16. Výtvarná, pracovní, těíesná, hudební výchova na ZS'prafjpicG? a
specidCní
VÝTVARNÁ VÝCHOVA
Výtvarná výchova patří mezi obory, které mají ve všeobecném vzdělávání evropského typu nejdelší tradici.
V českých zemích počíná již Obecným školním řádem z roku 1774. V roce 1869 bylo kreslení jako povinný učební předmět uzákoněno na všech školách. Zhruba od stejné doby lze u nás i ve světě datovat počátky teorie všeobecného výtvarného vzdělávání. Za první didaktický materiál pro výtvarnou edukaci považujeme Komenského Informatorium školy mateřské a některé pasáže z jeho Didaktiky.
V Rámcovém vzdělávac/m programu pro základnz vzděláván/ - přzloha upravuj ící vzděláván/ /ákw s lehký mentóln/mpostizen/mje vzdělávací obor Výtvarná výchova součástí vzdělávací oblasti Umění a kultura
Cíle stanoví učební osnovy (vzdělávací programy):
> vytvářet vztah k umělecké a přírodní kráse,
> naučit rozpoznávat vkusné věci,
> kultivovat estetický vkus ve vztahu k sobě a okolí,
> osvojit si základní výtvarné dovednosti,
> rozvíjet vnímání, senzibilitu, fantazii, vůli, intelekt i tvořivost žáků.
> V rámci výuky jsou realizována průřezová témata Osobnostní a sociální výchova, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Environmentálni výchova
Obsah Vv je vymezen osnovami do 3 základních bloků:
> Výtvarné osvojování skutečnosti —► zaměřené na rozvoj poznávacích schopností, rozlišování tvarové a estetické hodnoty věcí a seznámení se s jejich funkcemi, rozvoj pozornosti, vnímání, představivosti a paměti.
> Dekorativní a prostorové práce —► spojené experimentováním, při kterém se žáci seznamují
s vybranými materiály a technikami, zaměřené rámcově na oblast kresby, malby, prostorových artefaktů a dekorativní práce.
> Výtvarné umění a životní prostředí —► rozvoj hodnocení různých oblastí umění, seznamuje s díly našeho a světového umění, s kulturou bydlení, odívání, ochranou přírody.
Vv je na ZŠ speciální obsahově spojena s pracovním vyučováním. Obecně zasahuje do všech tématických bloků programu (netýká se tedy jen pracovní a výtvarné výchovy), přesto se blíže realizuje ve specifických tematických celcích předmětu - pracovní a výtvarná výchova. Nižší stupeň ZS speciální —► práce s papírem a modelování.
Vyšší stupeň ZS speciální —► práce s papírem a modelování, základní výtvarné techniky, prostorové a dekorativní práce, seznámení s obrazy českých výtvarníků.
Další funkce Vv:
•S vyhledávací (vyhledávání výtvarných talentů), •S diagnostická, •S terapeutická.
U mentálně retardovaných je ego potlačené a výtvarná výchova je pomáhá uvolnit - malířská činnost osvobozuje z uzavřenosti, do které retardované odsoudilo prostředí zdravých jedinců.
1
l.stupeň
Žák by měl na konci 1. období (1. - 3. ročník)
• Zvládnout základní dovednosti pro vlastní tvorbu
• Rozpoznávat, pojmenovat a porovnat linie, barvy, tvary, objekty ve výsledcích tvorby
• vlastní, tvorby ostatních i na příkladech z běžného života (s dopomocí učitele)
• Uplatňovat vlastní zkušenosti, prožitky a fantazii při tvůrcích činnostech, být schopen
• sdělit výsledky své činnosti svým spolužákům
Na konci 2. období (4. - 5. ročník)
• uplatňovat základní dovednosti pro vlastní tvorbu, realizovat svůj tvůrčí záměr
• rozlišovat, porovnávat, třídit a pojmenovat linie, barvy, tvary, objekty, rozpoznávat
• jejich základní vlastnosti a vztahy (kontrasty - velikost, barevný kontrast), získané
• zkušenosti uplatňovat podle svých schopností při vlastní tvorbě, při vnímání tvorby
• ostatních, při vnímání umělecké produkce i na příkladech z běžného života
• (s dopomocí učitele)
• při tvorbě vycházet ze svých zrakových, hmatových i sluchových vjemů, vlastních
• prožitků, zkušeností a fantazie
• vyjádřit (slovně, mimoslovně, graficky) pocit z vnímání tvůrčí činnosti vlastní, ostatních, i uměleckého díla (RVP ZV - LMP, 2005)
Kreslení
Základní poučení dítěte v linii, čáře a tvaru. Z hlediska didaktických cílů 1. ročníku je nutné, aby žáci byli schopni běžné věci denní potřeby, které jsou převážně prostorové - trojrozměrné, vědomě transponovat do trojrozměrného zobrazení.
Při výběru témat využíváme nejdříve konkrétního názoru - nejlépe s přírodní tématickou. Od názoru vede cesta k výtvarným představám, děti kreslí ilustrační doprovod k pohádkám, bájím, pověstem...
Malování
Technika malby staví mentálně postižené děti přinejmenším před dvojici specifických problémů:
1) Jakým způsobem je možné se vyrovnat s danou plochou.
2) Jak pracovat s barvou.
> Plocha —► z pohledu dětí symbolizuje prostředí, v němž se pohybují. Projekce dítěte (figury) do plochy nám může hodně napovědět o úrovni jeho sebevědomí, aspiraci, sociální či citové karenci v kolektivu vrstevníků, ale především v rodině.
Pro část mentálně postižených žáků je příznačná jistá bezradnost, jestliže je postavíme před úkol zaplnit plochu výkresu projevuje se u dětí epileptických a úzkostlivých. U schizofreniků - barevné překrytí celé plochy bezezbytku.
•/ technika prvotního impulzu - začátek skvrna, bod nebo náznak linie,
•/ „mozaika" - kompoziční cvičení, manipulace s vystřiženými barevnými tvary,
•/ technika barevných skvrn - barevné kapky —► rozfoukávání, snaha domalovat obrázek,
•/ dekorativní a ornamentální motivy - rytmus, symetrie.
2
> Barva —► třídění a pojmenování, procvičování barev a jejich odstínů, přechod od konkretizace k cvičení s představami, po zvládnutí se přikročí k „cítění" barev, rozpoznání kontrastu, odvozené barvy -manipulace s barevnými skvrnami.
Výtvarné techniky - kresba, malba, modelování, koláž, popř. suchá jehla a kombinované techniky.
Modelování
Uvádí žáky do prostoru, nutí žáky vědomě prožívat i přemýšlet nad prostorovými vztahy a zákonitostmi. Obohacují své poznatky o tvaru a barvě a nově se zabývají hmotou a strukturou materiálu.
Nejprve modelujeme podle názoru a později z představ.
> Materiál klasickým modelína, modurit, modelářská hlína, modelářská sádra, modelování ze sněhu.
> Materiál netradiční —► dřevo, oblázky, papírové krabice, vázaná sláma, škrobem fixovaný papír, hadry a provazy.
Vv by měla:
•S podat základní poučení o barvě, tvaru, ploše, struktuře a materiálu a adekvátních výrazových prostředcích,
•S naučit žáky překonávat bezradnost z plochy a barvy,
•S vnitřně motivovat pro hru s tvarem a barvou, navozovat pocit radostné atmosféry i relaxaci, S přinášet poznatky v oblasti sebepercepce a percepce prostoru,
•S posilovat sebevědomí dětí, probouzet pocit zadostiučinění z originality jejich projevu. 2. stupeň - Žák by měl
• uplatňovat základní dovednosti při přípravě, realizaci a prezentaci vlastního tvůrčího záměru
• uplatňovat linie, barvy, tvary a objekty v ploše i prostoru podle vlastního tvůrčího
• záměru, využívat jejich vlastnosti a vztahy, pojmenovat je ve výsledcích vlastní tvorby
• i tvorby ostatních, vnímat a porovnávat jejich uplatnění v bě^né i umělecké produkci
• při vlastní tvorbě vycházet ze svých vlastních zkušeností, představ a myšlenek, hledat
• a zvolit pro jejich vyjádření nej vhodnější prostředky a postupy, zhodnotit a
• prezentovat výsledek své tvorby, porovnávat jej s výsledky ostatních
• vnímat a porovnávat výsledky bě^né i umělecké produkce, slovně vyjádřit své
• postřehy a pocity (RVP ZV - LMP, 2005).
Na tomto stupni už můžeme předřadit náročnější smyslová cvičení „vcítění se" do atmosféry výtvarného díla. Dále pak výtvarné ztvárnění konkrétního pocitu.
> Prostorové cítění —► prostorové práce s kovem, drátem, pletivem. Pro uvedený materiál je vhodná zvláště figurativní tvorba - dráty tvoří skelet postavy na který nalepíme kusy gázoviny, jutoviny či novinového papíru.
3
PRACOVNÍ VÝCHOVA
Pracovní výchova připravuje děti a mládež na práci. V základních školách se pracovní výchova promítá do předmětu pracovní vyučování, označovaný dnes v české základní škole jako pracovní činnosti, který zahrnuje technickou výchovu, rodinnou výchovu a pěstitelské práce. Předmět pracovní vyučování má umožňovat žákům osvojení různých praktických dovedností, pracovních postupů a technik, pochopení různých technologií, rozvíjí tvořivé schopnosti žáků, probouzí zájem o různé profese a uvádí je do světa práce
Ve své obecné části se cíle a úkoly pracovního vyučování na praktické škole shodují s cíli polytechnické výchovy a pracovního vyučování dětí běžné populace.
Obecni úkoly - (základní pracovní dovednosti) .Předmět vytváří u dětí s mentálním postižením základní pracovní vědomosti (o materiálu, nástrojích, pracovních postupech..) rozvíjí manuální a intelektové pracovní dovednosti a návyky v této oblasti a tak připravuje žáky k účasti ve výrobní praxi a je jedním z nej důležitějších prostředků jejich profesionální orientace.
Speciální úkoly (terapeutické, zdatnost i v jiném oboru, než triviu)
reedukace a kompenzace deficitních schopností —► zmírňuje motorické poruchy, zdokonaluje kognitivní funkce, stimuluje řeč a myšlení, snižuje nedostatky prostorové orientace...,
- sociální rehabilitace —► např. organizační forma výrobní praxe žáků,
- diagnostické - jemná a hrubá motorika, úroveň řeči, kognitivních funkcí.
Obsah výuky - Cvičení manuálních schopností (tvoří převážný díl obsahu výuky), Rozvoj intelektových schopností.(systematický nácvik).
Didaktické zásady:
princip názornosti - Učitel musí využívat názorných prostředků a to nejen demonstraci didaktického
cíle, to je vzorového finálního výrobku, ale opakovaně (zejména u nižších ročníků) i při demonstraci pracovních nástrojů, materiálů, a již naučených pracovních postupů. K názoru v nižších ročnících využíváme více trojrozměrných předmětů (maketa, modely) a pomůcek dvojrozměrných (obraz,
fotografie). Ve vyšších ročnících využíváme k názoru pomůcek znakové podstaty (schémata, nákresy
princip uvedomelosti - je pochopení pracovního úkolu. Učitel si musí být jistý, že každý žák ví naprosto
přesně, co se od něj očekává. Musíme si uvědomit, že mentálně retardovaný žák pracuje uvědoměle jen v případě, že je motivován to znamená přesvědčen o praktickém významu své činnosti princip soustavnosti - zabezpečuje plynulé a postupné osvojování vědomostí, dovedností i návyků v
hodinách pracovního vyučování a je dána obsahem osnov. Po absolvování školy by měli mít žáci přehled o všech základních oborech a činnostech a osvojeny adekvátní pracovní dovednosti a návyky
princip přiměřenosti
princip trvalosti - je akceptována tehdy, když žáci dovedou v praxi s jistotou uplatnit svoje poznatky.
Prostředkem naplnění zásady je samostatná práce a časté opakování podstatných prvků učiva
princip individuálního přístupu - vyjadřuje požadavek respektovat ve vyučování, podle možností psychické i
fyzické zvláštnosti každého žáka. Jedním z předpokladů pro uplatňování této zásady je provedení diagnózy individuálních zvláštností žáků.
Princip aktivity - vyjadřuje požadavek, aby žák nebyl pasivním účastníkem vyučování, ale aby vykonával činnosti, k nimž je učitelem veden a podněcován. Kromě aktivní činnosti duševní,
4
podněcuje učitel žáky i k různé činnosti manuální, tak jak to vyplývá z cíle a obsahu předmětu pracovního vyučování
Metody pracovního vyučování
Volba metod vyučování se podřizuje nejen obsahům a cílům vyučování, ale především mentálnímu věku a specifikům dětí. Lze je střídat a kombinovat.
• rozhovor —► motivační metoda,
• instruktáž —»■ nutná před začátkem každé práce,
• praktické cvičení —► je stěžejní metodou prac. vyučování,
• práce s technickou literaturou —► jako samostatnou metodu nepoužíváme,
• dlouhodobé pozorování žáků —► důležitá při hodnocení a klasifikaci,
• rozbor žákovských produktů —► klasifikace má mít výchovnou a stimulující funkci.
Tvorba plánu
Skupinová spolupráce celého kolektivu - žáci přichází s návrhy, učitel schvaluje a zamítá jednotlivé body postupu a analyzuje chyby. Sestavený pracovní postup si zapíší do dílenských deníků -dle praktického postupu si zatrhávají jednotlivé splněné body. Nutné cílevědomě a soustavně cvičit schopnost zpětné vazby.
Organizační formy pracovního vyučování
1. Úvodní část —► kontrola přítomnosti a připravenosti žáků; instruktáž s motivací, seznámení
s pracovním úkolem a jeho prakt. upotřebením, demonstrace modelem nebo vzorovým výrobkem, dle náčrtu zakreslení kót, skupinové sestavení technologického postupu, demonstrace materiálu, nástroje a způsobu měření.
2. Etapa —► připravení pracovního místa a pozorování pracovního úkonu; připomenutí pravidel bezpečnosti práce.
3. Hlavní část —► naplněna žákovským cvičením.
4. Závěrečná etapa —► vyhodnocení pracovní kázeň, úsilí žáků a výsledku jejich činnosti; úklid pracoviště.
Ostatní organizační formy —► exkurze, veřejně prospěšné práce, pomocné práce při údržbě školy, výrobní
praxe.
Struktura pracovního vyučování —> dílenské práce, pěstitelské práce, práce v domácnosti.
Vzájemné prolínání těchto vyučování.
Výše jmenované složky prolínají všemi ročníky. Do třetího ročníku je poměr složek vyrovnaný z hlediska časové dotace. Od čtvrtého ročníku do osmého (postupně dochází k dělení výuky podle pohlaví) je poměr hodinové dotace dílenských prací k pracím v domácnosti u chlapeckých skupin 3:1 a u skupin dívek 1:3. V posledním ročníku je poměr hodinové dotace dílenských prací u chlapců ještě vyšší a u dívek klesá.
Obsah pracovního vyučování na nižším stupni ZS praktické
• činnosti s drobným materiálem,
• práce s modelovací hmotou,
• montáž a demontáž činností,
• práce s papírem a kartonem,
5
• nácvik sebeobslužných návyků,
• práce v domácnosti,
• pěstitelské práce.
Obsah pracovního vyučování na vyšším stupni ZŠ praktické
• práce s dřevem a kovem,
• práce s plasty,
• práce se sklem,
• technická grafika a komplexní práce s různými materiály,
• elektromontážní práce,
• pěstitelské práce,
• práce v domácnosti.
Motivace —► pro mentálně retardované dítě je charakteristická motivační nevyhraněnost. (Dítě není schopno diferencovat hlavní a vedlejší motivy).
• Vliv charakteru pracovního úkolu —► pokud je cílem výrobek prakticky upotřebitelný, motivace žáků má vzrůstající tendenci.
• Společenská důležitost úkolu —► prvotní motivace mentálně postižených dětí je velmi primitivní, udělat více a dříve než ostatní.
• Vliv očekávaného hodnocení —► je nejprokazatelnější motivací (je nutné zaměřit se primárně na kvalitu výrobku).
• „Role" instruktora —► nejschopnější žáci pomáhají slabším.
• „Role" kontrolora —► pomáhá sledovat učiteli ekonomické využití materiálu, kontroluje technické parametry výrobků atd.
• Vyhlášení soutěže o nejlepší výrobek —► motivujeme jen ty nej lepší. Žáci s nižší aspirací soutěžení vzdávají předem.
Deficity myšlenkových operací MP žáků
• komparace —► vykazuje nejmenší deficit. Děti jsou sice schopny zjistit, v čem se srovnané předměty a jevy liší, obtíže jim ale působí určit jejich shodné znaky. S nácvikem komparace začínáme co nejdříve metodou smyslové výchovy,
• analýza, syntéza —► značný deficit. Kategoriálnost myšlení, analýza je příliš obecná a povrchní,
• generalizace —► nej znatelnější deficit. Nedostatečné zevšeobecnění, žáci přenášejí prvky, zkušenosti v hotové, nezměněné podobě,
• „vnitřní řeč" —► nedostatečná funkce. Důležité je neustále dostatečné, opakované vysvětlování a opravování chyb dítěte přímo při činnosti. Je třeba rozvíjet samostatnost a aktivitu žáka a cvičit vytváření zobecnělých dovedností, tj. takových které lze použít ve více činnostech,
• pojmotvornýproces —► souvisí s generalizací. Pojmy utváříme zevšeobecněním. V dílnách se děti seznamují s novými pojmy, s názvy pracovních nástrojů, materiálů apod.,
• plánování jejich pracovní činnosti —► projevuje se tím, že žáci začínají plnit úkol bez nutné analýzy a orientace v problému, nejsou schopni sami si sestavit plán, často neumí pracovat ani podle předloženého technologického postupu. Děti mají lépe rozvinuty představy o hotovém výrobku než o plánu j eho výroby,
• cílevědomost myšlení —► děti pouští ze zřetele cíl - výrobek a nahrazuje ho podružnými cíli, odbočuje od tématu.
6
TĚLESNÁ VÝCHOVA
Druhy Tv
• Tv výběrová —► určená mimořádně tělesně vybaveným a pohybově nadaným jedincům, se uskutečňuje ve výběrových třídách (školách) sportovně zaměřených, či na výcvikových základnách pod odborným vedením specialistů apod.
• Normální Tv —► je běžná výchovně-vzdělávací záležitost vymezená osnovami škol.
• Zdravotní T\ —► je určena těm žákům škol, kteří mají trvale či přechodně změněný zdravotní stav.
• Léčebná Tv —► je záležitostí zdravotnickou, rehabilitační a fyzioterapeutickou, úzce zaměřenou na nemocného jedince.
V základních školách speciálních využíváme především formu normální a zdravotní tělesné výchovy, vycházející z obecně výchovných cílů, a naplňují obsah základních speciálně pedagogických metod reedukace, kompenzace a rehabilitace
Cíle Tv
• reedukační ^> směřují k eliminování některých zvláštností osobnostní struktury mentálně postižených žáků, především nedostatků v diferenciaci a koordinaci pohybů vyplývajících z omezené syntézy - analýzy. Pohybové aktivity souvisí dále s rozvojem poznávacích schopností, rozvíjí bezprostřední vnímání, pozornost, paměť, obrazotvornost a představivost, myšlení a řeč.
• kompenzační —► zaměřeny převážně na rozvoj takových osobnostních vlastností postiženého, které napomáhají vyrovnávat rozumový deficit dětí. Jsou orientovány jak do oblasti mravní, tak i emocionálně volní a motivační (posilujeme houževnatost, vytrvalost, cílevědomost, cvičíme vůli...).
• rehabilitační —► můžeme zahrnout rekreační a relaxační úkoly těl. výchovy, úkoly zdravotní (posílení odolnosti organizmu, zkvalitnění oběhové a podpůrné soustavy těla, respirace a metabolismu) a v širším slova smyslu i zlepšení sociální adaptability mentálně retardovaných.
Organizace Tv
Doporučuje se, aby jednotka měla z hlediska fyzické zátěže dětí parabolický průběh - začínáme rušným cvičením (pochod, poklus, honička) jehož účelem je odreagování dětí a navození určitého svalového napětí, následují cvičení dechová, část expoziční a herní - soutěžní. Nakonec opět dechová cvičení, rytmická a zklidňovací zaměřená na správné držení těla.
Pro 7. (a vyšší) ročník školy umožňují osnovy zorganizovat kurz lyžování. Dále pak plavecké kurzy, turistické aktivity. V 8.a 9. ročníku je možno organizovat několikadenní turistický kurz. Většinou jedno do roka probíhají na škole sportovní hry s možností postupu do vyšších kol.
Zdravotní Tv (ZTv)
Cílem je odstranit nebo zmírnit následující typy zdravotního oslabení:
> oslabení podpůrně pohybového systému (poruchy funkce svalových skupin, poruchy páteře),
> oslabení vnitřních orgánů (oslabení oběhového a dýchacího systému endokrinního systému, obezity....),
> oslabení smyslových a nervových funkcí (oslabení zraku, sluchu, neuropsychická oslabení..). Tento druh tělovýchovných aktivit může učit pouze pedagog s odbornou způsobilostí pro ZTV.
7
Obsah předmětu Tv
Je koncipován do tématických bloků seřazených do dvou etap korespondujících s jednotlivými stupni praktické školy.
• l.etapa (\.-3.ročník) —► důraz na spontánní pohybové činnosti a hry i zdravotně kompenzační činnosti s výrazným podílem hudby, rytmizace pohybu a jeho motivování,
• 2.etapa (4.-6. ročník) základní činnosti sportovních her či jiných sportů a pohybových aktivit (gymnastika, plavání,turistika)výrazně se posiluje soutěživý moment a organizační složky (pravidla her, úspěch a porážka...) pohybových činností.
• 2.etapa (1 .-9.ročník) —► staví především na realizaci pohybových aktivit a sportů v ucelenější podobě a k vedení žáků k větší samostatnosti nejen v realizaci těchto aktivit,ale i při jejich řízení a posuzování.
Konkrétní tematické bloky tělesné výchovy na základní škole praktické
S poznatky z tělesné výchovy a sportu, komunikace, organizace,hygiena a bezpečnost v těs. výchově,
•S průpravná kondiční, koordinační, kompenzační, relaxační, vyrovnávací a jiná cvičení,
•S gymnastika ( akrobacie, přeskoky, hrazda, kladina, kruhy, šplh, rytmické a kondiční činnosti
s hudbou a rytmickým doprovodem),
S úpoly,
■S atletika,
•S pohybové hry,
•S sportovní hry,
•S plavání,
■S turistika a pohyb v přírodě,
•S bruslení, lyžování,
•S další doporučné pohybové aktivity zařazené do tělesné výchovy
Tematické bloky na ZSS
•f cvičení pro správné držení těla,
•/ kondiční cvičení,
•/ koordinační cvičení,
S základy gymnastických cvičení,
S hudebně-pohybové činnosti,
S základy sportovních her,
•/ sezónní činnosti,
S cvičení pro rozvoj vytrvalosti, posilování,
S rytmická gymnastika,
•/ atletika.
RVP ZV - LMP určuje pro vzdělávací obor Tělesná výchova následující strukturu vzdělávacích obsahů
1. činnosti ovlivňující zdraví (např. zdravotně zaměřené činnosti, hygiena a bezpečnost při TV)
2. činnosti ovlivňující úroveň pohybových dovedností (pohybové hry, gymnastika, sportovní hry)
3. činnosti podporující pohybové učení (komunikace a organizace, zásady chování,pravidla her)
8
HUDEBNÍ VÝCHOVA
Je na speciální škole orientovaná k naplnění obecných a speciálních cílů.
Obecný cíl
Rozvoj hudebnosti žáků a jejich pohybovým projevem podle hudby. Žáci si upevňují smysl pro tonalitu, rytmus, tempo a dynamiku, naučí se zpívat v rozsahu jedné a půl oktávy, kultivují svůj hudební projev, získávají základní poznatky o hudebních nástrojích, rozlišují je podle zvuku, získávají elementární vědomosti o stěžejních skladbách naší i světové provenience, včetně jejich autorů, a naučí se s porozuměním naslouchat hudbě.
Speciální cíle
Zaměřeny na uvolnění motoriky, nácvik správného dýchání (ekonomie duchu a přídechu) a artikulace, na rozvoj sluchového vnímání, včetně fonematického sluchu.
Hvplní také úkoly zdravotní a to jak v oblasti somatické (posiluje hrudní i břišní svalstvo, podporuje srdeční činnost, metabolismus, diferencuje pohyby svalových skupin hrtanu a učí celkové hygieně hlasu), tak i ve sféře psychické (urychluje proces excitace a inhibice, tím i vytváření dynamických stereotypů kortexu). Muzikoterapeutické postupy mají i jistý terapeutický dopad.
Úkoly Hv
> Napomoci eliminovat a napravovat nedostatky u dětí:
• Sluchový výcvik (rozlišovat různé zvuky, tóny, výšku tónů, sílu zvuků a tónů).
• Hlasový výcvik (správné dýchání, artikulace, zacházení s hlasem, intonace ve větě.)
• Rytmický výcvik v koordinaci s pohybem (pulsace, metrum, rytmus, tempo.)
> Rozvoj hudebnosti:
• Rytmické cítění (pulzace - realizace písní - rytmický doprovod písní).
• Cit pro melodii (rozlišování různé síly tónů různých výšek, zpěv písní různého charakteru -pochodových, lyrických atd.)
• Rozlišení barvy tónů (různých hudebních nástrojů)
• Schopnost soustředit se na poslech hudby.
> Pěstovat aktivní hudební a hudebně pohybový projev:
• Koordinace hudby s pohybem.
• Prožívání radosti z hudebního projevu.
Složky výchovy:
•f sluchové, hlasové, dechové a řečové činnosti, S istrumentální činnosti a rytmická cvičení, S hudebně pohybové činnosti, •/ poslech hudby.
Hv na speciální škole má obdobnou strukturu jako na škole praktické a tvoří samostatný předmět ve všech jejích stupních.
9
Rozcvičování v hodinách Hv
Rozcvičování provádíme kolektivně po demonstraci cviku učitelem. Kolektivní příprava na hudební výchovu následuje ihned po zahájení hodiny, od žáků vyžadujeme nejen klid a soustředění, ale také správný postoj.
> Svalové rozcvičky —► nutné pravidelné nacvičování svalového napětí. Velkému procentu dětí dnes chybí fyzická zdatnost, žáci praktické školy vedle mentální poruchy trpí často poruchami páteře, jsou oslabeni tělesně.
•S aktivní postoj - při správném postoji cvičíme zpevnění břišních svalů a svalstva hýžďového,
•S krční svalstvo - necháme klesnout bradu co nejhlouběji k prsní kosti, spuštěnou hlavu otáčíme na
strany, doprovázíme rezonujícím zpěvem bimmmm- bammmm, •/ mimickě svaly - nafukuj eme tvář až k prasknutí, •S jazyk-čertovské blllllbllll musíme trpělivě nacvičovat,
•S rty - navlhčení jazykem, „žabičky" se zapojením dolní čelisti, zvuk padajících kapek, vypouštění
bublinek, foukání větříku, vichru... •S dolní čelist - svolávání drůbeže (pipi pipi, puta puta, malá malá)
> Lechova cvičení —► prvotní problém - kam nadechovat. Nej mohutnější nádech docílíme, když se nadechneme dolní částí plic a využijeme spodní části hrudníku, kde se nám roztáhnou volná žebra a mezižeberní svaly udrží takové množství vzduchu, které potřebujeme k výrazné řeči i ke zpěvu, (žáci se lehce opřou zády o opěradlo, nohy na zemi, kolena u sebe. Nádech nosem výdech ústy a lehce bzučíme bzzzz)
> Artikulační cvičení ^> Hv je důležitým pomocníkem při odstraňování špatné výslovnosti, špatné artikulace, překotné a nevýrazné řeči. Při uvolňovacích cvicích všech svalových skupin mluvidel se zaměříme na správnou výslovnost samohlásek, které nedělají postiženým dětem takové potíže.
> Pěvecké činnosti —► využíváme absenci zábran u postižených (hlavně mladšího věku) v ústním projevu i v chování. Je však nutné umět jejich projev usměrnit, být vzorem a nenásilně jim vštěpovat návyky správného pěveckého projevu. Rozeznívání masky je velice důležité pro vlastní hlasový projev. Využíváme hlasová cvičení.
Hlasové rejstříky hlasové pedagogiky:
> hlavový —► horní (při zpěvu označen falzetem), kdy se chvěje jen část hlasivek a rezonance převažuje v hlavě,
> prsní —► spodní, hlasivky se chvějí celé a rezonance převažuje v podhrtanových dutinách,
> střední —► kdy se chvějí celé hlasivky a rezonance převažuje v masce (přibližně od očnicových oblouků po klíční kosti).
> Nácvik nové písně —► musí předcházet úvodní motivace. Největší motivační dopad má ale píseň zazpívaná učitelem za doprovodu nástroje.S žáky si povídáme o náladě písně, o obsahu textu, komu ji zpíváme,kdy a kde.
10
Instrumentální činnost:
■S doprovodné nástroje a jejich využití - Orffův instrumentář^ triangl, blok,činel, prstové činelky,
cinkalo, bubínek, tamburína, hůlky, chřestidlo, drhlo, rolničky) vlastní instrumenty ( pomocí dřívek, plechovek, drátů, plíšků)
•S rytmus a rytmická cvičení.
Hudebně — pohybové hry:
■S hudební hry,
•S pohybové ztvárnění písní,
S taneční kroky,
•S pohybové vyjádření nálady,
■S dramaticko - rytmické hry.
Hudební poslech
U poslechu nestačí jen slovo, je nutné dětem navodit náladu skladby, kterou chceme poslouchat a současně jim zadat konkrétní úkol, jenž z poslechu vyplývá. Při poslechu je třeba, aby žáci měli zavřené oči a hlavy pokud možno položené na lavici. Zabráníme tak jednotlivcům , které nejsme schopni zaujmout, aby během poslechu nenarušovali klid ve třídě a soustředění ostatních.
11