Organismy, mimo virů, se skládají minimálně z jedné buňky. Každá buňka obsahuje různé organely, které zajišťují řízení a všechny potřebné funkce každé buňky, tedy i celého organismu.

Viry označujeme nebuněčné organismy, protože jsou složeny pouze z genetické informace ve formě DNA nebo RNA a bílkovinného obalu zvaného kapsid. Pro zajištění svých životních funkcí proto využívají buňky jiných organismů – bakterií, rostlin nebo živočichů.

 

obrázek č.1 vir

Nejprimitivnější buňku mají bakterie a sinice. Jejich tělo tvoří jediná buňka, která je od okolí oddělena plazmatickou membránou a buněčnou stěnou. Uvnitř buňky je protoplast, který tvoří různé organely. Pro všechny bakterie je typická přítomnost nukleoidu (do kruhu spojené šroubovice DNA), ribozomy (zajišťující tvorbu bílkovin) a inkluze (sloužící jako zásobárna nejrůznějších látek). U sinic pak také ploché váčky (tylakoidy) obsahující chlorofyl, které zajišťují fotosyntézu.

 

obrázek č.2 buňky bakterií

Buňky organismů jsou od okolí odděleny plazmatickou membránou. Plazmatická membrána propouští dovnitř a ven z buňky jen některé látky – je polopropustná. Na povrchu plazmatické membrány se u rostlin, hub a bakterií nachází buněčná stěna. Ta zajišťuje mechanickou ochranu buněk a je plně propustná pro všechny látky, protože jsou v ní otvory, které to umožňují.

Uvnitř buňky se nachází tekutina zvaná cytoplazma, která tvoří vnitřní prostředí buňky a umožňuje přesun látek mezi jednotlivými organelami. Genetická informace je uložena v jádře krytém jadernou membránou. Na základě této informace jádro řídí veškeré funkce buňky včetně rozmnožování. Energii pro zajištění všech životních funkcí získává buňka díky mitochondriím. V nich dochází k rozkladu cukrů na vodu a oxid uhličitý, přičemž se uvolňuje energie. Dále se v buňkách mohou nacházet plastidy, z nichž nejvýznamnější je chloroplast u zelených rostlin. V chloroplastu dochází k fotosyntéze, tedy vázání světelné energie do chemických vazeb molekul cukru (glukózy). Tvorbu specifických bílkovin mají na starosti drobné organely zvané ribozomy. Mezi další významné organely patří endoplazmatické retikulum, které zajišťuje tuků, cukrů a ve spojení s ribozomy také bílkovin. Golgiho aparát, který využívá produkty endoplazmatického retikula a vytváří hormony a enzymy. Pouze živočišné buňky obsahují lyzozomy, které pomocí enzymů rozkládají organické látky, které se dostanou do buňky. V rostlinných buňkách zase najdeme vakuoly, které mají schopnost ukládat zásobní nebo odpadní látky. V některých případech může vakuola vyplňovat téměř celou buňku.

Obrázek č. 3 Rostlinná buňka

A - chloroplast, AB - cytoplazmatická membrána, AC Golgiho aparát, AD - váčky, AE - buněčná stěna, B - vakuola, BE - mitochondrie, BC - cytoplazma, C - jádro, CD - ribozomy, D - endoplazmatické retikulum

obrázek č.4 Živočišná buňka

A - jádro, B+G - Golgiho aparát, C - jadérko, E - plazmatická membrána, F - endoplazmatické retikulum, I - mitochondrie

Rozdíly ve stavbě rostlinné a živočišné buňky vychází z jejich způsobu života. Rostliny se nemohou pohybovat a uniknout v případě ohrožení, proto jsou jejich buňky chráněny buněčnou stěnou. Dále zeleným rostlinám jako zdroj energie slouží výhradně fotosyntéza, proto jejich buňky obsahují plastid chloroplast. Organické látky, které si vytvoří a metabolity životních pochodů ukládají ve vakuolách. Život rostlinné buňky je relativně krátký – jedno nebo několik málo vegetačních období.

Živočišné buňky naopak získávají energii z vnějšího prostředí v potravě, ta se do buněk dostává ve formě organických látek. Proto živočišné buňky obsahují lyzozomy, ve kterých se některé organické látky rozkládají na látky jednodušší, které buňka dále využije.