Zemědělství světa.
Geografie výrobní sféry
Přednáška č. 3
Základní charakteristiky vývoje
současného světového zemědělství
 Hospodářsky vyspělé země
 Soukromé vlastnictví půdy, převaha rodinných farem – vlastník půdy řídí svoji farmu sám, nese rizika
 Zemědělské podnikání založené na velké rozloze půdy (např. Agrofert, Nestlé…)
 Horizontální vs. vertikální integrace
 Problémem vyspělých zemí jsou dotace – oproti jiným státům drahá výroba – tlak na snížení
dotovanosti
 Agroenvironmetální opatření
 Snaha o diverzifikaci zemědělství
 Problém – vysoký průměrný věk zemědělců – proto snaha o podporu mladých
 Hospodářsky málo vyspělé země
 Různé formy využití půdy a hospodářské činnosti
 Nejzaostalejší země – občinové zemědělství – veškerý majetek obce je půda
 Zemědělec má právo na obdělání půdy a zisku úrody
 Stř. Afrika + Lat. Amerika (Indiáni v horách)
 Špatné využití půdy, skrytá nezaměstnanost…
 Otrokářský výrobní způsob
 Dochování v tzv. „domácím otrokářství“ – Asie, Sahel, plantáže J Ameriky + utajené formy
 Zachování feudálních a pseudofeudálních vztahů
 Půda patří státu (feudálovi) nebo okruhu statkářů, prosté obyvatelstvo není schopné vyprodukovat
dostatek potravin a trpí hladem
 Hl. v J Americe – latifundie
 Socialistická cesta hospodářství
 Zemědělská družstva – Angola, Etiopie, Mozambik
 V ČR – JZD, státní statky
Typologie světového zemědělství
 1976 – prof. Kostrowicki
 Na základě klasifikačních kritérií, která jsou celosvětově porovnatelná:
 T = S * O/P * C
 T – typ zemědělství
 S – charakter společenského vlastnictví
 O – organizační a technické podmínky
 P – výrobní charakteristiky
 C – strukturální charakteristiky
 Vymezeno 18 základních typů
 1. Nomadické zemědělství (migrační pastevectví ovcí a koz) – S Afrika, Stř. Východ
 2. Tradiční rotační samozásobitelský naturální výrobní typ (lov, sběr, ozim-jař-úhor) –
ostrůvkovitě po celém světě
 3. Tradiční intenzivní samozásobitelské zemědělství malých závodů (převaha ruční práce,
vysoké zornění půdy, 2-3 úrody za rok) – Japonsko, Taiwan
 4. Tradiční smíšené zemědělství malých závodů (hl. malí výrobci, střídání kultur, pastviny,
závlahy) – Středomoří S Afrika, J Amerika
 5. Tradiční polotržní zemědělství specializované (specializace na RV, vysoký podíl trvalých
kultur – bavlna, sisa) – J Amerika, S+V Afrika
 6. Tradiční zemědělství latifundií (RV x ŽV, koncentrace půdy, stupeň produktivity malý) – J
Evropa, J Amerika
Typologie světového zemědělství
 7. Plantážní zemědělství (tradiční x moderní, využití práce otroků, cukrová třtina, káva, kakao, kaučuk) –
tropické oblasti Ameriky, Asie
 8. Tržní zemědělská malovýroba (základem rodinné farmy, vysoká modernizace, hnojení, specializace) –
Evropa, Japonsko
 9. Zemědělství velkostatků (vysoký stupeň mechanizace, velká investice do půdy) – Evropa
 10. Tržní specializované zemědělství (na bázi rodinných farem, ale námezdní síla, vysoký stupeň produktivity
práce, vysoká efektivnost výroby) – USA, Kanada, Nový Zéland, J Afrika
 11. Rančerství (ŽV, na stepích – cowboy, malý počet pracovníků na velkých plochách, specializace na 1
produkt) – Z Amerika, Austrálie
 12. Vysoce zprůmyslněné zemědělství – nejvspělejší stíty Evropy, USA, Kanada
 A) výkrm dobytka
 B) rostlinná produkce
 13. – 18. Prvky socialistického zemědělství
 13. Socialistické smíšené zemědělství (družstva, střední produktivita a intenzita práce, hl. RV, v ČR v
ranných obdobích socializace)
 14. Specializované zemědělství (specializace na 1 nebo více produktů – vliv klimatu / extenzivní pastevectví)
– S Kavkaz, Mongolsko, JV Asie
 15. Socialistické plantážnictví (produkce cukrové třtiny – Kuba, velký podíl ruční práce, trvalé kultury – Čína)
 16. Socialistické zemědělství s převahou RV (vysoká intenzita práce, může převažovat specializace) – JV
Evropa, Ukrajina, býv. Jugoslávie
 17. Socialistické zemědělství s nadbytkem pracovních sil (půdy vlastní stát nebo družstvo, některé plodiny
vyžadují celoriční práci)
 A) zavlažující – J Čína, Vietnam
 B) nezavlažující – S Čína, S Korea
 18. Socialistické vysoce zprůmyslněné formy zemědělství – býv. NDR, ČSSR, Maďarsko -
transformace
Rostlinná výroba
 Nejjednodušší, základ světového zemědělství
 2/3 produkce světového zemědělství
 Ve vyspělých zemích – 50 % a méně z úhrnu zemědělské produkce
 V méně vyspělých zemích – vyšší podíl
 Členění:
 Produkce potravin (největší složka)
 Produkce krmiv
 Produkce technických plodin
 Produkce pochutin
 Struktura RV se vyvíjí v závislosti na SE rozvoji zemí, přesto dominantní
postavení stále obiloviny (pšenice, rýže, kukuřice, ječmen, žito, oves, proso a
sorgho)
Ve většině zemí > 90 %
produkce i rozlohy
osevních ploch
Produkce obilovin
 Dominantní plodiny RV (50–60 % produkce)
 Díky vysoké energetické hodnotě rozhodující potraviny na Zemi
 Podíl na výživě různý – Austrálie 15 %,Asie 65 %
 Význam zvyšuje možnost dlouhodobého skladování a přepravy na velké vzdálenosti –
vytváření potravinových rezerv
 1/5 světového obchodu se zem. produkty
 Nejdůležitější – rýže, pšenice
 Největší podíl – pšenice, kukuřice, rýže
 Ječmen, proso, sorgho – stagnace
 Žito, oves – pokles
 V hosp. vyspělých zemích – hl. pšenice
 Ostatní země – pestré (Amerika – kukuřice,Afrika – sorgho, proso, kukuřice,Afrika – rýže)
 Vývoj produkce v posledních 60 letech – vzestupná tendence
Pšenice
 Nejnáročnější obilovinou na půdní a klimatické podmínky
mírných zem. šířek
 Těžiště produkce – stepní (černozemní) oblasti severní
polokoule
 Pěstována však na všech kontinentech – sklizeň po celý rok –
mezinárodní obchod
 Cca 30 % osevních ploch ze všech obilovin
 Ve vyspělých zemích – vysoká mechanizace a produktivita
práce, vysoká rentabilita, ale rozdílná intenzita (rozdílné ha
výnosy – průměr 2,7 t/ha, Německo ad. až 7 t/ha)
Pšenice
 Světová produkce:
 Asie – 41 %, Evropa – 32 %, Severní Amerika – 13 %
 Největší produkční oblasti:
 Dálný východ – Severočínská nížina
 Jižní Asie (SZ Indie, Pákistán)
 Evropa
 východoevropská pšeničná oblast (Podunají – Ukrajina – S Kavkaz – Povolní – J Ural)
 západoevropská oblast (S Francie, S Itálie, Německo)
 SAmerika (prérie podíl středního a dolního toku Mississippi – Kansas, Oklahoma, S a J
Dakota + Kanada – Manitoba, Saskatchewan )
 JVAustrálie
 Argentina
 Největší producenti – státy: Čína, Indie, USA, Rusko, Francie, Kanada,Austrálie,
Turecko, Německo, Pákistán, Ukrajina
Rýže
 Nejdůležitější obilovina vlhkých tropů
 Areál pěstování velmi široký (na S polokouli až do 46° s.š. – Francie, Itálie, Rumunsko,
na J polokouli po 40° j.š.)
 Většina produkce na velkých nížinách s dostatkem vody nutné pro závlahy
 Vyžaduje vysoké a stále teploty – možnost 2–3 úrod/rok – umožňuje největší
koncentraci zemědělské populace s vysokou hustotou osídlení
 Koncentrace doAsie – přes 90 % světové sklizně
 Čínsko-japonská podoblast (35 % světové produkce)
 Indická + Bangladéš + Pákistán (30 %)
 JVAsie (Indonésie,Thajsko, Myanmar,Vietnam – 25 %)
 LatinskáAmerika – hl. Brazílie – zde hl. obilovinou
 USA – Mexický záliv
 Afrika – Egypt, Nigérie
Kukuřice
 Co do objemu nejvýznamnější obilovina
 Velké množství vyšlechtěných odrůd – přizpůsobivá plodina (GMO)
 Nejhodnotnější jadrné krmivo pro dobytek (většina produkce na krmení)
 Postupné zvyšování významu pro průmyslové využití (výroba škrobu,
bioetanolu…)
 Jako potravina významná hl. v Lat.Americe (kukuřičné placky – tortily)
 Těžištěm pěstování – corn belt – střední SZ a SV USA (40 % světové
produkce)
 2. místo –Asie – Čína
 3. místo – LatinskáAmerika – Brazílie, Mexiko,Argentina
 4. místo – Evropa – Podunají, Ukrajina
Ječmen
 Plodina „širokých areálů“ – snáší nízké teploty, krátká vegetační doba –
pěstování i v extrémních podmínkách (např.Tibet)
 Část produkce – sladovnické odrůdy (oblasti s kvalitními půdami, vyššími
teplotami a dostatkem vláhy) – základ pro výrobu piva
 1. Evropa (60 % sklizně) – Rusko, Německo, Francie, Ukrajina, Španělsko
 2. SAmerika (15 %) – Kanada
 3.Asie (14 %) –Turecko, Čína
 Produkce klesá, ústup na úkor pšenice
 Velmi odolné plodiny, i chladnější oblasti
 Žito – Polsko, Rusko, Bělorusko, Německo
 Oves – v oblastech chovu koní (krmivo)– Rusko, Kanada, USA,Austrálie
Žito, oves
Proso, sorgho
 Hl. plodiny suchých subtropů – vyžaduje vysoké teploty, snáší
dlouhé sucho
 Sorgho (= čirok)
 Amerika (USA, Mexiko,Argentina)
 Asie (Indie, Čína)
 Afrika (Nigerie, Súdán)
 Proso
 Asie (Indie, Čína)
 Afrika (Nigérie, Niger, Mali, Burkina Faso)
Hlízovité kultury – brambory
 Odlišné druhy, z nichž se využívají hl. podzemní části
 Využití jako potravina, krmivo, výroba škrobu a líhu
 Brambory
 Důležitá roli v období průmyslové revoluce – prudký růst obyvatelstva – obilnářství
nepokrylo spotřebu
 Poč. 20. stol. – nejvýznamnější krmivo
 S nástupem jadrných krmiv (obiloviny) jejich význam upadá (hl. v Evropě)
 V současnosti – jako potravina pouze 1/5 světové produkce, růst významu jako
technické plodiny k výrobě škrobu
 Produkce:
 Evropa (41 %) – neustálý pokles (Rusko, Ukrajina, Polsko, Německo)
 Asie (40 %) – růst produkce (Čína, Indie)
 SAmerika (12 %) - USA
Cukr
 Základní potravina vzhledem k nutriční hodnotě
 Poměr třtinové a řepného cukru cca 70 : 30 %
 Produkce cukru celkem:
 Asie (32 %) – Indie (2.), Čína (3.),Thajsko (5.)
 Evropa (21 %) – Francie, Německo
 JAmerika – Brazílie (1.)
 S a stř.Amerika – USA (4.), Mexiko
 Cukrová třtina
 cukr levnější, vyšší ha výnos
 Pěstování v subrovníkovém pásmu
 Sklizeň náročná na pracovní sílu, velké nároky na dopravu, nutnost rychlého zpracování
 2 hl. produkční oblasti – Lat.Amerika (Brazílie),Asie (Indie, Čína)
 Významný zdroj pro výrobu destilátů a etanolu
 Obnovitelný zdroj (Brazílie) – výroba pohonných hmot
 Řepný cukr
 Pěstování v mírném pásu, oblasti s kvalitními půdami, dostatečným teplem a vláhou
 Odpad – krmivo – produkce doprovázena ŽV
 Produkce klesá – Evropa – Francie, Německo, Rusko, Polsko, Ukrajina / USA
Ovoce
 Zdroj cenných látek pro lidský organismus (vitamíny, minerální látky), které jsou pro organismus
nenahraditelné
 Některé druhy hl. místní význam, jiné důležitou složkou obchodu, často i mezinárodního (citrusy,
banány apod.)
 Mnohé druhy tropického a subtropického ovoce v Evropě dlouho neznámé – teprve od poč. 20. stol.
se exotické ovoce dostávalo na trhy zemí mírného pásu (rozvoj lodí pro přepravu ovoce ze zámoří)
 Letecká doprava umožnila dodávky ovoce, které po sklizni rychle podléhají zkáze (mango, liči, avokádo
aj.)
 Různé druhy ovoce jsou důležitou surovinou pro potravinářský průmysl
 Pro světový obchod důležité rychlé zpracování ovoce na výrobky, které zkáze nepodléhají
 Specializace jednotlivých pěstitelských oblastí, sjednocení jejich odrůdové skladby
 Koncentrace pěstování ovoce do oblastí s nejpříznivějšími klimatickými a půdními podmínkami, ze
severních chladnějších oblastí mírného pásma přesun do oblastí jižnějších
 Ve srovnání s mírným pásem nabízejí tropy a subtropy mnohonásobně větší sortiment ovocných druhů
 Přes rozmanitost i celkovou produkci tropického a subtropického ovoce je často situace v zásobování
obyvatel rozvojových zemí ovocem nedostatečná.Velké množství ovoce vypěstovaného v těchto zemích
součástí rozsáhlých exportů do hospodářsky vyspělejších zemí
 Stále více zásady velkovýroby
BANÁNY
 Co do objemu produkce na prvním místě banány, nejvyšší export ze všech ovocných druhů
 Někteří , i menší, producenti mají procentuální podíl banánů na svém vývozu i vyšší než 50 %
(Ecuador, Kostarika, Honduras apod. – pěstování na plantážích amerických monopolů)
 Světová sklizeň neustále roste (díky rozšiřování dopravních možností a rostoucí spotřebě)
 Největší světoví producenti – Indie, Brazílie, Ekvádor, Filipíny, Indonésie, Mexiko
 Největší dovozní oblastí - SeverníAmerika (USA) a Evropa
CITRUSY
 Celosvětová produkce citrusového ovoce přesahuje 100 mil. tun, převážně v subtropických
oblastech.
 Nejvíce produkce z J Ameriky (Brazílie), SAmeriky (Kalifornie a Florida), dále z Asie (JZAsie,
Indie, Čína) a J Evropy (Středomoří)
 V posledním období růst produkce naAfrickém kontinentě (Maroko, Egypt, JAR)
 Největší vývozní i značnou spotřebitelskou oblastí je Evropa (státy v sev. části mírného pásma)
 Největší podíl: pomeranče 61,8 %, mandarinky – 17,1 %, citrony – 11,0 %, grapefruity – 4,8 %
Pomeranče
 Roční průměrná produkce neustále roste
 V produkci pomerančů - nárůst amerických a asijských producentů (Brazílie), naopak stagnace u
tradičních producentů evropských
 Největší producenti – Brazílie, USA, Mexiko, Španělsko, Indie, Itálie
 Z celosvětového exportu pomerančů - nejvíce Španělsko, JAR, USA, Řecko
Mandarinky
 V objemu produkce 2. místo, včetně tanžerinek, klementinek apod.
 Největší producenti: Čína – 7,4 mil. tun, Španělsko – 1,9, Brazílie, Japonsko
Citrony
 Největší producenti: Mexiko, Indie,Argentina, Španělsko a Irán
Grapefruity
 Největší producenti: USA (2,10), Izrael (0,31), Čína (0,31), Mexiko (0,24),Argentina (0,18) a
Kuba (0,19)
JABLKA
 Nejrozšířenějším ovocným druhem mírného pásma
 V minulosti největší produkční a zároveň spotřební oblastí Evropa, až 56%, společně s bývalým
SSSR, v současnosti hlavní podíl produkce vAsii – Čína (1.) + vliv propadu produkce na území
bývalého SSSR
 Další producenti: USA (2.), v Evropě – Polsko, Francie, Itálie, Německo, Rusko
HROZNY
 Menší část jako stolní ovoce, většina pro výrobu nápojů (zejména vína)
 Evropa – 46 % produkce – Francie, Itálie, Španělsko, Německo
 Roste produkce v „nových“ oblastech – USA,Argentina, JAR,Austrálie, Čína,Turecko, Írán…
 Z ostatních druhů ovoce mírného pásma mají hospodářský význam meruňky, broskve a další peckoviny
– třešně,višně, švestky a hrušky
 Jako ovoce se využívá i dalších zahradních i lesních plodin (jahody, rybíz, maliny aj.)
 Sklizně těchto plodin jsou podstatně nižší, pěstují se většinou v teplejších oblastech mírného pásma
nebo v subtropech
 V minulosti - více než 70 % celosvětové produkce těchto ovocných druhů - Evropa a SeverníAmerika
(Florida, Kalifornie a JV USA), v posledních 20 letech se prosazujíAsijské země, hl. Čína.
 HRUŠKY – více jak polovina z Číny, další Itálie, USA, Španělsko
 BROSKVE – Čína, Itálie, USA, Španělsko
 ŠVESTKY, slívy apod. – Čína, USA, Rumunsko, Srbsko, Černá Hora, Německo
 MERUŇKY – světová sklizeň meruněk podstatně nižší. Největším producentem –Turecko, Irán,
Španělsko, Pákistán, Itálie a Francie
 JAHODY – USA, Španělsko, Japonsko, Korea, Itálie, Mexiko
 Produkce ostatních druhů ovoce mírného pásma již nedosahuje větších objemů
 Ze značného množství odrůd tropického ovoce mají významnější celosvětový význam, kromě banánů,
především mango, ananas, papája, datle a avokádo.
 MANGO – Indie, Čína, Mexiko,Thajsko, Pákistán
 ANANAS – po staletí jeden z nejvýznamnějších ovocných druhů tropů a nejteplejších subtropů.
Thajsko, Filipíny, Brazílie, Čína a Indie
 PAPÁJA – Brazílie, Mexiko, Nigérie a Indie
 DATLE – plody palmy datlové.Významná plodinu suchých tropů a subtropů, jejíž ekonomický význam
je v řadě aridních oblastí značný. Egypt, Irán, Saudská Arábie, SAE, Pákistán
 AVOKÁDO – Mexiko, USA, Brazílie, Indonésie, Dominikánská republika, Kolumbie a Chile
Zelenina
 Významné odvětví RV, jedním z nejintenzivnějších odvětví
 Zelenina = plodiny, jejichž konzumní části nedozrávají v jednom termínu,
snadno se poškodí a jsou špatně skladovatelné (z toho vyplývají těžkosti
s mechanizací sklizně, mechanizací posklizňové úpravy, a s tím pak
souvisejícími požadavky na ruční práci), mechanizace působí ve většině
případů snižování kvality výrobků, sklizňové ztráty i snižování výnosů
 Zelenina není v surovém stavu, většinou předmětem mezinárodního
obchodu (s výjimkou některých raných druhů – rajčat, cibule, papriky
apod.)
 Produkce zeleniny je převážně soustředěna do hlavních spotřebních oblastí,
tj. především do příměstských oblastí
 Velká část zeleniny je citlivější a náročnější na přírodní podmínky než
základní potravinářské plodiny. Proto je zvláštností produkce v chráněných
prostorách skleníků a fóliových krytů, kde se i za nepříznivých
povětrnostních podmínek upravuje vytápěním a přisvětlením mikroklima
pro rychlení zelenin.
 Hlavní oblasti pěstování zeleniny - teplejší oblasti především Z a J Evropy,
tichomořské oblasti USA, jižní Čína atd.
 Hlavní druhy zeleniny hojně pěstované ve světovém měřítku :
1. zeleniny košťálové – zelí, kapusta, květák, kedluben aj.
2. zeleniny kořenové – mrkev, petržel,celer aj.
3. zeleniny cibulové – cibule, pór, česnek aj.
4. zeleniny salátové a listové – salát, čekanka, špenát aj.
5. zeleniny plodové – okurky, rajčata, paprika aj.
6. zeleniny luskové – hrách, fazol aj.
7. zeleniny kořeninové a vytrvalé – kmín, majoránka, kopr, chřest, reveň,křen aj.
 Ze všech druhů zeleniny je ve světě nejrozšířenější produkce rajčat
 Rajčata se nekonzumují jen v původním stavu, ale i ve formě rajského protlaku, kečupů a
šťáv
 Hl. produkční oblastíAsie – 43 % světové produkce - Čína aTurecko
 Ještě v nedávné minulosti byla hl. produkční oblastí Evropa (v r. 1988 – 40 % světové
produkce, v r. 1999 jen 23 %) – způsobeno obrovským nárůstem produkce v Číně +
propadem produkce v zemích bývalého SSSR (hl. v Rusku)
 Vysoký podíl na světové produkci má i SeverníAmerika – 18 % (hl. USA)
 Další producenti: Chile, Rusko, Ukrajina, Portugalsko a Mexiko
 Co do objemu roční světové produkce je na 2. místě zelí (bílé i červené)
 Původně rostlo v teplých krajích Z Středomoří, Římané ji postupně rozšířili do Z a stř.
Evropy
 Nejrozšířenější košťálovou zeleninou
 Rozšířením vhodných odrůd, zpracovatelských kapacit a skladů je možné zabezpečit
celoroční zásobení trhu, i v našich přírodních podmínkách.
 Největším světovým producentem: Čína
 Další producenti: Indie; Rusko; Korea; Japonsko; USA a Polsko
 2. nejrozšířenější košťálovou zeleninou je květák
 70 % produkce rozděleno mezi 2 největší světové producenty: Indii a Čínu
 Další producenti: Francie, Itálie, Španělsko, Polsko a USA
 Salát hlávkový: Čína, USA
 Špenát zelný: Čína,Japonsko, USA,Turecko, Korea, Francie a Itálie
 Cibule: značně rozšířený druh zeleniny patří (pěstování na celém světě)
 Čína, Indie, Rusko, Španělsko, Polsko…
 Česnek: hl. producent Čína. Dále: Indie, Korea, USA, Egypt, Rusko, Španělsko
 Mrkev: produkce soustředěna hl. do Evropy (39 %), Asie (36 %)
 Největší světoví producenti: Čína; USA ; Rusko a Polsko
 Co do objemu je ve světě i významná sklizeň plodové zeleniny, kam mimo rajčat řadíme i okurky,
papriku, melouny vodní a cukrové, tykev a lilek
 Největší sklizeň je dosahována u vodních melounů: Čína,Turecko, Irán, USA, Egypt, Korea
 Cukrový meloun: Čína,Turecko, USA, Španělsko, Irán
 Okurky (salátové, nakládačky - značná část produkce se na trh dostává v konzervované
podobě): Čína,Turecko, Irán, USA, Japonsko, Ukrajina, Rusko, Nizozemí
 Dýně a tykve: Indie, Čína, Ukrajina, Egypt, Irán, Itálie,Argentina
Luskoviny
 Zdroj bílkovin – jejich kultivace vyřešila problém nedostatku bílkovin v hosp. méně vyspělých
zemích
 Zlepšují půdní strukturu – vhodné meziplodiny (zvyšování ha výnosu ostatních plodin)
 Některé mají význam i jako olejniny (sója, podzemnice olejná)
 Osevní plochy luskovin: 45 % sója, 25 % fazole, 10 % hrách a cizrna, 6 % bob, 2 % čočka

SÓJA
 Největší producenti: USA, Brazílie (oba celkem cca 62 % svět. produkce),Argentina, Čína, Indie
 Mnohostranné využití – oleje, mouka, rostlinné mléko, sýry… + krmivo
FAZOLE: Brazílie, Indie, Čína, Myanmar, Mexiko, USA
HRÁCH: Kanada, Francie, Rusko, Čína
ČOČKA: Indie,Turecko, Kanada,Austrálie
Olejniny
 Plodiny schopné hromadit oleje a tuky v množství rentabilním pro
průmyslové zpracování
 Rostlinné oleje – nejčastěji ze semen a plodů, surovina pro potravinářský i
chemický průmysl (laky, mýdla, kosmetika…)
 V posledních letech – výroba biopaliv
 3 základní skupiny:
 Měkká semena – bavlníkové semeno, podzemnice olejná, sójové boby,
slunečnicová jádra, plody olivy, sezamové semeno
 Tvrdá semena – kopra, palmová jádra
 Technická semena – lněné semeno, ricinové boby,
tungové ořechy
 Za posledních 20 let velký růst produkce olejnin
KOPRA
SÓJA - největší podíl produkce olejnin
BAVLNÍKOVÉ SEMENO
 Surovina k produkci bavlny, v potravinářství – produkce oleje, i pro technické účely (prací
prostředky, mýdla…)
 Čína, Indie, Pákistán, USA, Brazílie
PODZEMNICE OLEJNÁ
 Olejnina tropických oblastí (oblasti se střídáním dešťů a sucha – monzunové oblasti)
 V potravinářství – výroba margarínu a stolního oleje, burákové máslo, arašídy
 Dále výroba mýdla, kosmetiky…
 Čína, Indie, Nigérie, Senegal, J USA
ŘEPKA OLEJNÁ
 Nejvýznamnější olejnina mírných šířek
 Produkce technického oleje, gumárenství, výroba mýdel a laků
 Aditivum do pohonných hmot
 Čína (1.), Indie, Německo, Francie,Velká Británie, Kanada (2.)
SLUNEČNICE
 Olej zejména pro potravinářství
 V průmyslu – výroba mýdla, barev, laků
 Největší produkční oblast – Evropa (54 % světové produkce) – Rusko, Ukrajina, Rumunsko, Francie
 JAmerika – Argentina
 Asie – Čína, Indie,Turecko
OLIVOVNÍK
 Hl. olejnina subtropického pásma, především kolem Středozemního moře (často jediné možné využití
nekvalitních půd)
 Olivový olej – nejjemnější stolní olej (lisování zralých plodů za studena)
 Největší produkční oblast – Evropa (67 %) – Španělsko, Itálie, Řecko
 Asie – Sýrie,Turecko
 Afrika –Tunis, Maroko
PALMOVÁ JÁDRA, KOPRA
 Významná plodina subrovníkových a rovníkových oblastí
 Palmová jádra – Malajsie, Indonésie, Nigérie
 Kopra – Filipíny, Indonésie
Pochutiny
 Potraviny s velmi malou výživnou hodnotou – konzumace pro své chuťové vlastnosti
 1. Látky používané k přípravě nápojů
 Kávovník
 Plantážní způsob pěstování
 Náhorní plošiny subrovníkového a rovníkového pásma
 Lat.Amerika – Brazílie, Kolumbie, Mexiko, Guatemala, Honduras
 Asie –Vietnam, Indonésie, Indie
 Afrika – Etiopie, Uganda, Pobřeží Slonoviny
 Hl. odbytiště – Evropa, SAmerika
 Kakaovník
 Pobřežní a říční roviny rovníkového a subrovníkového pásu
 Afrika – Pobřeží Slonoviny (největší svět. producent), Ghana, Nigérie, Kamerun
 Lat. Amerika – Brazílie, Ekvádor, Kolumbie, Mexiko
 Produkce vAsii roste - Indie
 Čajovník
 J oblasti monzunové Asie – J a SV Indie, Srí Lanka (2 největší dovozci),V Čína,
Japonsko, Indonésie,Vietnam
 Afrika – Keňa, Malawi
 Dále: Gruzie,Turecko,Argentina
 Dovozci – Evropa (z toho 60 %Velká Británie)
 Chmel
 Surovina pro výrobu piva
 Nížiny mírného pásma na obou polokoulích
 Hl. pěstitelská oblast – Evropa – až 50 % produkce, ale podíl se snižuje ve prospěch
USA a Číny
 Evropa – Německo (největší světový producent), ČR, Polsko,Velká Británie
 2. Látky užívané ke kořenění jídel
 Různé druhy koření
 Dříve významných artiklem světového obchodu, v současné době objemem klesá
 Nejvýznamnější – pepř, nové koření, vanilka, hřebíček, zázvor, skořice…
Plodiny k průmyslovému zpracování
 Plodiny pro hospodářské využití jako technických nepotravinářských
surovin
 A) Kultury a plodiny textilní
 Cca 10 % světového obchodu ze zem. produkty
 S růstem syntetických vláken klesá význam některých rostlinných vláken
 Dělení podle toho, z jakých částí rostlin pocházejí:
 Vlákna různých plodů – bavlna, kapok, kokosová vlákna
 Vlákna lýková – jemná: len, konopí, ramie; hrubá: juta, kenaf (bombajské konopí)
 Vlákna listová – sisal
 B) kaučukovník
 C) tabák
ramie
Kapoková vlákna
kenaf Agave sisilana
 Bavlník
 Nejdůležitější plodina poskytující přírodní textilní surovinu
 Produkce vyšší než všechna ostatní přírodní vlákna dohromady
 Prům. zpracování bavlny bylo důležitým článkem první etapy industrializace v Evropě,
USA a Japonsku
 Pěstování v tropech a subtropech
 Náročný na teplo a světlo, vláha v době růstu, sucho a teplo v době zrání ->
monzunové oblasti
 Asie – Čína (největší světový producent); J Asie – Indie, Pákistán;Turecko
 USA –Texas, Kalifornie,Arizona
 Afrika – Egypt
 Uzbekistán,Turkmenistán, Brazílie, Řecko
 Juta
 Indie, Bangladéš
 Len
 Čína, Francie, Rusko, Bělorusko
 Kaučukovník
 Suroviny pro chemický průmysl
 Šťáva kaučukovníku (latex) je surovinou pro výrobu gumových výrobků, hl.
pneumatik
 Asie (> 90 % produkce) –Thajsko, Indonésie, Malajsie… Indie, Čína
 Afrika – Nigérie, Pobřeží Slonoviny, Libérie
 Brazílie – původní oblast pěstování (dodnes)
 Tabák
 Využití k výrobě kuřiva
 Z listů také postřik na ochranu rostlin proti škůdcům
 Produkce mírně klesá v souvislosti s protikuřáckou kampaní v USA a Evropě
 Asie (62 % produkce) – Čína (1.), Indie,Turecko, Indonésie
 JAmerika (14 %) – Brazílie (2.)
 SAmerika (9 %) – USA
 Evropa – Řecko, Itálie
 Afrika – Zimbabwe, Malawi
Živočišná výroba
 Vznikla v procesu domestikace divokých zvířat
 V hosp. vyspělých státech je hl. článkem zemědělství, technologiemi se blíží
průmyslové výrobě x nomádský pastevní chov
 Územně rozšířenější než ostatní obory – krmivovou základnou jsou pastviny (1/5
souše)
 Zdroj potravin (bílkoviny) i průmyslových surovin
 Extenzivní
 Kočovný
 hl. suché oblasti – obl.Afriky, JZ – stř.Asie
 Umožnil značný růst stavu dobytka a využití nových oblastí
 Kočovníci provází stáda po jejich trasách – souvisí s rozložením pastvin
 Kočovníci sobů – rychle mizí – subarktické oblasti
Živočišná výroba
 Polokočovný systém
 Rozvinul se v nomádských oblastech soc. světa – Kazachstán, Mongolsko, Z
Čína
 Nekočují celoročně, část roku se o ně stará stát
 Transhumance
 Pravidelné sezónní přesuny dobytka mezi nížinami a horami
 Chybí spolupráce se zemědělstvím – ve vysp. zemích např. USA, Středomoří…
 Zvířata jsou převezena do sezónně výhodnějších oblastí
 Moderní extenzivní chov
 Na kvalitních pastvinách – pampy JAmeriky – Argentina, Brazílie
 USA, Nový Zéland – ovce
 Nachází se daleko mimo centra spotřeby
 Pracovní náklady na jednotku přírůstku jsou nízké
Živočišná výroba
 Intenzivní typ
 Alpský typ
 Hl. výdojný chov skotu
 Léto – na pastvinách v horách, v zimě – dole – farmáři zde schraňují krmivo
 Podobný typ i ve Skandinávii i u nás
 Stájový doplňkový
 V hustěji zalidněných oblastech – hl. Evropa – koncentrace ve stájích
 Org. hnojiva
 Stájový nadřízený rostlinné výrobě
 S, Z Evropa, USA, někdy N. Zéland, JAmerika
 Velké množství krmiva z RV díky dobrým přírodním podmínkám
 Chovatelé se starají o produkci mléka, masa…
Živočišná výroba
 Velká dobytčí jednotka (VDJ)
 Přepočet stavů počtu zvířat pro jejich porovnání v regionech
 500 kg živé váhy zvířete. Přepočet je dán koeficientem podle tabulek a
průměrné hmotnosti zvířete. Při výpočtu dělíme průměrnou hmotnost zvířete
(např. ovce 50 kg) hmotností jedné dobytčí jednotky (tj. 500 kg), tedy 50/500
= 0,1. Např. na ovci tak připadá 0,1VDJ.
 Kráva = 1, ovce = 0,1, drůbež = 0,004, velbloud = 1,1, prase = 0,2
 Z geografického hlediska můžeme za hlavní faktory ovlivňující lokalizaci živočišné
výroby považovat:
1) krmivová základna
2) poptávka po čerstvé živočišné produkci
Náboženský vliv na rozvoj a rozmístnění
živočišné výroby
 JUDAISMUS
 židé oVelikonocích jedí beránka a nekvašené chleby, aby si připomněli vysvobození svých předků z egyptského
zajetí
 židé nesmí jíst některé druhy potravin (vepřové maso, nešupinaté mořské ryby apod.)
 KŘESŤANSTVÍ
 Půst v pátek (zdržení se masitých pokrmů a přísný půst na velké svátky jako vánoce, velikonoce atd.)
 ISLÁM
 Muslimové mají zakázáno jíst vepřové maso a pít alkoholické nápoje
 posvátným měsícem je pro muslimy ramadán - během tohoto měsíce musí muslim dodržovat od východu slunce do
západu přísný půst (v nočních hodinách není nijak omezován)
 BUDDHISMUS
 buddhismus zakazuje zabíjet živé tvory a požívat opojné nápoje
 PŘÍRODNÍ (TRADIČNÍ) NÁBOŽENSTVÍ
 věří, že i některá zvířata mají duši, proto se např. nesmí lovit
 animismus je víra v přítomnost duše v různých přírodních jevech, úkazech a útvarech (blesk, řeka, Slunce, posvátný
druh zvířat), tyto objekty disponují podle animistické víry nadpřirozenými schopnostmi, je si je třeba obvykle
naklonit nějakou obětí či rituálem
Náboženský vliv na rozvoj a rozmístnění
živočišné výroby
 HINDUISMUS
 hinduisté věří v převtělení duše i do zvířat,jsou obvykle vegetariáni; oběti v chrámech se proto sestávají z
pálení vonných tyčinek a květinových obětí
 hinduisté věří, že krávy jsou posvátné
 hinduisté mají zakázáno zabíjet dobytek. Zabitím krávy by totiž porušili posvátné tabu hinduismu. Krávy jsou
zdrojem mléka, zapřahují se k orbě a velmi důležitý je jejich trus.
 Kravské lejno slouží v Indii jako hnojivo, usušené se používá jako briketa na topení, nebo pro dláždění
příbytků. Ind zapřáhne krávu místo traktoru na zorání svého pole a doma si zatopí briketami z usušeného
trusu, nemusí kupovat palivo pro traktor a platit účet za elektřinu.
 Šetří tím nerostné bohatství a nevypouští jedovaté látky do ovzduší. Indové se v tomto ohledu chovají velmi
racionálně, přesto byla jejich země kvůli kravám zdrojem mnoha konfliktů s muslimy, kteří krávy bez ostychu
jedí, navíc rádi provokují.
 NÁBOŽENSTVÍ STARÝCH SLOVANŮ
 pokrmy při večeři obvykle bývají nemasité
 u jižních a částečně též u východních Slovanů je pro den Božího narození dosvědčeno obětování prasete
 To dosvědčuje i české rčení o vánočním zlatém prasátku. I v Čechách se v tomto období hojně konaly vepřové
zabíjačky.
Skot
 Rovnoměrné rozmístění po celém světě
 Obvykle chov kulturních plemen skotu, ve specifických podmínkách buvol, banteng, zebu, jak
 Zabezpečené 90 % produkce mléka, 30 % masa
 Územní vazba na krmivovou základnu – pícniny jsou špatně přenosné
 Specializaci ovlivňuje spotřeba: šťavnatá krmiva – chov skotu na mléko (hosp. vyspělé oblasti s koncentrací
obyvatelstva, intenzivní chov), suché pastviny – chov na maso (marginální oblasti, primitivní úroveň skotu)
 Stav skotu
 Amerika (36 %) – Asie (33 %) – Afrika (17 %) – Evropa (10 %)
 Brazílie, Indie, Čína, USA,Argentina
 Produkce hovězího masa
 1. S a J Amerika – USA, Brazílie,Argentina
 2.Asie – Čína
 3. Evropa – Francie, Německo, Itálie
 Produkce mléka (jiné pořadí kontinentů a států)
 1. Evropa – Rusko, Německo, Francie, velká Británie
 2.Amerika – USA, Brazílie
 3.Asie – Indie, Čína
Prasata
 2/5 světové spotřeby masa
 Vysoce produktivní obor
 Výhodná je snadná aklimatizace zvířat, všežravost, malá spotřeba
krmiv, rychlá reprodukce
 Stavy prasat na světe neustále rostou
 Nejvíce kusů:
 Asie (61 %) – Čína
 Evropa (20 %) – Německo, Španělsko, Polsko, Rusko
 Amerika (15 %) – USA, Brazílie
 Produkce vepřového masa
 Asie (56 %), Evropa (25 %),Amerika (17 %)
Ovce, kozy
 Ovce – až do 60. let nejpočetnějším chovem domácích zvířat (poté skot)
 Nejextenzivnější zemědělský obor
 Na světě více než 1 mld. Ks:
 Asie – 42 % (Čína, Indie, Irán)
 Afrika – 23 % (JAR, Súdán, Nigérie)
 Oceánie – 12 % (Austrálie, Nový Zéland)
 Evropa – 12 % (Velká Británie, Španělsko, Rusko)
 Produkce masa – Asie (48%, hl. Čína), Evropa (17 %), Oceánie (15 %),Afrika (14 %)
 Cca ¼ chovu na vlnu – země se suchým klimatem, stepní, polopouštní pastviny
 Produkce vlny – Oceánie (42 %) – Austrálie, Nový Zéland
 Kozy – chov ovcí doplněn v aridních oblastech chovem koz, význam hl. v rozvojovém světě
 Zaměření na produkci mléka a masa
 Asie (63 %): Čína, Indie, Pákistán
Drůbež
 Významný zdroj živočišných bílkovin
 V rozvojových zemích – primitivní chovy
 Ve vyspělých zemích – koncentrace, industrializovaný obor
 Slepice – převážná část drůbeže ve světě
 Nejvíce drůbeže se chová:
 Asie – Čína, Indonésie, Indie, Japonsko
 Amerika – USA, Brazílie, Mexiko
 Evropa – Rusko, Francie, Španělsko
 Největší produkce drůbežího masa – USA, Čína
 Produkce vajec – specializovaná plemena
 Asie – Čína, Japonsko, Indie
 Amerika – USA, Mexiko, Brazílie
 Evropa – Rusko, Francie, Německo
Ryby
 90 % biologické produkce získávané z oceánu
 Hosp. význam cca 40 druhů – hl. tresky, sledi, sardele, makrely,
tuňák, …
 4 oblasti světového oceánu
 SZAtlantik
 SZ, Zstř., JV Pacifik
 Nejvíc moře na S od 30° S.š.
 Sladkovodní rybolov
 1/10 produkce ryb
 J, JV,V Asie – Čína (1.), Indie (3.), Indonésie, Japonsko (4.)
 Peru (2.), USA (5.)
Budoucí vývoj
 V posledních letech růst poptávky po zemědělských produktech
 =>Výroba potravin, krmiv, ale nově pro energetické účely
 => růst cen => vyšší ceny potravin (v některých zemích politický
problém) – v ČR ?
 => zemědělství se opět stává ziskovým odvětvím
 Diskuze: potraviny x palivo
 V EU – diskuze o novém nastavení SZP
 USA – snaha oddělit prodporu zemědělců od výroby – snaha zrušit
intervence
 Větší pozornost věnována ochraně ŽP a rozvoji venkova
 Programy propagující zdravou výživu a ekologické programy
 Růst poptávky po zemědělských produktech na nových trzích
Budoucí vývoj
 Rizikové faktory vývoje zemědělství:
 Růst výkyvů počasí – globální změny podnebí
 Rychlejší rozšiřování škůdců díky rozsáhlejším přesunům
zemědělských produktů
 Ekonomická nestabilita
 Zpochybňování financování programů na podporu
zemědělců
 Pěstování biopaliv ?