Morfém Abstraktní jednotka jazyka definovaná na základě významu. Protože v jazycích existují morfy, které sice nejsou zcela totožné, ale mají zároveň nápadně podobnou formální stavbu a totožný lexikální nebo gramatický význam, zavádí se do popisu jazykové roviny kořenů, předpon a přípon pojem morfém. Lexikální nebo gramatický význam morfému je v konkrétních slovech nebo slovních tvarech realizován prostřednictvím více různých, ale jen drobně odlišných forem. Morfém je tedy realizován prostřednictvím jednoho ze svých morfů. Existuje-li více textových realizací pro jeden morfém, jedná se o tzv. alomorfy (ps-át, píš-e, piš-Ø). Např. kořenový morfém s lexikálním významem „větší vodní tok“ je např. v různých slovech, v nichž se vyskytuje, realizován formálně si navzájem podobnými morfy: řek- (řek-a), řec- (řec-e), řeč- (řeč-išt-ě), -říč- (po-říč-í). Morfologická homonymie: Několik morfémů se realizuje stejným morfem. Morfologická synonymie: Jeden morfém se vyjadřuje několika morfy (alomorfy). Tvar slova (formální morfologie) = morfologické slovo Stavba tvaru slova (nezaměňovat se slovotvorným rozborem nebo s rozborem stavby slova) Stavba tvaru slova tvarotvorný základ tvarotvorný formant kořen kmenotvorná přípona koncovka kmen koncovka 1. tvarotvorný základ tvarotvorný formant kuř -ata 2. (kořen) kmenotvorná přípona koncovka (ne vždy existuje) kuř -at -a ciz -í -ho 3. kmen koncovka kuřat - -a