesyndrom. vada je mutace genu GJB2 kódujícího connexin 26 – asi každý 30. člověk je přenašečem této mutace, možnost prenatální diagnostiky) Exogenní příčiny (asi 40%) - Prenatální období - nemoc matky v průběhu těhotenství – virové onemocnění, chřipka, zarděnky, spalničky, CMV, herpes, příušnice, toxoplazmóza, RTG záření,… - Perinatální období - děti nedonošené, nezralé – nízká porodní hmotnost – méně než 1500g, špatná fce plic, asfyxie, nedokysličení krve – špatná výživa buněk (odumření vláskových buněk vnitřního ucha), krvácení do mozku či vnitřního ucha /labyrintu/ - porod protrahovaný, klešťový porod, novorozenecká sepse – léčba antibiotiky s ototoxickým účinkem,… - Postnatální období - biologické podmínky – infekční onemocnění, klíšťová encefalitida, meningitida, opakované záněty středouší (dlouhodobé), otoskleróza, cholesteatom - většinou z neléčené chronické otitidy, léčba zánětu léky s ototoxickým účinkem, nádorové onemocnění sluchového nervu - fyzikální podmínky – hlučné prostředí, stres - mechanické podmínky – úrazy hlavy a ucha, perforace bubínku Diagnostika sluchového postižení - Lejska (2003) vymezuje tyto základní vyšetřovací metody: Klasická zkouška sluchu - posouzení stavu sluchu i rozumění na základě opakování slov, která vyšetřující předříkává. Hodnotí se vzdálenost, ze které vyšetřovaný slova opakoval (orientačně míra sluchové vady), rozdíl mezi opakováním hlubokofrekvenčních a vysokofrekvenčních slov a rozdíl mezi hlasitou řečí a šepotem. Audiometrie - audiometrické vyšetření, jehož písemný záznam stavu sluchu označujeme jako audiogram. a.)Tónová audiometrie * vyšetřovaný sám signalizuje okamžik, kdy zaslechne tónový podnět * záznam tónové audiometrie se zpracovává do audiogramu b.)Slovní audiometrie * slovní sestavy o 10 slovech, sestavy informačně rovnocenné (častost výskytu, počet slabik, výška frekvence atd.) Tympanometrie - vyšetřuje středoušní funkce, měří množství akustické energie ve vnějším zvukovodu, která se odráží od blanky bubínku. Otoakustické emise (OAE) - vychází z toho, že ucho (vláskové buňky vnitřního ucha) jsou zdrojem jistého zvuku. Tento typ vyšetření by měl v budoucnu fungovat v rámci celoplošného screeningového vyšetření sluchu u všech novorozenců v ČR. VRA (Visual Reinforcement Audiometry) - využívá se vytvoření podmíněné reakce na současně produkovaný zvuk a výrazný světelný podnět. BERA (ABR) - měření vyvolaných potenciálů v mozkovém kmeni, měření bioelektrických signálů na základě akustické stimulace. SSEP – vyšetření ustálených evokovaných potenciálů, není potřeba spolupráce dítěte, provádí se především u kandidátů na kochleární implantát. Doporučená literatura k tématu: HORÁKOVÁ, R. Uvedení do surdopedie. In PIPEKOVÁ, J. et al. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3., přepr. a rozšíř. vyd. Brno: Paido, 2010 HORÁKOVÁ, R. Sluchové postižení: úvod do surdopedie. Praha: Portál, 2012 LEJSKA, M. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno: Paido, 2003. ŠLAPÁK, I., FLORIÁNOVÁ, P. Kapitoly z otorhinolaryngologie a foniatrie. Brno: Paido, 1999.