Závěr


            „Prostorová představivost ve výuce organické chemie“ vznikla na základě potřeby
překonat mylné představy žáků o planární a strnulé povaze struktur organických sloučenin. Vychází
z postřehů ze středních škol a z výuky předmětu obdobného názvu na Pedagogické fakultě Masarykovy
univerzity v Brně.

            Předkládaná práce si vytkla za cíl pokusit se najít prostředky jak vyvolat u žáků i
jejich učitelů (metodické listy) správné představy o prostorovém uspořádání organických molekul
včetně jejich chování v čase. Dále, alespoň v náznacích, upozornit na ovlivnění reaktivity
vyplývající z trojrozměrného charakteru organických sloučenin.

            Jelikož témat, které organická chemie nabízí, a ve kterých lze uplatňovat
trojrozměrnost jejích objektů a zkoumat jejich chování je široká řada, není možné je obsáhnout ve
vyčerpávající míře. Z tohoto důvodu byly do spisu zaznamenány pouze takové oblasti organické
chemie, které se běžně vyučují na středních školách. Ze stejného důvodu byly některé kapitoly silně
redukovány, přestože jsou významné nejen pro chemii, ale i pro samotný život – bioorganická chemie.
Jiná témata, nesporně zajímavá, byla eliminována, jelikož přesahují rámec výuky chemie na
základních a středních školách, například otázky topologické stereochemie, asymetrické syntézy či
orbitalově řízených reakcí...

            Přes uvedenou skrovnost zaznamenaných poznatků a jejich možnosti výuky, vzhledem
k rozsahu tématu, se domnívám že spisek „Prostorová představivost ve výuce organické chemie“ je
vhodným kurikulem pro výuku chemie předmětné oblasti na základních a středních školách. Dostačující
je (snad) i pro učitele chemie na těchto školách.

            Našlo by se, jak již bylo několikrát naznačeno, ještě mnoho podnětů k uvedenému tématu.
Našlo by se ještě mnoho dalších prostředků jak prostorovou představivost u žáků v rámci chemie
provokovat. Našlo by se mnoho úvah nad tímto rozsáhlým tématem, ale na druhé straně platí slova
Plinia mladšího: „multum, non multa“, které lze pěkně přeložit českým příslovím „méně je někdy
více“, kterými se jako učitel snažím řídit.