Tanto projekt je spoíuíinanteván Evropským sociálním fondem a ttáhUrn rozpočten; České repi • ■, řflHf & #* -;-' PS^^fc I MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ. OP Vzděláváni IOPSKAUNIE W&^m ■ WLAPFŽr /- trio-.'/chovy pro konkurenceschopnost ^NkW INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ Efektivní charakteristika Přesvědčení učitele Chování učitele Chování žáků \ \ Věří, že žáci jsou schopni rozhodovat. připouští volbu podporuje žáky vzájemně si důvěřují snaží se řeší problémy učí se kreativně myslet Nejsem ani víc ani míň než ti druzí. věří žákům a respektuje je podporuje nezávislost dává možnost volby a odpovědnosti používá humor a není při tom sarkastický učí se odpovědnosti a samostatnosti učí se rozhodovat \ respektují sebe i druhé věří v rovnocennost Věří ve vzájemný respekt. prosazuje rovnost podporuje vzájemný respekt vyhýbá se podporování pocitů viny respektují sebe i druhé mají pocit sounáležitosti věří druhým Má odvahu být nedokonalý. stanovuje reál soustředí se n povzbuzuje je trpělivý istické požadavky i silné stránky soustředí se na zadané úkoly, na sebeprosazení ví, že dělat chyby je v pořádku mají odvahu zkoušet nové věci jsou tolerantní k druhým Věří, že všichni lidé jsou důležití. podporuje vzí vítá spoluprác ví, kde stanov ijemný respekt ižáků it hranice a kdy říci ne znají a akceptují hranice respektují práva druhých Jako nejefektivnější výchovný styl je tedy hodnocen "styl podaných rukou" (demokratický výchovný styl, sociálně integrační styl), kdy učitel podporuje sebevýchovu a vzájemný respekt. Žáci mají možnost zvolit si, jak se chovat, ale zároveň poznat následky svého chování. Demokratický styl žákům dává možnost spoluzodpovědnosti, ale i podílení se na vymezování jasných hranic, ve kterých se mohou pohybovat V demokratické třídě učitel spolu s žáky vytváří atmosféru vzájemného respektu ä podmínky vhodné pro efektivní vzdělávání. Tomuto výchovnému stylu se budeme více věnovat dále, zejména způsobům práce, technikám a metodám, které jej pomáhají vytvářet a udržovat. 21 INVESTICE D O ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ Techniky demokratického vedení V následujícím textu se podrobněji zaměřujeme na techniky, které lze využít při demokratickém přístupu k řízení třídy. Tyto způsoby práce jsou založeny na principech respektu, možnosti volby, učí žáky odpovědnosti za své chování, což sebou přináší jednak pozitivní zážitky, ale také poznání přirozených a1 logických následků svých voleb. Z novějších výzkumů vyplývá (např. Mareš,. Ježek, 2001), že "...starší žáci vnímají Školní prostředí daleko negativněji, než žáci mladší. (...) Je otázkou pro širší diskusi, do jaké míry má škola umožňovat zapojení žáků a studentů do rozhodování. Náš výzkum ukazuje, že tento prostor je našimi staršími respondenty obecně vnímán jako nedostatečný. Zároveň se ukazuje, že způsob práce učitelů se staršími respondenty má z pohledu žáků a studentů určité mezery. (...) Naše zjištění, byť na první pohled dosti obecná, mají značný praktický význam. V rámci projektů zaměřených na zlepšení sociálního prostředí školy předpokládají jejich autoři změnu pozitivním směrem. Podle našeho názoru by ovšem bylo spíše na místě formulovat nulovou hypotézu, tedy předpokládat, že v rámci těchto projektů (zaměřených na zlepšení sociálního prostředí školy) nebude docházet ke zhoršení postojů žáků a studentu (podtrženo M.Š). Domníváme se, že toto tvrzení může mít i širší platnost, neboť vychází z obecnějších vývojových trendů v průběhu adolescence. Pro konkrétní školy může mít zásadní význam, zejména v procesu vnitřní evaluace (a stanovování cílů změn)." (Mareš, Ježek, 2001) Kodex chování Stanovení principů společného soužití ve třídě, je jedním z důležitých prvků demokratického vedení - dáváme tak žákům jasně definované hranice, kde narozdíl ód autokratického vedení, mají v těchto hranicích volnost pohybu. "Několik výzkumných studií poukázalo na to, že pokud učitel dostatečně nevysvětlí a nepředvede pravidla řízení třídy, nepředvede je a neprocvičí a neprosazuje jejich dodržování, často to vede k neproduktivnímu chování žáků. Sem patří zmatek, nedokončené úkoly, rušení, inespokojenost a horší studijní výsledky." (Evertson a kol., 1981. In.: Pash a kol. 1998, str. 355). V následujícím textu naznačíme, jak stanovit principy soužití ve třídě, tak abychom společně s žáky jasně určili hranice, ve kterých je možno se pohybovat, tyto postupy lze v obměnách aplikovat při práci s jakoukoli skupinou (např. učitelským sborem atp.) Jednou z možností jak žákům přiblížit důležitost dodržování pravidel obecně, ale i ve třídě může být diskuse o tom, proč dospělí dodržují pravidla např. pravidla silničního provozu, signalizace na křižovatkách, placení daní státu atp. Třída, stejně jako lidé ve státě, je sociální skupinou (společností). Ve společnosti dodržování pravidel pomáhá udržovat bezpečnost všech jejích členů, přispívá k ochraně životního prostředí atp. Ani ve třídě si každý nemůže dělat, co chce, protože pak by se nevedlo udržovat podmínky pro efektivní vzdělávání (nemluvě o interakcích, které mohou ohrožovat zdraví či život žáků) Tvorba kodexu chování třídy je zároveň postup, ják pomoci žákům porozumět, proč je důležité společně vytvořit principy a pravidla vzájemného chování. Pravidla, které potom budou moci všichni "spoluautoři" ve třídě respektovat a budou je následovat - třeba jen proto, že tím dávají najevo svou příslušnost k třídě. (Tento princip ve zobecnění lze později výhodně využít v dalších předmětech - občanská výchova, dějepis - i při ilustraci obecných pojmů - demokracie, lidská práva atd. V rámci třídy či školy jde o - obrazně řečeno - posun od monarchie k republice. Při společném vytváření kodexu třídy je důležité dbát na to, aby většina žáků třídy věřila, že principy jsou pro ně důležité, a proto by se, měli na tvorbě principů podílet. Tedy všichni kterých se budou tato pravidla týkat - tedy i třídní učitel. Pro srovnání uvádíme dva příklady stanovení pravidel života ve třídě (škole). Prvním z nich jsou třídní principy (A), které si žáci stanovili sami a na jejich formulaci se podíleli. Druhým z nich je výňatek ze školního řádu (B), kde pravidla určilo vedení školy, žáci se na jejich formulování nepodíleli a neměli možnost se k nim vyjádřit. Předpokládáme, že efektivnějším příkladem jsou Naše třídní principy, protože žáci měli ^ Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním íoisdom a státním rozpočtem tanků repofoíiky. íirjisr&PíäTya škols"; EVROPSKÁ UNfE m INVESTICE O O ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ iř g IMI * OP Vzdělávání -fy^"^*? pn> konkurenceschopnost ^tríAl* možnost se na jejich formulování podílet a je velmi pravděpodobné, že budoii cítit větší odpovědnost i dodržovat. J (A) Naše třídní principy ■ V naší třídě se k sobě chováme ohleduplně a laskavě; ■ V naší třídě se ohleduplně chováme ke Školnímu majetku; ■ V naší třídě jsme připraveni na vyučování; ■ V naší třídě pracujeme s nasazením a když potřebujeme, požádáme o pomoc; ■ V naší třídě řešíme konflikty konstruktivně. (B) Výňatek ze školního řádu ■ Žák je povinen účastnit se výuky podle rozvrhu hodin; ■ Žáci dodržují ve škole i mimo Školu veškera pravidla hygieny a bezpečnosti; ■ Záci jsou povinni dodržovat zásady kulturního chování tzn. zdravit učitele, zaměstnance školy a všechny hosty pozdravem: "Dobrý den"; ■ Žáci nenarušují průběh vyučovací hodiny. Po zazvonění na začátku hodiny je každý na svém místě; na konci poslední hodiny žáci zanechají třídu y pořádku; ■ O přestávkách jsou žáci povinni se chovat ukázněně. Nezdržují se v šatnách; ■ Všichni žáci jsou povinni se přezouvat do domácí obuvi; ■ Mimo školu žáci dodržují pravidla slušného chování; ■ Žáci jsou povinni udržovat v pořádku všechny předměty, které tvoří zařízení školy; " Svévolné poškození majetku školy se trestá. Formulace kodexu chování Principy by měly být obecné a obsažné. Mějme na paměti, že nemusíme být stále perfektní a tak ne vždy a všem «> bude dařit stále principy dodržovat, pak apelujme na to, že důležité je se poučit z minulého jednání a Podíl učitele na vytváření kodexu chováni um m& « *—'0 ^JS^t^^^^Z 23 Tamo ptojcfctje spolufinancován Evropským soctáinfm fondem s. státním tozpoíťero České sepubaky. INVESTICE DO ROZVOJ £ VZDĚLÁVÁNÍ Pri vytváření kodexu chování bychom měli mít na paměti základní práva učitelů a Izáků ve Školní třídě, jak je uvádí Vačková (1998): Základní výchovné práva učitelů ve třídě: ■ právo vytvořit vhodnou sociální atmosféru pro vzdělávání všech dětí " právo vyžadovat a očekávat vhodné chování od žáků ■ právo na pomoc od rodičů a ostatních pracovníků pracujících ve škole Základní práva žáků ve třídě: ■ právo zvolit si, jak se chovat a zároveň poznat následky, které automaticky následují pq této volbě chování ■ právo mít učitele, který pomáhá omezovat nevhodné chování žáků ve třídě Přehled jednotlivých kroků při vytváření kodexu třídy: Krok 1-formulování třídních proncipů Všichni žáci navštěvující vaši školu, ať už chodí na1 první nebo druhý stupeň, se potřebují zapojit do procesu vytváření kodexu chování. Všichni ve třídě se potřebují cítit, že jsou schopní odpovědně si volit své chování. Zvlášť pro děti ze sociokultumě znevýhodněného prostředí je tento pocit velmi významný pro jejich školní úspěšnost. Navíc proces vytváření a učení kodexu chování napomáhá žákům, aby se cítili spojení s ostatními a spolupodíleli se na dění ve třídě. Jedním znejdůležitějších krokuje navození atmosféry pro následné společné vytváření kodexu chování. Jednou z možností, jak třídu naladit, je ptát se žáků na to, jak si představují ideální třídu. Můžeme pokládat otázky typu: Co by se mělo a nemělo dít v ideální třídě? Jak si představujete ideální třídu? Jak se žáci v takové třídě chovají? Jak se žáci v takové třídě chovají k sobě navzájem? Odpovědi na tyto otázky později pomohou při společném formulování pravidel. V praxi se ukázalo užitečné pravidlo: s čím mladšími dětmi pracujeme, tím jasnější hranice pro tuto práci musíme vymezit. Jinak se může stát, že se od původního záměru stanovení společných principů chování ve třídě odchýlíme a budeme s žáky řešit jejich ideální představu školní třídy, ve které společně celé vyučování pojídáte zmrzlinu, hrajete počítačové hry atp. Další možností, jak navodit spolupracující a zainteresovanou atmosféru ve třídě, je pokládat otázky zjišťující potřeby žáků vztahující se k obecným cílům a standardům vzdělávání. Příkladem takového dotazování mohou být otázky typu: Co potřebujete k tomu, abyste měli chuť učit se novým věcem? Jak to vypadá, když se vám daří činnost, kterou právě vykonáváte? Vzpomeňte si na situaci, kdy jste se v nějaké skupině cítili dobře f- jaké okolnosti k vašemu dobrému pocitu přispěly? atp. Všechny nápady, které padnou během tohoto dotazování zaznamenávejte na tabuli nebo na flip-chart, dáte tak žákům na vědomí, že jejich vyslovené potřeby nebo nápady jsou důležité. Ať již se inspirujete z nabízených možností nebo využijete vlastního nápadu, jak si připravit půdu pro další práci, na konci takového dotazování budete mít jistě dlouhý seznam přání, potřebí nápadů atd. Nastává tak další fáze a tou je zobecňování jednotlivých položek seznamu - nejprve spojte dohromady ty položky, které mají něco společného a následovně hledejte pro jednotlivé množiny zobecňující označení, ze kterých potom vytvoříte společné třídní principy (kodex chování). Počet principů, které společně formulujete by neměl být vyšší než deset např. ■ Ve třídě se k sobě chováme s respektem. ■ Myslíme na bezpečí své i lidí okolo. ■ Jsme připraveni na společnou práci. 24 Tento projekt je spcíuíii tancován Dvropskym soačJn&ľ! foratem s. státním rozpočtem Česko republiky. * * * * * * *** t f > 5> » * A « rozponem české republiky. *** * * * * *** ívílNISTčRíjTVp BKOt.STy EVROPSKÁ UNtE M INVESTICE D O ROZVOJE VZDĚLÁVÁN ¥ IIMI iS^KÍÄJi^KSS^ -J- UVIJ ^ OP Vzdělavání %?*(J^^ pro konkurenceschopnost ^řfA Fáze zavádění třídních hodin (Joosten, 2000) Fáze Učel Postup Neformální plánovací diskuse Uvedení do procesu řešení problémů Zavedení pravidelných třídních hodin Poskytnout počáteční trénink v kooperativním rozhodování. Připravit žáky na skupinovou diskusi. Naučit žáky řešit problémy skupiny. Zapojit žáky do řízení třídy a plánování. Poskytnout bezpečné prostředí pro diskusi o osobních záležitostech. Z počátku diskutujme o méně závažných problémech jako je např.: uspořádání třídy, výzdoby třídy, plánování výletů a jiných mimoškolních aktivit. Poté se můžete přesunout k složitějším otázkám jako např.: učební činnost,; způsob hodnocení atp. Začněte s obecnými problémy a poproste žáky o pomoc: \ "Máme problém s uklízením po výtvarné výchově." nebo "Mám problém a potřebuji vaši pomoc." Když je skupina připravena, diskutujte o nevhodném chování. Diskutujte o tom, jak uspořádat třídní hodiny. Zdůrazněte, že každý příspěvek do diskuse je vítán. Cvičte žáky ve vedení, aby byli sami schopni vést třídní hodinu. V průběhu třídních hodin máme velkou možnost učit děti skupinově diskusi. Skupinová diskuse je velmi účinnou technikou, kterou může učitel použít, aby sjednotil třídu na práci na společném cíli. Podle T. Joostena (2000) skupinová diskuse napomáhá: vytváření lepších vztahů ve třídě; sdílet informace s ostatními; v jednání s lidmi odlišných názorů; zaměření na problémové oblasti, konfrontaci s nepříjemnými skutečnostmi; vytváření postojů a hodnot, které je mohou v životě významně ovlivňovat; sdílení nápadů, tužeb, úspěchů, problémů á starostí, které potom jednotlivcům usnadňuje jejich zvládání; pozitivnímu podporování se navzájem; konstruktivnímu řešení problémů; pozitivní změně třídního klimatu; vytvářet atmosféru vzájemného porozumění; vyjádření pocitů a postojů; nalézání více způsobů řešení konfliktů ve smyslu "víc hlav, víc ví"; naladění atmosféry práce na společné věci;- soudržnosti; | žákům, aby se cítili přijímáni a zakusili po|cit sounáležitosti; větší osobni nezávislosti, samostatnému je'dnání a rozvoji schopnosti rozhodovat; žákům vidět hodnotu struktury a řádu v životě skupiny. 29 EVROPSKÁ UNIE ; r st vo s: OP Vzděláváni pro konkurenceschopnost INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ ; KOMUNIKACE A SPOLUPRÁCE S RODIČI Od nástupu dítěte do školy představuje škola významné místo v jeho životě. Obvykle to bývá první "oficiální" instituce, se kterou dítě - budoucí občan vstupuje do kontaktu. Přesto škola nemůže (a ani i by s výjimkou extrémních případů neměla) nahrazovat roli rodiny. V každé učebnici pedagogiky se budoucí učitel dovídá o zásadě jednotného výchovného působení na žáka. V této kapitole se pokusíme najít odpověď na otázku, jak navázat kontakt s rodinou tak, aby výchovné působení ve škole a v rodině nebylo alespoň v přímém rozporu.' Rodiče významně ovlivňují postoje žáka ke škole. Rodiče jsou zejména v mladším i školním věku důležití pro utváření vztahů a postojů. V kontaktu s rodiči si dítě upřesňuje svůj názor na svět okblo sebe a|rodiče současně fungují jako určité informační síto, které vybírá dítětijinformace (např. nákupem knížek, výběrem TV programů atd.). Názor rodičů a jejich postoj ke škole je pak mnohdy nejdůležitější tečkou za ýýchóvnýrtť a vzdělávacím snažením učitelů. ("Je to stejně na nic, příště še henech chytit." "To jsou blbosti, který v životě nebudeš potřebovat.") Úkolem školy je připravovat prostředí, ikteré umožňuje rozvoj všech dětí bez rozdílu a přistupuje s úctou k jejich osobnostním i kulturním zvláštnostem. A také prostředí, které bude rozvíjet pozitivní vztahy mezi dětmi na půdě školy a případně jejich rodiči tam, kde se podaří vytvořit atmosféru vzájemné spolupráce a respektu. Vztah rodičů ke škole (a vzdělávání v ní) vnáší zemi lze na základě srovnávacích studií např. OECD (1993, resp. 1995) celkově charakterizovat jako zdvořilý nezájem (Stech, 1994, 1997). To může mít celou řadu příčin. Mezi nejčastěji uváděné patří: vlastní špatná zkušenost se školou, dále podivná tradice informovat rodiče hlavně o sníženém prospěchu, poruchách chování a výší příspěvků na "xyz" (Rabušicová, Pol, 1996). Což u rodičů dětí se specifickými poruchami učení, dětí instabilních, dětí s nedostatečnou slovní zásobou, dětí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí atd. může vést až k traumatizaci. Přičemž neochota těchto rodičů naslouchat negativně emocionálně podbarveným výtkám na adresu vlastního potomka, ke kterému ve své většině chovají lásku, je mylně vykládána i renomovanými odborníky jako většinová nechuť ke spolupráci. Tento generalizovaný negativní postoj ke konkrétnímu žákovi označuje poetický odborný pojem "gólem efekt". Učitel je tak přirovnáván k rabbi Loewovi z pražských pověstí, který v dobrém úmyslu sestavil Golema, umělého sluhu, který se nakonec vymkl kontrole. Podobně učitel informující dítě pouze o jeho selháních, chybách atd. v důsledku vytváří dítě řídící se přesvědčením "když se o mně špatně mluví, asi na tom něco bude. Nemá cenu se snažit být dobrý, když mám talent být nehorší..." To se může přenést i na rodinu podobně postiženého dítěte, která se pak snaží spíše svého člena hájit, místo aby učitele podpořila. (Naštěstí existuje i opak, tzv. Galathea resp. Pygmalion efekt, kdy lze stálou pozitivní zpětnou vazbou (povzbuzováním, pochvalami) povzbudit dítě k nečekaným výkonům. Z odborného hlediska preferujeme spíše tento druhý extrém. Určitým dědictvím totalitního školství je v různé míře přetrvávající představa, že jediným odborníkem na výchovu je učitel s patřičným vzděláním. Vhodným partnerem pro takového odborníka k rozhovoru o dítěti je jen jiný učitel, který dítě učí. V případě problémů je niitné kontaktovat specialistu v pedagogicko-psychologické poradně. Rodičům je přiznávána jakási servisní role, provádění každodenní údržby prostřednictvím domácích úloh a kontrolou žákovské knížky. Tento přístup pozápomíná význam role rodičů v prvních šesti letech života dítěte, podle většiny dětských psychologů zcela zásadní pro další vývoj člověka a v šesti letech dělá tlustou čáru a z výchovy a vzdělávání udělá čistě odbornou záležitost. Rodiče jsou odpovědní za své dítě a měli by být informováni o tom, jak tráví Čas ve škole. Rodiče jsou partneři a mají nárok na informace - v odpovídající formě. Rodiče jsou zároveň nejlepší "experti" ve vztahu ke svým vlastním dětem, se kterými tráví podstatnou část svého života. Zvláště v případě romských rodičů je pouto rodiny velmi silné a výchova dětí prioritní záležitostí, byť v trochu jiném duchu, než jsme zvyklí my. Nicméně pro dobrého rodiče i pro dobrého učitele je hledat pro dítě to nejlepší. Bez ohledu na nejrůznější kpmunikační bariéry (vzdelanostní, etnické, světonázorové atd.) je hledání toho nej lepšího pro dítě výborným východiskem pro navázání efektivní spolupráce mezi školou a rodinou. 30 *** 1 v 11 % |M) £ —-—;-' CS^^fc ■ MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ. OPVzdělávánr '%?»Jv^' EVROPSKÁ UNIE «^^^ ■ mi.adríf í TŕtíWrCHOW pro konkurenceschopnost ^Jía** INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ Když se to povede, mohou rodiče velmi pomoci při přípravě podmínek pro výuku. Jako sponzoři, jako poradci vedení školy, jako vzory pro děti. Mohou se i aktivně zapojit do výuky přípravou exkurzíy odbornými výstupy atd. Propojení rodiny a školy může mít i širší souvislosti, kdy se škola stává určitým rtiostem mezi místní samosprávou a různými (např. etnickými) komunitami v případě úspěšné spolupráce. Škola tak může být půdou pro setkávání např. na školních divadelních představeních, prezentacích prací žáků, sportovních utkáních atd., což napomáhá vytvářet vztah nejen ke škole, ale i širšímu sociálnímu okolí (městské části, obci). Vztah mezí školou a rodinou Na vztah mezi rodinou (komunitou) a školou se můžeme dívat jako na přímku se dvěma: extrémy. S prvním modelem má zkušenost většina populace v této zemi, tento model byl typický pro školství za doby totality, nicméně jeho historie je starší. Souvisí s tím, co označujeme jako "tradiční model školy". Nejedná se samozřejmě o zcela vyčerpávající model, ale o způsob uvažování o prostředí v konkrétní škole, v konkrétní třídě, u konkrétního učitele. Velmi důležitý je postoj ředitele školy i celková atmosféra mezi pracovníky školy atd. Nicméně dovolujeme si předložit následující výčet jako východisko pro uvažování o míře otevřenosti školy vzhledem k rodičům. Nejběžnéjšímodely (volněpodle materiálů Albertova, 1989): Ochranný model (nejuzavřenější): ■ škola je jako pevnost - škola je uzavřeným celkem fungujícím na základě obecných pravidel určených zpravidla vnější, nadřízenou institucí. ■ přesné rozdělení kompetencí a odpovědnosti (určované školou) - vyjádřené např. ve školním řádu připraveném vedením školy, rodiče jsou informováni o tom, co od nich škola požaduje, k jejich názoru se nepřihlíží. ■ učitelé učí a rodiče je proto považuj í za odpovědné - škola je oficiální institucí předávající vzdělání, rodiče jsou informováni na formálních rodičovských schůzkách Jednostranně spolupracující (škola směrem k rodině) - asi nejčastější: ■ rodiče pasivně podporují školní cíle - škola je relativně otevřenější, nicméně pravidla určuje ona a zaměstnává i rodiče; učitelé nedokáží motivovat rodiče kě spolupráci, překážky aktivním rodičům však nekladou " škola posílá informace rodičům co a jak maj í dělat s dětmi doma - domácí úkoly, slovní úlohy, gramatika atd. ("V osnovách je toho tolik." "To si dopočítáte doma...", "Pane Novák, poradil jste synovi špatně, tak se to nepočítá.") Na rodiče se přesouvá část vzdělávání v rámci osnov. To samozřejmě zvýhodňuje děti rodičů se všemi pozitivními;! negativními důsledky. Rozvíjející vzdělávací program: * zapojuje rodiče do vzdělávacího programu školy a klade důraz na formální i neformální domácí přípravu ■ využívá odborné znalosti rodičů a jejich možnosti ve škole - umožňuje aktivní zapojení těch rodičů, kteří projevují zájem 31 Tímto projekt \c spokďirtancován tvtop-íkym sociálním fondem s státním rozpočteni České republiky. INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ Oboustranně spolupracující: * učitelé i rodiče sdílí cíle výuky se zřetelem na všechny děti ■ společně řeší problémy; typická je obousměrná komunikace ■ spoluvytváření "školní kultury", "školní komunity" zaměřené nejen na vzdělávací program ■ (možnost vytvářet Centra výměny a zdrojů informací pro pracovní skupiny rodičů a učitelů - je zde široké pole pro práci s nejrůznějšími typy rodin, Škola může pružně reagovat na podněty zvenčí). V současné době najdeme na našich školách celé uvedené spektrum. Míra aktivity při zapojeni rodičů do výuky se může lišit i v rámci školy, mezi jednotlivými třídami. Podstatným prvkem je postoj vedení; Školy, zda dokáže práci učitelů navíc spojenou s rozvíjením kontaktů s komunitami a rodiči podpořit a oceniti Nezastupitelná je role učitelů na prvním stupni, kdy se vzájemný vztah s rodiči utváří a stabilizuje a kdy jsou případné chyby napravitelné jen s vynaložením enormního úsilí. Zapojení rodičů do dění a aktivit Školního života Existuje celá řada možností, jak informovat rodiče o dění a aktivitách jejich dítěte ve škole. Nejhrubší rozdělení by bylo na přímé a nepřímé. Mezi přímé můžeme zařadit klasifikaci (žákovská knížka, vysvědčení, třídní schůzky, návštěva v rodinách). Mezi nepřímé školní besídky, divadelní představení, sportovní utkání, veřejné prezentace výsledků školy atd.) Rodičovské schůzky: Návrh postupu Cangelosi (1994): připravte si program schůzky: ■ cíl (informace o konečném hodnocení, společná příprava plánu podpory domácí přípravy, organizace lyžařského výcviku atd.) ■ pořadí témat, o nichž se bude hovořit ■ pozvěte na schůzku i žáky (nikoli tedy "o nich bez nich") ■ připravte místnost ve které se schůzka koná ■ připravte pro každého účastníka jeden exemplář programu ■ v průběhu schůzky se zaměřujte na popis situací, chování a okolností. Soustřeďte se na plány a cíle. Vyhněte se charakterizování a posuzování osob (rodičů i žáků) ■ v průběhu schůzky pozorně naslouchejte, abyste usnadnili komunikaci. Řada rodičů neovládá vaši odbornou terminologii a někteří z nich nevystupují často veřejně se svým názorem před množstvím lidí. Usnadněte jim situaci. Další způsoby jak zapojit rodiče * Neformální zahajovací setkání s rodiči na začátku školního roku,! kde je můžeme seznámit s osnovami, které děti budou v novém školní roce probírat, ukázat učebnice a učební materiály, se kterými budou pracovat a informovat o možnostech spolupráce. Na tomto setkání také můžete rodičům dát kontakt na vás (např. telefonní Číslo k vám domů, e-fmailovou adresu, atp.)s kde vás v akutních případech seženou. Nebojte se toho, že rodiče tyto kontakty budou zneužívat, ale záleží jen na vás co 32 OP Vzděláváni r-f^^a^x? pro konkurenceschopnost ''lífA* EVROPSKÁ UNIE M INVESTICE D O ROZVOJE VZDÉLAVAN považujete za bezpečné. Mottem tohoto setkání pro vás může být to, že první kontakt jě velmi důležitý a jistě vám pomůže ve vaší další spolupráci s rodiči. Uvítací dopis rodičům, kde se jim (pokud jejich dítě budete učit první rok) můžete představit a seznámit je s vaší filozofií vzdělávání. Takový dopis může také obsahovat seznam, toho čím by Rodiče mohli být během školního roku nápomocni. Je opět dobré uvést na sebe kontakt nebo vaše konzultační hodiny. Pravidelné telefonické rozhovory, ve kterých můžete rodiče informovat o tom jak dítě prospívá ve škole, v čem se mu daří a v čem má potíže. Dopis rodičům, ve kterém popíšete pokroky dítěte, to číra prospěl třídnímu kolektivu atp. Návštěva v rodině může být oceňována zvláště u minoritních rodičů. Rodině tak vyjádříte svůj vztah k dítěti. Dáte najevo, že vám na žákovi záleží. OTÁZKY K ZAMYSLENÍ: Jak může učitel ve svém poli působnosti využít konceptů individuální psychologie? Co se skrývá za nevhodným chováním žáků ve třídě? Pokuste se charakterizovat jednotlivé cíle nevhodného chování a pod každým si představit konkrétního žáka? K čemu mohou být užitečné tři klíče k identifikaci nevhodného chování? Do kterého ze čtyř modelů vztahů škola-rodina byste zařadil školu, na které působíte? Jaké jsou úrovně zvládání nevhodného chování a k čemu mohou být učiteli užitečné? Co je proces dodávání odvahy a v čem je ve školním prostředí důležitý? Jaké jsou popisované výchovné styly a jaká jsou jejich pozitiva a úskalí? Které metody a techniky podporují demokratický výchovný styl? Jak a kde může učitel ve své práci využít kodex chování? V Čem vidíte přínos třídních setkání? Jak sami pro sebe definujete "ideálně spolupracujícího rodiče"? Kde pro vás osobně leží "hranice vlivu rodičů na Školu"? Zkuste vyjádřit svůj vlastní poměr negativního a pozitivního hodnocení? Jak zpravidla reagují rodiče na vaše hodnocení jejich dítěte? Jak jste prožívali situaci "rodiče ve škole" u vlastních dětí? Co by bylo nutné na vaší škole změnit, aby bylo možné věnovat více času rodičům žáků? 33 T^rňo piojefcí. jí? =poí-;!f!n«riC£>ván Fvropskym ^ciAirrir.-i Toncem z. tfáŕvsíiTi rvzpc-Zfrrn České republiky. ty MiNISTĽRSÍVO SK 7 * OP Vzděláváni pro konkurenceschopnost *