Slovesné kategorie osoby, čísla, času, vidu


1. kategorie osoby

- vyjadřuje se souborem slovesných koncovek,

- vyjadřuje o ději, zda se vztahuje na: mluvčího (1. os.), adresáta (2. os.), někoho, kdo se
promluvy neúčastní (3. os.),


- posuny  ve slovesné osobě (např. místo 1. os. sg. se užije 3. os. sg.

(Nadřu se tady jako kůň. → Člověk se tady nadře jako kůň.)



2. kategorie čísla

- je spjata s osobou, vyjadřuje se souborem slovesných koncovek,

- vyjadřuje singularitu nebo pluralitu původců děje (v aktivu) nebo objektů děje  (v pasivu),


- posuny ve slovesném čísle (např. vykání – místo 2. os. sg. – 2. os. pl.))



3. kategorie času

a) časy objektivní (podle vztahu k okamžiku promluvy):

  1. prézens (probíhá v okamžiku promluvy) – tvar jednoduchý (kreslím),

  2. futurum (probíhá před okamžikem promluvy),

         - tvar složený (nedokonavá slovesa – budu kreslit)

         - tvar jednoduchý = tvar indikativu préz. dok. slovesa (nakreslím),

  3. préteritum (probíhá po okamžiku promluvy) – tvar složený (kreslil jsem)


- kategorie času se určuje jen u indikativu (oznamovacího způsobu)



b) V češtině lze vyjádřit i časy poměrné, jde vždy o časy vzhledem k jiným (základním) časům, tj. o
vzájemný časový poměr dějů.

 Poměrné časy lze v češtině vyjádřit pomocí přechodníků, ale i prostředky lexikálními,
syntaktickými atd.

- časy poměrné (relativní):

1. současnost (Dívaje se na televizi, četl si knihu. / Díval se na televizi
              a zároveň si četl knihu.)

2. předčasnost (Dopsav to usnul. / Když jsem to dopsal, usnul jsem.)

3. následnost (Těším se, že příjde.)





4. kategorie vidu

- dokonavá a nedokonavá slovesa se liší vztahem k završenosti děje:

1. dokonavá (perfektivní) – děj byl nebo bude dokončen (napsat)

2. nedokonavá (imperfektivní) – k ukončenosti děje se nevyjadřují (psát), z hl. vidového jsou
nepříznaková

- některá nedokonavá slovesa vyjadřují také násobenost (volává)


Slovesa párová

- řada českých sloves tvoří vidové dvojice = slovesa párová (liší se pouze videm, tvoří se pomocí
předpon nebo přípon), např.  píše – napíše, koupit – kupovat.


Některá česká slovesa vidové dvojice netvoří:

1. slovesa jednovidá

a) imperfektiva tantum (pouze nedokonavá), např. modální slovesa a některá  stavová slovesa (např.
muset, vědět; stát, spát)

b) perfektiva tantum (pouze dokonavá), např. nadchnout, prospat


2. slovesa obouvidá (fungují jako nedokonavá i dokonavá, ale v konkrétním textu mají jen jeden
vid), např. absolvovat, věnovat, darovat, jmenovat.

Loni jsem absolvoval státní zkoušku. (vid dokonavý)

Promoce absolvuji se studenty každý rok. (vid nedokonavý)