Jak již bylo řečeno v kapitole 2.5, území České republiky se nachází v mírném podnebném pásu v biomu listnatých opadavých lesů. Pro tuto oblast je charakteristické střídání čtyř ročních období s výraznými teplotními rozdíly v zimě a v létě, ale jen mírnější kolísání srážek v průběhu roku. Těmto podmínkám se přizpůsobily organismy žijící v tomto biomu.

 

3.1 Přizpůsobení rostlin

Byliny víceleté (uživatelsky trvalky) s příchodem mrazivého období přijdou o všechny nadzemní části a přežívají v částech ukrytých pod zemí jako jsou cibule, hlízy, oddenky nebo přízemní pupeny chráněné odumřelými zbytky rostliny. Zde je ukryto velké množství živin a vytvořený kořenový systém, proto tyto rostliny začínají růst brzy z jara a kvetou mezi prvními. I tyto rostliny se mohou množit pomocí semen. Jsou to například sněženky, prvosenky, orseje, jaterníky, konvalinky, ale i původně stepní tulipány a narcisy.

Přechodem od víceletých rostlin k jednoletým jsou rostliny dvouleté (uživatelsky dvouletky). Tyto rostliny první rok vyklíčí ze semen, vytvoří vegetativní části (zelené listy) a po celý první rok pouze shromažďují živiny do podzemních částí. V těch přežijí do dalšího roku a na brzy z jara začínají opět růst a vytváří květy a semena. Příkladem je mrkev, petržel, ale také divizna.

Byliny jednoleté (uživatelsky letničky) přežívají výhradně ve svých semenech, u travin a obilovin pak i plodech obilkách. Semena obsahují dostatek živin pro klíčení a jen málo vody, která by při promrznutí mohla způsobit poškození. Rostliny jednoleté potřebují čas, aby vyklíčily a vytvořily květy, proto začínají kvést až počátkem léta – odtud jejich uživatelský název letničky. Jsou to např. slunečnice, afrikány, jednoleté plevele jako chrpa, vlčí mák, pěťour a další.

Opadavé listnaté dřeviny každoročně s příchodem podzimu zbarvují a shazují své listy. Impulsem k tomu je snížení teploty blízko k 0°C, což zapříčiní rozklad zeleného barviva chlorofylu. Díky tomu vyniknou další barviva přítomná v listech, a v některých případech také rozkladu cukrů, a listy se pestře zbarví. Dojde k vytvoření odlučné plochy mezi stonkem a listem a listy opadávají. Tím, že se rostliny zbaví listů se zastaví fotosyntéza a tím se výrazně sníží spotřeba vody rostlinou. Voda v kapalném skupenství je pro rostliny v zimním období špatně dostupná.

Stálezelené listnaté dřeviny nejsou v našich oblastech původní, většinou mají svůj původ v tvrdolisté vegetaci subtropického podnebného pásu. Zimní období přežívají díky silné voskové vrstvě na listech podobně jako jehličnaté neopadavé dřeviny.

 

3.2 Přizpůsobení živočichů

Živočichové, kteří mají teplotu těla proměnlivou v závislosti na vnějším prostředí upadají s příchodem zimy do stavu strnulosti. Pro obratlovce jako jsou ryby, obojživelníci a plai to znamená, že se výrazně zpomalí jejich metabolismus – zpomalí se tepová frekvence, dýchání, přestanou přijímat potravu. K obnovení jejich aktivity dochází opět až s oteplením.

U bezobratlých živočichů dochází také ke stavu strnulosti. Mnoho druhů ve stádiu dospělce však však zimu nepřežije, často zimují pouze vajíčka nebo larvy a kukly.

Živočichové a teplotou těla stálou dovedou udržet stále stejnou teplotu těla navzdory měnící se teplotě vnějšího prostředí. V zimním období však udržení tělesné teploty vyžaduje velké množství energie, kterou je nutno získat z potravy. Pokud živočichům hrozí nedostatek potravy, adaptovali se na tuto situaci migrací nebo zimním spánkem.

Ptáci migrují většinou v severojižním směru. V zimním období k nám přilétají velká hejna havranů, méně často pak brkoslavů a křivek. Již brzy na podzim, když se začne zkracovat délka dne odlétají hmyzožraví ptáci jako jsou vlaštovky, jiřičky, rorýsi, ťuhýci, kukačky ale také masožraví čápi. Všežraví ptáci jako rehek, skřivan, špaček, ale také část populace červenek, kosů nebo káňat odlétají až s příchodem mrazivých dnů na jih Evropy. Celoročně pak u nás zůstávají ty druhy ptáků, kteří jsou schopni přejít na semena a bobule, kterých je v zimě relativně dostatek. Jsou to např. datel, strakapoud, straka, sojka, sýkory, stehlíci, vrabci, brhlíci, křepelky, bažanti a další.

Převážná většina savců je po celou zimu aktivní. K tomu jim pomáhají tukové zásoby, hustá srst a u některých také aktivní budování úkrytů.

U savců je jednou z adaptací na zimní období zimní spánek. Je to způsob, jak šetřit energii, které mají živočichové díky omezenému množství potravy nedostatek.

ZIMNÍ SPÁNEK PRAVÝ – neboli hibernace je stav, kdy se výrazně sníží tělesná teplota živočicha (okolo 3 až 5°C), zpomalí se srdeční tep na několik úderů za minutu i celý metabolismus živočicha. V období zimního spánku využívají energii uloženou v tukových zásobách. Dostatečné zásoby energie jsou důležité především pro fázi probouzení. K zimnímu spánku se živočichové ukládají v určitém období řízeni svými vnitřními biologickými hodinami bez ohledu na vnější teplotu.

Mezi pravé zimní spáče patří např. ježek, netopýr, plch, sysel, svišť nebo křeček.

Ježci se v průběhu roku živí žížalami, plži, hmyzem, žábami, plazy, výjimečně i vajíčky. S příchodem podzimu si vytváří tukové zásoby, aby měli dostatek energie na dobu, kdy spí zimním spánkem .

Netopýr se přes léto ukrývá v dutinách stromů, na půdách a různých příhodných úkrytech. Potrava se u jednotlivých druhů netopýrů liší, ale u většiny z nich převažuje hmyz. S příchodem podzimu netopýři vyhledávají jeskyně, kde společně zimují zavěšeni u stropu zabaleni do svých létacích blan. Mohou se však ze zimního spánku poměrně rychle probudit, proletět a poté opět usnout.

Plši jsou noční živočichové žijící v lesích. Potravou plchů jsou hlavně semena, oříšky, mladé větvičky a pupeny rostlin, zřídka pak hmyz a vajíčka ptáků. S příchodem zimy si plši vytváří v těle zásoby energie ve formě tuků, jsou schopni svou hmotnost až zdvojnásobit. Zimním spánkem spí plši půl roku, v některých oblastech i déle.

NEPRAVÝ ZIMNÍ SPÁNEK je adaptací na zimní období některých šelem. Při zimním spánku nepravém živočichové nepřijímají potravu a žijí ze svých tukových zásob. Nemusí dokonce ani vylučovat. Na rozdíl od zimního spánku pravého se ani výrazně nesnižuje jejich tělesná teplota, jen tepová frekvence a dýchání. Živočichové se mohou v průběhu zimy probouzet. Nepravým zimním spánkem spí medvědi, jezevci a skunkové.

Medvědi tráví zimu ukryti v brlozích, a to přibližně od poloviny listopadu do poloviny března. Jejich tělesná teplota klesá jen minimálně, avšak tepová frekvence se může zpomalit velmi výrazně (až o 75%). Během zimního spánku medvědi vnímají podněty z okolí, především zvuky. Samice dokonce v tomto období rodí svá mláďata. V případě oteplení nebo vyrušení mohou medvědi vylézat ze svých brlohů i v zimním období.

Jezevci jsou živočichy s převážně noční aktivitou. Živí se slimáky, žížalami, hmyzem, žábami, mršinami, ale také lesními plody, hlízy, kořínky, houbami. Mohou také vyjídat plástve včel. Zimu tráví nepravým zimním spánkem, jsou však aktivní a mohou občas vylézat ze své nory.