Tvořivost (neboli kreativita) ve slohovém vyučování


            Vyvrcholením slohového vyučování je docílení vlastní tvořivosti žáků – tj slohu
produkčního.

Slohová a komunikační výchova a jejich úkoly v souvislosti s rozvíjením a dosahováním sledovaných
cílů a kompetencí – viz RVP ZV.

K tvořivosti (kreativitě) směřují i jiné vyučovací předměty, ve slohovém vyučování sledujeme
tvořivost verbální. Slohová tvořivost žáků odkrývá jejich individuální vyjadřovací styl, svědčí o
jazykové znalosti a vyspělosti žáků, o jejich schopnostech komunikovat (částečně pak i o talentu).

Poznámka: Cílem současné školy není vypěstovat umělecky pojatý individuální styl žáků ani schopnost
mechanické nápodoby vzoru, ale rozvoj účinné a úspěšné komunikace v různých komunikačních
situacích.

Základní podmínky slohové tvořivosti, event. předpoklady k ní, shrnují tyto teze:

1.      Ve slohotvorbě podporovat samostatnost žáků (nebránit uplatnění subjektivních stylotvorných
faktorů).

2.      Vhodnou motivací, příkladem a tvořivým přístupem ze strany učitele vzbudit o tvořivost
zájem.

3.      Promyšlenou organizací vyučování, aktivizujícími úkoly a situacemi navodit ve vyučování
tvůrčí pracovní atmosféru, podněcovat představivost žáků.

4.      Zabezpečit volnost a nenásilnost projevu (neboť tvořivost nesouvisí jen s odbornou úrovní
žáka, s jeho znalostmi jazykovými a slohovými, ale je odrazem všech jeho mentálních schopností,
povahových vlastností, psychického založení i třeba momentálního citového rozpoložení).

5.      Volit k tvořivosti vhodné slohové útvary a odpovídající témata, zvl. témata formulovaná
problémově, témata neukončená, nutící k zamyšlení, hledání apod.

6.      Zabezpečit znalost tématu, jeho osvojení.

7.      S přihlédnutím ke komunikačnímu zřeteli by snaha po tvořivosti měla prolínat celé
vyučování, tvořivost je třeba rozvíjet cílevědomě, systematicky, plynule, soustavně  (nikoliv jen
nárazově v souvislosti s kontrolní slohovou písemnou prací).