Vývoj řečových schopností

V průběhu předškolního věku děti udělají velký pokrok ve výslovnosti, postupně mizí dětská patlavost. V tomto období je také vhodná logopedická podpora, pokud dítě výrazně špatně vyslovuje hlásky, které by již mělo umět vyslovit. Před ukončeným třetím rokem života je doporučeno docházet do logopedické poradny pouze dětem s vážným postižením (např. děti s rozštěpovými vadami, sluchově postižené děti, děti s tělesným postižením, které brání optimální výslovnosti apod.).

Při vstupu do školy je ideální, když má dítě přirozeně správnou výslovnost všech hlásek. Není to však podmínka nutná. Ve třech letech by měli děti umět vyslovovat srozumitelně souhlásky M B P, D T N L J, K G H Ch, V F, samohlásky A O U I E a dvojhlásky OU AU. Ve čtyřech letech se přidává
Bě Vě Mě, Ť Ď Ň, v pěti letech pak CSZ, ČŠŽ, R, Ř. I tyto hlásky se samozřejmě mohou spontánně upravit až kolem šestého roku. Není to však pravidlem u všech dětí. V logopedické poradně se nikdy nenapravuje výslovnost, která ještě není přiměřená věku (tedy např. trénovat čtyřleté
dítě R). Kromě nápravy dyslalie existují samozřejmě další důvody k logopedické intervenci, např. mutismus nebo koktavost.

V předškolním věku u většiny dětí výrazně roste zájem o mluvenou řeč, děti rády poslouchají pohádky, povídky, učí se básničky a říkanky, snaží
se zazpívat písničku (důraz kladou převážně na slovní část, melodická linka bývá obvykle různě narušena). Větná skladba projevu předškolních
dětí se stává složitější, vedle souvětí souřadných se kolem třetího roku objevují souvětí podřadná. Interindividuální rozdíly ve slovní zásobě a vyjadřovacích schopnostech však v předškolním věku začínají výrazně převažovat nad rozdíly danými fyzickým věkem. Svou roli samozřejmě
sehrává vliv rodinného a sociálního prostředí, mluvní vzory, které má dítě k dispozici ve svém okolí.

V tomto období začínají také děti užívat řeči k regulaci svého chování, zprvu nahlas (můžeme tedy slyšet, jak si čtyřletá holčička kroužící okolo stolu s čokoládou říká „ne, Barunko, čokoládu nesmíš papat, ta je až po obědě“), od pátého roku dochází postupně ke zvnitřnění řeči, bez hlasitého vyjadřování vlastních záměrů.

Vývoj řeči dovoluje i růst poznatků o sobě a o okolním světě. Tříleté dítě zná celé své jméno a umí na dotaz udat pohlaví. Rychle rostou jeho znalosti o světě věcí a lidí. Správně pojmenovává základní barvy a kolem pěti let tvoří jednoduché definici známých věcí. Také chápání časové perspektivy v řeči se rozšiřuje, i když zprvu jen na krátkodobé anticipace typu večer, zítra, musíš počkat (Langmeier, Krejčířová, 2006).