estetika
/ 1 /
Estetika - pojem v moderním pojetí poprvé použil Baumgarten
• vyšel z trad. pojetí mezi noesis = intelektuální myšlení
a aisthésis = senzibilita, smyslové poznání
• aisthésis chápal jako skutečné poznání
• založil disciplínu které zkoumala logiku různých druhů
smyslového poznání, vč. teorie krásna a umění, produkce,
recepce a hodnocení estetických jevů
• recipročně ale vznikl problém s vymezením - recepci
estetických jevů nelze omezit pouze na smysly > co s city,
myšlením? etc. (<=> rozšíření znamená popření pojmu e.)
• pak by to mohla být věda o e. zkušenosti > zkušenost
recipienta x co potom s uměleckou tvorbou >> nabízí se
filosofie umění?
estetika
/ 2 /
• filosofie umění = věda o umění jako celku (tj. produkce,
recepce díla, zkušenost, souzení, hodnoty), ale vzniká
problém, že by se zájem o krásu v díle potlačoval ve prospěch
pravdy, která se dílem manifestuje (to za prvé...)
• ztratila by se ze zřetele krása přírodní (mimoumělecká),
v jednání, zvycích, technice etc. (to za druhé...)
• další návrh > filosofie krásna (Schelling, Hegel) > problém je
zakládat umění na kategorii krásna (co pak s pojmy tragické,
vznešené, ošklivé, komické etc.)
• další vývoj v 19. stol. vedl k omezení pojmu krásna na jednu
z více kategorií e. diskurzu <=> vedlo to k zavedení e.
jakožto vědy o / filosofii estetičn(u)a, nikoli vědy o kráse jak byla
někdy chápána ve spojitosti s antikou/středověkým myšlením
= zkoumají se pojmy v jejich relačních strukturách
estetika
/ 3 /
• metodicky vychází e. převážně z filosofie tzn. na jedné straně
spekulativní teoretické promýšlení a empirický psychologický
výzkum (teorie vkusu) =
tzv. e. shora / e. zdola = 19. stol. spor mezi deduktivním
metodou z nejvyšších principů (uzavřená teorie) a tvorbou
zobecňujících hypotéz v otevřené teorii (induktivní přístup
ze zkušenosti)
• jádrem sporu > hodnotící soud =
deduktivní e. > hodn. soud = normativní stanovisko
empirické teorie = pouze deskriptivní přístup bez ohledu
na kritéria pro zkoumání předmětu
• z toho se rozvinul systém obecné e. a aplikované e.
(tj. vznikly specializované směry e. literární, filmová,
fotografie etc.)
estetika
/ 4 /
• ve 20. stl. pokračují diskuze nad předmětem e., metodicky
stále nejednotná x tendence k mimoumělecké estetično
a obecnou uměnovědu, estetično jako nadřazený pojem,
pak lze e. definovat jako vědu o veškerých e. jevech,
přírodních i kulturních, uměleckých i mimoum., subj./obj.
Estetično = smyslové vnímání, pociťování
> zahrnuje v širším smyslu vše smyslově vnímatelné
> to co vnímám, resp. ind. zkušenost spojenou s potěšením
> to co je při vnímání nebo v představě spojeno
s nezaujatou libostí
x libost není obecná (viz např. ošklivost) > jde jen o kategorii
> u Kanta zalíbení spjaté s pozorováním = kontemplace nelze spojit s běžným vnímáním x
jde o zalíbení spjaté s urč. postoji umožňujícímu chápat předměty jako čisté jevy vnímání pro
jejichž osvětlení se přijímá předvědomá harmonie mezi způsobem vnímání a formou předmětu
nerozpornou harmonií mezi vnímajícím subjektem a vnímaným objektem se e. objekt
vyčleňuje ze souvislosti s jinými objekty, upoutává pozornost a aktivizuje vnímání a orientuje
jej na vlastnosti objektu, který čistě o sobě uspokojuje očekávání.