Substantiva

označují jevy skutečnosti jako samostatná fakta,

tzn. označují osoby, zvířata, věci a jako substance pojaté děje a vlastnosti.


slovní druh: ohebný, plnovýznamový, ve větě má primárně funkci podmětu a předmětu


ml. kategorie: rod, (živ.), číslo, pád


typ deklinace: jmenná (substantivní), adjektivní (složená)


Deklinační typy jsou založeny na rodovém principu, řadí se k nim na základě koncovek N a Gsg.



Deklinace feminin


a) substantivní deklinace


vzor tvrdý: žena

1. kolísání mezi vzory žena a růže:

podvzor skica – D, Lsg. -e/-i (Máňa, káča, gejša, …)

podvzor sója – N, A, V, Isg. žena, v ostatních pádech tvary podle vz. růže (Trója, Levoča, …)


2. vzor měkký: růže

podvzor: ulice

Gpl. nulová koncovka (zejm. domácí na -ice a jednotlivá jména: košile, chvíle, míle, …)

Gpl. -í/-Ø  (většina jmen přejatých na -ice a jména na -yně (ambice, kuchyně, ministryně)


3. vzory s koncovkou nulovou: píseň a kost (velká homonymie koncovek)

    kolísání mezi vzory kost a píseň:

      Gsg., N, A,Vpl. -i/-e (stati/statě)

                                            Dpl. -em/-ím (pamětem/pamětím)

                                            Lpl. -ech/-ích (pamětech/pamětích)

                                            Ipl. -mi/-emi (loďmi/loděmi)


pravidelná deklinace vz. kost: jména se sufixem -ost + kost, věc, řeč


zeměpisná jména: zakončená na -v, -m: v Gpl. -i/-ě (Břeclavi/Břeclavě)


Pozor!

ruce, nohy – v deklinaci duálové tvary

práce – D, L pl. spisovně pracím , pracích

Vánoce, Velikonoce – pomnožná subst.,

     nepravidelné tvary: Dpl. Vánocům, Lpl. Vánocích,

       Ipl. Vánoci/Vánocemi


b) adjektivní deklinace (bytná, původčí, Veselá,…)



Deklinace neuter


a) substantivní deklinace


1. vzor tvrdý: město

Lsg. -ě(e)/-u:

 koncovka -ě(-e) je vývojově starší (starší slov. zásoba: v hnízdě, u sufixu -dlo: v jídle,
ustálené adv. výrazy: na jaře)

koncovka -u většinou u slov zakončených na veláru


Lpl. -ích/-ách:

koncovka -ách: u zdrobnělin: o kolečkách,

dubleta -ích/-ách: u sufixu -sko, -isko (střediscích/střediskách)


2. vzor měkký: moře

Gpl. -í/-Ø:  koncovka nulová je u jmen se sufixem -iště (sídlišť)


3. vzor stavení: velká homonymie tvarů


4. vzor kuře: smíšený – část tvarů jako typ měkký, část jako typ tvrdý


Pozor!

oči, uši, kolena, ramena - v deklinaci duálové tvary

zastarale rámě (vz. kuře)

dítě – v pl. rod ženský (vz. kost)

nebesa (vz. město), ale na nebesích

století – v pl. století/staletí



b) adjektivní deklinace (nájemné, školné, …)