Speciálně pedagogická diagnostika psychopedická - se zaměřením na žáky s lehkým mentálním postižením • V případě osob s mentálním postižením hovoříme o speciálně pedagogické (psychopedické) diagnostice, jež se zabývá rozpoznáním podmínek, prostředků, efektivity edukace, sociální terapií a akulturací klientů s mentálním či jiným duševním postižením. • Důležitou charakteristikou diagnostiky je komplexní interdisciplinární přístup. Jedná se především o týmovou spolupráci lékaře, psychologa, speciálního pedagoga, sociálního pracovníka či dalších odborníků. • Nejfrekventovanější je spojení speciálního pedagoga a psychologa, podílí se také pedopsychiatr, neurolog, logoped. • Lékař stanoví druh choroby s cílem úspěšné léčby či vyléčení (aspekt biologický). • Psycholog vyšetřuje osobnost žáka s postižením (aspekt psychologický). • Sociální pracovník se soustředí na analýzu sociálních faktorů (rodina, školní prostředí, širší sociální prostředí), které ovlivnily utváření osobnosti i výchovu, a tím postoje, chování a vztah jedince k okolnímu světu i k sobě. • Diagnostika - vymezení • Psychopedická diagnostika by se měla zaměřovat především na individuální schopnosti jedince, jeho silné stránky, a ne pouze na to, co člověk neumí a srovnání výkonu daného jedince s výsledky běžné populace. • Současné pojetí diagnostiky koresponduje se současným pojetím osobnosti člověka s mentálním postižením, ve kterém respektujeme jedince s mentálním postižením jako osobnost s potenciálem dalšího vývoje. • V České republice prování komplexní diagnostiku žáka (speciálně pedagogickou a psychologickou) speciálně pedagogická centra SPC (Příloha č. 2 k vyhlášce č. 72/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Diagnostika - principy • • Komplexní přístup. • Etiologické hledisko – preference kauzální diagnostiky (zaměřujeme se na příčiny stavu), před symptomatikou. • Longitudinální princip – diagnostika nesmí být ovlivněna aktuálním stavem klienta (vhodná je diagnostika ve škole). • Princip dynamiky – neexistuje „diagnóza jednou provždy“, společně s uplatněním principu individuálního přístupu zabraňuje mechanickému provádění diagnostiky. Diferenciální diagnostika • V případě MP je jejím úkolem odlišit tuto poruchu od stavů, které ji mohou napodobovat, což jsou především: • Smyslové vady (vady sluchu) • Poruchy řeči (vývojová dysfázie, mutismus) • Syndrom ADHD, ADD a specifické poruchy učení • Psychická či kulturní deprivace • Syndrom týraného či zneužívaného dítěte • Jiné duševní poruchy typu pervazivní vývojové poruchy, dětské schizofrenie aj. Diagnostické metody • Klinické metody nejsou vázány přísnými pravidly, jsou pružné a individuálnější: • anamnéza, • pozorování, • dotazník, rozhovor, • analýza produktů činnosti, • kazuistika. • Testové metody jsou standardizované, všem osobám je předkládán stejný materiál, za stejných podmínek a jsou vyhodnocovány na základě norem pro danou populaci: • testy obecných schopností, testy speciálních schopností, testy osobnosti, sociometrické testy. Diagnostické metody • Metody obecné: • osobní anamnéza, • rodinná anamnéza, • anamnéza prostředí, • katamnéza. • Metody speciální: • pozorování, • rozhovor, dotazník, • diagnostické zkoušení, • testové metody, • kazuistika neboli případová studie, • rozbor výsledků činnosti, • přístrojové metody. Diagnostika – jedinců s MP • Vymezení mentálního postižení podle Americké asociace mentálního a vývojového postižení, uveřejněné v jedenácté revizi Manuálu Mentální retardace, vydaném v roce 2010 charakterizuje mentální postižení (Intellectual Disability) jako významné snížení: • intelektových funkcí, • adaptačního chování, • …které se projevuje v mnoha každodenních sociálních a praktických dovednostech. Diagnostika – intelektových funkcí – kvantitativní hledisko • Standford-Binetova zkouška. • Wechslerovy zkoušky inteligence. Diagnostika – Standford-Binetova zkouška • V současné době se u nás užívá IV. revize Standford-Binetova testu obsahující 15 subtestů, přičemž každý subtest měří odlišné schopnosti ve čtyřech oblastech: • verbální myšlení, • abstraktně-vizuální myšlení, • kvantitativní myšlení, • krátkodobá paměť. • inteligenční kvocient – IQ, kterým rozumíme u dětí do 16-ti let podíl mentálního věku a skutečného chronologického věku vynásobeného stem. Diagnostika – Wechslerovy zkoušky inteligence • U nás se používají v současnosti Weschlerovy testy: • Pražský dětský Wechslerův test (PDW test), • WISC-III pro děti a WAIS-R a WAIS-III pro adolescenty a dospělé. • PDW test byl publikován v úpravě Kubičky, Bursíka a Jiráska v roce 1973, a pozměněn pro účely našeho kulturního prostředí. • Je určen pro děti od 5 do 16 let. Obsahuje základní i doplňkové stubtesty. • Doporučuje se provést všech 10 základních subtestů, i když pořadí subtestů v této verzi není předepsáno. Je tedy možné střídat verbální a neverbální subtesty, nebo předložit najednou celou verbální či neverbální část. • Doplňkové subtesty jsou užívány pouze v případě, že byl některý ze základních subtestů znehodnocen Diagnostika – pomocné testy inteligence • Test kresby lidské postavy: • vytvořen ve 20. letech 20. století profesorkou Goodenoughovou. • Podstatou je, že dítě nakreslí lidskou postavu, která je následně podrobena obsahovému i formálnímu zkoumání. • pomocí dětské kresby lze poznat mentální úroveň, jemnou motoriku, koordinaci zraku a pohybu, schopnost soustředění, snahu, úsilí, představivost, paměť, abstrakci, lateralitu a analyticko-syntetickou činnost dítěte. Diagnostika – adaptivního chování • Představuje tři typy dovedností: • Pojmové myšlení – jazykové schopnosti, gramotnost, představy o počtu peněž, o čase, o číslech, sebeovládání. • Sociální dovednosti – vztahy mezi lidmi, sociální zodpovědnost, sebevědomí, řešení sociálních problémů, schopnost podřídit se společenským pravidlům, schopnost odolat nástrahám. • Praktické dovednosti – sebeobsluha, pracovní dovednosti, péče o zdraví, cestování, denní řád, bezpečnost, manipulace s penězi, používání telefonu. Vinelandská škála sociální zralosti se v našich podmínkách používá ve věku od 3 do 9 let, a to jak u dětí s mentální retardací, tak s jinými druhy postižení. Günzburgova škála je určena především pro žáky s těžkým postižením. Lze ji nazvat také jako P-A-C archy Günzburga. Diagnostika – kvalitativní hledisko Inteligenční kvocient (IQ) je ovlivňován neintelektovými jevy: • adaptace, neklid, • zájem, • zvídavost, aktivace, osobní tempo, • pozornost, paměť, • schopnost nápodoby, • schopnost motivace, • řečový projev, • emoční stabilita, • preferovaný způsob řešení problémů. • Dané faktory vyjadřují míru využitelnosti zachované inteligence. Diagnostika – hodnocení diagnostiky • Testy intelektových schopností jsou tvořeny jednotlivými subtesty, které lze rozdělit na verbální a neverbální. • Verbální úkoly zahrnují slovní zásobu, vědomosti o světě, praktický a početní úsudek, slovní krátkodobou paměť a schopnost nakládat s pojmy. • V neverbálních subtestech hraje důležitou roli percepční analýza a syntéza, manuální zručnost, vizuálně-motorická koordinace, prostorová orientace a názorné poznání. • Verbální část PDW testu obsahuje vědomosti, porozumění, počty, podobnosti, slovník a opakování čísel. Názorová část PDW testu obsahuje doplnění obrázků, řazení obrázků, kostky, skládanky, symboly a bludiště. • U jedinců s mentální retardací způsobenou na familiárním podkladě (vlivy dědičnosti a působení negativních vnějších podmínek prostředí) se vyskytuje rovnoměrné snížení výkonů ve verbálních i adaptačních složkách. • U jedinců s mentální retardací na podkladě organického poškození CNS můžeme pozorovat nerovnoměrné výsledky ve verbálních a neverbálních funkcích (verbální bývají lepší). • Děti, jež mají snížené rozumové schopnosti vlivem nepodnětného prostředí, mívají lepší výsledky v neverbálních testech. • Jedinci s mentální retardací v některých diagnostických zkouškách naprosto selhávají, v jiných mohou mít až nadprůměrný výkon. Diferenciální diagnostika • Diferenciální diagnostika u Wechslerových zkoušek spočívá v rozdílu mezi verbální a perforační (neverbální) částí (rozdíl 15 a více bodů). Verbální škála je ovlivněna vzděláním, kulturně-sociální prostředím a řečí a neverbální škála je ovlivněna zrakovou percepcí, vizuomotorickou koordinací, manuální zručností a schopností řešení praktických situací. • Nápadné rozdíly ve výsledcích jednotlivých subtestů mohou být projevem nerovnoměrného či dysharmonického vývoje nebo počínajícího duševního onemocnění. Diferenciální diagnostika – IQ nižší než 90-85 a vyšší než 70 • lehčí podprůměr IQ 95-90 • výrazný podprůměr IQ 90-85, který však patří do širší normy a nejde o patologický stav. • Pásmo IQ 85-70 hraniční stav neboli slaboduchost (Koluchová, Morávek 1990). • výrazně podprůměrné (slaboduché) děti, které spadají ještě do širší normy (IQ do 85). • hraniční pásmo mentální retardace (IQ od 85 do 70) (Matulay a kol. 1986) Edukace osob s mentálním postižením se zřetelem na lehké mentální postižení Předškolní vzdělávání • Možnosti předškolního vzdělávání dětí s MP: • Individuální integrace v běžné MŠ • Skupinová integrace v běžné MŠ • Mateřská škola speciální • Kurikulární dokumenty: • Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (RVP PV) • Manuál k tvorbě školního (třídního) vzdělávacího programu (ŠVP) mateřské školy • Příloha – tvorba ŠVP ve speciální mateřské škole • Poznámky k tvorbě vzdělávacího obsahu přípravných tříd v ŠVP Podmínky pro vzdělávání dětí se zdravotním znevýhodněním a zdravotním postižením. U dětí s mentální retardací: • je zajištěno osvojení specifických dovedností zaměřených na zvládnutí sebeobsluhy a základních hygienických návyků v úrovni odpovídající věku dítěte a stupni postižení, • jsou využívány vhodné kompenzační (technické a didaktické) pomůcky, • je zajištěna přítomnost asistenta (podle míry a stupně postižení,) • počet dětí ve třídě je snížen. Podmínky pro vzdělávání dětí se zdravotním znevýhodněním a zdravotním postižením. Přípravné třídy základní školy: • děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky, • děti se sociálním či kulturním znevýhodněním, • děti, u kterých je předpoklad, že zařazení do přípravné třídy vyrovná jejich vývoj, • min. 7 dětí, • o zařazení dětí do přípravné třídy rozhoduje ředitel školy na základě žádosti zákonných zástupců a písemného doporučení školského poradenského zařízení. • Nezapočítává se do povinné školní docházky. • max. počet dětí v přípravné třídě je 15, • vzdělávání v přípravné třídě se uskutečňuje podle Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání (RVP PV), • učitel přípravné třídy vypracuje na konci druhého pololetí zprávu o předškolní přípravě dítěte, • stanovuje podmínky, za kterých může být dítě z přípravné třídy vyřazeno. Vzdělávací programy určené pro žáky s lehkým mentálním postižením RVP – PV RVP PV (od 1. 9. 2005): • Vymezení RVP PV v systému kurikulárních dokumentů. • Předškolní vzdělávání v systému vzdělávání. • Pojetí a cíle předškolního vzdělávání. • Vzdělávací obsah. • Vzdělávací oblasti. • Vzdělávací obsah v ŠVP. • Podmínky předškolního vzdělávání. • Vzdělávání dětí se SVP a mimořádně nadaných. • Autoevaluace MŠ a hodnocení dětí. • Zásady pro zpracování ŠVP. • Kritéria souladu RVP PV a ŠVP. • Povinnosti předškolního pedagoga. Základní vzdělávání žáků s MP: pro žáky od 6- 8 let až do max. 26 let, Základní škola: • individuální integrace, • skupinová integrace ð speciální třída při základní škole. Základní škola praktická (Vyhláška č. 73/2005). Základní škola speciální (Vyhláška č. 73/2005). • Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami se podle vyhlášky č. 73/2005 Sb. uskutečňuje pomocí podpůrných opatření (§ 1, odst. 2): • speciální metody, postupy, formy a prostředky vzdělávání; • kompenzační, rehabilitační a učební pomůcky; • speciální učebnice, didaktické materiály; • zařazení předmětů speciálně pedagogické péče; • poskytování pedagogicko-psychologických služeb; • zajištění služeb asistenta pedagoga; • snížení počtu žáků ve třídě, oddělení nebo studijní skupině, • jiná úprava organizace vzdělávání zohledňující speciální vzdělávací potřeby žáka Základní škola praktická Vymezení v systému vzdělávání (specifika vzdělávání) • Základní škola praktická (dříve zvláštní škola) - vývoj: • Žáci s lehkou mentální retardací (vyhláška č. 147/2011 Sb.). • Žáci základních škol praktických byli: • Žáci s lehkou mentální retardací (vyhláška č. 147/2011 Sb.). • Žáci, jejichž rozumové schopnosti se pohybují na hranici průměru nebo lehkého podprůměru. • Značnou část tvořili žáci romského etnika, u nichž představovalo riziko především odlišné návyky, chování a nedostatečná znalost českého jazyka. • Mohli jsme se zde setkat také s žáky s poruchami učení, s poruchami chování, psychicky labilními či s kombinacemi postižení. Základní škola praktická: • představuje nejfrekventovanější edukační zařízení pro žáky s mentálním postižením, • jejím cílem je příprava žáků na zapojení do běžného života, • název koresponduje se zaměřením školy ð součástí základní školy praktické jsou cvičné dílny, pozemky či zahrada pro realizaci praktické výuky, • Stupeň vzdělání: ZÁKLADNÍ VZDĚLÁNÍ. Vzdělávací programy - vývoj Vzdělávací program zvláštní školy č.j. 22 980/97-22 (Vzdělávací program základní školy praktické), od 1.9. 1997. NEPLATÍ! • Alternativní vzdělávací program zvláštní školy pro žáky romského etnika, od 1.9.1998 NEPLATÍ! • Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením (RVP ZV - LMP) ð ŠVP. • Od 1.9. 2007 v 1. a 6. ročníku. • RVP ZV – LMP (2005, 2007): • Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením (RVP ZV - LMP): • Od 1.9. 2007 v 1. a 6. ročníku. • Školní rok 2007/2008 – 1. a 6. roč. • Školní rok 2008/2009 – 2. a 7. roč. • Školní rok 2009/2010 – 3. a 8. roč. • Školní rok 2010/2011 – 4. a 9. roč. • Školní rok 2011/2012 – 5. roč. RVP ZV a RVP ZV - LMP: • Část A (Vymezení Rámcového vzdělávacího programu), • Část B (Charakteristika základního vzdělávání), • Část C (Pojetí a cíle základního vzdělávání, Klíčové kompetence, Vzdělávací oblasti, Průřezová témata, Rámcový učební plán). • Části D - odlišnosti. RVP ZV v Části D upravuje Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, dále Vzdělávání žáků mimořádně nadaných, Materiální, personální, hygienické, organizační a jiné podmínky a Zásady pro zpracování školního vzdělávacího programu. RVP ZV – LMP v části D obsahuje pouze dvě poslední zmíněné kapitoly. RVP ZV – LMP: Příloha Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením (RVP ZV – LMP) z roku 2005 představuje modifikaci RVP ZV, která respektuje sníženou úroveň rozumových schopností a odlišné fyzické a pracovní předpoklady žáků s lehkým mentálním postižením. KLÍČOVÉ KOMPETENCE: souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot, důležitých pro rozvoj osobnosti a zapojení do běžného života. Klíčové kompetence tvoří základ pro celoživotní učení žáka a jeho vstup do pracovního procesu. Musí odpovídat individuálním potřebám žáka a vzájemně na sebe navazovat. • Kompetence k učení. • Kompetence k řešení problémů. • Kompetence komunikativní. • Kompetence sociální a personální. • Kompetence občanské. • Kompetence pracovní. VZDĚLÁVACÍ OBLASTI (9) a příslušné vzdělávací obory: • Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura, Cizí jazyk). • Matematika a její aplikace (Matematika a její aplikace). • Informační a komunikační technologie (Informační a komunikační technologie). • Člověk a jeho svět (Člověk a jeho svět). • Člověk a společnost (Dějepis, Výchova k občanství). • Člověk a příroda (Fyzika, Chemie, Přírodopis, Zeměpis). • Umění a kultura (Hudební výchova, Výtvarná výchova). • Člověk a zdraví (Výchova ke zdraví, Tělesná výchova). • Člověk a svět práce (Člověk a svět práce). • Doplňující vzdělávací oblasti. VZDĚLÁVACÍ OBORY: • Vzdělávací obsah vzdělávacích oborů tvoří: • očekávané výstupy (na konci prvního a druhého období) • učivo - strukturováno do tematických okruhů, prostředkem k dosažení očekávaných výstupů. Učivo je na úrovni RVP školám doporučeno a na úrovni ŠVP se stává závazné. • Jelikož podle RVP ZV očekávané výstupy vymezují způsobilost využívat osvojené učivo v praktickém životě, jsou v Příloze RVP ZV – LMP formulovány podmínečným způsobem a vyjadřují tak záměr pedagogického působení. PRŮŘEZOVÁ TÉMATA (6): • Jedná se o důležitý formativní prvek základního vzdělávání se silným výchovným aspektem, jež napomáhá rozvíjet osobnost žáka s lehkým mentálním postižením, a to především v oblasti postojů a hodnot. • Osobnostní a sociální výchova. • Výchova demokratického občana. • Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech. • Multikulturní výchova. • Environmentální výchova. • Mediální výchova. RÁMCOVÝ UČEBNÍ PLÁN (RUP): • Vymezuje: • organizaci základního vzdělávání, • minimální týdenní časovou dotaci pro vzdělávací oblasti a jejich vzdělávací obory na 1. a 2. stupni, • disponibilní časovou dotaci, • celkovou povinnou týdenní časovou dotaci - v rámci 1. stupně na 118 hodin a v rámci 2. stupně na 122 hodin.