Slovinsko – obecné informace

Slovinsko je hospodářsky vyspělý stát v jižní Evropě, který sousedí na severu s Rakouskem, na
severovýchodu s Maďarskem, na jihu a východě s Chorvatskem, na západě s Itálií a malou část státu
na jihozápadě omývá Jaderské moře. (MATYÁŠEK a kol., 2004)

Přírodní poměry

Slovinsko je poměrně členitou zemí. Průměrná nadmořská výška se uvádí přibližně 556 m n. m. (v ČR
430 m n. m, v Evropě 290 m n. m.). Na utváření slovinských hor se podílelo hlavně třetihorní alpské
vrásnění. Svahy hor jsou strmé a tak je více než polovina Slovinska zalesněna (3. nejzalesněnější
stát po Finsku a Švédsku). Na severozápadě země se tyčí nejvýznamnější orografický celek - Alpy.
Vysokohorská oblast Alp zahrnuje tři celky – Julské Alpy, Karavanky a Kamnicko-Savinjské Alpy.
Julské Alpy jsou nejvyšší pohoří ve Slovinsku a leží zde i nejvyšší slovinská hora Triglav (2 864 m
n. m.). Karavanky tvoří hranice s Rakouskem a jsou táhlým pohořím mezi řekami Sávou a Drávou. Na
celém území Slovinska se vyskytují krasové oblasti, z nich nejznámější je Dinárská oblast na jihu
země s typickými krasovými jevy – jeskyně, závrty, krasová pole, ponorné řeky apod. Ze slovinského
jazyka pochází také slovo kras. (KOZÁR, 2010; MATYÁŠEK a kol. 2004)

Země spadá do dvou evropských rozvodí – menší část do Jaderského moře, větší do Černého moře.
Hranice rozvodí je tvořena nejvyššími partiemi Julských Alp a Dinárského pohoří. Slovinsko má
hustou říční síť, pro kterou jsou typické krátké vodní toky. Nejdelší řekou je Sáva (221 km), která
míjí hlavní město Lublaň.  Druhou nejdelší řekou je Dráva (144 km), která je díky svému stabilnímu
toku využívána pro vodní elektrárny. Přírodní jezera se vyskytují v zemí spíše sporadicky a jsou
většinou ledovcového původu. Výjimkou jsou krasová jezera, jejichž plocha závisí na hladině
spodních vod. Příkladem takovéhoto jezera je vysychající Cerknické jezero. Nachází se zde i velký
počet vodopádů. (KOZÁR, 2010; MATYÁŠEK a kol. 2004)

Díky klimatické různorodosti, zeměpisné poloze a členitému reliéfu je slovinská příroda velmi
pestrá. Nejblíže má k středoevropskému charakteru přírody, ale střetávají se zde i na
submediteránský a vysokohorský charakter. Pestrá je tedy i druhová rozmanitost jak živočichů, tak
rostlin. Celkově je příroda pestřejší než v České republice a udává se i větší výskyt endemických
druhů. Slovinsko má jediný národní park – Triglavský národní park, který zaujímá téměř celou oblast
Julských Alp. V parku se nachází velký počet endemických druhů. Kromě Triglavského národního parku
se ve Slovinsku nachází také tři regionální parky. (KOZÁR, 2010; MATYÁŠEK a kol. 2004)

I když je Slovinsko poměrně malou zemí, rozlišují se zde 3 typy podnebí – submediteránský
(ovlivněné akumulační schopností moře), horský (ovlivněné nadmořskou výškou zejména Alp) a
subkontinentální (podobné podnebí v ČR). (KOZÁR, 2010; MATYÁŠEK a kol. 2004)

Socioekonomické poměry

Slovinsko je státním zřízením demokratická parlamentní republika a je členěno na 8 historických
zemí. Hlavním městem je Lublaň, s počtem obyvatel přibližně 270 000, která leží mírně na západ od
středu země. Úředním jazykem je slovinština, která má asi 40 nářečí (na dialekty nejbohatší
slovanský jazyk). Od roku 2004 je Slovinsko členem Evropské unie a

NATO a od roku 2007 se v zemi platí eurem. (EU OFFICE ČS, 2012; MATYÁŠEK a kol., 2004; MZV, 2015)


Rozlohou je Slovinsko (20 272 km^2) menší než Česká republika (78 866 km^2) a žije zde přes
2 000 000 obyvatel. Většina obyvatel jsou Slovinci a dále zde žijí menšiny Chorvatů, Srbů, Bosňanů
a několik tisíc Makedonců, Černohorců a Albánců. Zaměstnání zde poskytují hlavně služby, v současné
době dobře se rozvíjející cestovní ruch. Velká zaměstnanost je také v zemědělství, v rostlinné
výrobě dominuje vinohradnictví, chmelařství, obilnářství a pěstování ovoce a zeleniny. V živočišné
pak dominuje chov koní, ovcí, skotu a včelařství. (MATYÁŠEK a kol, 2004; MZV, 2015)

Co se týče náboženského vyznání, převládá v zemi římsko-katolická církev (57,8 % obyvatel). Dále se
zde vyskytuje islám, pravoslavní a evangelíci. Přibližně 29 % obyvatel jsou ateisté nebo věřící bez
víry. (MZV, 2015)

Do roku 1991 bylo Slovinsko součástí socialistické Jugoslávie společně s Chorvatskem, Srbskem,
Černou Horou, Bosnou a Hercegovinou, Kosovem a Makedonií. (EU OFFICE ČS, 2012; KOZÁR, 2010)


Zdroje:

MATYÁŠEK, Jiří. Slovinsko: cesty do přírody. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 207 s, [48]
s. obr. příl. ISBN 8021033924.

MZV. Slovinsko. BusinessInfo.cz [online]. 2015, 1.6.2015 [cit. 2015-06-09]. Dostupné z:
http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/slovinsko-zakladni-charakteristika-teritoria-19168.html

KOZÁR, A. Slovinské reálie [online]. 2010 [cit. 2015-06-09]. Dostupné z:
http://slorealie.upce.cz/index.html

EU OFFICE ČS. Slovinsko [online]. 2012, (1) [cit. 2015-06-09]. Dostupné z:
http://www.crr.cz/Files/Docs/EEN/EEN_staty/EEN_staty_CSAS/Slovinsko.pdf