VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE http://thumbs.dreamstime.com/thumb_301/1219186159qTa5dZ.jpg VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE ¢ ¢„ Vývojová psychologie usiluje o poznání souvislostí a pravidel vývojových proměn v jednotlivých oblastech lidské psychicky a porozumění jejich mechanismům. Duševní vývoj lze charakterizovat jako proces vzniku zákonitých změn psychických procesů a vlastností v rámci diferenciace a integrace celé osobnosti.“ ¢ M. Vágnerová, 2000, str.15 ČLENĚNÍ LIDSKÉHO VÝVOJE 1.Prenatální období 2.Novorozenecké období 3.Kojenecký věk 4.Batolecí věk 5.Předškolní věk 6.Školní věk (Nástup do školy) 7.Období dospívání – pubescence 8.Adolescence 9.Dospělost – Období mladé, střední, starší dospělosti 10.Stáří – Rané a pravé stáří 11. PUBESCENCE ¢,, Tenhle rok je divnej, špatně se učím a myslím na blbosti. Nevím co si mám o sobě myslet. ¢ Jirka, 15 let ¢ ¢Období dospívání – rozmezí 11 – 20 let ¢První fáze – 11 – 15 let – Pubescence ¢S. Freud – Genitální stádium ¢ ¢Obecná charakteristika: —Změna způsobu myšlení, osamostatňování, volba budoucího povolání, první zkušenosti s partnerstvím, … ¢,, Pubescence je obdobím hledání vlastní identity, bojem s nejistotou a pochybnostmi o sobě samém, o své pozici ve společnosti…“ ¢ E. Erikson, 1994 ¢ ¢ -- Důležitý biologický mezník – tělesné dozrávání - -Ukončení povinné školní docházky a volba profesního směřování - -- - 1. TĚLESNÁ PROMĚNA A JEJÍ SUBJEKTIVNÍ VÝZNAM ¢,,Přál bych si, abych nebyl nejmenší ze všech kluků ve třídě, to je pak člověk automaticky za blbce.“ ¢ Honza, 14 a půl roku ¢Zaměření pozornosti na vlastní tělo, na oblečení a celkovou úpravu. ¢Subjektivně různý význam —U chlapců je ze sociálního hlediska významný především růst a rozvoj svalů. U dívek vysoká postava neodpovídá sociokulturním standardům ideálu dívčí krásy. —Sekundární pohlavní znaky děvčat více viditelné, kvalitativní změna. Zásadnější vývoj naopak může vyvolat nejistotu. — 2. PROMĚNA PROŽÍVÁNÍ PUBESCENTA ¢ ¢,, Brečím často a někdy ani nevím proč. Nesnáším, když je někdo nespravedlivý a zlý, z toho mám depresi a brečím, jak je to vůbec možný.“ ¢ Iveta, 14 let ¢Kolísavé emoční ladění, labilita, přecitlivělost ¢Emoční reakce nápadnější, často až nepřiměřené ¢Nedostatek sebeovládání, impulzivita ¢× Nechuť projevovat city, uzavřenost ¢Vztahovačnost = výraz osobní nejistoty —Mechanismus kyvadla —Únik do fantazie ¢ ¢ 3. ROZVOJ POZNÁVACÍCH PROCESŮ PUBESCENTA ¢,, Vím, že lidi nejsou takový, jaký se na první pohled zdají. Chtěl bych všechno líp poznat, než se dá vidět na první pohled.“ ¢ Zdeněk, 14 let ¢ 1.Důraz na uvažování o možnostech 2.Počátek systematického uvažování 3.Schopnost integrace a kombinování myšlenek ¢ ¢Zvýšená tendence kritičnosti 3. ROZVOJ POZNÁVACÍCH PROCESŮ PUBESCENTA a)Změna potřeby jistoty a bezpečí – anticipace budoucnosti b)Potřeba seberealizace – rozšíření i na budoucnost c)Potřeba otevřené budoucnosti – posílení egocentrismu ¢Pubescent bývá: Hyperkritický, má sklon polemizovat, přesvědčení, že jeho myšlenky, pocity a zkušenosti jsou zcela výjimečné, vztahovačnost. d)Dokáže zobecnit určité principy fungování okolního světa e)Je radikální. Výrazná nechuť ke kompromisům vyplývá z nejistoty f) f) ¢ 4. ROZVOJ IDENTITY PUBESCENTA 1.Pubescent projevuje úsilí o hlubší sebepoznání - introspekce 2.Překračuje hranici aktuálního sebepojetí 3. ¢Souvisí s rozvojem poznávacích funkcí ¢Faktory ovlivňující sebepoznání: ¢Zvýšená sebekritičnost, emoční labilita ¢Srovnávání s jinými lidmi ¢Sebeúcta ¢Skupinová identita ¢Ideály a fantazijní představy sebe sama ¢Sociálně profesní role 5. SOCIALIZACE V OBDOBÍ PUBESCENCE 5.1 SOCIÁLNÍ ROLE -Odmítá podřízenou roli -Netolerance k dospělým -Vyšší význam a vliv vrstevnické skupiny -Role ve vrstevnické skupině má velký význam 5.2 KOMUNIKACE ¢Konflikty a vzájemné neporozumění ¢Preference slov, obratů, šroubovanost, teatrálnost, … 5.3. ŠKOLA ¢,, Mám strach, že se nedostanu na školu, ale mámu by to asi naštvalo víc.“ ¢ Filip, 14 let ¢Tendence příliš se nenamáhat ¢Stabilizace osobního standardu ¢Větší nápor nejasného učiva odmítán, zvyšuje nejistotu ¢Zpochybňování školních znalostí = samoúčelnost ¢Úspěšnost ve škole se stává prostředkem ¢Ocenění učitele, který nezneužívá své autority ¢Normy stanovené vrstevníky 5.4. RODINA ¢,,Moje matka pořád mluví, ale nedá se z toho poznat, co vlastně chce. Já už ji radši ani neposlouchám.“ ¢ Eva, 15 let ¢Individuace —Fáze diferenciace – deidentifikace ve vztahu k rodičům —Fáze experimentace ¢Rodiče ztrácejí výsadní postavení ¢Vztah s matkou ¢Odmítání nadměrné péče ¢Vztah matky a dcery odlišný od vztahu otce a syna – podpora v rozvoji ženské role ¢Vztah s otcem ¢Pro syna i dceru podpora mužské role ¢ ¢ 5.5. VRSTEVNÍCI ¢,, Přála bych si, abysme se ve třídě furt nepomlouvali.“ ¢ Gábina, 13 let ¢Vrstevnická skupina = opora stávající identity ¢Vrstevníci = neformální autority ¢Role závisí na kompetencích, vlivu a oblíbenosti (inteligence, pozitivní ladění, solidarita, pozitivní akceptace,…) ¢Potřeba přátelství – možnost sdílet, důvěra, intimita ¢Experimentování se sexuální rolí ve formě prvních lásek ADOLESCENCE ¢ ¢= dospívání ¢Přechodné období mezi dětstvím a dospělostí ¢15-20 let ¢Komplexní proměna osobnosti ¢Období hledání a přehodnocování ¢ OBDOBÍ ADOLESCENCE LZE DEFINOVAT NĚKOLIKA PROMĚNAMI: ¢ ¢1.) první pohlavní styk ¢ ¢2.) 2 sociální mezníky – ukončení povinné školní docházky a dovršení přípravného profesního období ¢ ¢3.) dosažení plnoletosti ¢ 1.) VLASTNÍ TĚLO JAKO SOUČÁST IDENTITY ¢Zpomalení tělesného vývoje ¢Vzhled dospělého jedince ¢Vrchol fyzické výkonnosti ¢ ¢Důležitou součástí identity adolescenta je tělesný vzhled ¢Zevnějšek je prostředkem k dosažení sociální akceptace a prestiže ¢V adolescenci může být důležitá i fyzická zdatnost, výška postavy a síla ¢ 2.) KOMPETENCE A VÝKON JAKO SOUČÁST ADOLESCENTNÍ IDENTITY ¢ ¢Flexibilita a schopnost používat nové způsoby řešení ¢Nížší motivace k úspěšnému absolvování školní docházky ¢Dotváření definitivních strategií, které tvoří základ postojů a chování ¢ 3.) SOCIALIZACE V OBDOBÍ ADOLESCENCE ¢ ¢Adolescence = fáze přechodu do dospělosti ¢Jedinec je čím dál více akceptován jako dospělý. Ale zároveň se od něho očekává odpovídající chování ¢ ¢Vztah adolescent x dospělí ¢Vztah adolescent x vrstevníci ¢ DOSPĚLOST 1.Biologické vymezení dospělosti 2.Psychosociální vymezení dospělosti 1.Změna osobnosti 1. Relativní svoboda v rozhodování 2.Schopnost a ochota přijmout zodpovědnost 3.Odhad vlastních sil a kompetencí 4.Ovládání vlastních emocí a jednání 2.Změny v socializačním rozvoji 1.Omezení závislosti na orientační (původní) rodině 2.Symetrické vztahy s vrstevníky 3.Párové soužití 4.Udržování profesních vztahů 3.Ekonomická samostatnost 4.Individualismus 1. 1. MLADÁ DOSPĚLOST ¢20 – 40 let ¢Období nadějí, otevřených možností a jejich naplňování ¢Vychází z nabytých zkušeností, specifického chápání jednotlivých rolí ¢Větší práva a nárůst povinností, větší sociální prestiž ¢Zásadní životní mezníky: profesní postavení, manželství, rodičovství —Fáze intimity —Fáze generativity ¢Období prvního bilancování – po 30. roce života – fáze stabilizace zodpovědnosti a zaměření na dlouhodobé cíle 2. STŘEDNÍ DOSPĚLOST ¢Období 40 – 50 let ¢Hlavním úkolem: uspokojivá profesní pozice a stabilizace rodiny ¢Období vrcholu zralosti, nárůst zodpovědnosti ¢Doba protikladů – limitovanost dalšího rozvoje × vrchol vlastních sil ¢Stereotyp a motivace ke změně —Krize středního věku = protest proti rutině ¢Změna postojů k řadě hodnot ¢Potřeba intimity ¢Generativita (přeseunutí těžiště zájmu mimo vlastní osobu) ¢ ¢ ¢ 3. STARŠÍ DOSPĚLOST ¢Období 50 – 60 let ¢ Věk 50 let mezníkem stárnutí —Větší porozumění s vrstevníky, snaha cenit si pozitivního, změny v pojetí intimity a generativity – sana předávání zkušeností další generaci, vymezení smyslu života, … ¢Stárnutí mění postoj ke světu —K jiným lidem, k sobě samému i vlastnímu jednání ¢Muži směřují k ženskému typu prožívání a chování ¢Ženy jsou nezávislejší a dominantnější ¢Zhoršení základních smyslových funkcí ¢Proměny vnímání partnerského soužití STÁŘÍ ¢ ¢Poslední část lidského života ¢Nezvratný fyziologický proces ¢Hranice určující stáří se neustále posouvá ¢Gerontologie, geriatrie ¢ ¢Wágnerová rozděluje stáří na období: —1.) raného stáří – 60-75 let —2.) pravého stáří – 75 let a více ¢ 1.) POSTOJE KE STÁŘÍ ¢ ¢1.) Optimistický, aktivní a stáří akceptuje ¢2.) Realistický, přijatelně optimistický, ale pasivní ¢3.) Odmítá akceptovat skutečnost, že stárne ¢4.) Realistický, ale pesimistický ¢5.) Rezignující a pesimistický ¢ RANÉ STÁŘÍ 1.) TĚLESNÉ ZMĚNY VE STÁŘÍ ¢ ¢Postupné zhoršování všech tělesných funkcí ¢Polymorbidita ¢Stárnutí a pohlaví ¢Změny zevnějšku ¢ 2.) PSYCHICKÉ ZMĚNY VE STÁŘÍ ¢ ¢„Já si uvědomuju, že mi paměť neslouží tak dobře jako dřív, často si nemůžu vzpomenout, co jsem vlastně chtěl říct nebo co mám koupit. Radši si dělám poznámky“. ¢ Vladimír, 74 let, VŠ ¢ ¢Zpomalení psychických procesů ¢Zdůraznění některých vlastností ¢Snížená potřeba stimulace a učení, zvýšená potřeba citové jistoty a bezpečí, seberealizace a naděje ¢ 3.) ZMĚNY POSTOJŮ A SOCIÁLNÍHO CHOVÁNÍ STARÝCH LIDÍ ¢ ¢„Už není, s kým promluvit, všichni umřeli. Zůstali tu jen ti mladí (70letí) a s nimi si tak nerozumím“. ¢ Ružena, 90 let ¢ ¢Osamělost, ztráta sociálních kontaktů ¢Izolace ¢Obtíže v komunikaci ¢ 4.) ODCHOD DO DŮCHODU ¢ ¢Rozdílné reakce na odchod do důchodu ¢Ztráta profesní role ¢Horší sociální status ¢Zhoršení ekonomické situace ¢ PRAVÉ STÁŘÍ ¢ ¢Období po 75 roce života ¢ ¢Typické zátěžové situace tohoto období: ¢ 1.) nemoc a úmrtí partnera ¢ 2.) zhoršení zdravotního stavu ¢ 3.) ztráta jistoty soukromí a vynucená změna životního stylu ¢ 1.) ZÁVAŽNĚJŠÍ ZMĚNY PSYCHIKY ¢ ¢Starý člověk je ohrožen chorobnými změnami, které se mohou projevit v oblasti psychiky: ¢ ¢ 1.) arteriosklerotické změny ¢ 2.) demence ¢ 3.) neurotizace ¢ 4.) zvýšená četnost dokonaných sebevražd ¢ ¢ 2.) ZMĚNA ZPŮSOBU ŽIVOTA ¢ ¢Úbytek schopností bývá nejčastějším důvodem ke změně životního stylu: ¢ ¢ 1.) pečovatelská služba ¢ 2.) umístění do nějaké instituce ¢ VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE A DRAMATERAPIE ¢ ¢Ontogenetický (vývojový) model J. Piageta a E. H. Eriksona považován za teoretický zdroj dramaterapie ¢ ¢Hlavním úkolem dramaterapeuta je poskytnout klientovi prostředky odpovídající jeho kognitivnímu vývoji a vycházet z toho při dramaterapeutickém sezení ¢