Považuji za vhodné začít nejprve tím, co je vlastně předmětem vědy zvané psychologie osobnosti. Ano je to člověk. Člověk je předmětem zkoumání všech možných věd, a to nejen věd společenských, ale i biologie, aplikované medicíny, atd. Člověk, ale z jakého pohledu a jak můžeme tedy chápat pojem osobnost. Objasníme-li si to, budeme pak lépe chápat, další povídání o psychologii osobnosti jako vědě

Pojem osobnost není odborným psychologickým termínem, všichni ho známe a užíváme. Řekneme-li (uznale): „ Václav Havel je osobnost“ případně „je skutečná osobnost“ a myslíme tím, že jde o výrazného, charismatického člověka, člověka, který má nějaké určité, podle nás výjimečné duševní kvality. Takovýmto hodnotícím způsobem s pojmem osobnost zachází tzv. folková (lidová) psychologie.

Věty jako „oni dva jsou úplně odlišné osobnosti“ či „jeho matka zcela potlačila jeho osobnost“ můžeme také běžně mezi lidmi zaslechnout, zde už se nám však psychologie osobnosti vtírá na scénu. Jde o označení, které napovídá, že osobnost je to, co je zdrojem rozdílů mezi lidmi, osobnost je zde synonymem pro individualitu člověka. Přestože za takovými výroky někde vzadu se již vynořuje vliv zpopularizované části psychologie osobnosti, jsou však zároveň pochopitelné bez jakéhokoliv studia tohoto oboru.

Třetí způsob zacházení s pojmem osobnost je již dost odborný, a kdo používá spojení jako „jeho osobnostní struktura má obsedantní rysy“ případně „rozbor temperamentové složky osobnosti pacienta“, bývá většinou znalým odborníkem.  Za podobnými výroky je již určitá teorie o tom, že osobnost se skládá z nějakých částí, nebo systémů, které lze popsat a pomocí nichž je možné charakterizovat „architekturu“ psychiky každého jednotlivce