Lokalizační faktory – geneze, vývojové etapy a současný význam Geografie výrobní sféry Přednáška č. 8 © HS Lokalizační faktor • V regionálně ekonomickém pojetí představuje lokalizační faktor výhodu úspory nákladů, které dosáhneme tím, že danou aktivitu lokalizujeme právě na určitém místě a ne jinde • Z územně-technického hlediska – místní lokalizační podmínky – požadavek, aby v daném místě byly v dostatečném rozsahu určité podmínky k dispozici • Lokalizační zdroje – nabídka pro zhodnocení dosud nevyužívaných nebo potenciálně využitelných místních přírodních, dopravních, aglomeračních či sociálních zdrojů • Lokalizační faktory nepůsobí selektivně, mnohé jsou vzájemně podmíněné, jiné se vylučují. Význam jednotlivých faktorů je proměnlivý v čase • V případě zachování průmyslových kapacit při zániku nebo změně lokalizačních faktorů hovoříme o geografické setrvačnosti (tzv. geografické inercii) Vývoj lokalizačních teorií • Prostorové rozmístění výroby jako jedna z podmínek a zároveň faktor ekonomického rozvoje bylo historicky přehlíženo • Problematika územního rozvoje byla rozvíjena jen okrajově při zkoumání takových ekonomických kategorií jako pozemková renta, zaměstnanost, mezinárodní obchod (15. stol. - první škola politické ekonomie – merkantilisté – problematiky mezinárodního obchodu na problém vzdálenosti jako ekonomického činitele) • 18. stol. – Ricardo - pozemková renta a ceny pozemků jednak na úrodnosti pozemků a jednak na jejich poloze • Lokalizační teorie vycházejí z mikroekonomického přístupu k problematice umístění ekonomické aktivity. Vznikaly vlastně z podnětu kapitalistických vlastníků hledajících nejvýhodnější umístění své firmy. Jejich smyslem je optimalizovat polohu jednotlivého podniku. • 19. a poč. 20. stol. – speciální teorie lokalizace zaměřené na jednotlivá odvětví - nejprve v zemědělství (J. H. von Thünen), později v průmyslu (A. Weber) • 30. léta – snaha o zpracování obecné teorie lokalizace vysvětlující lokalizaci hospodářské jednotky bez ohledu na odvětví (A. Predöhl) – dochází k prudkému rozvoji výrobních sil a státním zásahům do ekonomiky a začíná se projevovat snaha vysvětlit celkové uspořádání ekonomiky v prostoru => formulování podmínek všeobecné rovnováhy v prostoru (A. Lösch) • Období po druhé světové válce: – druhá etapa v rozvoji prostorových teorií – Zájem o rozvoj těchto teorií je motivován hospodářskými, politickými a sociálními problémy ve vyspělých zemích. – V 50. a 60. letech se zformovaly v podstatě 2 školy : americká (W. Isard) a francouzská (F. Perroux) Speciální lokalizační teorie • Lokalizace zemědělské výroby – J. H. von Thünen – isolated state • Lokalizace průmyslu – Řešení problému vynuceno ve 2. pol. 19. stol. rozvojem průmyslu – Především v Německu byla této problematice věnována pozornost • W. Launhardt (1882) – První abstraktní model řešení lokalizace průmyslového podniku – bere v úvahu pouze faktor dopravních nákladů – Optimální umístění podniku je v těžišti trojúhelníku, jehož 2 vrcholy jsou místa těžby, třetí místem spotřeby • A. Weber (1909) – Nejlepší umístění podniku je takové, u kterého jsou minimalizovány náklady – Přepravní náklady doplnil náklady na pracovní sílu, další faktor – aglomerační výhody – Přepravované materiály dělí na ubikvitní (ty suroviny nebo zdroje, které jsou v území rozmístěny rovnoměrně v dostatečném množství a v požadované kvalitě a za stejnou cenu) a lokalizované (všudypřítomné suroviny, některé jsou dostupné jen v omezené míře) – Definuje materiálový index – množství vstupních surovin připadajících na 1 tunu výrobku, zahrnuty nikoli všechny potřebné suroviny ale jen ty, které je nutno dopravovat Weberův lokalizační trojúhelník x D T S2 S1 z y D – místo lokalizace provozu T – místo trhu (spotřeby) S1, S2 – místa zdrojů surovin Nejlepší umístění podniku je takové, u kterého jsou minimalizovány náklady. Teorie lokalizace všeobecné • Ve 20. a 30. letech se objevují nové lokalizační teorie pro které je charakteristické: – zvýšení obecnosti – vyjádření vlivu vzdálenosti na libovolné odvětví – snaha o integraci s ekonomickou teorií • A.Predöhl – Substituční princip výrobních faktorů (dopravních, nákladů na pracovní sílu…) – Firma při hledání optimálních nákladů substituuje jeden výrobní faktor druhým, pokud tím dosáhne snížení nákladů • T. Palander – Analyzuje optimum výrobní firmy z hlediska minimálních nákladů a z hlediska maximálního zisku jako jednoznačného cíle každé firmy Teorie prostorového uspořádání • Rozvoj výrobních sil a nezbytnost státních zásahů do ekonomiky se odrazily ve vývoji všeobecné ekonomické teorie. Ve 30. letech začala významné místo zaujímat teorie monopolistické konkurence. • Umístění firmy se vysvětlovalo kritériem maximálního zisku. Jelikož tento cíl mají všechny firmy vede to k určitému uspořádání hospodářské činnosti v daném prostoru. Vysvětlit rozložení ekonomických aktivit se pokusil W. Christaller teorií centrálních míst a po něm A. Lösch teorie tržních zón. • Oba přístupy jsou založeny na těchto předpokladech: – Existují homogenní plochy s pravidelnou distribucí a kvalitou zemědělských podmínek a přírodních zdrojů – Ve všech částech těchto ploch je hustota obyvatelstva stejná – tedy je stejná i volba zákazníků a nemění se ani technika výroby – Náklady na transport a hospodárnost se liší produkt od produktu – U každého výrobku existuje specifická poptávková funkce – Předpokládá se, že všichni výrobci se chovají racionálně • Nedostatkem obou uvedených modelů je, že jejich výsledky závisí na těžko splnitelném předpokladu rovnoměrného rozdělení zdrojů. Též náklady na transport se považují za stejné ve všech směrech. Nevýhodou modelů je i jejich statické pojetí. Teorie prostorového uspořádání • A. Lösch (Die räumliche Ordnung der Wirtschaft) – Rozpracoval Chritallerovu teorii a aplikoval ji na rozmístění průmyslu – Přichází s konceptem vzájemné interakce firmy a jejího prostředí – Dojde-li k lokalizaci firmy v určitém prostředí, pak tento podnik zpětně působí na okolní prostředí (okolní podniky) – Z tohoto působení vyplývá celkové uspořádání ekonomických činností – „ekonomická krajina“ Poválečný vývoj prostorových teorií • W. Isard – americká prostorová škola – Navázal na práce Webera a Lösche – Používá lokalizační faktor dopravních nákladů (dopravní vstup definuje jako pohyb jednotky hmotnosti na jednotku vzdálenosti) a lokalizační trojúhelník – Analýzu lokalizace začíná řešením rovnovážného stavu firmy z hlediska dopravní orientace, potom z hlediska orientace na pracovní síly – případně i orientace na další faktory – energie, voda, apod. Vychází z předpokladů, že firma se má umístit v prostředí, na které nemá zatím žádný vliv. V této počáteční fázi předpokládá, že trh je koncentrován do jednoho bodu, výrobní faktory jsou k dispozici, dopravní náklady jsou úměrné váze a vzdálenosti. – Místem minimálních dopravních nákladů bývá obvykle jeden z vrcholů lokalizačního trojúhelníka a nikoli bod uvnitř trojúhelníka, jak předpokládal W. Laundhart Francouzská škola prostorových ekonomů • F. Perroux – teorie pólů růstů – 2 základní koncepce: – 1) vzájemná provázanost a závislost průmyslu a jeho jednotlivých odvětví a přirozený vývoj klíčových odvětví a průmyslových komplexů – 2) teorie založená na inovačních procesech – => hospodářský růst světa probíhá pod vlivem působení dominujících ekonomik několika málo zemí na ostatní země => východiskem teorie pólů je poznatek, že růst se neprojevuje všude naráz ale jen v určitých místech => hnací a hnaná odvětví a póly rozvoje – Póly rozvoje – takové jednotky, které rozsahem své produkce převyšují výrobu ostatních firem v okolí, mají schopnost vykonávat tlak na své okolí a povahou svých činností jsou předurčené sehrávat vedoucí roli v ekonomice regionu; Póly růstu vyvolávají v oblasti své působnosti toky zboží a služeb. Při hlavních pólech vzniká řada pólů vedlejších a odvozených a jednotlivé činnosti se polarizují. – Hnací odvětví – nemůže existovat sama o sobě, ale v dané lokalitě se vytváří „průmyslový komplex“ pro určitou skupinu činností – a to nejen produkce ale i marketing, výzkum, apod. • J. Boudeville – rozšíření Perrouxovy teorie v 60. letech - teorie růstových center a růstových os (osa rozvoje – veškerá pomocná infrastrukturu zejména pro pohyb zboží – přístav, letiště, univerzita…) Sovětská škola • N. Kolosovski – teorie územně výrobního komplexu • Hlavní pozornost věnována vnitřním a vnějším vazbám – jejich pochopení vede k vysvětlení daného rozmístění výrobních činností v hranicích komplexu • Výroba průmyslových výrobků vytváří „výrobních cyklus“ skládající se z řady odlišných výrobních procesů. • Mezi těmito procesy jsou dva druhy funkčních vztahů – vertikální (směřují od suroviny k hotovému výrobku) a horizontální (směřují ven za rámec daného cyklu). • V určitém rajonu je současně několik výrobních cyklů a jejich soubor vytváří „územně výrobní komplexů. Jednotlivé cykly mají z celostátního pohledu různý význam, který určuje jeho profil. • Další autoři: • A. E. Probst – „vylepšení“ Kolosovského teorie (50. – 60. léta) • M. K. Bandman Klastry • 80. léta – G. Becattini – „koncept průmyslových okrsků“ = územní koncentrace firem, v drtivé většině malé a střední velikosti, které vyrábí zboží nebo poskytují služby funkčně spojené s hlavní výrobní aktivitou • 90. léta – teorie clusteru – M. A. Porter • Klastry jsou geografická soustředění vzájemně provázených firem, specializovaných dodavatelů, poskytovatelů služeb, firem v příbuzných odvětvích a přidružených institucí, jako jsou univerzity, agentury, a obchodních asociací různých směrů, které soutěží, ale také spolupracují. Klastry • Co může klastr: • zlepšit výsledky společností do nich zapojených, • zvýšit počet inovací, • iniciovat vznik nových firem, • zvýšit export, • přilákat atraktivní investice, • podpořit výzkumnou základnu, • podpořit rozvoj kraje… • Přínosy pro firmy: • poskytují úspory z rozsahu a snižují náklady, • snižují omezení menších firem a zvyšují specializaci, • zvyšují místní konkurenci a rivalitu a tím globální konkurenční výhodu, • zvyšují rychlost přenosu informací a technologií, • zvyšují moc a hlas menších firem, podněcují vládu k investicím do specializované infrastruktury, • umožňují efektivní propojení a partnerství,… Schéma klastru Regionální instituce Poradenský subjekt Výzkumný ústav Vědecko-technický park Výrobní firmy, dodavatelé, poskytovatelé služeb, apod. Jádro klastru Banka Střední a vysoká škola Asociace Klastry v ČR http://www.czechinvest.org/1klastry-a-klastrove-iniciativy-v-ceske-republice Klastry v ČR • CLUTEX - klastr technické textilie, o.s. (2006) • CREA Hydro&Energy, o.s • CzechBio - asociace biotechnologických společností ČR, z.s.p.o. (2008) • Czech Stone Cluster • Český nanotechnologický klastr, družstvo • EKOGEN, o.s. (klastr zabývající se zpracováním jemných anorganických odpadních materiálů ve stavebnictví v JČK) • Energoklastr • Klastr ENVICRACK (výzkumná a vývojová činnost v oblasti využívání alternativních zdrojů energie) • Enwiwa • Hradecký IT klastr (2008) • IT Cluster • Klastr českých nábytkářů • Klastr přesného strojírenství • Kompozitní materiály • MedChemBio (2009) • Moravskoslezský automobilový klastr • Moravskoslezský dřevařský klastr, o.s. (2005) • Moravskoslezský energetický klastr, o.s. (2008) • Medicínsko-farmaceutický klastr Nanomedic (2006) • Národní strojírenský klastr, o.s. (2003) • Plastikářský klastr z.s.p.o. (2006) • Klastr obecného strojírenství – MAESTRO • Omnipack • Stavební klastr Ostrava,o.s. • Water Treatment Aliance Klastry ve světě Dělení lokalizačních faktorů • Z hlediska prostorového: – Makrolokalizační – větší prostorový rozsah – klimatické podmínky, sídelní struktura, apod. – Mikrolokalizační – v souvislosti s konkrétní lokalitou – suroviny, infrastruktura apod. • Z hlediska změny dynamiky vlivu: – S klesajícím významem – klima, suroviny, dopravní náklady… – S nezměněným významem – voda, infrastruktura, kapitál… – S rostoucím významem – informace, ŽP… • Z hlediska věcného charakteru: – Přírodní – klima, voda, reliéf, suroviny – Socioekonomické – cena, poptávka, výrobní náklady, infrastruktura, doprava… – Ostatní – ŽP, politické zájmy… Přírodní lokalizační faktory • Výskyt komplexu surovin dostupných v daném regionu formuje jeho prostorovou strukturu a má velký vliv na rozvoj • Struktura vytvořená v období rozvoj těžby obvykle získá nový charakter v pozdějších obdobích (nové impulsy rozvoje) • Se zkvalitněním dopravy – pokles významu jako lokalizačního faktoru • Voda – Při lokalizaci analýza z hlediska kvantity a kvality – Řada výrobních oborů spotřebovává velké objemy vody – Největší spotřeba – chemický průmysl, rafinace ropy, energetický průmysl, hutnictví železa a barevných kovů, průmysl papíru a celulózy – Na kvalitu vody náročné – potravinářský prům. • Klima – Faktor lokalizace s klesajícím významem, možnost klimatizace – Vliv na kvalitu produkce – při výrobě fotografických materiálů, zpracování vlny – Kvalita ovzduší důležitá pro farmaceutický a kosmetický prům. • Suroviny – Význam surovin typický v období počátků rozvoje průmyslu – první manufaktury a továrny vznikaly v oblastech s dostatečným výskytem surovin (dřevo, uhlí, železná ruda, sklářské písky, oblasti chovu ovcí, pěstování lnu, obilovin…) – Výskyt uhlí a železné rudy – formování starých průmyslových oblastí (střední Anglie, Porúří, Horní Slezsko, oblast Velkých jezer, Lotrinsko) i nových průmyslových oblastí (SV Indie, Minas Gerais v Brazílii, Transvaal v JAR, východní Čína apod.) – Geochemické uzly – zóny se zvýšeným procesem mineralizace s zvýšeným výskytem ner. surovin (severoamerický, středoamerický, jihoamerický, tichooceánský, jihoafrický, středoafrický, západostředomořský…) – Neobnovitelné (minerální, nerostné) x obnovitelné (biomasa) • Minerální suroviny – Rudné (zpracovatelné na kovy – železná ruda, rudy barevných a drahých kovů) – Energetické (ropa, zemní plyn, uhlí, uran…) – Chemické (fosfáty, nitráty, ropa, draselné soli…) – Stavební (stavební kámen – žula, pískovec; vápenec, jíly, písky, štěrky…) – Ostatní (sklářské písky…) • Biomasa – Souhrn látek tvořících těla organismů – rostlin i živočichů – Využitelná pro energetické účely - biopalivo Socioekonomické lokalizační faktory • Energie – Průmysl má největší spotřebu energie ze všech hosp. odvětví, některé obory – energeticky náročné (hutnictví železa, bar. kovů, chemický p., výroba skla) • Tendence ve spotřeby energie: – Růst celkové spotřeby energie – Strukturální změny ve využívání energetických zdrojů (dřevo – uhlí – ropa, zemní plyn – jaderná energetika – alternativní zdroje) – Nerovnoměrnost rozmístění zásob a spotřeby (exportní oblast – Perský záliv (ropa), Austrálie (uhlí, uran), Kanada (uran)… x oblasti deficitu – dovozci – Z Evropa, USA, Japosnko) – Intenzifikace využívání energetických zdrojů – snižování energetické náročnosti po ropné krizi, racionálnější využívání – Zavádění alternativních zdrojů energie – vodní, geotermální, větrná, sluneční, přílivová energie, biomasa… • Doprava – Jeden z prvních lokalizačních faktorů, význam však klesá – Náklady na dopravu závisí na vzdálenosti, druhu přepravy, množství a druhu přepravovaného materiálu – Stálé náklady – čím větší vzdálenost, tím menší náklady na přepravu jednotkového množství – Nestálé náklady – závislé na vzdálenosti, diferencované podle jednotlivých druhů dopravy • Lokalizační implikace prostorové diferenciace dop. nákladů: – A) Prům. výroba může být vázaná na oblast odbytu – velká hmotnost a objem (např. výroba nápojů) nebo rychle se kazící produkty (pekárny) – B) Na oblast s jinou lokalizační výhodou (výskyt surovin) – objem zpracovávaných surovin – hutnictví, cukrovarnictví – C) Lokalizace v přechodné oblasti – významné dopravní uzly, např. přístavy – petrochemie, zpracování ryb • Pracovní síla – Kvantita pracovní síly – Kvalita pracovní síly – Náklady na pracovní sílu – Kvalifikovaná x nekvalifikovaná pracovní síla (montáž x hi-tech) • Infrastruktura – Soubor technických a stavebních zařízení, která jsou potřebná pro technické zabezpečení výroby – Investice do území, která vytváří podmínky pro jeho rozvoj – Technická infrastruktura – dopravní síť a dopravní zařízení, (dopr. infr.), energetická síť a zařízení (energetická infr.), informační síť a zařízení (informační infr.) – Sociální infrastruktura – soubor zařízení, které poskytuje služby pracovníkům resp. obyvatelstvu (školy, zdrav. , sport. a kult. zařízení) • Informace – Zesilující tendence faktoru – Návaznost na informační infrastrukturu = technická základna pro difúzi inovací – 1) Informace pro strategické řízení podniku • Inputové - vstupují zvenku(průzkum trhu, chování spotřebitelů, info o konkurenci…) • Outputové – směřují ze subjektu ven (reklama, účast na veletrhu…) – 2) informace vědecko-technického charakteru • Vynálezy • Inovace – zavádění nových technologií a procesů do výroby • Životní prostředí – Stále větší význam faktoru – Každá větší stavba musí projít procesem EIA (posuzování vlivů na ŽP) – zhodnocení předpokládaných vlivu záměrů na ŽP a formulace opatření ke zmírnění negativních vlivů Vliv průmyslu na ŽP • Průmysl je jedním z největších znečišťovatelů ŽP • Často spojováno s narušováním klimatického systému, vznikem skleníkových plynů, zvyšování koncentrace toxických látek, hluk, atd. (zejména v nově industrializovaných státech je devastace ŽP vysoká – např. Čína ad.) • V energetice – zvyšující se zájem o ŽP – Prognózy o vyčerpání zdrojů – strukturální změny ve využívání energetických zdrojů + zpomalení růstu spotřeby energií – posilování pozice alternativních zdrojů energie – alternativní paliva, solární, větrné…elektrárny Stupeň vlivu surovin, energie, pracovní sily a trhu na rozmístění vybraných odvětví průmyslové výroby X je přibližně 20 % lokalizačního vlivu (váhy) Odvětví (obory) surovina energie primární a sekundární zdroje pracovní síla trh Těžba a úprava nerostných surovin XXXXX — — — Zpracování ropy v rafinériích X — — XXXX Tepelné elektrárny — XXX — XX Vodní elektrárny — XXXXX — — Černá metalurgie plného cyklu X XX — XX Černá metalurgie neúplného cyklu XX — X XX Výroba hliníku X XXXX — — Výroba mědi XXX — — XX Těžké strojírenství XXX — X X Střední strojírenství — — XXX XX Lehké strojírenství — — XXX XX Přesné strojírenství — — XXXX X Výroba dusíku a dusíkatých hnojiv XX XXX — — Výroba fosforečných hnojiv X — — XXXX Výroba draselných hnojiv XXXXX — — — Výroba kyseliny sírové X — — XXXX Výroba plastů XX XX — X Výroba papíru a celulózy XXX X — X Výroba syntetického kaučuku XX XX — X Výroba cementu XXXX X — — Výroba příze a tkanin X — XX XX Výroba konfekce — — XX XXX Výroba cukru XXXX — — X Masný průmysl XX — — XXX Výroba pečiva — — X XXXX