Komunikační maximy[1] Konverzační maximy = zásady, normy, kt. se řídíme, máme-li zájem na úspěšné a bezkonfliktní komunikaci 1. maxima kvantity Buď tak informativní, jak je v dané fázi komunikace potřeba, ale ne více - porušení - zahrne posluchače mnoha podrobnými, konkrétními údaji; nebo málo informací tj. stručnost. je zdvořilé vážit si času druhých, proto stručně a k věci (netýká se společenské konverzace) 2. maxima kvality Říkej jen to, o čem jsi přesvědčen, že je pravda. - porušení- lhaní, zkreslování skutečnosti, metafory a řečnické otázky na místě, kde je třeba mluvit jasně - jízlivá ironie - příklad jemné, kultivované ironie, ta nevadí[2] 3. maxima relevance Formuluj svoji repliku vždy tak, aby byla vzhledem k fázi dialogu vždy relevantní, mluv k věci. - porušení odbíhání od tématu - příklad vyhýbavosti v odpovědích[3] parodická scénka 2 britských komiků A pane ministře - snažíte se vybudovat policejní stát? B to jsem rád že mi dáváte tuhle otázku A takže pane ministře - můžete nám odpovědět? B jistě - dostanu se k tomu - jestli dovolíte - uh - ano - jak jsem řekl jsem rád že se mě na to ptáte protože to je otázka na kterou se ptá hodně lidí a hodně lidí si přeje znát odpověď - a ať je v tom jednou provždy jasno - nechoďme kolem toho jako kolem horké kaše - je jisté že je to opravdu zásadní otázka - a občané mají právo znát odpověď A pane ministře - ještě jste nám neodpověděl B promiňte - jak zněla otázka? 4. maxima způsobu Vyjadřuj se jasně a jednoznačně, vyhýbej se dvojznačnostem, nepřesnostem, nepřehlednostem. - porušení vágnost, mlhavost formulace, metafory (štěkající výstava), neoprávněné generalizace (Ty nikdy neuděláš, co máš, Ty mi vždycky ubližuješ.) - kdo se prohřešuje proti této zásadě, zřejmě chce něco skrýt, formou mlžení, utajování je i rádoby odbornost (cizí termíny, výčty, složitá souvětí) Etické maximy - vyjadřují, zda se k předmětu komunikace stavíme ze svého hlediska, nebo z hlediska našeho partnera - uplatňuje se zde zejména princip zdvořilosti - nástroj k odstranění a tlumení agresivity v lidském chování a vůbec k efektivnímu řešení složitých situací (např. v dopravě); tento princip představuje odchylku od výše uved. konverzačních maxim, co je pravdivé, stručné, jasné a přehledné z věcného hlediska nemusí být účinné a úspěšné z hlediska komunikačního, sociálního 1. maxima taktu a šlechetnosti Minimalizuj nároky vůči svým partnerům a maximalizuj pro ně výhody. - např. nikoliv Mohl bys mi půjčit svoje klíče? ale Mohl bych si půjčit tvoje klíče? - mluví vždy jen jeden, skákání do řeči = mírná forma snahy umlčet druhého, svědčí o nedostatku argumentů nebo nekultivovanosti - je oprávněné, neví-li někdo, kdy skončit, nebo u mediálních rozhovorů, debat, kt. musí usměrňovat moderátor a hlídat, aby bylo k tématu - porady diskuse musí mít 1 moderátora, jinak se protahuje a je zmatené 2. maxima ocenění a skromnosti Minimalizuj nedostatky svého partnera a maximalizuj jeho přednosti. - např. když něco hodnotím snaha najít to dobré, u slabého referátu lze říci Děkujeme p. kolegyni, že nám to tady přečetla. Práce je to dobrá až na několik drobných nehorázností. - nepoučovat partnera, lépe mu podsunout, že na něco vlastně přišel sám - není dobré se vychvalovat. Řekne-li o vás soused, že jste někomu zachránil život, jste hrdina. Řeknete-li to o sobě vy sám, jste vejtaha. - bez ohledu na pravdu 3. maxima souhlasu Maximalizuj souhlas a minimalizuj nesouhlas s komunik. partnerem. - nesouhlas se nevyjadřuje přímo, ale jako souhlas s výhradami, př. Kniha je dobrá, ale najdou se v ní i slabší pasáže. - kritizovat taktně, nikoliv osobu, ale názor, přístup, jev, vidění věci, nepoužívat kategorické formulace: např. používat slova možná, snad, podmiňovací způsob, tázací věty, množné číslo - zájm. my př. místo Tady jste se spletl. je lepší Tady jste se snad spletli, ne? př. Podal byste mi prosím pero? Podal byste mi pero? Nepodal byste mi pero? Podejte mi pero. Musíte mi podat pero. - kritizovat bez protinávrhu je nekorektní, tedy nevhodné je: Je to špatně, ale nevím, jak bys to měl udělat. 4. maxima účasti Maximalizuj účast, minimalizuj nedostatek účasti s komunik. partnerem. - umět věc vidět očima partnera; snaha vcítit se do uvažování partnera, jehož chci přesvědčit (znát jeho mentalitu, postoj, nálady) a podle toho argumentovat a vést rozhovor příklad souboje „dvou diskursů“, vidění, pohledů[4] novinář a politik se snaží prosadit v dialogu každý svá vlastní pravidla hry, vítězí Václav Klaus N zkusme to zobecnit ono se hodně často hovoří a ten termín je mi případný / o krizi důvěry/ o tom že lidé ztratili víru teď v dobrém v kapitalismus / že ztrácí ódées pozici hegemona kterou po dlouhá léta měla / cítíte že je tady dluh vůči vůči voličům / vůči občanům této země / že se mohou být mohou cítit zklamáni a klamáni? Kl no já bych / klamáni bych neřekl to tomu bych se bránil tomu bych se bránil N tak řekněme zklamáni Kl velmi ale já bych neřekl že došlo u nás ke krizi důvěry vy jste řekl v kapitalismus N já jsem použil komentář Rudého práva Kl ne ne ne ne ne / já bych řekl že krize důvěry v tento politický společenský sociální ekonomický systém / já myslim že u nás nenastala / já myslim že u nás došlo k něčemu jinému (…) - komentář - novinář se snaží prosadit svůj názor (krize důvěry), je vázán zdvořilostí, volí řadu prostředků, kt. jeho postup zmírňují, změkčují. 1.pl. v inkluzívním významu (zkusme zobecnit); odvolává se na cizí mínění (ono se hodně často hovoří, zdroj Rudé právo) - lze se od toho distancovat, perifrastické opisy (lidé ztratili víru, ódées ztrácí pozici), hledání slov a opakování (závěr) K. odmítne nejnapadnutelnější slovo (klamáni bych neřekl), odmítne vůbec takto vidět problém (tomu bych se bránil), přímo odmítne redaktorovu tezi (sousloví krize důvěry), důrazné odmítání 5x ne, hledání vlastní pozice…. Kdy se vzdát diskuse - nemáme-li co sdělit - nechceme-li se dohodnout - nevede-li diskuse k cíli (partner nereaguje ne naše argumenty, nechce se nechat přesvědčit, přijmout alespoň část našich názorů, učinit sebemenší, alespoň zdvořilostní ústupek) - nechce se dohodnout náš partner - to že někdo mlčí, neodporuje, neznamená, že s námi souhlasí otázky v rozhovoru jak se ptát, jak nikoliv - nevhodné otázky: nesrozumitelná - obsahující termíny, kt. partner nerozumí; dlouhá, komplikovaná; nesouvisející s tématem rozhovoru; příliš osobní nebo na tabuizovaná témata (zdravotní stav, výše platu, náboženská a sexuální orientace, intimní život, věk); položená někomu, kdo není schopen ji zodpovědět, nesprávné osobě - dále tzv. uzavřená otázka (odpověď ano/ ne) -předčasně ukončuje rozhovor - nevymáhat ihned odpověď, seriózní otázka si žádá promyšlenou odpověď, naléhání ovlivní kvalitu odpovědi k horšímu - dostaneme-li otázku, neznamená to, že musíme hned odpovědět, lze odpovědět protiotázkou, př. Jaké to má výhody? - Má to nějaké nevýhody? Příklad Jak lze s přehledem čelit obtížnému komunikačnímu patnerovi – chce získat v komunikaci převahu, útočí na naše citlivá místa (kritizuje a zlehčuje naši práci), snaží se nás zesměšnit nebo nám v dialogu nechce nechat dost prostoru Uvolněte se prosím, hostem Jana Krause je David Gruber – lektor mnoha kursů o komunikaci, umění veřejně mluvit, umění efektivně se učit a studovat, autor desítek knih na tato témata http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/208522161800010-uvolnete-se-prosim/obsah/98807-david-gruber/ 10 min K tomu dotaz diváka D. Gruberovi: Cítil jsem z pořadu z Vaší strany uvolněnost a ze strany p.Krause nadřazenost,až aroganci.Proč tito lidé musejí mít "NAVRCH"? Dá se s takovým člověkem rozumě hovořit?Ví takový člověk vůbec,co je to tolerance a slušné chování? Odpověď: Především - já bych na pana Jana Krause zase tak vysazený nebyl. On je v civilu velmi zdvořilý člověk. Hrát "potížistu" je jeho role v tomto pořadu. A on ji zvládá herecky skvěle. Jinak - pozice hosta je v "Uvolněte se, prosím" skutečně hustá. Ani slůvkem vám nikdo před pořadem nenaznačí, co se moderátor bude ptát - zato pár dnů před pořadem vás jeden člověk z Krausova týmu několik hodin telefonicky zpovídá - jaký je váš životopis, kde jsou vaše největší hodnoty, slabá místa... A právě na ně pak Jan Kraus (ve své roli, nikoliv doopravdy) zaútočí... Jeho štábu bylo jasné, že tím mým slabým místem jsou moje kurzy. (…) No a Jan Kraus se to dozvěděl - a v pořadu udeřil: "Přece tam nemáte jen takové blbé kurzy!" Co s tím? Snadná pomoc. Uplatnit psychovzorec (r) opozice podvědomí a odpovědět vesele a přátelsky: "Ale mám tam ještě mnohem blbější." Jistě bych se mohl před Janem Krausem vehementně hájit - a skončilo by to tak, že bychom pořád mluvili naráz oba - a dialog by ustal, diváci by z toho nic neměli. Takže - nešlo mi o nějakou výhru, o trumfnutí toho druhého v diskusi... Je ovšem pravda, že ke konci mého vystoupení pan Kraus už hodně mlčel - a pil vodu. Pan režisér mi po vystoupení řekl: "U Honzy (= Krause) jsem už zažil ledacos, ale takhle mlčícícho jsem ho ještě nezažil." Nevidím to tedy jako nějakou svou výhru - spíše návod ostatním, jak mohou v komunikačně náročné situaci uhrát slušnou remízu. ________________________________ [1] M. Jelínek - B. Švandová a kol.: Argumentace a umění komunikovat. Brno 1999, s.76-78. (Karel Pala z anglofonní literatury) [2] J. Hoffmannová - S. Čmejrková (eds.): Jazyk, média, politika. Praha 2003, s. 146-147. [3] J. Hoffmannová - S. Čmejrková (eds.): Jazyk, média, politika. Praha 2003, s. 90. [4] J. Hoffmannová - S. Čmejrková (eds.): Jazyk, média, politika. Praha 2003, s. 111.