Inkluzivní trendy v současné etopedii Nálepka jako bariéra socializace, předcházení nálepkování, relativita posuzování chování Integrace x Inkluze Role speciální pedagogiky v inklusivním konceptu o předcházet vytváření bariér ve vzdělávání (školnímu neúspěchu) o snižovat rizika sociální exkluse o stěžejní působení je v podmínkách škol hlavního proudu Perspektiva a posilování edukačních příležitostí x nálepka u dítěte s PCHE Snaha vyloučit překážky, kt. by mohly bránit naplňování potencialit žáka v jeho cestě k dospělosti a nezávislosti. Takovou překážkou mnohdy označení dítěte nálepkou, kt. je negativně vnímána dítětem i jeho okolím Nálepkování/ etiketizace/labelling o „nálepkou“ – označení dítěte, za dítě s problémem, s problémovým chováním, s poruchou chování o etiketizace odklání pozornost od příčin daného chování o negativní stigma podporuje tendence dětí s poruchami chování cítit se nešťastně, podhodnocovat své Negativní vlivy na osobnost žáka o dítě s PCHE má tendenci cítit se nešťastně, podhodnocovat své výkonnostní možností, mívají problémy v navazování vztahů a jejich vztah k sobě i druhým mívá negativní charakter o negativní signály, kt. v sociální interakci dostávají z vnějšího okolí, postupně ovlivňují negativně sebeobraz => vliv na aspirační cíle o rizika, kt. nálepka přináší se mohou stát bariérou na cestě k perspektivní socializaci Relativita posuzování chování - faktory 1. Interaktivní vlivy o subjektivní posouzení - ! vlastní příčinou může být interakce s posuzovatelem o vztah s negativním nábojem – negativní pocity znemožňují objektivní posouzení a najití perspektivního řešení konkrétního problému o „bludný kruh“ problémového chování – vzájemné odmítání 2. Sociokulturní standarty ¨ normy komunity, ve které dítě žije ¨ očekávání sociální skupiny ¨ konflikt norem komunity/ rodiny a školy 3. Sociální kontext životní situace jedince ¨ narušení /trhliny v celkovém sociálním systému (elementy – osobnost dítěte, komunita, škola) ¨ životní situace dítěte (nevyhovující, ohrožující) ¨ vnímání PCH v kontextu způsobů, jakými se ¨ s dítětem jedná, jak k němu přistupuje okolí (rodiče, sourozenci, učitelé, spolužáci ...) ¨ úprava životní situace jako intervence Předcházení nálepkování – „soft“ přístupy označování dětí/žáků s PCHE dle současné terminologie – soft přístupy a) odráží inkluzivní charakter pojetí problematiky nežádoucího chování – primární zaměření na perspektivu b) vyjadřují důvěru v odpovdnost pedagogů a laších odborníků při podpoře těchto dětí – PCHE jako časově omezená výzva c) odpovídají společenskému vývoji – přístup ke vzdělávání pro všechny Potíže s chováním Problémy s chováním Behavioral Difficulties Provokující žák/Challenging pupil Nápadné chování/Verhaltensauffälligkeiten Dispozice k poruchám chování - snaha předcházet nálepkování - hledání souvislosti mezi poruchou chování a sociálním okolím - orientace na pedagoga a jeho zodpovědnost za perspektivu žáka s problémy - hledání lépe fungujících postupů (v edukaci) SYNDROM ŠKOLNÍHO NEÚSPĚCHU (Stuchlíková)/ SYNDROM NAUČENÉ BEZMOCNOSTI (Helus) o postojový komplex vyplývající z předchozích zkušeností jedince s neúspěchem o neúspěch je zvnitřněn a stává se významným vnitřním faktorem ovlivňujícím jednání a prožívání (dítě má neúspěchy, okolí si na to „zvyklo“, neklade na něj vyšší nároky, nemotivuje ho) o vědomí školního neúspěchu spolu s nízkým sebevědomím, pocitem studu, ponížení a úzkostí mají pro žáka hluboké a trvalé psychologické následky o zpravidla to končí PCH, PE, záškoláctvím (latentní záškoláctví = denní snění – odmítnutí školy) o důsledky – nekomunikativnost, nenaslouchání, citová závislost na učiteli, uzavřenost, neschopnost požádat o pomoc… o uzavírá se primární kruh neúspěchu (dítě touží po úspěchu, snaží se, ale má strach – zklamává) o sekundární selhávání na podkladě reakcí okolí (nepředpokládá se úspěch, okolí nečeká na odpověď) o slabší žáci dostávají méně příležitostí pro rozvedení odpovědi, učitelé bývají netrpěliví, berou mu slovo, kárají, nepřesnou odpověď považují za selhání => posílení negativních emocí o je nutný systémový přístup – zapojit všechny participující osoby (žáka s prožitkem neúspěchu, spolužáky, učitelský sbor, rodinu, poradenský systém) Literatura k tématu HELUS, Zdeněk. Dítě v osobnostním pojetí : obrat k dítěti jako výzva a úkol pro učitele i rodiče. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha : Portál, 2009. 286 s. ISBN 9788073676285. STUCHLÍKOVÁ, Iva. Zvládání emočních problémů školáků. Vyd. 1. Praha : Portál, 2005. 170 s. ISBN 8071785342. OAKLANDER, Violet. Třinácté komnaty dětské duše : tvořivá dětská psychoterapie v duchu Gestalt terapie. Vyd. 1. Dobříš : Drvoštěp, 2003. 261 s. ISBN 8090330606.