Gramatická životnost


se nemusí shodovat s reálnou životností


Ø  existuje jen u maskulin


Ø  vyjádřena: souborem gramatických koncovek


Ø  vznikla: jako důsledek syntaktických potřeb


Ø  gr. životná jména: shoda genitivu a akuzativu singuláru


Ø  gr. neživotná jména: shoda nominativu a akuzativu singuláru



Gr. neživotné:

Ø  názvy rostlin (petrklíč, smrk,…)

Ø  hromadná jména (dobytek, hmyz, zástup, dav, lid, …)


Ø  u některých maskulin označujících neživotné substance lze užívat životné koncovky, nebo životné
i neživotné koncovky:


-         sněhuláci, archaické dnové, hrobové (živ. koncovky)

-         ledoborci/ledoborce, uzenáči/uzenáče, ukazatelé/ukazatele (živ i než. koncovky)

(shoda podle formy, tj. podle koncovky)

Např. Sněhuláci roztáli.


Ø  u některých maskulin odpovídá rozdíl v gramatické životnosti a neživotnosti významovému
rozlišení:


-         nosiči/nosiče, vodiči/vodiče, sběrači/sběrače, koráli/korály, bacili/bacily, draci/draky,
koníčci/koníčky

(shoda podle významu)

Např. Unavení nosiči odpočívali. / Železné nosiče zrezavěly.


Ø    životných forem se často užívá z citových důvodů, nebo v běžné řeči i bez nich u názvů hub,
her, nápojů, jídel, tanců, aut

-     najít hřiba, hrát ferbla, dát si panáka, buřta, tancovat rejdováka, koupit saaba; plavat
kraula

      (životné akuzativní tvary)


Výjimka:

lidičky, koně, rodiče – v Npl. mají koncovky neživotné, ale shodu podle smyslu (v přísudku a
přívlastku), např. Mladí rodiče byli nezkušení.

Tvar dni – v Npl. má koncovku životnou, ale shodu podle smyslu, např. Dni ubíhaly.





Jmenné číslo


Ø   u substantiv vyjadřuje protiklad jednotliviny a mnohosti, tzn. klade do protikladu vyjádření
počtu jeden (pán, růže) a počtu víc než jeden (páni, růže)

Ø   ostatní kvantitativní vztahy se morfologicky nevyjadřují, dají se ale vyjádřit lexikálně
(slovně) = číslovkami (sto žáků)


Ø   vyjadřuje se soubory sg. a pl. koncovek


Ø   číslo substantiv přejímají tvary závislých adjektiv, zájmen, číslovek, sloves

(Náš syn se vrátil šťastný.)


Ø   číslo nesklonných substantiv je vyjádřeno pouze pomocí shody

(Náš atašé přišel. /Všichni jmenovaní atašé přišli.)


Substantiva se na základě vyjádření gramatického čísla dělí:
 1. jména počitatelná – mají číslo jednotné i množné (stůl – stoly)
 2. jména nepočitatelná – mají jen jedno gramatické číslo

a)      singularia tantum (pouze tvary sg.)

b)      pluralia tantum (pouze tvary pl.)


a) singularia tantum

1.      jména látková (voda, vzduch, pivo), v přeneseném významu mohou mít některá jména tvary
plurálové – vypil dvě piva (ve významu dvě sklenice piva)

2.      jména abstraktní (rychlost, spaní, smích)

3.      jména vlastní (Praha; Petr, Novák), označují jedinečný jev, předmět; vlastní jména osobní
mohou mít i plurál, např. oba Petrové, bratři Novákové

4.      jména hromadná (listí, křoví, lidstvo, žactvo;lid, hmyz, dobytek), pojmenovávají soubory
počitatelných předmětů tvarem singuláru


b) pluralia tantum = jména pomnožná (plurálovou formou označují jak jeden, tak více předmětů, jevů)

- názvy předmětů (nůžky, vrata, kalhoty)

- názvy tělesných orgánů (plíce, ledviny)

- názvy svátků (Vánoce, Velikonoce)

- názvy zeměpisné (Hranice, Budějovice)

- názvy dětských nemocí (zarděnky, neštovice)

atd.


Množství (kolik) zde bývá vyjádřeno druhovými číslovkami, které mají pak funkci číslovek základních
(dvoje dveře).



Duál

Stará čeština měla ještě dvojné číslo, duál. Do současné češtiny se celý systém duálového
skloňování zachoval u číslovek dva, oba, zbytky duálových tvarů (ale ve významu plurálu) existují u
substantiv v názvech párových tělesných orgánů: ruce, nohy, prsa, kolena, ramena, oči, uši. Všechny
duálové tvary dnes slouží jako tvary plurálové.



Pád substantiv


Ø   gramatická kategorie jmen


Ø   pád vyjadřuje různé vztahy jména k jiným slovům ve větě


Ø   čeština má 7 pádů: nominativ, genitiv,…


Ø   tvoření tvarů jmen v 7 pádech obojího čísla se nazývá deklinace


Ø   tvarová homonymie (jeden tvar se užívá ve významu více pádů, např. tvar kosti – tvar Gsg. Dsg.,
Lsg., Npl., Apl.)


Třídění pádů podle různých kritérií:

Ø  pády přímé (1. a 4.) a p. nepřímé (ostatní);

Ø  pády prosté (1. a 5. p.) a p. předložkové (6. p. je jen předložkový);

Ø  pády adnominální, tj. pojící se se jménem – převážně G (věž kostela),

pády adverbální – ostatní pády (kromě 5. p.), tj. pojící se se slovesem (sledovat film);

Ø  podle funkce ve větě:

pády převážně syntaktické (mají syntaktické funkce = p. podmětu, předmětu, tj. 1.–4. pád)

pády převážně sémantické (mají především sémantickou funkci), tj. 6. a 7. pád;

Ø  podle frekvence:

      pády frekventované (1., 2. a 4. p.) a nefrekventované (5.p., 3.p.).