Podklady k okruhu č. 8 Komunikační přístupy ve školách pro sluchově postižené 1 Orální metoda Cílem je: · formovat mluvenou řeč na základě hmatu a zraku · aktivizovat zbytky sluchu Dělení orálních přístupů: · unisenzorický (auditivně – verbální přístup) · multisenzorický přístup - kombinované metody Zásady orální metody: · žákovi je exponováno slovo v mluvené a písemné podobě · nové slovo zapadá do kontextu navozené situace · podpora pomocí daktylních znaků · stálé vystavování dítěte mluvené řeči nejen ve školním prostředí Důvody pro orální metodu: · snadnější interkulturní komunikace · snadnější proniknutí do kultury majoritní společnosti slyšících Důsledky striktní orální metody: · nehomogenní komunita SP · zhoršení úrovně jazyka u SP ve všech jeho rovinách · SP dosahují mnohem menších výsledků zejména v oblasti, kde mluvený jazyk slouží jako jediný prostředek získávání informací 2 Totální komunikace * USA, 60. léta – nový pohled na aurálně/orální přístup u SP, lingvisté Lenneberg a Chomsky kritizují používání čistě orální metody u těžce SP dětí * TK je filozofie určitého způsobu myšlení – pojem byl užit dr. Royem Holcombem (1986, USA) * TK je způsob komunikace - neslyšící i slyšící se chtějí vzájemně co nejlépe pochopit * TK je praktická metoda pro navázání komunikace s neslyšícími (neslyšící i slyšící použijí všechny dostupné prostředky k porozumění) Prostředky dorozumívání v rámci TK: * pomocné artikulační znaky – vizuální kontakt * pantomima, mimika, dramatizace * prstová abeceda * mluvený jazyk – mluva, odezírání, čtení, psaní * všeobecně užívaná gesta, postoj těla * znakový jazyk, znakovaný jazyk Kritika TK (Pulda 1999): * děti sledují jenom ruce – nenaučí se srozumitelně mluvit ani odezírat * mnozí učitelé SP nedokáží současně mluvit a znakovat * je zanedbána raná sluchově – řečová výchova * zisk ze slyšení se ztrácí, připojí-li se znaky 3 Bilingvální výchova Systém bilingvální komunikace (Krahulcová – Žatková, 2002) * komunikace sluchově postižených, kdy je přenos informací ve dvou jazykových kódech * (znakový jazyk neslyšících a mluvený, orální většinový jazyk) * jenom ZJ zajišťuje přirozené podmínky jazykového vývoje * užívání ZJ neomezuje potřebu neslyšícího dítěte dorozumívat se * cíl bilingválního vyučování neslyšících dětí je normální jazykový vývoj v atmosféře porozumění a úspěchu Bilingvismus simultánní X Bilingvismus sekvenční Podmínky pro realizaci bilingválního přístupu (Domancová) * realizace výzkumu teorie ZJ a tvorba metodik aplikace ZJ v procesu výchovy a vzdělávání neslyšících * přirozené akceptování společenství neslyšících a jejich jazyka * akceptování bilingválního přístupu ze strany rodičů * příprava pedagogických pracovníků * nové kurikulum * zabezpečení přirozeného kontaktu mezi neslyšícími a slyšícími osobami * víra v úspěch bilingválního vzdělávání Neslyšící učitel ve školách pro sluchově postižené * kvalitní jazykový vzor * plní sociálně-kulturní a psycho-emociální identifikační funkci * je důvěrníkem dětí a usnadňuje jim vyrovnat se s postižením a přizpůsobit se životu menšiny ve většinové společnosti Doporučená literatura k problematice: JABŮREK, J. Bilingvální vzdělávání neslyšících. Praha: Septima, 1998 KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum, 2002 EVANS, L. Totální komunikace, struktura a strategie. 1. vydání, Hradec Králové : Pedagogické centrum, 2001, s. 89. ISBN 80-238-7915-4. Podmínky integrace žáka se sluchovým postižením do běžného školského zařízení Integrace · proces začleňování jedince či komunity do integrální society · pokud je celý integrační proces přínosem pro integrující se objekt a výsledkem je stav začlenění, můžeme mluvit o dosažení pozitivní integrace » cíl speciální pedagogiky (Vítková, 2004) · integrovaným vzděláváním máme na mysli přístupy a zapojení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do hlavních proudů vzdělávání (do běžných škol) Inkluze · stav, kdy je prostředí běžné školy již na integrované dítě připraveno · společnost se skládá z individualit, které jsou odlišné » proto je třeba vytvořit školu pro všechny, bezbariérový život a tzv. inkluzivní společnost Hlavní výhody integrace: * dítě nemusí během týdne bydlet na internátě * identifikace se skupinou slyšících dětí * běžná škola je pro dítě výzvou a silným podnětem Nevýhody procesu integrace: * učitel běžné školy si nemusí vždy uvědomovat, že SP dítě vyžaduje speciální přístup a dítě nemá z vyučování dostatečný zisk * SP dítě se může ve třídě běžné školy cítit izolované, nešťastné či přetížené * třídní učitelé nemohou vždy brát na SP žáky zvláštní ohledy jako učitelé škol pro SP, což je dáno velkým počtem žáků ve třídě Kritéria pro integraci SP dítěte: * dítě (školní zralost a připravenost, užívání pomůcek – sluchadel či KI, postoj k sobě – uvědomění si sluchového postižení) * rodina (aktivní spolupráce, reálná očekávání, pozitivní vztah k dítěti) * škola (ředitel, učitel, spolužáci) * SPC (poradenství a diagnostika) Program integrace SP dětí do běžných zařízení zahrnuje: * posouzení vhodnosti integrace a jejího způsobu v týmové spolupráci (logoped/surdoped, psycholog, učitel, ředitel, rodiče) * doporučení vhodného předškolního a školního zařízení pro každé jednotlivé dítě * v případě potřeby vypracování individuálního vzdělávacího plánu. Doporučená literatura: HORÁKOVÁ, R. Připravenost pedagogů na integraci žáků s postižením sluchu na 1. stupeň běžných základních škol v Jihomoravském kraji. In Klenková, Jiřina. Vzdělávání žáků s narušenou komunikační schopností. Vyd. první. Brno: Paido, Brno, 2008. ISBN 978 -80 -7315 -168 -3 JANOTOVÁ, N. Kapitoly o integraci sluchově postižených dětí. Praha: Septima, 1996. ISBN 80-85801-81-7 JANOTOVÁ, N., SVOBODOVÁ, K. Integrace sluchově postiženého dítěte v mateřské a základní škole. Praha : Septima, 1998.ISBN 80-7216-050 MICHALÍK, J. Školská integrace dětí s postižením. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 1999. ISBN 80-7067-981-6 POTMĚŠIL, M. Čtení k surdopedii. Olomouc: UP PdF, 2003.ISBN 80-244-0766-3 SOBOTKOVÁ, A. Edukace žáků se sluchovým postižením. In VÍTKOVÁ, M. Integrativní školní (speciální) pedagogika. Základy, teorie, praxe. Brno: MSD, 2003. ISBN 80-214-2359-5