4.1 Řasy

Jako řasy označujeme širokou a velmi různorodou skupinu organismů. Navzájem se podobají spíše ekologicky než svým postavením v systému. Jejich systematické zařazení se stále mění, část dnes již neřadíme mezi rostliny, ale do jiných říší (prvoci, Chromista)

Společné znaky celé skupiny:

- autotrofní způsob výživy

- výskyt především ve vodním prostředí (moře i sladká voda), méně na souši (skály, borka stromů i volně ve vzduchu)

- tělo řas nazýváme stélka, tímto rozumíme jednobuněčné nebo mnohobuněčné organismy, které nemají vyvinuté kořeny, stonky a listy

- rozmnožování může být buď nepohlavní (výtrusy), vegetativní (rozpadem stélek) nebo pohlavní (vzhledem k šíři skupiny je velmi různorodé, najdeme zde mnoho typů)

- z ekologického hlediska jsou řasy primárními producenty (organických látek a kyslíku)

 

 

4.2 Rostliny výtrusné

Mezi výtrusné řadíme takové rostliny, které ještě nemají dokonale vyvinuté semeno, rozmnožují se jednoduššími výtrusy. Typická je pro ně přítomnost rodozměny, to znamená střídání generací – pohlavně se rozmnožujícího gametofytu a nepohlavně se rozmnožujícího sporofytu. Mezi výtrusné rostliny řadíme dvě velká oddělení rostlin a to mechorosty a kapraďorosty.

 

Mechorosty

Mechorosty jsou výtrusné stélkaté, většinou suchozemské rostliny. Nemají ještě vytvořena vodivá pletiva (jejich funkcí je vedení roztoků minerálních i organických látek rostlinou). Jejich tělo tvoří stélka, u jednodušších zástupců je plochá, lupenitá, u složitějších bývá rozlišená na kořínky (upevňují rostlinku v substrátu) a lodyžku s lístky (pozor! Nejedná se o pravé kořeny, stonek a listy, jaké nacházíme u cévnatých rostlin).

 

Životní cyklus mechorostů:

Z haploidního výtrusu (obsahuje jen jednu sadu chromozomů) se vyvíjí zelený gametofyt (mechová rostlinka) nesoucí pohlavní orgány (samčí pelatky a samičí zárodečníky). Ve vodním prostředí (déšť, rosa) dojde k oplození, vzniká zygota, z ní se vyvíjí diploidní sporofyt (se dvěma sadami chromozomů, jedna pochází ze samčí a jedna ze samičí pohlavní buňky). Sporofyt je nezelený, zcela závislý na gametofytu a je tvořen štětem s tobolkou. V tobolce proběhne redukční dělení, vznikají opět haploidní výtrusy, celý cyklus se opakuje.

Obr.č.9: Mechová rostlinky

 

Mechorosty obývají většinou vlhká stanoviště, najdeme je na zemi, na skalách, na kmenech stromů, zdech a cestách, dobře snáší i extrémní podmínky (hory, polární oblasti).

Příklady zástupců: bělomech sivý, ploník obecný, rašeliníky.

 

Kapraďorosty

Kapraďorosty řadíme mezi cévnaté výtrusné rostliny. Mají vyvinutá vodivá pletiva dřevo a lýko. Dřevní části jsou tvořeny protáhlými buňkami zvanými cévice (u odvozenějších krytosemenných rostlin také cévy) a vedou roztoky minerálních látek od kořenů směrem vzhůru k listům. Lýková část je tvořena sítkovicemi, rozvádí po rostlině produkty fotosyntézy a další organické látky. U cévnatých rostlin rozlišujeme kořeny, stonek a listy.

 

Životní cyklus kapraďorostů:

Z haploidního výtrusu se vyvíjí drobný zelený gametofyt nesoucí pohlavní orgány (pelatky a zárodečníky), dojde k oplodnění (samčí pohlavní buňky mají na povrchu brvy a ve vodním prostředí se samy dostávají k samičím pohlavním buňkám). Vzniká zygota, ze které se vyvíjí zelený sporofyt, který je velký a na gametofytu nezávislý. Na něm vznikají opět haploidní výtrusy, cyklus se opakuje.

 

Povšimněte si rozdílu mezi mechorosty a kapraďorosty – zatímco u mechorostů je nejvýrazněji vyvinut haploidní gametofyt (vlastní mechová rostlinka), u kapraďorostů je výrazněji vyvinut diploidní sporofyt (vlastní rostlina).

 

Největšího rozvoje dosáhly kapraďorosty v karbonu (mladší prvohory). Stromové typy se podílely na vzniku ložisek černého uhlí.

 

Kapraďorosty dělíme na tři oddělení – plavuně (např. plavuň vidlačka), přesličky (přeslička rolní, přeslička lesní) a kapradiny (kapraď samec, papratka samičí, hasivka orličí).

 

 

4.3 Rostliny semenné

Semenné rostliny vytváří dokonalá semena. V jejich životním cyklu dominuje sporofyt, gametofyt je potlačen jen na několik málo buněk zcela závislých na sporofytu (zde již nemluvíme o rodozměně). Tyto rostliny jsou vždy cévnaté.

 

4.3.1 Rostliny nahosemenné

V tomto oddělení nalezneme pouze dřeviny (stromy nebo keře). Vajíčka (a semena, která se z nich po oplození vyvinou) vznikají na svrchní straně ploché semenné šupiny. Nahosemenné rostliny nemají květy s květními obaly, pouze samčí a samičí pohlavní orgány. Semena po dozrání buď volně visí na stopkách, nebo jsou uložena na zdřevnatělé šupině v šišce. Semena jsou nahá a nechráněná plodem (šiška není plod!), odtud český název celé skupiny.

Nahosemenné rostliny dělíme na dvě třídy – jinany a jehličnany

Jinany zažily svůj největší rozvoj v druhohorách, do dnešní doby se zachoval jediný zástupce jinan dvoulaločný.

Jehličnany jsou dřeviny (často vždyzelené) s jehlicovitými nebo šupinovitými listy, vytváří šištice odděleného pohlaví (samčí a samičí), mezi nejznámější zástupce patří jedle bělokorá, smrk ztepilý, borovice lesní, tis červený, modřín opadavý, jalovec obecný a zerav západní.

 

4.3.2 Rostliny krytosemenné

Oddělení krytosemenných rostlin zahrnuje vývojově nejpokročilejší rostliny. Jejich vodivá pletiva jsou dokonale vyvinutá, roztoky minerálních látek jsou efektivně vedeny cévami. Významným znakem je vznik květu jako specializovaného rozmnožovacího orgánu, který se po opylení a oplození mění v plod. Plod kryje a chrání semena (odtud český název celé skupiny).

Obr. č.10: Stavba květu

 

Krytosemenné rostliny dělíme na dvě třídy – rostliny dvouděložné a jednoděložné. V následující tabulce najdete hlavní rozdíly ve stavbě zástupců těchto skupin.

 

Obr. č.11: Tabulka jednoděložné / dvouděložné rostliny - srovnání