MGR. HANA FAJKUSOVÁ KREATIVITA CHVILKA KREATIVITY •Do ruky dostanete krabičku od sirek, svíčku a připínáčky. Vašim úkolem je vymyslet způsob, jak připevníte svíčku na stěnu, aby hořela a vosk z ní nekapal na zem/stůl (zkrátka dolů). • •Jaké je řešení úkolu? •Jak souvisí tento úkol s kreativitou? •Jaký proces je na něm kreativní? • Řešení: zcela jistě napadá velké množství, většinou člověka hned jako první napadne, že připíchnete svíčku připínáčkami na zeď. To by ale nefungovalo. To, co ale zaručeně fungovat bude, je, když krabičku připíchnete na zeď připínáčkama a do ní vložíte svíčku. Kde se v rámci řešení tohoto problému jednalo o kreativitu? Bylo to v případě, kdy jste se pokoušeli nalézat různá řešení, zkoušeli jste, co by šlo a co nikoli. Lze ale tento úkol považovat za kreativní??? Nikoli, neboť pravděpodobně jeho jediným řešením, tak jak jej nabízí autor tohoto problému, který se stal nástrojem výzkumného šetření, je pouze jedno. Tzn., že musíme oddělovat správně pojmy od sebe. Tedy samotný úkol vyžadoval pro splnění určitý inteligenční potenciál – využili jsme konvergentní myšlení a došli jsme k jedinému řešení. Protože toto řešení je pouze jedno, nemůžeme hovořit o kreativním řešení. Pokud bychom ale svíčku měli jakkoli připevnit na stěnu, nebyla by zde podmínka, že vosk nesmí zkapávat dolů, bylo by řešení jistě více a nebylo by pouze jedno správné. Hovoříme tedy o kreativním řešení (neboť využíváme divergentního myšlení). PROČ SE KREATIVITOU ZABÝVAT? •změna společenského myšlení a potřeb Na tomto obrázku je patrné, že nároky na zaměstnance se v průběhu dějin velmi výrazně měnil. V době zemědělské bylo velmi výzamné, aby si lidi předávali své Know-how, aby se od sebe navzájem učili a částečně si svou práci také zjednodušovali, v 19. století přišla průmyslová revoluce a mnoho lidí, i ženy začaly pracovat v továrnách. Zde se po nich vyžadovalo, aby zvládali a tzv. si zautomativoali svou činnost a vyráběli co nejvíce výrobků v jakýchkoli podmínkách. 20. století se pak projevuje vzrůstem informačních technologií, a proto je velmi významně využíván způsob logickémo myšlení. V této době hraje významnou roli inteligence a logické uvažování, které žene technologie kupředu. Co je ale v současnosti alfou a omegou zaměstnanecké společnosti? Je to tvořivost – je velký důraz na to, aby člověk byl schopen samostatně pracovat, přemýšlet a vymýšlet nové věci. Vezměme už jen reklamu, jak dokáží pomocí různých metod lákat lidi, nebo individuální přístup ke klientům v domově, práce s dětmi, kde kreativita je ve školním zařízení alfou a omegou úspěchu učitele… Atd. Z tohoto důvodu se kreativita stala v současnosti významným polem působnosti pro vědce, kteří se jí snaží přijít na kloub v různém věku člověka. Zmínit lidské důkazy kreativity, které se linuly skrze různá století a které mají přesah. Upozornit na růzmé aspekty – jak se pro Beethovena objetovala celá rodina, aby mohl být dobrý… JAK KREATIVITU DEFINOVAT? Definice, podle níž je tvořivost součástí systému intelektových operací. Tento postoj zaujímá Guilford. V rámci svého strukturálního modelu inteligence rozlišuje tzv. divergentní a konvergentní myšlení. Schopnost uvažovat divergentně, tedy nalézání nových a neobvyklých způsobů řešení v nejednoznačných situacích považuje za významnou komponentu, která je nejtěsněji spjata s tvořivostí (1956). Podle některých autorů tkví podstata tvořivosti v motivaci. Tvořivý jedinec má potřebu vytvářet nové a hodnotné produkty. Novější výzkumy poukazují na význam vnitřní motivace. Definice operující s pojmy tvořivý proces, tvořivý produkt se shodují v tom, že při tvořivosti vzniká něco nového a neobvyklého. JAK KREATIVITU DEFINOVAT? Definicí kreativity je velmi velké množství. Původ slova tvořivost můžeme nalézt v latinském výrazu “creare“, což v překladu znamená tvořit, vytvořit, plodit, rodit. Latinský kořen dal podobu anglickému termínu creativity, francouzskému creátion nebo španělskému créación. Novější termín kreativita byl do češtiny přejat z anglického “creativity“ (Hlavsa, 1985). Pojmy tvořivost a kreativita tedy můžeme považovat za synonyma. Adler Chápe tvořivost z hlediska kompenzace vnímaného pocitu méněcennosti, který může být buď tělesný nebo psychologický. A právě uspokojivé zvládnutí deficitu považuje za kreativní. Jung – na tvořivosti se významně podílí nevědomí. Nevědomí obsahuje prvotní představy a pocity, tzv. archetypy. Tento obsah je ještě mlhavější a je důsledkem zkušeností celého rodu. Nevědomě si pamatuje,e ty nejvýznamnější vědomosti svých předků a právě z tohoto kolektivního nevědomí se odvozují naše největší vynálezy, naše teorie, umění a další nové činy. DĚLENÍ KREATIVITY Verbální vs. Grafické – musíme uvažovat o obou typech kreativity. Lépe se nám samozřejmě hodnotí grafická stránka či nějaký nový objev, něco, co je hmatatelné, Ale musíme si uvědomit, že slovní kreativita má stejnou úlohu – v různých testech se setkáme se slovním pojmenováním výtvoru, nebo mnoho vynálezů, které považujeme skutečně za kreativní – např. teorie Galileova o kulatosti země nemohla být v té době považována za nějaký grafický objev. Či zákony fyziky, stačí pouze, že člověk dokáže vyřešit problém ve verbálním měřítku atd. Nespecifická tv. - se projevuje bohatstvím nápadů, ale není zaměřená na vyřešení závažného problému, jde o jakousi pohotovost vylaďovat osobnost k řešení problémů. Specifická tv. - se dělí podle oblastí, v nichž se uplatňuje, na vědeckou, organizační, sociální, uměleckou a technickou. Poslední dvě se pak dál člení podle oborů. Cílem specifické tvořivosti je dosahovat v příslušné oblasti výsledků, pro které je charakteristická originalita a užitečnost. FAKTORY TVOŘIVOSTI FÁZE TVOŘIVÉHO PROCESU (WALLAS) Nejčastěji citovaný a asi nejpoužívanější jsou fáze vypracované Wallasem v roce 1926: 1. Příprava. Jedinec se ocitá v neurčité problémové situaci, snaží se definovat problém, shromažďuje o něm informace a pokouší se hledat jeho řešení. Jedná se o práci na vědomé úrovni. 2. Inkubace. Jde o fázi latence, v níž člověk vědomě neuvažuje o problému, často řešení problému odkládá. Problém se přesouvá na nevědomou úroveň, kde je dál rozpracováván. Obsahy nevědomí jsou konfrontovány se zkušenostmi, zážitky či vzpomínkami, velký význam mají v této fázi asociace. Tato nevědomá činnost je intenzivní během odpočinku. Takto obohacené nevědomé obsahy pronikají různými cestami, v podobě představ, fantazie, snů či emocí zpět na vědomou úroveň. Na rozdíl od první fáze, stadia přípravy, má během inkubace klíčovou úlohu nevědomá aktivita. inkubaci, tedy nevědomou aktivitu, která má dle našeho názoru velmi významnou úlohu v procesu tvorby.!! 3. Iluminace, osvícení. Člověk najednou dostává nápad, jak problém řešit, dochází k propojení vědomého uvažování s fantazijními představami, bezprostřednímu odhalení řešení bez logické úvahy. Tento jev se označuje jako intuice. V prožívání jedince tak dochází k uvolnění napětí. Gestalt-psychologové používají při popisu této fáze svoji terminologii, ale principálně jde o stejný mechanismus. Hovoří o tzv. vhledu, náhlém pochopení souvislostí a vzájemných vztahů a s ním spjatém radostném zážitku a pocitu uvolnění, tzv. aha-zážitku. 4. Ověřování, verifikace. Jedinec nový nápad ověřuje, vědomě hodnotí, zpřesňuje a realizuje v praxi. Pokud se ukáže, že myšlenku nelze prakticky provést, vrací se zpět do inkubační nebo dokonce přípravné fáze. TVOŘIVÝ PRODUKT ÚROVNĚ TVOŘIVOSTI Na základě toho, v jakém referenčním rámci jsou tvořivé produkty oceňované jako nové a užitečné, určili Zelina a Jaššová (1984) čtyři úrovně tvořivosti, které plynule přechází jedna v druhou. Podobně jej definuje Hlavsa (1981). ÚROVNĚ TVOŘIVOSTI (HLAVSA) TVOŘIVÁ OSOBNOST Csikszentmihalyi (1996) charakterizuje kreativní osobnost deseti základními rysy, které jsou mnohdy protikladné, což dosvědčuje, že tvořivá osobnost je velmi rozmanitá. Tvořiví lidé mají vysokou hladinu energie, jsou schopni soustředěně pracovat několik hodin, dosahují vynikajících výsledků v testech inteligence, jsou velmi bystří, někdy ovšem i naivní, jsou hraví a disciplinovaní, zodpovědní i nezodpovědní zároveň, mají bohatou fantazii a představivost, zároveň však smysl pro realitu, jednoznačně je nelze označit za extroverty nebo introverty, vykazují charakteristiky obou temperamentových typů, dokáží být na výsledky své práce hrdí, ovšem vzhledem ke svým budoucím projektům zaujímají velmi pokorný a skromný postoj, vybočují ze stereotypů rolí obou pohlaví, využívají silné stránky typicky feminního i maskulinního chování, podle toho, co situace vyžaduje, jednají radikálně nebo umírněně s ohledem na tradice, typické je pro ně hluboké zaujetí pro práci, které se věnují a zvýšená vnímavost vůči problémům. tolerance vůči dvojznačnosti – „Neexistuje jasné předem definované řešení, tak jako neexistují dva zcela totožné problémy. Kreativní jedinci vnímají více variant, nejsou svázáni jednoznačným výkladem, naopak vyhledávají situace, které jsou vícevrstevné, bohaté, směřující k různým výkladům.“ (Žák, 2004, s. 30) stimulační svoboda – kreativní osoby mají schopnost vystoupit z hranic; jsou schopny tzv. „myslet za roh“; pokud je kreativním jedincům zadán úkol, neptají se na limity, nelpí na omezeném pořádku, ale vědomě překračují hranice – to umožňuje nahlížet na problém „z jiné perspektivy“. „V procesu kreativního řešení problému lidé s velmi silnou stimulační svobodou obohacují ostatní novými, neobvyklými impulsy“ (Žák, 2004, s.30) funkční svoboda – „Pokud vytváří schopnost stimulační svobody větší prostor pro kreativní řešení problému, pak je funkční svoboda nástrojem, který tento prostor vyplňuje. Lidé funkčně svobodní neberou obyčejný deštník jen jako předmět určený k ochraně před deštěm, ale jsou ochotni jej akceptovat jako kladívko, grilovací rožeň, golfovou hůl nebo jako hudební nástroj.“ (tamtéž) flexibilita – „Flexibilitou je míněna schopnost člověka opustit nevyhovující řešení a postoupit k jinému a dalšímu, Kreativní jedinci netrvají nezbytně na jednom správném řešení. Předkládají alternativy.“ (tamtéž) ochota riskovat – „Každý člověk je při procesu řešení problému vystaven nebezpečí, že jeho výsledek bude špatný, nevyhovující, zesměšňující. Obává se prohry. Kreativní jedinci jsou si však vědomi, že bez určité míry rizika je úspěch nemožný. Nejsou ovšem hazardéry, kteří riziko vyhledávají. Neschopnost rozumně riskovat může vést k pocitu falešného bezpečí, rozhodně však ne ke tvořivosti. Odmítnutí rizika vytváří příliš velké omezení potlačující jak funkční, tak stimulační svobodu.“ (Žák, 2004, s. 31) preference zmatku – „pro kreativní lidi je zmatek mnohem zajímavější, než falešný soulad a řád. Zmatek je pro kreativní osobnosti pravým rájem. Nikoli však sám o sobě, ale kvůli možnosti včlenit se do vyšší struktury. Kreativní lidé ze zmatku vycházejí, pojímají jej jako živou půdu“ pro řešení problému, pracují s ním takovým způsobem, aby mu dali svou činností řád.“ (tamtéž) prodleva uspokojení – „Sám proces kreativního řešení je největší odměnou. Jedinci se silně vyvinutou prodlevou uspokojené neočekávají, že jejich myšlenky a nápad, jejich řešení a výsledky práce budou okamžitě přijímány. Naopak. Právě pocit sounáležitosti s celým procesem řešení je pro ně největší odměnou. Napětí dlouhotrvajícího úsilí přispívá k tvořivosti.“ (tamtéž) oproštění od stereotypu sexuálních rolí – „Poslední výzkumy psychologie kreativity jasně poukázaly, že pohlaví nemá na míru či kvalitu kreativního procesu dominantní vliv. Je sice pravdou, že v historii nalezneme kreativní jedince především mezi mužskou částí populace, nicméně je to spíše z důvodu toho, že ženy nebyly k tvůrčím počinům stimulovány a podněcovány. Podíváme-li se na malé děti hrající se v mateřské škole, nenalezneme rozdílu mezi pohlavím, alespoň co se kreativity týká. I v dospělosti jsou za kreativní považováni spíše ti, kteří nedbají na biologický rozdíl mezi mužem a ženou. Při kreativním řešení problému jde především o proces směřující k výsledku, není v něm místo na sexuálně pojaté role.“ (tamtéž) vytrvalost – „tvořiví lidé se nevzdávají. T. A. Edison provedl okolo 1000 neúspěšných pokusů s různými vlákny, než se mu podařilo zkonstruovat žárovku. Robert Kiyosaki, světoznámý autor bestselerů, ve svých knihách o Bohatém a Chudém tátovi neustále poukazuje na to, že Úspěch je nehorší učitel. Kreativní lidé milují prohry a neúspěchy, neboť právě z nich jsou schopni získat další poučení a především stimuly pro novou práci. Jsou natolik podledlí svým dílem, že je nemůže neúspěch a překážka odradit. Silný vnitřní cíl dokonce přebíjí i vedlejší cíle a zadání. Kreativní jedinci nepracují na zakázce od šéfa jen kvůli vidině finanční odměny, ale především pro posedlost vlastní prací. Jsou sami sobě cílem. Csiszksentmihalyi razí pro takové osobnosti nový termín: Autotelické osobnosti (z řeckého Auto/sám/ a Telos/cíl/). (tamtéž) Odvaha – „Autor nejkomplexnějšího testu kreativity, psycholog Paul Torrance, považuje odvahu za nejdůležitější předpoklad tvořivého člověka. Právě kvůli bariérám, které staví do cesty kreativním jedincům, kreativnímu procesu, ale i kreativitě jako takové, je nutno, aby skutečně tvořivý jedinec byl vyzbrojen notnou dávkou odvahy. Musí čelit nejen neúspěchu – o ochotě riskovat jsme již hovořili – ale i danému statusu quo, celkové situaci, která na tvořivý počin prozatím není připravena.“ PŘEKÁŽKY KREATIVITY Ať už jsme či nejsme tvořiví lidi, vždy se setkáme se situacemi, kdy, ať děláme, co můžeme, hodnotitelům, okolí, se naše návrhy zkrátka nezdají tvůrčí. Táhneme si před sebou tzv. balvan, který ne a ne přeskočit. Touto problematikou se zabývá J. L. Adams, který ve své knize Conceptual Blockbusting (1980) pojmenovává balvany v cestě jako bloky (blocks) acelou svou práci věnuje jejich odstraňování (blockbusting). „Důvodem, proč někteří jedinci jsou kreativnější než jiní, není jen získaná míra zkušeností, a znalost kreativních technik. Kreativní kvocient je u těchto „šťastlivců“ vyšší mimo jiné díky kvalitě práce s překážkami, které kreativita jako schopnost s sebou nese.“ (Žák, 2004, s. 48). Tyto překážky kreativity můžeme rozdělit do tří skupin: překážky rozvoje kreativních schopností (nemůžeme rozvinout schopnost, máme zhasnuto, jsme barvoslepí) překážky bránící kreativitě jako procesu (špatné zadání, jak poznat černého kocoura mezi dvěma zrzavými kocoury?) překážky ovlivňující kreativitu jako postoj (já tam prostě nepůjdu, ať si to udělá někdo jiný) Příklad: Mám splnit úkol – vejít do pokoje a rozeznat černého kocoura do bílého. Úkol předpokládá, že vím, jak vypadá bílá a černá, proto řeknu, že to je blbost, ať to udělá někdo jiný. Když překonám tuto překážku (svůj postoj k úkolu), vlezu do pokoje a zjistím, že je tam naprostá tma (znemožněno využít schopnosti rozpoznání barev. Nabízí se nové řešení, že hledám světlo. Jenže nějaký vtipálek dal do pokoje dva zrzouny). Tím se objevuje blok spojený se špatným zadáním úkolu, s nepoužitelnou technikou. KREATIVITA V KONTEXTU ONTOLOGICKÉHO VÝVOJE A VÝCHOVY Mnohé z těchto složek tvořivosti je možné nacvičovat a zdokonalovat. Z pedagogického hlediska je důležitá metoda vedení žáků k tvořivé práci. (paralela s rodičem, který spadá do definice PEDAGOGA také). Osvědčila se metodická řada postupného zvyšování náročnosti na výkony žáků vzhledem k jejich stupňující se samostatnosti, a to v posloupnosti aktivita – samostatnost – tvořivost. Tyto tři termíny jsou propojeny mnohostrannými vazbami, které mají převážně charakter od akt. k tvoř. Aktivita sama o sobě nemůže být cílem výchovné práce, protože je jejím nezbytným předpokladem, promítá se až do konkrétních výsledků žákovy aktivity, do jeho výkonů. Samostatnost žáků vyrůstá z uvědomělé aktivity a nabývá rozmanitých forem podle charakteru zaměstnání, vyznačuje se relativní nezávislostí na cizím vedení. Náročnost na samostatnou práci žáků postupně roste od samostatnosti napodobující až po samostatnost přetvářející, kterou lze považovat i za určitý druh tvořivosti. Z hlediska metodiky vedení žáků k tvořivosti – je dobré respektovat posloupnost aktivita – samostatnost – tvořivost. KREATIVIZAČNÍ POSTUPY (SOUVISLOST MEZI K A MYŠLENÍM) POUŽITÁ LITERATURA •Dacey, J. S., Lennon, K. H. (2000). Kreativita. Praha: Grada Publishing. •Hlavsa, Jaroslav. (1986). Psychologické metody výchovy k tvořivosti. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. •Kessin, S. (2007). Psychologie. Brno: Press. •Maňák, J. (1998). Rozvoj aktivity, samostatnosti a tvořivosti žáků. Brno: Pedagogická fakulta. •Nakonečný, M. (1998). Základy psychologie. Praha: Akademia. •Smékal, V. (1996). Tvořivost a škola. In V. Jůva (Ed.), Tvořivost v práci učitele a žáka (pp. 7-16). Brno: Paido. •Svoboda, M., Krejčířová, D., Vágnerová M. (2001). Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Portál. •Zelina, M., Jaššová, E. (1984). Tvorivosť – piata dimenzia. Bratislava: Smena. •Zelina, M., Zelinová, M. (1990). Rozvoj tvorivosti detí a mládeže. Bratislava: SPN. •Žák, Petr. (2004). Kreativita a její rozvoj. Brno: Computer Press. • •