Kognitivní události, kognitivní procesy, kognitiyníschémata Každý člověk přemýšlí ve třech rovinách. Vlastní úrovně jsou mezi sebou propojené, navzájem se ovlivňují a výrazně mění emoční prožívání člověka. Mezi úrovně patří: ■ kognitivní události, ■ kognitivní procesy, ■ kognitivní schémata. Kognitivní události jsou jednotlivé postřehy, myšlenky, vjemy. Tyto vjemy jsou vyhodnocovány prostřednictvím kognitivních procesů. Člověk se pomocí kognitivních procesů snaží mezi jednotlivými kognitivními událostmi zorientovat, proto je dává do různých souvislostí tak, aby pochopil, co se kolem něho děje. Příklad využití kognitivních procesů tam, kde nemáme žádné jiné informace První kognitivní událost: Planety obíhají kolem hvězd. Druhá kognitivní událost: Sameron obíhá kolem Tramda. ■ 59 Moc, pomoc a oezmoc v sociaimcn siuzuam a vc ^> ovv»m.ivi Otázka: Co je Sameron a co Tramdus? Náš mozek nikdy slovo Sameron a Tramdus neslyšel. Neví, co to je. Dostává pouze informaci, že Sameron obíhá kolem Tramda a planety obíhají kolem hvězd Prostřednictvím kognitivních procesů utvoří z těchto dvou kognitivních událostí závěr, že Sameron je planeta a Tramdus hvězda. Tento závěr může být samozřejmě mylný, pokud spolu výše uvedené události vůbec nesouvisejí. Kognitivní procesy nám slouží k tomu, abychom z jednotlivostí v podobě kognitivních událostí poskládali mozaiku, která nám bude dávat smysl. Tuto myšlenkovou mozaiku stavíme na základě našich kognitivních schémat, což jsou naše životní zkušenosti a základní přesvědčení o tom, jaký jsem já, co se ode mě očekává, jací jsou ostatní lidé a jaký je svět kolem nás (v našem příkladu se Sameronem a Tramdem je součástí našeho kognitivního schématu představa, že dvě věty pod sebou obvykle dávají dohromady nějaký smysl. Z tohoto východiska jsme skrze kognitivní proces dostali ze dvou kognitivních událostí událost třetí, a to, že Sameron je planeta a Tramdus hvězda. Aby jakýkoli člověk (personál i klient) sám před sebou obstál, musí se v jeho myšlení odehrávat alespoň rámcová shoda mezi kognitivními schématy a kognitivními událostmi. Tuto rámcovou shodu zajišťují člověku jeho kognitivní procesy, které jednou za čas upraví události tak, aby odpovídaly schématům, a naopak. Jakmile díky svému myšlení (kognitivní procesy) člověk zjistí, že dochází k výraznému rozporu mezi událostmi a schématy, je mu tato situace výrazně emočně nepříjemná a prožívá strach, vztek nebo smutek. Obecně se tak vyskytuje u člověka posloupnost, kterou bychom mohli vyjádřit schématem „situace-vyhodnocení situace prostřednictvím kognitivních procesů - emoce - reakce na situaci". Člověk vyhodnocuje situace, které se kolem něho dějí, a na základě tohoto hodnoceni prožívá během dané události určité pocity. Výsledná emoce výrazně ovlivňuje jeho následnou reakci na původní situaci. Kognitivní procesy jsou tak často katalyzátorem emočního prožívání personálu a jeho následných reakcí na situace v zaměstnání. Nejsou to tedy vlastní situace, které personál rozčilují nebo v něm vyvolávají beznaděj, ale jejich vlastní vyhodnocování, co způsobuje vztek nebo bezmoc. Souvztažnost „situace - kognice - emoce - situace" si můžeme ilustrovat příkladem myšlení a chování personálu ve chvíli, kdy nalezne masturbujícího dospělého klienta s těžkou mentální retardací na chodbě DOZP: ení inál JStl lne Vyhodnocení situace (kognice) Co si to zase dovoluje! To si tady nesmí dovolit. Masturbace je špinavá a strašná. Tak já se tady snažím je zlidšťovat a on mi tady onanuje na chodbě, blbec!" „Tak tohle nezvládnu Jsem k ničemu. Nemasturbuje se a já to nedokážu zastavit." Následná emoce „Z pohledu Freudových vývojových stadií sexuality se klient i z análního stndia do stadia genitálního Klient si tak nebude již d ráži konečník v takové mífjfeko doposud, nel .uiie muset tak . zdít k doktorovi." „Masturbace je zdravá a klient udělal ľm vývoji další krok." iě aby mě tady nechytla ředitelka, jistě by chtěla, abych to řešil, a já nevím jak." „Onanie je normální." „Klient má mentální handicap a není schopen cítit stud." „Na veřejnosti se nemasturbuje." Smutek Bezmoc Radost unul Nic Reakce na situaci Zařve na klienta, chytne ho Vp0( a prudce a nepříjemně jej odved, n;, jeho pokoj. Rozpláče se a odejd bchvaluje klientovo chování, na poradě svůj postup vehementně obhajuje. Strach Uteče z chodby. Nejdříve se snaží klienta odvést na pokoj. Pokud to nejde, přinese deku. Pokud si ji klient nenechá, odvede ostatní klienty, kterým pohled na onanujícího člověka vadí. Pokud to nejde, dál to v tu chvíli neřeší. Ivedené příklady myšlenkových pochodů personálu vycházejí z autorových zkušeností z rozhovorů s pracovníky v sociálních službách, nejedná se o smyšlené výroky; pozn. red.) Vyhodnocování situace Vc výše uvedeném příkladu vidíme, že jedna situace dokáže v různých lidech ^vat odlišné, často i protichůdné emoce. Na základě ^"^*J£ následně vc stejné situaci rozdílně chovají. Kde se naše příběhy deli. IXii 61 moc v sociálních službách a ve zdravotnictví vyhodnocováni situace. Vyhodnocování situace (kognitivní proces) probíhá n základě souvztažnosti konkrétní situace, kterou člověk vyhodnocuje (kognitň. události), a jeho obecných postojů, které člověk v sobě má získané výchovo a zkušenostmi (kognitivní schémata). Postoje tak dokážou velmi zkreslit výhod nocení situace. Na základě zkresleného vyhodnocení situace se pak u konkrét ního člena personálu objevuje chybné emoční prožívání situace s klientem a na základě chybného emočního prožívání situace se pak personál může i chybné chovat. Emoční prožívání (strach vztek, bezmoc, radost aj.) personálu tak velmi souvisí s jeho vyhodnocováním situací na pracovišti. Jak jsme již uvedli výše, vyhodnocení situace je závislé na postojích personálu. Jak mezi sebou události, vyhodnocování situací a postoje souvisí? Vlastní souvztažnost událostí, procesů a schémat (postoje) si můžeme představit jako dětskou houpačku, kde na jedné straně sedí kognitivní události a na straně druhé sedí kognitivní schémata. Celá houpačka je na pojízdném vozíku (kognitivní procesy), který slouží k udržení rovnováhy mezi událostmi a schématy. ud se houpačka na jedné straně zatíží více. vozík kognitivních procesů svým vyhodnocením událostí nebo schémat popojede tak, aby se houpačka dostala opět do rovnováhy. Aby se houpačka vyrovnala, musí vozík popojet na jednu stranu houpačky tím, ze zkresli vyhodnocení kognitivní události tak, aby odpovídala kognitivním 62 Kognitivní události, kogniti^p^^ IliU^níschémata schématům, nebo poupraví kognitivní schéma tak, aby odpovídalo kognitivní události. K.S. rK.p: provázanost událostí, procesů a sehr na následujících příkladech. m n i IHM tu i personálu si ukážeme Olin je desetiletý chlapec s Downovym syndromem, který žije v domové pro osoby se zdravotním handicapem a v rámci integrace chodí do základní školy s asistentem. Když Olin v družině prohrává v jakékoli hře, hru často zničí a začne křičet, že všichni podvádí. Ujištění ze strany učitelky, že nikdo nepodváděl, protože celou hru sledovala a podvodu by si jistě všimla, Olinovi nepomáhá. Děti jsou na Olina naštvané a nechtějí si s ním hrát. Paní učitelka Olina nemá ráda, protože si o něm myslí, že je malý, rozmazlený lhář. Co se Olinovi ve chvíli prohry honí hlavou? Na co myslí? Opravdu není schopen pochopit, že ostatní děti nepodváděly? Je opravdu lhářem, který je navíc rozmazlený? Ví, že nemluví pravdu? Podívejme se nejdříve na Olinova kognitivní schémata. Ještě než šel do ústavu, rodiče mu v dobré víře stále opakovali, že je nejlepší, že si nikdy nesmí nic nechat líbit a že na světě není kluk, který by dokázal víc než on. Pokaždé když Olin udělal jakýkoli pokrok v sebeobslužných dovednostech, rodiče ho výrazně chvá- se slovy, že není lepší dítě než on. Na základě této zkušenosti a „černobílého myšlení" si Olin o sobě vytvořil kognitivní schéma představy ,Jsem nejlepší!" a »p°kud nejsem nejlepší, znamená to, že jsem nejhorší!". Takto jasně vyhraněné kognitivní schéma je pro jeho myšlení ve spoustě pří-Padů velmi zatěžující. Na jeho základě musí Olin mnoho konkrétních situací vyhodnotit chybně tak, aby obstál sám před sebou. Rozpor mezi událostmi a schématy je pro všechny lidi bolestivý a nepříjemný. Vzhledem k tomu, že se všichni jednou za čas potýkáme s rozporem mezi udá-0strni a schématy, snažíme se dopad tohoto rozporu na naše nepříjemné emoční Požívání mírnit zkreslením událostí nebo schémat prostřednictvím svých kogni- 63 Moc, pomoc a bezmoc v sociálních službách a ve zdravotnictví tivních procesů (vyhodnocování situací) tak, aby si alespoň rámcově vy'-odpovídaly. Olin má tak na jedné straně své houpačky přesvědčení ,Jsem nejlepší všech lidí na světě!". Ze JSEM NEJLEPŠÍ EPŠÍ rK.p; Zároveň je však vystaven situaci, kdy prohrál hru. Tento jasny rozpor musí Olin ve svém myšlení nějak zpracovat, a to tak, aby si leva i pravá strana alespoň rámcově odpovídaly. Olin může na základě konkrétní události (prohrál ve hře) změnit své kognitivní schéma ze Jsem nejlepší" na „Patřím mezi nejlepší". Tento proces se mu však těžko podaří, a to ze dvou důvodu. Za prvé je obecně velmi těžké měnit kognitivní schémata bez vědomého terapeutického procesu, protože vznikala v průběhu několika let na základě několika stovek konkrétních událostí. Za druhé je pro Olina těžké měnit toto schéma z důvodu jeho „černobílého" myšlení, protože pokud by Olin opustil S^Jľ neJ1?ŠÍ!"' aut°maticky * mu tam nabízí myšlenka Jsem W horši! , která je pro něj samozřejmě nepřijatelná. své koyffniľvm°Val P°h°dU' bude Se OIin ^ snažit kľJSlľ T"57 ^noecní konkrétní události tak, aby odpoví ceľ ľuadV JSem neJIepŠlT' A tak P-hru vyhodnotí tak, * ■ cele situaci pomysli, že ostatní děti podváděly. PROHRÁL JSEM V KARTÁCH JSEM NEJLEPŠÍ Na základě tohoto hodnocení se Olin následně chová velmi agresivně což vyplývá z jeho pohledu na věc. Učitelčinu vysvětlení, že viděla, že děti nep'odvá děly, nebude věřit, protože by si sám musel v tu chvíli přiznat rozpor mezi svými událostmi a schématy, což by mu bylo daleko nepříjemnější. Olin tak pouze nevěří tomu, že děti podváděly, Olin to ví, že podváděly! V terapii bychom se snažili měnit Olinovo černobílé myšlení tak, aby viděl, že v náhledu na jakoukoli situaci neexistují pouze dva extrémní póly vyhodnocování. Zároveň se budeme snažit o změnu jeho kognitivního schématu ze Jsem nejlepší!" na „Patřím mezi nejlepší!". Tento terapeutický proces se však bude odehrávat formou her, behaviorálních experimentů a rozhovorů mimo průběh vlastních incidentů. Při incidentech totiž Olin své schéma již z výše uvedených důvodů nemůže měnit, ani kdyby chtěl. Na dalším příkladu si ukážeme dopad chybného přesvědčení personálu na interakci s klientem. Luboš je pětačtyřicetiletý muž s lehkou až středně těžkou mentální retardací. Jeho mentální schopnosti odpovídají přibližně desetiletému dítěti. Luboš žije v domově pro osoby se zdravotním handicapem, kde je klientela s celým spektrem mentálních handicapů. DOZP je proto uzamčen tak, aby se klienti s těžkou mentální retardací nedostali sami ven. Klienti, kteří mohou sami chodit ven, mají křiče. Luboš patří mezi ně. Luboš vykouří deset cigaret denně. Při preventivní kontrole mu lékař kouření zakázal, protože se Lubošovi špatně dýchá a stěžuje si na bolest na plicích. Písemnou zprávu z vyšetření včetně zákazu kouření zaslal zdravotnímu personálu z DOZP. Personál s Lubošem vše probral. Mluvili o rizicích kouřen. a jeho tlaku na hrudi i o možnosti předčasného úmrtí. Luboš si vše vyslechl, ale nechce omezit své kouření, které, jak říká, mu přináší „pohodu, bolest a slast . Přesvědčení klíčového pracovníka (jeho postoje) o své úloze v prací jsou: ■ musím zajistit ochranu klienta, jak nejvíce to jde; ■ práva klientů mi nejsou lhostejná. Moc, pomoc a bezmoc v sociálních službách a ve zdravotnictví Dalšími postoji klíčového pracovníka, které se týkají již jeho vlastního žiVot (promítají se do osobního i pracovního života) a vznikaly výchovou uplatň0v' nou jeho rodiči, jsou (kromě jiných): musím si zachovat přízeň autorit; Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá - když budu na lidi hodný, musí ^ na mě také hodní. Klíčový pracovník je však vystaven situaci, kdy Luboš jeho dobře míněné rady ignoruje. Dostává se tak ve svém myšlení do rozporu u snaží se ve svém chování vůči Lubošovi najít ty strategie, které by pomohly naplnit všechny čtyři výše uvedené postoje. OCHOTE ;o o*o- ////////// Vzhledem k tomu, že se mu takové strategie nedaří nalézt, protože samotné postoje jsou v rozporu, upřednostňuje takové strategie ve svém chování, které odpovídají postojům s vyšší důležitostí. Lubošovi proto cigarety odebere. Tím se však dostává do psychické nepohody (jeho práva mi nejsou lhostejná, porušuji jeho práva), kterou se snaží zmírnit během svého vyhodnocován, nastalé situace. NECHCE.. | SEBERU MU CIGARETY MUSÍM... PRÁVA... AUTORITY-OKO... Chovám se pro jeho dobro, proti jeho vůli, protože je mentálně postižený. Je to dítě, nedokáže sám za sebe rozhodovat. Dítěti také seberu cigarety, když ho najdu, jak kouří. Kognitivní události, kogniti„nf Personál si tak odebrání cigaret obhájil a| »en a žebrat cigarety před domovem příJ e ,0 ^keré zaměstnance domova. Zéroveň J'p,*' Klííovy pracovník nové nastalou situaci *'do schodu s P0""°^al ^staven situaci, kdy zjistí, no W( P« ^dboo*. ^ J***** dobre. ,n°sti a 0 tom že tn , e stra"ě S kli^tem myslj MUSÍM- AUTORA-OKO- Skutečnost, že si zákazem cigaret, kterým chtěl Lubošovi pomoci od zdravotních problémů, vysloužil jeho pomluvy, neodpovídá jeho postoji „Když budu na někoho hodný, bude hodný i on na mě". Proto se do kognitivních procesů dostávají myšlenky „Je to hajzl, zasloužil by trest. Tak já se tady tak snažím a on mě přede všemi pomlouvá. Kdyby to nebyl hajzl, tak ocení, jak jsem na něj hodný." POMLOUVÁ MUSÍM PRÁVA. AUTORITY. OKO