11.4 Shrnutí
Dvanáct zásad multikulturní filosofie sociální vědy:
/»}'PeJt? SÍf0Z°r na dichotomie' Vyhýbejte se škodlivým dualismům f Myslete dialekticky.
Sociální myšlení vychází většinou z protistojných kategorií Já v. Jiný, jednotlivé v. univerzální, subjektivita v. objektivita,
muz
vlastní skupina v. cizí skupina, civilizovaný v. primitivní, v. žena, homosexuál v. heterosexual, běloch v. černoch. Stejné dualistické myšlení znehodnocuje metateorie ve filosofii sociální vědy: atomismus v. holismus, příčina v. význam, interpretativní sociální věda v. kauzální sociální věda, historismus v. nomologis-mus, narativní konstrukcionismus v. narativní realismus. Takové myšlení přeje mentalitě typu „buď a nebo", kde jedna kategorie vylučuje svůj údajný protiklad. Řada kategorií je ale proměnlivá k a otevřená. Jedna strana dichotomie často závisí na straně druhé a odvolává se na ni — v takovém případě se dichotomie ruší. Nezřídka je tomu tak, že nějaká entita spadá do obou kategorií, že jedna kategorie postupně přechází ve svůj údajný protiklad nebo že binární alternativy vycházejí z mylných předpokladů, které omezují sféru možných voleb. /]/ 2. Neuvažujte ojiném člověku jako o Jiném. Podobnost a rozdílnost chápejte jako spřízněné pojmy, které se navzájem předpokládají. \
Je velmi snadné zveličovat rozdíly mezi Já a jinými, mezi námi a jimi, mezi členy a nečleny. Stejnost a jinakost se však potřebují. Tím, čím jsme, jsme díky vztahům s jinými; veškerá osobní identita má ve skutečnosti zásadně dialogickou povahu. Nerozumí-me-li jiným, nemůžeme rozumět sobě, a rozsah sebe-vědomí je dán rozsahem našeho poznání jiných. Máme-li jiné označit za odlišné, je třeba abychom uvedli také to, v čem jsou podobní.
3. Překročte falešnou volbu mezi univerzalismem a partikularismem, asimilací a separací Nesnažte se překonávat ani upevňovat rozdíly a místo toho pomocí těchto rozdílů rozvíjejte interakci s těmi, kdo se odlišují, abyste se neustále vzájemně učili a rostli.
Dichotomie jednotlivé (ve významu toho, v čem se lidé liší) a univerzální (ve významu toho, co je všem lidem společné -prostě lidské") je zavádějící. V tomto pojetí se zdají být jedinými alternativami asimilace (v níž se rozdíly stírají a ke slovu přichází
285
jen to, co je obecně lidské) a separace (v níž se rozdíly zvýrazňují a zachovávají a vyzvedává se jednotlivé). To je ale falešná volba. Univerzální existuje pouze v jednotlivostech a skrze ně, „lidské" pouze v jednotlivých lidech. Na druhé straně jednotlivost nikdy není pouhou jednotlivostí od jiných jednotlivostí naprosto odlišnou; jednotlivosti vyjadřují, co je lidské individuálním způsobem, i když žádná jednotlivost sama o sobě nevyčerpáva význam „lidského".
Představa univerzálního zvečňuje, co je nestálé a proměnlivé. Univerzální existuje v otevřené a měnící se množině konkrétních ztělesnění, z nichž každé rozšiřuje svůj obsah a rozsah. Mluvit
0 univerzálním jako o nějaké věci je tedy zavádějící. Jinak řečeno „prostě lidské" není jen to, co je všem lidem společné; také rozdíly mezi lidmi vyjadřují jejich lidství a „lidské" nově rozšiřují. V každém jednání a vztahu se lidé podílejí zároveň na univerzálním
1 jednotlivém.
4. Myslete procesuálne, nikoli substančně (tj. z hlediska dějovosti, kterou lze vyjádřit slovesy, spíše než z hlediska statického trváni, kterépostihujípodstatná jména). Jako neodmyslitelný prvek zahrňte do všech sociálních entit čas. Vnímejte všude pohyb — transformaci, vývoj, změnu.
Sociální myšlení často reifikuje činnosti a procesy, dělá z nich věci s pevně danou identitou: „toto" Já, „tato" společnost či kultura jsou chápány jako objekty s jasně určenými hranicemi a pevnými strukturami. To povzbuzuje spíše k synchronnímu než diachron-nímu chápání sociálních interakcí a praktik. Sociální a psychické entity jsou ale aktivity, ne věci. Proto se lépe než podstatnými jmény popisují slovesy. Mluvíme o lidských bytostech, jako by to byly kameny, a ne nepřetržité procesy činnosti, a zapomínáme, že podstatné jméno bytost se odvozuje od slovesa být.
5. Trvejte na aktivním přístupu těch, které zkoumáte.
Výrazy kulturního a sociálního života jsou výsledkem působení jednajících lidí, nikoli pasivních objektů nebo koleček mechanického systému. Členové sociálních skupin nepředstavují navzájem zaměnitelné jednotky, jejichž chování pouze plní jisté sociální funkce či role v „systému". Kultura netvaruje ty, kteří ji ztělesňují, jako forma těsto a společnost nedeterminuje své členy tak jako kotel teplotní výkon. Lidé si svou kulturu přivlastňují, nereprodu-kuji ji. Stará pravidla uplatňují v nových situacích a při tom tato
286
pravidla mění; dávaj.' nový smysl starému, vytvářejí nové. Učí se přizpůsobují, mění, tvoří. 1
6. Nezapomínejte, že aktéři mohou být aktéry jenom díky svésituováno s ti y systémech, které je zároveň zmocňují i omezují.
Jednající lidé se nevznášejí ve vzduchoprázdnu. Bez své kultury by ani neexistovali, ani by neměli žádnou schopnost. Jsou také svázaní všemožnými omezeními ze strany jiných a ze strany systému f významů a moci, v němž myslí a žijí. Kultura a společnost omezují a umožňují zároveň - a někdy umožňují tím, že omezují.
7. At už se snažíte pochopit jakékoli jednání nebo jeho výsledek, vždy počítejte s tím, že se za ním skrývá více poznání. ^
Vykladači by rádi dospěli k definitivnímu výkladu. Význam jednání a jeho výsledků (textů, budov, institucí atd.), o které se / zajímají, by chtěli stanovit jednou provždy. Někteří se snaží toto /í přání uskutečnit tím, že odkrývají, jaký význam melo jednání se ' svými výsledky pro svého původce. Ale i když odhalíme zámě- ' ry jiných, vždy je třeba tyto záměry převést do jazyka, který je ^ smysluplný pro vykladače, a jak se mění vykladači, mění se i tento ^ jazyk. Interpretace navíc nemůže končit u záměrů původce. Vy- ^ znam intencionálních entit souvisí také s jejich důležitostí, která ^ vyvstává z interakce mezi nimi a jejich vykladači. Význam sám se tedy v čase mění.
8. Nepojímejte společnosti jako integrální, navzájem oddělené mo-nády a jiné lidi jen jako příslušníky určité kultury či skupiny. Všímejte ^ si hranic, na nichž se různí lidé navzájem obrušují a mění. Soustřeďte -> se na\ míšena' všeho druhu. Věnujte pozornost vnitřnímu napětí, odpo- ^ ru, boji, neschopnosti centra ustálit a kontrolovat lidi na periferii. Ve všem hledejte nejednoznačnost, rozpolcenost, rozpornost.
Kouzlo jasnosti, danosti, řádu je v sociální vědě velkým pokušením. Sociální vědci se někdy snaží odkrýt podstatu toho, co zkoumají, a doufají, že je to dovede k pravému pochopení. Zejména se stávají obětí rovnice jedna kultura = jedna společnost = jeden soubor konstitutivních významů, tedy představy společnosti jako „organické jednoty". Tato představa je však mylná. I pro ty navenek nejvíce homogenní společnosti jsou příznačné důležité vnitřní rozdíly (náboženské, pohlavní, třídní, kastovní, etnické atd.). I na ty nejizolovanější společnosti působí cizí vlivy (zejména dnes, v podmínkách globální ekonomiky a kulturní ekumeny). 9. Buďte si vědomi role, již ve vašich možnostech hraje minulost.
287
Nezapomínejte ale, že také vy děláte z minulosti to, co je.
Minulost není minulostí: jije v přítomnosti, ve zdrojích, které svým" nositelůnTslčýtTtradice, v následcích, které doznívají ještě dlouho po původní události, v mysli sebe-vědomých bytostí, které chtějí poznat, kdo jsou, prostřednictvím pochopení toho, odkud přicházejí, a v genetických vysvětleních sociálních vědců a historiků. Minulost se tak mění spolu s přítomností. Ani přítomnost není pouhou přítomností: každé jednání, má-li být vůbec jednáním, předjímá očekávaný výsledek a ohlíží se zpět k tomu, co mu předcházelo, aby v tom našlo motivaci. Přítomnost tedy v sobě obsahuje minulost a budoucnost)
10. Všímejte si historické a kulturní zakotvenosti sociálněvédného poznání. Počítejte s tím, že naše dnešní znalosti zastarají v důsledku konceptuálních i jiných změn v našem životě i v životě těch, které studujeme.
Jiným velkým pokušením sociální vědy je aspirace na univerzálnost, stejnost a opakování. Za úspěšné vysvětlení se v tomto ohledu pokládá odhalení neustále se opakujících kauzálních vzorců, obecných zákonů, základních pro lidstvo jako celek (tak trochu na způsob zákonů nebeské mechaniky). Jenomže generalizace o intencionálne popsaných intencionálních jevech mají nutně historickou povahu a obecné zákony lidského chování, které lze objevit, budou nevyhnutelně tak abstraktní, že na většinu z toho, co chce sociální věda vědět, se jimi nebude dát odpovědět.
11. Neskrývejte se za iluzorní fasádu neutrality, abyste sebe nebo jiné přesvědčili o své objektivitě. Hlasjxsjíkintejeh již si do studia jinýfApľiľlAlít^ dávejte si pozor na to, jak měníte ty, s nimiž jste v interakci, a své hodnocení toho, co dělají jiní, uvádějte explicitně. Vždy to ale dělejte v souladu s co nejpečlivěji zjištěnými
fakty a s odpovědností vůči těmy pro které a o nichž píšete. Vyhledávejte kritiku.
Objektivita vědy se zpravidla definovala jako odstup vědců od studovaného jevu - odstup fyzický, který má zamezit rušivému zasahování do jeho průběhu; citový a hodnotový, který má zajistit neutrálnost, a intelektuální, který má odstranit předsudky. Tato koncepce objektivity je už však zastaralá. Nemůže proběhnout žádné sociálněvědné zkoumání, které by nevyužívalo předchozích pojmových prostředků; každý etnografický výzkum znamená interakci pozorovatelů a pozorovaných a jejich vzájemné ovlivněni
288
neutralita může často vyloučit kritické soudy které jsou pro pochopeni jiných nezbytné. Objektivita vyžaduje poctivost a odpovědnost, nikoli neutralitu; je to způsob vedení zkoumání, nikoli zrcadlení Reality, jaká je.
12. Přijímat a oslavovat rozdílnost nestačí Aktivně se s jinými střetávejte.
Zastánci multikulturalismu často tvrdí, že vědecké zkoumání jiných povede k úctě k těm, kdo jsou odlišní - k uznání integrity cizího způsobu života a oslavě jeho rozdílnosti. To je ale příliš statický a odtažitý postoj. Za prvé, odlišnosti mezi „my" a „oni" jsou zaměnitelné, relativní a dynamické. Za druhé, nelze přijmout všechno, co jiní dělají (stejně jako nelze akceptovat všechno, co děláme „my"). Porozumění někdy vyžaduje, abychom je či sebe hodnotili kriticky. A to, co od nich získáváme, by se nemělo omezovat na pouhé „uznání": když jiným začínáme rozumět, otevíráme si možnost něco se o nich a o sobě dozvědět, ptát se a půjčovat si, spojovat se s nimi a nakonec měnit a rozšiřovat obzory sobě i jim.
Uznání, souhlas, shoda - nic z toho není cílem. Cílem sociální vědy chápané z multikulturní perspektivy je interakce a růst.
Další četba
Tuto kapitolu v důležitém ohledu inspiroval Kegan (1982).
Antidualistická, dialektická pozice doporučená v této kapitole vychází z Deweyho (viz Dewey, 1938 a Bernstein, 1966) a také z Hegela (viz Hegel, 1977 aTaylor, 1975). Viz též Bernstein (1971), Putnám (1978, 1981 a 1992, část II) a Rorty (1991). Psychické dimenze a požadavky nezbytné pro dialektické myšlení uvádí Basseches (1984). Na ekonomické plánování to zajímavě aplikuje Senge (1990). Rich (1979) nabízí provokativní feministickou rekonstrukci výchovy a racionality v interakcionistickém, dialektickém duchu.
Dalším zdrojem nedualistického myšlení je poststrukturalismus věnující se dekonstrukci binárních protikladů, které nahrazuje otevřenými poli „kontroverze". Viz Lyotard (1984), Derrida (1973a, 1973b, 1981), Rosenau (1992) a Seidman (1994).
K diskusi o multikulturalismu viz eseje sebrané v Lemert (1993, zvláště část V) a Goldberg (1994). Viz též Said (1978 a 1993), Appiah (1992), Anzaldua (1987), West (1993), Weeks (1991) a eseje sebrané v Fuss (1991)
289
a Ferguson, Gever, Minh-ha a West (1990).
O nebezpečích multikulturalismu pojednává Schlesinger (1992) a skvělým způsobem pak Finkielkraut (1995).
Politickým významem rozdílnosti se zabývají Taylor (1992), Young (1990), Benhabib (1992) a Walzer (1992 a 1994).
Maclntyre (1982) rozebírá hraniční status lidí ve dvou soupeřících lingvistických komunitách, problémy překladu a možné způsoby řešení těchto problémů.
S interakcionistickým přístupem se lze setkat v různých sociálních vědách. Klasickým pokusem popsat genderové rozdíly v morálním myšlení tak, aby byly plně doceněny, a přitom překročeny, je Gilligan (1982). (Za zmínku stojí, že tato práce se vždy nechápe tímto způsobem a že někteří v ní vidí návrh alternativy, která je úplně jiná než dominantní maskulinní způsob morálního myšlení. Myslím, že jde o dualistický výklad nedualis-tického díla.) K interakcionistickému přístupu velmi inklinují práce antropologa Marshalla Sahlinse (1985 a 1995). Sahlins studuje, jak se konceptuálni schémata a sociální praktiky jednoho lidu mění s novými setkáními, zejména s příchodem koloniální moci. Goehr (1999) interakcionistický způsob myšlení zajímavě aplikuje na zkušenost s exilem, zejména skladatelů nucených emigrovat za druhé světové války. K dekonstrukci kategorie „žena" viz Butler (1990). Strategii, již uplatňuje Butlerová - otevírání, zpochybňování a vyvracení tradičních kategorií ve snaze najít nové možnosti forem aktivity, vztahů a identity—, pokládám za sociální analýzu provedenou v rámci interakcionistické perspektivy.
290
BIBLIOGRAFIE
Aboulafia, Mitchell, 1986, The Mediating Self Mead Self-Determination, Yale University Press N^i
nectitut.
artre and
ruversity Press, NewJfaven, Con-
Alexander, J. a Seidman, S. (ed.), 1990, Culture Mid Society Contemporary Debates, Cambridge University P#Sj Cambridge Althusser, Louis, 1970, For Marx, pfel. Be/ßrewster, Vintage
19°65kS' Rand°m H°llSe' NeW Y°rk- FW*C- oriS- Pour Marx>
Anscombe, G. E. M., 1957, Intention, iMckwell, Oxford. Anzaldua, Gloria, 1987, Borderlands/A fa Frontera. The New Mes-
tixa, Spinsters/Aunt Lute, San Fjftcisco. Appiah, Kwame Anthony, 1992, MMy Fathers House. Africa in
the Philosophy of Culture, Oxf^H University Press, Oxford. Ashmore, Malcolm, 1989, TheMeflexive Thesis, University of Chicago Press, Chicago. M Aune, Bruce, 1977, Reasofand Action, D. Reidel Publishing
Company, Dordrecht.^^ Bailey, F. G., 1969, StraMgems and Spoils, Blackwell, Oxford. Barnes, Annette, \9%9m)n Interpretation, Blaclcwell, Oxford. Barta, Roger, 1994, Wild Men in the Looking Glass, University of
Michigan PressAnn Arbor, Michigan. Barth, Frederik, W>9, Political Leadership among the Swat Pathans,
Athlone Prey London. Basseches, MjAael, 1984, Dialectical Thinking, Ablex Publishing
Corporation, Norwood, New Jersey. Bauman, »gmunt, 1976, Towards a Critical Sociology, Roudedge
and r^^an Paul, London. Beattie/ohn, 1964, Other Cultures,^ Free Press, New York Becldf Ernest, 1973, The Denial of Death, The Free Press, New
Biker,' Gary, 1976, The Economic Approach to Human Behavoir, M University of Chicago Press, Chicago.
^Beer, Samuel, 1965, Modern British Politics, Faber and taber, London.
291
Překlad originálu do českého jazyka a jeho vydání financovala N A ce Open Society Fund Praha a Open Society Institute Buda
klíčová slova: sociální vědy, multikulturní přístup, filosofie
casna
sou-
Vydalo SOCtOLOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ (SLON), Praha 2002 Vydání první.
Z anglického originálu Contemporary Philosophy of Social Scien A Multicultural Approach, vydaného v nakladatelství BlackweU Publishers, Oxford 1999, přeložila Jana Ogrocká.
Ediční řada Studijní texty, 24. svazek. Redigují Alena Mikova a Jiří Ryba
Odpovědná redaktorka Alena Miltová. Návrh obálky, grafická úprava a sazba studio Filipdesign.cz. Vytiskl ÚJI, a.s., Elišky Přemyslovny 379, Praha S-Zbraslav. Adresy vydavatelů:
Alena Miltová, Rabyňská 740/12, Praha 4-Kamýk. Jiří Ryba, U Národní galerie 469, Praha 5-Zbraslav.
Adresa nakladatelství:
SOCIOLOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ Jilská 1,110 00 Praha 1. http://slon.icom.cz
Copyright © Brian Fay 1996
This right of Brian Fay to be identified as author of this work has been asset ted in accordance with the Copyright, Designs and Patents Act 198^ All rights reserved. Except for the quotation of short passages tor mc poses of criticism and review, no part of this publication maybe repr stored in a retrieval system, or transmitted, in any form or ty^*"^ ^ electronic, mechanical, photocopying, recording or otherwise, wi prior permission of the publisher.
Translation © Jana Ogrocká 2002
ISBN 80-86429-10-5
Brian
UČASNÁ FILOSOFIE SOCIÁLNÍCH VĚD
Multikulturní přístup
přeložila Jana Ogrocká
STUDIJNÍ TEXTY PRAHA 2002
OBSAH
Poděkování 9
Uvod: 'Multikulturní přístup k filosofii sociálních věd 11
1. Musíme být tím, koho chceme znát? 21
1.1 Solipsismus 21
1.2 Poznání a sdílení zkušenosti 25
1.3 Poznání a bytí 30
1.4 Poznání a význam 38
1.5 Shrnutí 41
2. Potřebujeme jiné, abychom byli sami sebou? 45
2.1 Atomismus 45
2.2 Substantívni Já 48
2.3 Já a Jiní 56
2.4 Shrnutí 64
3. Dělají z nás to, co jsme, naše kultura nebo společnost? 67
3.1 Holismus 67
3.2 Rozdílnost a skupinová příslušnost 71
3.3 Kultura 72
3.4 Společnost 82
3.5 Determinace a aktivní přístup 85
3.6 Shrnutí 88
4. Žijí lidé různých kultur v různých světech? 93
4.1 Perspektivismus 93
4.2 Relativismus 98
4.3 Argumentace překladem 104
4.4 Shrnutí 111
5. Musíme předpokládat, že jsou jiní racionální? 115 S.l^Račiónalismus II?
5.2 Důvody a příčiny
5.3 Důvodová vysvětlení a iracionální jednání 122
5.4 Racionalita v důvodových vysvětleních
5.5 Princip humanity
5.6 Shrnutí
6. Musíme jiné chápat z jejich vlastního hlediska? íXInterpretativismus
6.2 Kauzalita
6.3 Kompetence
6.4 Kritika
6.5 Shrnutí
7. Je význam chování jiných dán tím, co tímto cHpyáním míní oni?
7.1 Intencionalismus
7.2 Gadamerovská hermeneutika
7.3 Dvě dimenze významu
7.4 Shrnuti
8. Je naše chápání jiných nezbytně historické?
8. rNomologismiis
8.2 Zákony v sociálních vědách
8.3 Nedostatky nomologických vysvětlení
8.4 Historismus
8.5 Nedostatky genetických vysvětlení
8.6 Shrnutí
9. Žijeme příběhy, nebo je pouze vyprávíme?
9.1 Narativní realismus
9.2 Narativní konstruktivismus
9.3 Narativismus
9.4 Shrnutí
10. Můžeme jiným rozumětobjektivně?
10.1 Objektivismus
10.2 Falibilismus
10.3 Kritická intersubjektivita
10.4 Odpovědnost
10.5 Shrnutí
128
129 135
137
11. Závěr: Čemu nás může naučit multikulturní
filosofie sociálních věd? 265
11.1 Ohlédnutí za škodlivými dualismy 265
11.2 Interakcionismus 270
11.3 Rekrutovatelnost a osobní nasazení 278 137 11.4 Shrnutí 285 145
149 Bibliografie 291
154 Rejstřík 315
160
165 165 171 177 182
187 187 192 200 204 206 209
213 213 227 231 234
237 237 243 251 256 260