emoce Motto: „Je to srdce, čím vidíme správně - to nejpodstatnější zůstává našemu oku skryto.“ základní pojmy - slovníček Radost, smutek, strach a zlost, případně ještě stud, odpor či překvapení - základní emoce. Emoce ovšem nemají pouze prožitkový rozměr, ale jde o vysoce komplexní a složitý jev. Vznik emoce musí předcházet pro jedince důležitá situace: emociogenní podnět (nemusí být konkrétní - stačí očekávání nebo představa). Emoce je odezvou organismu, hlavní podíl má mozková struktura zvaná limbický systém - spojení emocí s fyziologií organismu je silné. Tuto odezvu organismu lze "rozpitvat" na: zážitek (radosti, smutku atd.), výraz (úsměv, pláč,...) a tělesné změny (bušení srdce, ledový pot aj. – složky emocí Klasifikace emocí Emoce bývají nejčastěji rozlišovány a tříděny do skupin podle určitých společných znaků, zejména délky trvání a kvality emočního projevu. Podle délky trvání se emoce dělí na afekty, nálady a dlouhodobé emoční vztahy. * Afekty jsou emoce, které rychle vznikají, mají krátký ale bouřlivý průběh, jsou velmi intenzívní. Jde např. o afekty hněvu, smutku, studu, zlosti, děsu, radosti atd. Osoba při nich může ztratit racionální náhled. Afekty mají tendenci k okamžitému jednání („vybití“). * Nálady trvají déle než afekty, nejsou tolik intenzívní a spíše tvoří ideální půdu pro vznik dílčích emocí. U nálad není patrný žádný konkrétní podnět. Ovlivňují stupeň, ráz a trvání ostatních psychických funkcí, jako jsou pozornost, paměť, motivace, myšlení, chování, zájmy, postoje atd. * Dlouhodobé emoční vztahy mohou být vášně, tedy intenzivní, dlouhodobé a trvalé city, směřující ke konkrétní bytosti (například láska k určitému člověku, domácímu mazlíčkovi apod.), ke skupinám (politická příslušnost), věcem (plyšový medvídek, auto), idejím (náboženství), aktivitám (charita, volejbal) atd. Podle kritéria kvality emočního projevu se emoce dělí na nižší a vyšší: * Nižší nebo také primární emoce jsou spojeny s instinkty (vrozené reakce, vnuknutí) a pudy (cílená činnost až nutkání vycházející ze základních životních potřeb, například hlad, sex). Řadíme mezi ně city somatické (například pocit únavy, bolesti, hladu a jiné) a city obranné nebo útočné, které slouží jako obranný mechanismus proti ohrožujícím vlivům. Skupinu nižších nebo také primárních emocí tvoří radost, smutek, strach a hněv. Jejich projevy jsou např. pláč nebo leknutí. * Mezi vyšší emoce se řadí trvalejší city a sentimenty. Vyšší emoce se často označují jako morální city, protože jsou součástí etických, estetických, sociálních a intelektuálních postojů a jednání. Získávají se v průběhu života (nejsou vrozené) a jsou ovlivňovány společností. Mívají zpravidla podobu dlouhodobého emočního stavu a jako takové působí na charakter a sociální motivaci osobnosti. Různí psychologové uvádějí odlišný počet primárních emocí.Podle R. L. Atkinsonové (2003) existuje 6 primárních emocí - překvapení, znechucení, smutek, vztek, strach a štěstí. Biologicky, evolučně Podle evolucionistické hypotézy vznikly emoce za účelem hodnocení významu podnětů. Význam z hlediska přežít nepřežít (biologický), se u člověka rozšířil na oblasti sociální. Došlo k určitému posunu. Původně byla příjemná emoce "odměnou" za biologicky prospěšné chování a naopak. Dnes se běžně setkáváme s tím, že prospěšné věci nám můžou být nepříjemné (sádra na zlomené končetině) a škodlivé věci mohou vyvolávat libé pocity (cigarety a jiné formy sebepoškozování). výraz emocí Emoce je možné odečíst z fyziognomie - z pantomimiky ovšem nejčastěji a nejpřesněji z mimiky. Bylo dokázáno, že ačkoli na výraz emocí má vliv kultura a společnost, jsou jisté emoce, jejichž výraz je napříč kulturami shodný - jde např. o znechucení, štěstí, smutek nebo překvapení. Výraz emocí slouží k jejich komunikování směrem k ostatním. Zvířata se takto mohou informovat třeba o nebezpečí a lidé o vzájemné náklonnosti, aniž by bylo třeba to konkrétně pojmenovávat Určité výrazy obličeje mají univerzální význam. Lidé z pěti různých zemí: spojené státy, Brazílie, Japonsko, Chile, Argentina: štěstí, vztek smutek, znechucení, strach, překvapení- prohlíželi fotky- malé potíže - kmeny Fore a Dani z Nové Guineje – identifikace bez potíží james-langeova teorie emocí Bylo dokázáno, že pokud člověk "blokuje" výraz radosti, cítí se méně radostně, než když dá mimickému vyjádření volný průchod. …… a naopak když člověku není dobře po duši, má se "násilím" usmát; informace z činnosti svalů v obličeji způsobí změnu v prožívání. James-Langeova teorie emocí: Naše emoce jsou až odezvou na předcházející aktivitu: Máme strach, protože utíkáme; máme radost, protože se smějeme. Normálně máme tendenci vnímat to naopak - tedy něco nás vyděsí (strach) a reakcí je útěk - a tato verze má mezi psychology převažující podporu, ale i tak na James-Langeově teorii asi něco bude. emoce byly… …moudrými rádci v průběhu tisíců let evoluce, nová realita, kterou nám přináší moderní civilizace, vyvstala takovou rychlostí, že pomalý pochod evoluce s ní nedokázal udržet krok. První zákoníky a etická ustanovení — Chamurappiho zákoník, Deset hebrejských přikázání či výnosy císaře Ašóky — i primitivní společnosti byly zákonem nuceny dodržovat takováto omezení, jejichž účelem bylo zvládnout záplavu emocí a udržet určitý pořádek. Pokud jde o strukturu základních emočních nervových okruhů a spojení, rodíme se s tím, co se nejlépe osvědčilo v posledních padesáti tisících lidských generací, posledních deset tisíc let, navzdory rychlému vzestupu lidské civilizace a populační exploze z pěti milionů na pět miliard — zanechalo na našich vrozených vlohách pro citový život jen velmi malý otisk