Terminologická východiska zaměřena na osoby s lehkým mentálním postižením × Mentální retardace MR (dříve oligofrenie = slabomyslnost) × Nejednotná terminologie (biologické aspekty - RUBINŠTEJNOVÁ, sociální aspekty - MERCEROVÁ). × Oligofrenie = slabomyslnost (SOVÁK). × Multisenzoriální přístup - integrující hledisko medicínské, psychologické, pedagogické i sociální. × Konference Mezinárodní zdravotnické organizace WHO – Miláno, 1959 – pojem mentální retardace. × Terminologický speciálně pedagogický slovník vydaný mezinárodní organizací UNESCO v roce 1977, poté 1983 – sjednocující hledisko. × Definice podávající syntézu všech hledisek (DOLEJŠÍ 1978). × Vymezení mentální retardace (MR) – biologické faktory: × RUBINŠTEJNOVÁ (1986, s. 40) užívá pojmu mentální zaostalost, kterou definuje jako „trvalé porušení poznávací činnosti, které vzniklo v důsledku organického poškození mozku“. × SOVÁK (1983) užívá termínu oligofrenie neboli slabomyslnost a vymezuje jej jako „omezení vývoje všech psychických funkcí, nejvíce však rozumových funkcí. Je to souhrn četných a leckdy mnohotvárných příznaků, které mají různé příčiny a rozličný základ patologicko-anatomický. Většinou jde o následek hrubšího poškození mozku, vzácněji o jiné příčiny. Vznik oligofrenie se váže především na období před narozením, takže se nedá vyloučit úloha dědičnosti“. × Vymezení mentální retardace (MR) – sjednocující hledisko – × Terminologickém speciálně pedagogickém slovníku vydaném mezinárodní organizací UNESCO v roce 1977, a poté znovu v roce 1983: × „Pod heslem mentální retardace se rozumí celkové snížení intelektuálních schopností osobnosti postiženého, které vzniká v průběhu vývoje a je obvykle provázeno nižší schopností orientovat se v životě. Nedostatek adaptivního chování se projevuje ve zpomaleném zaostávajícím vývoji, v ohraničených možnostech vzdělávání, v nedostatečné sociální přizpůsobivosti, přičemž se uvedené příznaky mohou projevovat samostatně nebo v různých kombinacích“. × Mentální retardace (Dolejší 1978): × „Mentální retardace je vývojová porucha integrace psychických funkcí, postihující jedince ve všech složkách jeho osobnosti – duševní, tělesné i sociální. Nejvýraznějším rysem je trvale porušená poznávací schopnost, která se projevuje nejnápadněji především v procesu učení. Možnosti výchovy a vzdělávání jsou omezeny v závislosti na stupni postižení“. × Stav charakterizovaný celkovým snížením intelektových schopností (schopnosti myslet, učit se, přizpůsobovat se) ð postižení CNS. Jde o stav trvalý, který je: × vrozený nebo × částečně získaný (do 2 let života dítěte). × V průběhu historie se v definování mentální retardace objevovaly dvě základní charakteristiky, vycházející z diagnostiky mentálního postižení: × Významné snížení intelektových schopností (snížené IQ). × Snížení schopnosti adaptace. × Mentální postižení (AAMR, AAIDD 2010): × American Association of Intellectual and Developmental Disabilities (www.aaidd.org) × Mentální postižení (intellectual disability) je charakterizováno významným snížením intelektových funkcí a adaptačního chování, které se projevují v mnoha každodenních sociálních a praktických dovednostech. Toto postižení se objevuje před 18 rokem života. Intelektové funkce se vztahují ke všeobecným psychickým schopnostem, jako je schopnost učit se, usuzovat, řešit problémy a další. × Snížení intelektových schopností (IQ 70-75). × Snížení adaptačního chování (pojmové myšlení, sociální dovednosti, praktické dovednosti). × Snížení adaptačního chování: × pojmové myšlení = jazykové schopnosti, gramotnost, představy o počtu peněž, o čase, o číslech, sebeovládání. × sociální dovednosti = vztahy mezi lidmi, sociální zodpovědnost, sebevědomí, opatrnost, řešení sociálních problémů, schopnost podřídit se společenským pravidlům, schopnost odolat nástrahám. × praktické dovednosti = sebeobsluha, pracovní dovednosti, péče o zdraví, cestování, denní řád, bezpečnost, manipulace s penězi, používání telefonu. × Důraz na potřebnou podporu jedince, zapojení do společnosti, silné stránky, respektování prostředí i jazykové a kulturní rozmanitosti, způsobů chování. × V zahraniční anglické a americké literatuře se můžeme setkat s termíny mental retardation, mental handicap, mental disability, mental deficiency, intellectual disabilities, learning disabilities, developmental disabilities, mental subnormality. × V německé literatuře se užívá nejčastěji pojmu geistige Behinderung (mentální postižení), což představuje zaostávání za chováním, které je přiměřené danému věku (Pipeková, J. 2006 podle Bacha, H. 1977). Terminologie vychází ze specifických potřeb a podpůrných možností (Suhrweier, H. 2009 podle Bacha 1986). × MR dle MKN-10: × Mentální retardace je stav zastaveného nebo neúplného duševního vývoje, který je charakterizován především narušením schopností projevujících se v průběhu vývoje a podílejících se na celkové úrovni inteligence. Jedná se především o poznávací, řečové, motorické a sociální dovednosti. Mentální retardace se může vyskytnout s jakoukoliv jinou duševní, tělesnou či smyslovou poruchou anebo bez nich. Jedinci s mentální retardací mohou být postižení celou řadou duševních poruch, jejichž prevalence je třikrát až čtyřikrát častější než v běžné populaci. Adaptivní chování je vždy narušeno, ale v chráněném sociálním prostředí s dostupnou podporou nemusí být toto narušení u jedinců s LMR nápadné. × MR dle DSM-IV: × Mentální retardace je diagnostikována u jedince s inteligencí sníženou pod arbitrovanou úroveň, a to v době před dosažením dospělosti. Adaptabilita takového jedince je snížena v mnoha oblastech. × Diagnostická kritéria MR: × Snížení intelektových funkcí (IQ 70 a méně) × Souběžný deficit v oblasti adaptability jedince, a to nejméně ve 2 z následujících oblastí: komunikace, sebeobsluha, život v domácnosti, sociální a interpersonální dovednosti, využití komunitních zdrojů, sebeřízení, funkční (akademické) dovednosti, práce, odpočinek, zdraví, bezpečnost × Začátek poruchy před 18 rokem života. × Mentální postižení: × Širší pojem než mentální retardace. × Střešní pojem používaný v pedagogické dokumentaci a který orientačně označuje všechny jedince s IQ pod 85 (tj. v pásmu současně chápané mentální retardace s pásmem dříve používaného pojmu slaboduchost). Systémy klasifikace nemocí či duševních poruch × Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a souvisejících zdravotních problémů - MKN (International Statistical Classification of Diseases and Related Health Problems - ICD) × Diagnostický a statistický manuál duševních poruch - DSM (Diagnostic and Statistical of Mental Disorders - DSM). × Mezinárodní klasifikace funkčnosti, postižení a zdraví (International Classification of Functioning, Disability and Helth, ICF) × Klasifikace MP podle etiologie. × Klasifikace MP podle období, kdy MR došlo. × Klasifikace MP podle typu chování. Klasifikace mentálního postižení – MKN-10 (ICD-10) × A/ druh postižení × F70 – F79 mentální retardace × B/stupeň postižení × F 70 Lehká mentální retardace × F 71 Středně těžká mentální retardace × F 72 Těžká mentální retardace × F 73 Hluboká mentální retardace × F 78 Jiná mentální retardace × F 79 Nespecifikovaná mentální retardace × C/ typ postižení (viz klasifikace MP podle typu chování) × eretický (nepokojný, dráždivá, instabilní), × torpidní (apatický, netečný, strnulý) × nevyhraněný. Diagnostický a statistický manuál duševních poruch - DSM (Diagnostic and Statistical of Mental Disorders - DSM). × Klasifikace duševních poruch užívaná ve Spojených státech. × DSM vydává Americkou psychiatrickou asociací (APA). × V současné době platí čtvrtá verze Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM-IV). × V roce 2000 byla publikována revize DSM-IV pod označením DSM-IV-TR (Text revision). × Mezinárodní klasifikace funkčnosti, postižení a zdraví (International Classification of Functioning, Disability and Helth, ICF)