wMMmMmmmĚBmmmm ABY SI NASI PREDSKOLÁČCI HEZKY HRALI... Hra má zásadní vliv na celkový vývoj dítěte. Je pro dítě formou učenia poznávání světa, je i prostředkem komunikace, je příležitostí pro vyjádření pocitů, přináší dítěti radost a uvolnenia dává mu zakusit prožitek úspěchu i prohry. Dítě při hře získává řadu dovedností a rozvíjí svou osobnost. A jak tedy vypadá hra předškoláků, ať už se jedná o předškoláky slyšící nebo ty, kteří mají různý typ sluchového postižení? HRA PŘEDŠKOLÁKŮ V předškolním věku, tj. v období od tří do šesti let, představuje hra hlavní a převládající činnost dítěte. Zároveň je také důležitou specifickou formou učení a cestou, která připravuje dítě na život ve společnosti. Při dobré hře je dítě aktivní, směřuje k dosažení určitého cíle a prožívá radost ze hry, obdobně jako dospělý z dobře vykonané práce. A proto lze již při hře posilovat ty návyky, které bude dítě později při práci potřebovat (udržování pořádku, uklízení atd. ©). Hra předškolního dítěte je v porovnání s předešlými vývojovými obdobími zpravidla obsahově bohatší a organizačně složitější. Nejvíce se uplatňují hry námětové, při nichž dítě detailně napodobuje činnosti ze svého prostředí. Hádanky, říkadla a hry se slovy podporují duševní činnost dítěte, které je tímto nenásilně připravováno na nástup do školy. Dále se také obohacuje obsah her konstruktivních, např. dítě pouze nenakládá písek, ale již ho mísí s vodou, staví hrady, písek přepravuje na nákladním autě atd. Hry senzorické významně přispívají k rozvoji smyslů. Sem jsou řazeny mj. hry se zvuky, proto je nutné dbát na to, aby dítě mělo možnost zvuky nejen poslouchat, ale v tomto období i samo tvořit. S přibývajícím věkem si už dítě nehraje jen samo, ale pot|ebuje ké hře další kamarády. Kolemitřetí-ho roku bývá ještě hra paralelní, tzn., že si dítě hraje vedle ostatních dětí ve skupině, ale nespolupracuje s nimi. Postupně přechází ke hrám ve dvojici (období kolem čtvrtého roku) a dále ke hrám skupinovým, které zpravidla mívají charakter her pohybových. Přechod ke skupinovým hrám ale často provází konflikty, které se týkají nejčastěji půjčování hraček, a může trvat dlouho, než si dítě zvykne se o hračky dělit s ostatními ©. ■ Pro svou hru dítě potřebuje zvláště splnění tří základních podmínek -vhodný prostor, čas a prostředky. Dítě ke své hře musí mít dostatek bezpečného prostoru, kde si bude moci nerušeně hrát. V domácnosti je vhodné, aby dítě mělo vlastní koutek, kde bude mít volně přístupné své hračky. Toto místo by mělo mít co nejvíce denního světla a správné umělé osvětlení. Dalším předpokladem je čas vymezený pro hru, tzn., dejte dítěti dostatek času na hru a bezdůvodně ji nepřerušujte. Dítě potřebuje vždy svou hru dohrát. Pokud tedy dítě odvoláváte ze hry, např. na večeři, upozorněte ho předem, že za chvíli bude muset svou hru přerušit nebo ukončit. Zpravidla tím předejdete výbuchům vzdoru, že dítě nechce hru přerušit... Mezi prostředky hry se řadí pomůcky a hračky, které jsou doplňkem i podnětem dětské hry. Dítě bezpodmínečně nepotřebuje velké množství zakoupených speciálních hraček. Ke své hře může využít reálné věci, předměty denní potřeby (např. krabičky, velké knoflíky apod.) či různé přírodní materiály (klacíky, kameny, písek atd.). Pro dětskou hru je důležitý přiměřený počet hraček. Když má dítě hraček mnoho, přebíhá od jedné ke druhé, řádně se nesoustředí a není vytrvalé. Naopak pokud ale nabízíme dítěti stále stejnou hračku, může dojít k duševnímu přesycení, dítě se nemůže dále volně rozvíjet a přestane ho bavit si s hračkou hrát. V takovém případě zpravidla postačí na nějakou dobu hračku odložit, po čase si opět s hračkou začne dítě s novým zájmem hrát. JAK VYBRAT SPRÁVNOU HRAČKU? Při výběru hračky je nutné dbát na to, aby zvolená hračka odpovídala stáří a vývoji dítěte a byla pro něho podnětná, tzn., aby dítě ještě dále rozvíjela. Dále uvádím čtyři základní oblasti požadavků na dobrou hračku: 1. výtvarný požadavek: hračka je zajímavá tvarem, barevností (barva i tvar však odpovídají skutečnosti) i materiálem, je vkusná a pro děti přitažlivá; 2. hygienický (bezpečnostní, lékařský) požadavek: hračka je vyrobena z vhodného materiálu (pevnost, odolnost, dostatečná trvanlivost), je pro dítě bezpečná (dostatečná velikost, vhodný tvar: tupost, zaoble-nost), hygienicky nezávadná a je možné její opakované čištění; 3. technický požadavek: hračka je funkční a odpovídá moderní technice, princip pohybu hračky by měl být jednoduchý a srozumitelný; 4. pedagogický požadavek: hračka je srozumitelná a realistická, odpovídá věku a tělesným proporcím dítěte (velikost, váha, dítě ji snadno uchopí), rozvíjí jeho fantazii a tvořivost, umožňuje několik herních činností, podněcuje dítě ke hře, vlastní aktivitě a zájmu o určitou činnost, je účelná (podněcuje pohybový, smyslový, rozumový, citový a etický vývoj dítěte). Z uvedených požadavků vyplývá, že hračka by měla být funkční a měla by dítěti umožnit pestré využití. Tedy: každá správná hračka je víceúčelová a měla by být využívána tak, aby podporovala všestranný rozvoj dítěte a rozšiřování jeho slovní zásoby. Na regálech obchodů se dnes ale setkáváme často s hračkami elektronickými. Jejich princip spočívá v tom, že dítě zmáčkne tlačítko a hračka sama něco udělá (zahraje, zabliká apod.). To nutí dítě spíše k pasivnímu sledování hračky než k vlastní aktivitě. Proto je prosím vybírejte uvážlivě a pozor na to, aby tyto hračky v dětském pokoji nepřevažovaly. V předškolním období je hračka zcela středem hry. Na počátku tohoto období (kolem třetího roku věku) určuje hračka.obsah hry, který spočívá v manipulaci s hračkou (např. dítě jezdí autem po pokoji). Centrem hry zůstává hračka i v pozdějším věku, ale zde již získává cílevědomé postavení a náplň hry tak již nespočívá jen v samoúčelném zacházení s ní (např. dochází k posunu, že auto rozváží materiál na stavbu). Současně s tímto posunem se také rozvíjejí požadavky na reálnost hračky... Dobrá hračka také působí kladně na city dítěte. Vyvolává v něm hlavně lásku, něžnost, opatrovnictví a sympatii, které se pak přenáší do reálného života. Mezi takové hračky patří hlavně panenky. Přirozený sklon ke hře s nimi mají děvčata, ale je zcela normální, když si s nimi hrají i chlapci. Někteří odborníci doporučují nerozdělovat hračky pro chlapce a pro děvčata, aby byl podpořen všestranný rozvoj osobnosti dítěte, protože děti se prostě zajímají o všechno. TT\s > > "a co< O 23 Info-Zpravodaj 4/2011 A JAKÉ HRAČKY BY TEDY NEMĚLY PŘEDŠKOLÁKOVI CHYBĚT V DĚTSKÉM POKOJI? Obecně lze hračky určené pro děti v předškolním věku charakterizovat tak, že jsou rozmanité, podněcují dětskou fantazii a umožňují napodobovat činnosti dospělých. Tyto hračky by měly všestranně podněcovat dětské hry. © Panenka - je považována za typickou hračku pro dívky, chlapci dávají přednost spíše medvídkovi či jiné zvířecí figurce, ačkoli si s panenkou také rádi hrají a taková hra by jim neměla být odepřena. Panenka má mít vyměnitelné jednoduché oblečení. Dalšími doplňky, kterými rriůže být panenka postupně vybavována, jsou postýlka, nádobíčko, kočárek, pokojíček, toaletní potřeby a zdravotnický kufřík. Ve věku pěti až šesti let potřebuje dítě ke své hře několik panenek o různých velikostech (větší panenka pečuje o menší atd.) © Stavebnice - významně přispívá k rozvoji zraku, hmatu, prostorové orientace a v souvislosti s tím i k rozvoji řeči. Rozvíjí konstruktivní myšlení, tvořivost, zručnost a kombinační schopnosti. Stavebnice rozvíjí nejen technické schopnosti, ale i sociální vztahy. Nejprve si totiž dítě staví pro sebe, ale postupně si stavění vynutí spolupráci s ostatními. Nejdříve se jedná o vzájemnou výměnu kostek, pak zkušeností a nakonec se spojí ke společné stavbě... Dítě předškolního věku své stavby zdokonaluje a různě je zdobí. Dokáže stavět podle předlohy i podle vlastní představy. K tomu si vybírá vhodné1 kostky a postupuje podle plánu. Pro tříleté dítě bývá^ zpravidla proces stavění důležitější; než výsledek. Snaží se započatou stavbu dokončit, i když ji pak zase rozhází. Ve věku čtyř let dítě při hře se stavebnicí projevuje větší vynalézavost a má zájem o hotový výsledek. Pětileté dítě si již přeje postavit něco užitečného, upotřebitelného. Usiluje o to, aby se stavba co nejvíce podobala vzorovému předmětu a aby po dokončení zůstala stát. © Pohybové hračky - základní hračkou pro většinu pohybových her je míč, který se hodí pro každý věk. Míč přispívá k tělesnému rozvoji dítěte a rozvíjí smysl pro vzdálenost a směr. Je žádoucí, aby dítě mělo k dispozici více míčů různých velikostí a druhů... Mezi další pohybové hračky předškolního věku patří obruč, švihadlo, kuželky, kolobežka, kolo, brusle, sáně, lyže atd. © Ostatní hračky vhodné pro děti předškolního věku: - nádobíčko; - maňásci, loutkové divadélko; - kostýmy, části oblečení typické pro jednotlivá povolání; - autíčka, nákladní auta, vláček a další dopravní prostředky; - stolní hry: domino, loto, pexesa, mozaiky, vkládačky, obrázkové skládačky; - souprava na šití a vyšívání, navléka-cí korále; - pracovní nástroje: kladívko, kleště, lopata, hrábě, konvička a další nástroje pro hry na domácnost atd.; - hračky do písku: kbelíček, lopatka, tvořítka na písek; - hračky do vody: nafukovací hračky, hračky z umělé hmoty a gumy; - zvukové hračky: bubínek, píšťalka, trubka, xylofonek, triangl aj. (tzv. Orffův instrumentář); - omalovánky a domalovánky apod. A NA ZÁVĚR NĚKOLIK PRAKTICKÝCH TIPŮ: Podložka s geometrickými tvary Popis: Díly jsou v pěti barvách, pěti výškách a ve čtyřech tvarech, jsou uloženy na dřevěné podložce. Použití: Tuto hračku použijte ke hrám na rozlišování barev, tvarů a velikosti Farma na navlékání Popis: 60 dřevěných oboustranně barevně potištěných obrázků (20 motivů vždy ve třech velikostech) s dírami uvnitř na provlékání, 24 karet s předlohami, 4 šňůrky k navlékání, přiložený návod. Použití: Prohlédněte si a pojmenujte s dítětem obrázky. Potom vyzvěte dítě, aby vyhledalo a navléklo jednotlivé motivy podle předlohy (ta je vždy označena symbolem určujícím stupeň obtížnosti). Obměny: • Vytvořte si s dítětem vlastní farmu. Vymyslete si k ní i vlastní příběh. • Obrázky použijte i při nácviku určování polohy (vedle, za, před, vlevo, vpravo). Co patří k sobě? Popis: Dřevěná deska s celkem 36 obrázky. Použití: Prohlédněte si jednotlivé obrázky (téma: hračky, zvířata, předměty, počasí, dopravní prostředky). Upozorněte dítě na to, že první obrázek na každém řádku představuje určitou kategorii (a jsou na něm zobrazeny všechny podřazené obrázky). Veďte dítě k tomu, aby obrázky řadilo do řádků na desce tak, jak k sobě logicky patří. Obměny: • Předložte dítěti desku se zpřeházenými obrázky. Dítě musí nejprve vyhledat, co do řádky nepatří. Potom společně určete, proč tomu tak je. • Obrázky použijte i v dalších hrách na rozvoj slovní zásoby, prostorové orientace atd. Použité zdroie: MIŠURCOVÁ, V; FIŠER, J.; FIXL, V. Hra a hračka v životě dítěte. 2. vydání, Praha: SPN, 1989.142 s. SKÁKALOVÁ, T. Hra a hračka sluchově postiženého dítěte v prostředí mateřské školy. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2007.141 s. Bakalářská práce. Zpracovala Tereza Skákalová autorka článku působí na Katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové Foto: Archiv Terezy Skákalové Info-Zpravodaj 4/2011 BUDOVÁNÍ ČEŠTINY U MALÝCH NESLYŠÍCÍCH DĚTÍ Přinášíme Vám další příspěvek, který se týká výuky českého jazyka. Nabízíme Vám v něm několik dobrých tipů ia různé aktivity, jak učit češtinu (slovnízásobu a gramatiku) u malých neslyšících dětí. OTÁZKA KOMUNIKACE V RODINĚ S NESLYŠÍCÍM DÍTĚTEM Když se neslyšící dítě narodí do slyšící rodiny, přemýšlí jeho slyšící rodile poměrně záhy poté, co je u jejich iětí diagnostikována sluchová vada, ) tom, jak budou se svým synem/dce-'ou komunikovat. To znamená, jak se ; nimi co nejdříve a nejlépe dorozumí i jakým způsobem dosáhnou úrovně, na které komunikují jiní rodiče ;e svými slyšícími dětmi (ve srovna-:elném rozsahu). Důležitým prvkem / tomto jejich rozhodování je také /olba jazyka (nebo jazyků) jako nástroje komunikace s dítětem, předávání informací o světě a jeho fungování, poznatků o nich samých - obecně jako nástroje výchovy a vzdělávání. Z tohoto úhlu pohledu má většina neslyšících rodičů situaci výrazně snazší. Znakový jazyk, ke kterému sou lépe vybaveni, a který znají, pře-iávají svým dětem přirozeným způsobem, komunikují v něm, vysvětlují, nformují, tedy: vychovávají bez jazy-cové bariéry. CÍLEM JE PSANÁ ČEŠTINA Neslyšící rodiče, stejně jako ti sly-iící, však v rámci výchovy svých dětí, nusí přece jen řešit jeden „společ- ný" úkol (společně s odborníky z řad pedagogů): jak vést děti k porozumění (a následně k produkci) psané podoby jazyka většinové společnosti, ve které žijí. Právě psaná čeština (čtení a psaní) je pro neslyšící vhodný nástroj dorozumívání se se slyšícím světem. Osvojení si tohoto nástroje otevírá neslyšícímu dítěti přístup ke vzdělání, k informacím a zabezpečuje mu plnohodnotné zapojení do života. Z tohoto důvodu začíná mnoho rodičů již v útlém věku svého dítěte s budováním a postupným rozšiřováním jeho slovní zásoby v českém jazyce, tedy s vytvářením různých podob slovníčků češtiny. Slovní zásobu pak s dětmi rozvíjejí rozmanitými formami procvičování. Při této snaze je pro rodiče i pedagogy v mateřských školách důležité si uvědomit, že vedle rozšiřování slovní zásoby podle konkrétních témat (např: nápoje, domácí zvířata, ovoce atd.) je pro počáteční komunikaci a oboustranné porozumění důležité dát dítěti i jistý základ jazyka v podobě zásoby tzv. koncepčních slov -jako jsou například přídavná jména, pomocí kterých lze popsat nějaký objekt nebo vlastní pocit (teplé, stu- dené, mokré, suché, unavený, hladový apod.) - nebo např. slova umožňující dítěti vyjádřit místo (tam, tady, venku, kde, kam), čas, děj apod. Jaké možnosti pro procvičování češtiny - slovní zásoby i gramatiky -se nabízejí? , Kartičky se slovy a znaky Známým způsobem procvičování a upevňování slovní zásoby jsou kartičky se slovy, které připevňujeme na známé i nové předměty v místnosti. Je to metoda, kterou využívají i slyšící při výuce cizímu jazyku. Její druhou variantou jsou oboustranné kartičky (pojem vyjádřený na jedné straně slovem v češtině, na druhé straně znakem). Pro děti může být poutavá hra pexeso uzpůsobená do varianty obrázek/slovo, případně slovo/znak. (v současné době jsou v prodejní nabídce jak „Obrázkové kartičky se znaky pro neslyšící", tak i „Pexeso Znaková řeč" se znaky" -více viz www.frpsp.cz/prodej-knih -pozn.red.) Slovo - obrázek Vhodným způsobem opakování a procvičování slovní zásoby jsou také různé varianty zkoumající porozu- vlaštovka veverka pes kohout cap kohout králík > > m co< iříklad: obr. 1 - text a ilustrace R. Petráňová) ífo-Zpravodaj 2/2010 7 mění slovu, resp. textu, a to výběrem a doplněním příslušné ilustrace. V případě neznalosti slova nebo nepochopení textu lze metodou porovnávání příslušného obrázku a slova zvolit správný výsledek (viz příklad 1). Porozumění na rovině celých vět Porozumění psanému textu však nikdy nesouvisí pouze se znalostí slovní zásoby daného jazyka, ale také se znalostí jeho gramatiky, frází apod. Proto bychom měli dětem již v předškolním věku předkládat ke čtení, byť globálnímu, nejen samostatná slova, ale i celé věty a fráze (např: Jak se jmenuješ? Jak se máš? Jdeme domů. Jdeme k lékaři.), které vycházejí z aktuálního dění v rodině nebo ve školce. Již v tomto období je vhodné začít také se čtením krátkých textů. Nebude se jistě jednat o obtížné a dlou- hé věty. Pro malé děti je nejvhodněj-ší nějaký text, který mu vysvětluje základní pojmy a koncepty. Ty nalezneme například v 'krátkých pohádkách a příbězích (s lidským či zvířecím hrdinou), v knihách z tvrdého kartonu s množstvím hezkých doprovodných ilustrací. Tzv. vzorníky Jinou formou mohou být také tzv. „vzorníky" - knihy/sešity, na jejichž stránkách se opakuje stále stejný text - vždy s obměnou jednoho slova. S nápadem takto podporovat čtení s porozuměním u malých neslyšících čtenářů přišla psycholožka a terapeutka Lynn Moore (více na http://www. suitel01.com/profile.cfm/childtal-ker06). Autorka se domnívá, že opakování stále stejné věty umožňuje dítěti zaměřit se na změnu jednoho konkrétního slova a jeho význam. Předvídatelnost slov zároveň buduje v dítěti důvěru v jeho schopnosti číst, pochopí, že kniha může být i zábava (viz příklad 2). Jiným způsobem využití takovýchto vzorníků může být například soubor českých sloves, jejich tvarů a valence. Dítě si při čtení nenásilnou formou uvědomuje předložkovou vazbu („dívat se na") a změnu koncovky uvedených podstatných jmen (viz příklad 3). Rodinný deník - bilingvální slovník Jiným, v praxi ověřeným, způsobem, jak rozšiřovat slovní zásobu malého neslyšícího dítěte a současně předávat a procvičovat gramatické jevy psané češtiny, je postup, který zde reprezentuje ukázka z rodinného deníku Kova-řoviců, resp. Pičmannů. Ti na počátku devadesátých let zavedli svému synovi bilingvální slovník (český jazyk - SR " - j» - V moři plave ryba. V moři plave medúza. V moři plave žralok. ^^^^^ ^^^^^^^ i V'moři plave chobotnice. V moři plave želva. V m oři plave delfín. (příklad: obr. 2 - text a ilustrace R. Petráňová) Eva se diva na kočku. Eva se dívá na pavouka. Eva se dívá na veverku. Eva se dívá na rybu. (příklad: obr. 3 - text a ilustrace R. Petráňová) Info-Zpravodaj 2/2010 český znakový jazyk), který současně fungoval i jako deník, na jehož vzniku se také sám částečně podílel ilustracemi. Synovi Vojtovi tenkrát byly tři nebo čtyři roky. „Deníkoslovník" se postupně proměňoval - od popisu základních událostí v rodině až k cílenému rozvoji slovní zásoby, (další článek o zážitkových denících je možné najít v Info-Zpravodaji 2/2009 - pozn.red). vříklad: obr. 4 - material poskytla Jana Kovařovicová) Při vytváření, doplňování a obohacování slovní zásoby v podobě slovníčků je vhodné co nejdříve zapojit také samotné dítě. Nejdříve může dítě pomáhat při výběru a záznamu nových slov, nebo je později samo vybírat. Ve školním věku pak může dítě vyhledávat význam slov v různých slovnících (např. Slovníku synonym) a pokoušet se o záznam významu slova - formou ilustrace nebo sdělení, kterému samy rozumějí. Jen tak si postupně zvykne samo si nové pojmy zaznamenávat a rozumět jim. Může se totiž stát, že když dítěti slovo vysvětlíme a význam slova zapíšeme do sešitu nějakou vysvětlující větou, za měsíc už dítě nemusí našemu vysvětlení v sešitě rozumět. Je lepší postupovat tak, aby si děti samy zapsaly do sešitu význam slov, tak jak ho od nás pochopily, jejich zápis může být gramaticky nesprávný, mohou se vyjádřit pouze obrázkem... Pokud si slovo takto samy zpracují, je velmi pravděpodobné, že si jeho význam vybaví i po nějaké době. Český jazyk v tandemu se znakovým jazykem Je dobré, když je čtení celých vět a krátkých textů opřeno o vyjádření ve znakovém jazyce - dítě jim pak lépe rozumí. Tato aktivita se také stává základem budoucího odlišení obou jazyků a jasného „přepínání" mezi nimi. To znamená, že se pracuje s porovnáváním obou jazyků, s vyhledáváním jejich shod a rozdílů, na které při výkladu češtiny upozorňuje. Dítě se učí správnému překladu z jednoho jazyka do druhého, a tak se u něj eliminují chyby pramenící z promítání se češtiny do znakového jazyka a opačně gramatiky českého znakového jazyka do podoby češtiny. ZÁVĚR Při hledání nejlepších, nejvhodněj-ších a neefektivnějších metod budování češtiny u neslyšících dětí můžeme čerpat z osvědčených, postupů mnoha rodičů a pedagogů. Můžeme se poučit z historie, hledat zkušenosti a rady v cizině. Jeden z významných současných pohledů na způsob výuky češtiny u neslyšících dětí je ten, který češtinu vysvětluje a učí způsoby a postupy vycházejícími z pojetí češtiny jako cizího jazyka. Rozborem psaných textů českých neslyšících se současně mapují a popisují hlavní chyby, kterých se dopouštějí. Domnívám se, že bychom se právě na tyto gramatické jevy (jejich vhodné vysvětlení a dobrou znalost) měli při výuce češtiny zaměřit co nejdříve. Zpracovala Romana Petráňová autorka článku pracuje v Ústavu českého jazyka a teorie komunikace na Filosofické fakultě University Karlovy (obor Čeština v komunikaci neslyšících) Navštivte naši specializovanou knihovnu, která nabízí širokou nabídku knih, VHS, CD či DVD, které se týkají sluchového postižení. Katalog našeho knihovního fondu je on-line: http://knihovna.frpsp.cz Mimopražským zájemcům nabízíme zaslat vybrané tituly poštou. I Nabízíme také k prodeji knihy z různých oblastí sluchového postižení. Seznam knih k prodeji najdete na: http://www.frpsp.cz/prodej-knih Informační centrum o hluchotě FRPSP, Hábova 1571,155 00 Praha 5 -Zpravodaj 2/2010 svébytnou komunitu, mají své tradice, historii i jazyk/slang (ale uznávám, že tady příměr notně pokulhává, leč pro vykreslení je dostačující). Dále Neslyšící rádi mluví o společných hodnotách a názorech na svět, které se samozřejmě liší od většinové společnos- ti. Cože? Znamená to, že když jsou dva lidi bez nosu, tak se dá předpokládat, že budou mít stejný světonázor? Pomíjím fakt, že z lingvistického hlediska je psaní velkého „N" přinejmenším sporné. Pro jistotu: nechci neslyšícím brát právo na vlastní kulturu a společenství, které je fascinující a unikátní. Leč, nechápu, proč takto sami napomáhají stavět hradby, které je dělí od okolního světa. Naopak, my všichni bychom se měli zasazovat o zboření těchto hradeb. Napsal Matěj Jungwirth I Zaujal \as tento pi ispevek? Chcete na ncj nciak reagovat5 Nebo rum poslat uTasteu daněk na terna ,.Pastavent"nesly-štcich v ceske SDoIecnoiiti'-«'..Neslyšící jako lazvkova a kulturní menšina "t Pokud ano. budeme moc rácíi.'kdjž nám svůj pmp«.\ek pošlete na adiesu: iť@frpsp.cz Iv neizajrmavejsi clankv otr.skneme v našem časopise. . - ZÁŽITKOVÉ DENÍKY Po delší době se opět vracíme k tématu „zážitkové deníky", které hrají důležitou úlohu v mnoha rodinách, kde mají dítě se sluchovým postižením. Slouží zejména jako důležitý prostředek pro vzájemnou komunikaci uvnitř v rodině i komunikaci dítěte s jeho širším okolím. O tom, jak doma dělají zážitkové deníky, nám vyprávěla paní Eva Urbánková. Jsme neslyšící máma a táta a máme neslyšícího dvou a půlletého syna Pepíka který je pět měsíců po operaci kochle-árního implantátu. Používáme doma ke komunikaci znakový jazyk a se slyšící babičkou, se kterou žijeme v domě, používáme mluvenou řeč. Pepíček se naučil moc pěkně používat znakový jazyk, ale protože jsme chtěli, aby mohl chodit do běžných škol a komunikovat také se slyšícími, chtěli jsme, aby také používal mluvenou řeč. Více než rok používal denně slúchadla. Přestože jsme měli velkou snahu a'denné nám také pomáhá slyšící babička, nemělo užívání sluchadel takový efekt, jaký bychom si představovali. Teď, pět měsíců po implantaci Pepíček rozumí doma běžně používaným větám bez odezírání, odpovídá na jednoduché otázky, i když nemá ještě vyvozeny všechny f hlásky. Zážitkové deníky jsme začali s Pepíčkem používat asi od jeho roku a půl roku, protože jsme chtěli, aby si pamatoval zážitky, které každý den má, a abychom se k nim mohli vracet. KffPSSHiľ. ;J SOBOTA 7.CERVEN •isvfrt SLUNÍČKO JEDEME VLÁČKEM ps>&k im \U3CStSm voze: Obě Do deníku dáváme nejen velké zážitky, jako je třeba návštěva zoologické zahrady, ale hlavně obyčejné, ale pro Pepíčka důležité zážitky, jako je třeba jízda tramvají, to, že byly u rybníka kachny, že byl na očkování, jakého jsme viděli psa, v jakém obchodě jsme nakupovali bačkory a podobně, s babičkou schováváme různé obrázky, prospekty, časopisy a z nich pak použijeme obrázky, které se nám právě hodí. Také hodně fotografujeme, všichni malujeme, kopírujeme z internetu... Babička vyrábí k obrázkům popisky, podle našeho vyprávění. Kopírujeme obrázky nejdů-ležitějších znaků, které jsou třeba ke ztvárnění konkrétního zážitku. To jsme dělali mimo jiné také kvůli slyšícím návštěvám. V době, kdy Pepíček komunikoval nejvíce prostřednictvím znaků, se ho mohli naši slyšící hosté pomocí znaků, které našli u příslušného zažit- ff ku, na ten konkrétní zážitek zeptat, nebo naopak Pepíčkovi rozumět, když o svých zážitcích vyprávěl, protože si rád deníky s někým prohlíží. Na začátku jsme události do deníků ■s4 A TAK 3 SEDÁME DO AUTA St A JEDEME NA VÝLET DO ZLONICE7 {r&l'M^i AS. íl f OK zpracovávali hned, každý den, aby měl Pepíček události spojené s tím, co má v deníčku, a také proto, že deníčky hned ukazoval tátovi a vyprávěli si. Chtěli jsme, aby Pepíček komunikoval prostřednictvím deníků i se slyšícími známými. V současné době většinou v sobotu zpracujeme to, co se nashromáždilo za týden, ale když máme čas, namalujeme si zážitek hned, třeba i na papír zvlášť a pak ho do deníku nalepíme. Když byl Pepíček nemocný, nepsali jsme třeba vůbec. Dřív byly naše deníky jednoduché, ale jak Pepíček roste, je zážitků víc a také máme lepší nápady, jali je zaznamenat. Teď už začínáme pátý sešit Pepíčkovi se deníky moc líbí, rád si je s někým prohlíží, ukazuje je návštěvám, s tátou díky nim probere zážitky, které měl přes den se mnou. Bereme je také na logopedii, protože pak rád povídá o tom, co se stalo, co viděl a co zažil. Teď už taky sám maluje, nebo ___ na památku vlepíme, co namaloval jinde. Podle vyprávění Evy Urbánkové zaznamenala Marcela Peřinová Foto: repro deníky Jnfo-Zpravodaj 2/2009