Pracovní prostředí – podřízení, nadřízení, kolegové Ò Klade zvýšené nároky na řešení, na komunikační schopnosti. Ò Objevuje se přímý nebo skrytý nesouhlas s myšlenkami nebo zájmy, bitva, zápas, nepřátelství, opozice… Ò Jak lidé reagují na konfliktní situace? Ò 1. Vyhýbání se – odkládání, zavírání očí, předstírání, že neexistuje… Ò 2. Tolerance – neangažovanost, protivník si prosadí své. Ò 3. Kompromis – hledání řešení, v rámci kterého všechny strany něčeho dosáhnou a dojdou k nějakému závěru. Ò 4. Boj pokračuje – některé ze stran (nebo všechny) nejsou ochotny složit zbraně, pokračují v konfliktu. Ò 5. Spolupráce – strany se shodnou na oboustranně přijatelném řešení, každý vysloví své potřeby, ty nemusí být nutně naplněny, ale ostatní je vyslechnou. ÒNepřátelský, agresivní, útočný, hrubý – tank, ostřelovač, rozbuška ÒBručoun, škarohlíd, protiva ÒPasivní, flegmatičtí jedinci ÒSe vším svolní jedinci ÒNegativisté ÒChytrolíni ÒNerozhodní váhavci Ò Ò Lidé vyrážející do útoku Ò Jsou vulgární, úseční, uštěpační… Ò Zastrašují a urážejí druhé Ò Bombardují druhé bezcitnou kritikou a argumenty Ò Používají argumentaci ad hominum Ò Potřebují sobě i ostatním dokázat, že jejich pohled na svět je ten správný, že oni mají pravdu… Ò Dosahují obvykle krátkodobých cílů, tento přístup selhává v dlouhodobějších projektech. Ò Ztráta přátel, dlouhodobé narušení mezilidských vztahů. Ò Oceňují bojovnost, sebedůvěru, diskriminují ostatní jedince. Ò Preferují méně otevřený přístup, neupřímný, předstírající. Ò Maska přátelství, utočí ranami pod pás. Ò Používají narážky, posměšky, provokativní poznámky… Ò Verbální útok spojují s neverbálními signály laškování a přátelství. Ò Vytvářejí situace, kdy jakákoliv obrana působí jako akt agrese a útoku. Ò Chtějí vypadat a působit dobře, dosahují tím shazováním druhých (ti budou působit špatně). Ò Nekontrolovatelné záchvaty vzteku, mohou vybuchovat i v průběhu konverzace či diskuse, která zpočátku vypadala příjemně a přátelsky. Ò V okamžiku, kdy se cítí ohroženě, ať již fyzicky nebo psychicky (jde o subjektivní pocit, často sklon k paranoie). Ò Odpověď na nějaké obvinění, výtku, podezření… Ò Stěžují si úplně na všechno, ale nikdy neudělají nic, čím by to změnili. Ò Potřebují něco, na co by si mohli stěžovat, stížnosti nejsou obvykle opodstatněné. Ò Sami sebe vidí jako dokonalé, ale bezmocné proti vnějším podmínkám, pocit bezmoci jim brání něco aktivně konat, řešit. Ò Stížností se zbavují své zodpovědnosti a zdůrazňují svou dokonalost a preciznost. Ò Na nepříjemnou situaci reagují stažením se do sebe, věci nechají plynout kolem sebe, na přímou výzvu často odseknou. Ò Mlčení jako nedůvěra k ostatním lidem. Ò Mlčení jako odmítavý postoj. Ò Mlčení jako způsob jak se vyhnout projevení vlastního názoru, neodhalit myšlenky nebo své obavy, nejistoty. Ò Mlčení jako nepřijetí vlastní odpovědnosti, neudělání chyby. Ò Ò Zoufalá potřeba být všemi milováni, se všemi se chtějí přátelit, všem se zavděčit, rádi jsou v centru pozornosti. Ò Získávají kladnou odezvu druhých tím, že jim říkají, co chtějí slyšet. Ò Navenek se vším souhlasí, aniž by to mysleli vážně, vyvodili z toho nějaké změny chování. Ò Slíbí všechno udělat, zařídit, vykonat, i když danou věc vykonávat nemohou nebo nebudou. Ò Na všem vidí jen chyby a problémy. Ò Demotivuje tím velmi ostatní pracovníky a rozežírá skupinu. Ò Téměř s ničím nesouhlasí, kritizuje pokrok ostatních (nebo skupiny). Ò Kritika není téměř nikdy konstruktivní (byť by i měl pravdu). Ò Skeptický pohled na budoucnost. Ò Vnitřní nejistota, mají pocit, že nemají kontrolu nad vlastním životem. Roztrpčenost životem a tím, jak s nimi nakládá. Ò Nejsou schopni zpracovat jednoduchá lidská zklamání. Ò Touží po tom, aby je ostatní respektovali a považovali za důležité. Rádi dominují konverzacím, když nemají dost informací a dané problematice nerozumí, tak ji chtějí ostatním vysvětlit, což vede až k vymýšlení si faktů. Ò S ostatními někdy komunikují jako by byli malé děti, jsou vemlouvaví a výřeční. Vystupují velmi přesvědčivě. Ò Mohou trpět pocitem nedostatku vlastní důležitosti či cítí, že nejsou schopni pracovat na té úrovni jako ostatní členové týmu (doktor Cvach). Ò Skrytí perfekcionalisté lpící na každém detailu. Ò Nedokážou seřadit věci podle důležitosti. Ò Verbální problém s vyjádřením myšlenek. Ò Uvědomují si rozdílné pohledy, nejsou jednoznační, odmítají černobílé vidění. Ò Často otálejí, váhají, odkládají zásadní rozhodnutí. Ò Sledovat a všímat si chování, mělo by se projevit alespoň ve třech různých situacích. Ò Nepotýká se daný člověk s velkým množstvím stresu, nenakumulovalo se na něj mnoho problém? To by mohlo způsobit změnu chování. Ò Nejste vy sami v náročném období, ve stresu, koukáte se nezaujatě? Ò Měli jste prostor pro rozhovor ve dvou jako dospělí lidé? ÒRoy Lilley (2005). Jak jednat s problematickými lidmi. Brno: Computer Press. ÒJaro Křivohlavý (2005). Konflikty mezi lidmi. Praha: Portál.