RNDr. Aleš Ruda, Ph.D.
Biogeografie a
environmentální
geografie
 dotace 2/0/0, sylabus, cvičení (0/1/0)
 zápočet ze cvičení je podmínkou k připuštění ke
zkoušce
 zkouška je kombinovaná (písemná a ústní část s
obhajobou rešerše) a zahrnuje přednášky, obsah
cvičení a zadanou literaturu – požaduje se
vytvoření schematických náčrtů
 základní studijní literatura
 HORNÍK, Stanislav a kol. Fyzická geografie II. Vyd. 1.
Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. 320
s.
 Moravec, J. Fytocenologie. Vyd. 1. Praha: Academia,
1994. 403 s.
 Prach, K. a kol Ekologie a rozšíření organismů na
Zemi. Vyd. 1. Praha: Scientia, 2009. 151 s.
 Strahler, S. Introducing physical geography. Vyd. 5.
Jpohn Wiley and sons, 2011.631 s.
 Moldan, B. Podmaněná planeta. Vyd. 1. Praha:
Vydavatelství Karolinum, 2009. 416 s.
 Millenium ecosystem assessment
www.unep.org/maweb/en/index.aspx
 Ekosystémy a lidský blahobyt
 Multimediální výuová příručka
http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/prif/ps10/bioge
ogr/web/uvod.html
 Organismus a prostředí
 Ekosystém
 Biogeografické oblasti Země
 Biomy
 Biogeografické členění ČR
Biogeografie studuje zákonitosti rozšíření, vývoje
a změny organismů a jejich společenstvech
v prostoru a čase v závislosti na abiotických
faktorech prostředí.
Regionální biogeografie:
studuje geografickou proměnlivost globální a
lokání fauny a flóry
Areografie (Chorologie):
studuje geografickou proměnlivost rozšíření
organismů (areálů)
Ekologická biogeografie:
interpretuje biogeografické jevy na základě
vlastností prostředí
Historická biogeografie:
interpretuje a rekonstruuje rozšíření organismů
na základě historických událostí
Fylogenetická biogeografie:
interpretuje biogeografické jevy s využitím
znalostí fylogenetických vztahů uvnitř
studovaných skupin organismů (vlastně
podmnožina historické biogeografie)
ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE
definice dynamická od norského profesora Wika,
přijatá na konferenci UNESCO v Paříži v roce 1967:
"životní prostředí je ta část světa, se kterou je živý
organismus ve stálé interakci, to znamená, kterou
používá, mění a které se musí přizpůsobovat„
definice tbiliská přijatá na konferenci v Tbilisi v
roce 1979:
"životní prostředí je systém složený z přírodních,
umělých a sociálních složek materiálního světa, jež
jsou, anebo mohou být s uvažovaným organismem
ve stálé interakci„
definice uvedená v našem zákoně č. 17/1992 Sb., o
životním prostředí:
"vše, co vytváří přirozené podmínky existence
organismů včetně člověka a je předpokladem jejich
dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména: ovzduší,
voda, horniny, půda, organismy. ekosystémy a
energie„
definice uvedená v normě ČSN EN ISO 14001:
"prostředí, ve kterém organizace provozuje svou
činnost a zahrnující ovzduší, vodu, půdu, přírodní
zdroje, rostliny a živočichy, lidi a jejich vzájemné
vztahy"
 Životní
prostředí
marinní
sladkovodní
terestrické
MARINNÍ PROSTŘEDÍ
 pomalá tepelná konduktance,
 vysoká termostabilita a měrná tepelná kapacita
 malá mocnost kůry (5-6 km), jednoduchá stavba
 převaha velkých lineárních struktur
 endogenní dynamika: rozšiřování a zánik
oceánského dna
 oživen celý profil (0-11 km)
 homogenita prostředí a homogenita bioty
 živočišná biomasa > rostlinná
 shodná společenstva v obdobných podmínkách
 absence vyšších rostlin
 vývojově starší biota
TERESTRICKÉ PROSTŘEDÍ
 rychlá tepelná konduktance, termolabilita
 větší mocnost kůry, složitější stavba (žulová a
čedičová vrstva)
 pomalé endogenní procesy, značná dynamika
reliéfu
 oživena jen tenká vrstva litosféry
 heterogenita bioty
 rostlinná biomasa >>živočišná
 vikariance
 dominance vyšších rostlin
 vývojově mladší biota, podstatný efekt
geografické diferenciace a historických faktorů
 terestricko – hydrické podmínky 
diferenciace rostlinných těl
 vlastnosti ŽP dle významu
a) nezbytné
b) vylučující život
c) bezvýznamné
 ekologické (životní) podmínky – vlastnosti
prostředí, které jsou pro určitý organismus
či společenstvo podstatné (př. voda, živiny,
světlo, teplo)
prostředí určitého společenstva či
organismu zahrnující jak biotické, tak
abiotické faktory
 ekotop – soubor abiotických faktorů
a) klimatop
b) edafotop
 biotop = stanoviště
 naleziště – místo geografického
výskytu určitého společenstva nebo
taxonu
 Biotop
 biocenóza – soubor populací organismů,
které společně osídlují určité abiotické
prostředí na Zemi a díky vzájemným
interakcím dosahují stavu dynamické
rovnováhy a autoregulační schopnosti
 rostlinné společenstvo (fytocenóza) –
jedna nebo několik druhových populací
rostlin společně osídlující určité životní
prostředí, jehož abiotické faktory jim
umožňují reprodukci a vzájemnou
interakcí dosahují stavu dynamické
rovnováhy
 vegetace – soubor rostlinných
společenstev (fytocenóz) určitého území či
celé Země
 flóra – inventář druhů bez jejich seskupení
do společenstev
 vegetační kryt – soubor všech rostlinných
porostů území, které vytvořil člověk
 Fytocenologie
 Fytocenologie
okraj společenstva rákosu s orobincem
 Fytocenologie
polycenóza – květnatá louka
 Fytocenologie
monocenóza – slanorožec
 Fytocenologie
prostorová komplementarita – mech a tráva
 Fytocenologie
časová komplementarita – jarní efemeroidy středoevropských opadavých lesů
 Fytocenologie
jednostranný vliv druhové populace lesa: a) příznivé b) nepříznivé
vlastnosti prostředí, které se změnou kvantity či
intenzity působení ovlivňují existenci, chování a
rozšíření jedinců určitého taxonu, populací či
společenstva
 abiotické faktory (klimatické, edafické,
orografické)
 biotické faktory
 antropogenní faktory
Cíle faktorů a podmínek prostředí
zajistit energetické a látkové zdroje pro
metabolismus a růst
odstraňovat nepotřebné produkty
umožnit rozmnožování a migraci potomstva
vytvořit vhodné podmínky pro životní děje
 Ekologické
(stanovištní)
faktory
vlastnosti prostředí, které se změnou kvantity či
intenzity působení ovlivňují existenci, chování a
rozšíření jedinců určitého taxonu, populací či
společenstva
 ekologické (environmentální) gradienty
optimální podmínkypesimální
podmínky
pesimální
podmínky
letální
podmínky
letální
podmínky
 fyziologická amplituda
rozpětí faktorů a podmínek prostředí, v
nichž může daný organismus existovat
(minimální – optimální – maximální
hodnota)
 ekologická amplituda (valence)
reálné rozpětí faktorů a podmínek
prostředí, v nichž může daný
organismus existovat (minimální –
optimální – maximální hodnota)
fyziologická amplituda je zúžena
konkurencí druhů
Liebigův zákon minima
v souboru ekologických požadavků se pro
existenci organismu stává rozhodující ten
faktor, který je v minimu
Lundegardhův zákon substituce
určité ekologické faktory se mohou do jisté
míry zastupovat
Shelfordův zákon tolerance
každý druh toleruje určité rozpětí
libovolného faktoru a nejlépe v prostředí
prospívá, působí-li vnější vlivy v rozsahu
optimálních hodnot
steno (ekní)
úzká ekologická amplituda
eury (ekní)
široká ekologická amplituda
stenoekní organismy 
BIOINDIKÁTOŘI
 perlorodka říční
 provazovka (lišejník)
 kopřiva dvoudomá
 rašeliník
euryekní organismy
adaptabilitaEKOTYPY
 smrk ztepilý
 mandelinka bramborová
soubor všech faktorů prostředí, které na
organismus působí, vztahy, jež využívá ke
svému životu – funkční a prostorové
zařazení organismu v ekosystému
 prostorová nika – místo vhodné k obsazení
určitým organismem
 potravní nika – je vše, co může sloužit k
obživě určitému organismu
Fundamentální nika = pomyslný prostor, jež je
druh schopen teoreticky obsáhnout za ideálních
podmínek
Realizovaná nika = prostor jež skutečně zaujímá
! Určitá nika je trvale obsaditelná jen jedním
druhem !
! V případě vyprázdnění niky ji může obsadit
druh s podobnými ekologickými nároky (bobr –
ondatra) !
 Ekologická nika
 n-rozměrný prostor v jehož hranicích se
populace udrží životaschopná
 uspořádaný vývoj společenstva v čase
(déle než jeden rok)
 spojitý proces kolonizace a vymírání
populací ve společenstvu
 také směna druhů na stanovišti v
průběhu času
 Ekologická
sukcese
základní jednotka třídění druhů
rostlin nebo živočichů obecně
z hlediska jejich vztahů
k některému faktoru prostředí
podle zvoleného dílčího činitele se
používají různé třídící kategorie
ekoelementů, například s ohledem
na světlo, teplotu, vlhkost,
množství živin
 základní jednotka pro třídění rostlin
nebo živočichů z hlediska jejich
rozšíření na zemském povrchu
 ke stejnému geoelementu patří druhy
se stejným nebo podobným areálem
bez ohledu na místo jejich
předpokládaného vzniku, bez ohledu
na cesty jejich šíření nebo těžiště
výskytu
 př. středoevropské druhy rostlin patří
ke geoelementu arkticko-alpínskému,
boreálně montánnímu, temperátně
(sub)montánnímu a submeridionálně
meridionálnímu
funkční systém tvořený biocenózou a
tou částí abiotického prostředí, s níž je
biocenóza v interakci
 geobiocenóza – biocenózy vázané
fytocenózou na pevný zemský
povrch
 hydrobiocenóza – vodní biocenóza s
volně se vznášejícími rostlinami
 techno – antropocenóza –
ekologické funkční systémy, v nichž
převažuje člověk a jeho technika
soubor geobiocenóz a hydrobiocenóz
synekosystém
 Ekosystém
fyziograficky zaokrouhlený,
makroklimaticky, biocenologicky a
biogeneticky jednotný prostor s jeho
živým i neživým obsahem
 komplikovaná společenstva
organismů propojená mezi sebou i s
anorganickou složkou systému
 fytocenózy směřující sukcesí k témuž
klimaxu spolu s živočichy,
abiotickými podmínkami a faktory
prostředí
 Synekosystém
geografické rozšíření daného druhu na
Zemi
 typy areálů
 původní (autochtonní)
 druhotný (allochtonní)
 souvislý x nesouvislý (hiáty)
organismy a areály
 kosmopolit
 endemit
 relikt
 synantropní druhy
 Areál